It Ends Today

konec školního roku. neboli další ze dnů, který dostaly punc důležitosti. pro mě to znamená maximálně to, že mám spoustu volnýho času a nevím co s ním. první tejden v červenci si odjedu poslední jízdy a s velkým podílem štěstí a náhody třeba i udělám 10. ty závěrečky. jak mi bylo dneska sděleno, moc šancí nemám, no. nevím, jestli sem jela tak špatně kvůli tomu, že sem jela s člověkem, ze kterýho mám možná až přehnanej respekt (čti:strach) místama, kudy sem v životě nejela nebo to bylo úplně jiným stylem jízdy než na jakou sem zvyklá. neboli po 45 minutách jízdy ve mně byla uplně malinkatá dušička...asi bych se měla vrhnout na študování autoškoly. nechce se mi, ale čas mě podezřele tlačí a aspoň ten test a techniku nechci opakovat.předpokládám, že jízdy si zopáknu na takovejch 98%. tak víte co, žádnej učenej z nebe nespad, ale snad třeba to vyjde. už bych měla ráda celej tenhle proces jízd za sebou a vážně se těším až si budu moct jet po svým, svým tempem atd.

jinak dnešním dnem jsme na škole služebně nejstarší ročník, maturito už ti dem vstříc! přemýšlím, jestli se bude i příští rok pro známky brečet a jestli ten člověk, pak bude mít opět žaludek na to si hrdě jít pro to vysvědčení jako dneska. nechápu... nebyl by to správnej konec roku, kdybych na výzu nenašla něco, co tam původně vůůbec nemělo být. fajn, dvojku z fyziky zkousnu, i když mi tam vpodstatě vycházelo za jedna, ale co mi vážně trvalo rozdejchat, byla dvojka z tzv. "business english". jsou to hodiny naprosto o ničem, nějaký telefonování, managering a takový blbosti. já si vždycky vyplním papír, odevzdám a čau. jen mi někdo vysvětlete, kde sem tu dvojku nabrala vrr. no, nebudu se rozčilovat, aspoň to výzo není tak monotónní. :D

....a zamilovala sem se do krásnýho hlasu Amy Winehouse a do hravosti kytar Babyshambles <3>

Resting In Silence

zas bude další bouřka, za dnešek, když počítám i noc, už třetí. a mně to jen vyhovuje. žádný vedra, fouká, prší, jsou blesky, hromy...a konečně čistej vzduch. a potom už jen klid. stejnej jako je teď ve mně. zvláštní jak vás někdo, pro vás nesmírně důležitej, dokáže tak změnit. zítra mám zkoušky z frájiny a je mi to naprosto jedno. ještě před rokem bych tu šílela, že nic neumím a tak. a teď jen klid a relativní pohoda. tak jasný, že to na mě trochu přijde zejtra těsně před ústní zkouškou, ale co...něco řeknu, buď se jim to líbit bude nebo ne. svět se nezboří v žádným případě.

i dneska sem zachovala relativní klid, když jsem strávila 4 hodiny (návštěva mamky mi to trochu zkrátila) čekáním až se s číslem 535 dostanu na řadu a podám žádost o pas. chytla sem docela šibeniční termín. Pas budu mít do měsíce a do Španělska jedu 30. července. opět sem na magistrátě zažila jak dokážou být lidi bojovný. paní s číslem těsně za mnou očividně nemohla rozjechat, že jdu dřív než ona a házela na mě vražedný pohledy. do další paní sem omylem drkla a ona si hnedka začala prohledávat tašku. vypadám snad jako zloděj? :P jinak v rámci bloudění v obou křídlech magistrátu jsem se mrkla i na pár projektů, co se mají v dohledné době v Hradci stavět. křižovatka u Koruny a Terminál busů už se staví, luxusní křižovatka Mileta (která mi mimochodem ulehčí pozdější projíždění městem autem :D) se má začít stavět docela brzo. no a prostě většina těch plánů by měla být tuším do roku 2009 hotová, tak uvidíme ;) a mimochodem Hradec má mít letiště :D

Apathetic...You Mean Nothing

nikdy bych nevěřila, že dokážu číst tři knížky najednou. pardon vlastně do nedávna to byly čtyři. Irving, Čapek, West a Nakonečný. různorodá směska, která mě baví. na kratší vzdálenosti je nejlepší číst Přítelkyni osamělých srdcí od Westa. mám dojem, že sem tuhle knížku vyhrabala v nějaké z prodejen Levných knih asi tak před rokem a doteď se k tomu nedostala. na knížkách mě baví, že na nich poznáte, že jste se změnili, dospěli. číst POS před rokem, tak jí na první stránce odložím a nebudu naprosto chápat. na první pohled je to hrozně chaotický čtení až po chvíli se zorientujete a nestačíte se divit, když autor přirovnává vymáhání příběhu ze staříka k odhodlanému rozšlapání žáby. fascinující.

anglický zkoušky mám dneska za sebou, jestli úspěšně to se dozvím nejspíš za dlouho. z psanýho projevu a poslechu dobrej pocit nemám, zato mluvení bylo poněkud uspokojivější.témata mi docela sedly - talent a kdy jsem na sebe nebo na své okolí byla nejvíc pyšná - chvílemi zmatky, vypadnuté jedno slovíčko, ale nakonec sem to snad nějak zvládla. když ne, sbohem 4 tisíce korun českých...

dnešní večerní program bude obsahovat koukání na Líbánky, možná čtení a spaní...jsem apatická naprosto ke všemu, už to trvá víc jak tejden a ta bolest, co ve mně je pořád ne a ne ustoupit.přemítání těch několika měsíců každou noc před spaním mi bere energii i k zavření očí. nechci spát, jíst, mluvit, bavit se..už ne

You Trust Me...Do You?

z docela fajnově stráveného večera, pardon noci je zase jen vzpomínka a to ještě zakončená docela nemile..ale všechno popořadě ;)

škola dneska nic moc, vážně se nic neděje a už jen tak nějak doklepáváme těch posledních pár dnů, co zbývá. asi se přesunu hnedka k večeru. z panákovacího večeru nakonec byl večer povídací, smutnící a tak trošku zachraňovací na poslední chvíli a chvilkama docela i neuvěřitelnej. původní sraz měl být v sedm, Téra už byla tu, když mi najednou volá Vilda, že pro něj jede Tom do Týniště kvůli výluce vlaků. v okolí Hradce jednou pořádně zaprší a už to všude padá, bourá se atd. takže se původní plán změnil na plán B a šlo se odchytit nějaký místa do Potrefený husy. kluci dorazili, Netu taky, popíjelo se, kecalo, řešily se vztahy a nevztahy, chvílema se smutnilo a tak všechno, co se dá dělat při sezení v baru. před půlnocí sme vzali útokem Araba a dali si nechutnou porci hamburgera s hranolkama (upřímně to byly spíš hranolky s hamburgerem) a o půlnoci se šlo provokativně na zastávku, že teda třeba chytnem tu nulku. do téhle chvíle všechno probíhalo jako docela normální běžnej večer, ale to jen do tý doby než na zastávce přistála Festivalová linka s nejmilejším řidičem, co sem kdy zažila. pán s knírkem (či co to na tom obličeji vlastně měl) se nás mile otázal, kam to potřebujem jet. když sme mu skoro sborem odpověděli, že na Novej Hradec, naložil nás všechny čtyři do bus a jelo se. zastávky nezastávky, značky neznačky, autobus si to šinul ke kostelu přes celý město takovýma 100km/h. nevím, proč sem si v tu chvíli vzpomněla na fialový autobus z Harry Pottera. poslední události už měly rychlejší spád. na chvilu ke kámošovi, pak krocení Téry na zastávce, že blinkat dneska nebude, že to má ode mě zatrhlý a korunu tomu nasadilo zjištění, že nám nulka jede za hodinu. ještě, že byla Ali ve městě. už chápu, proč se říká "v nouzi poznáš přítele". lepšího taxikáře jsme si přát nemohli...mimochodem sem zjistila, že pojem pravo levo nedělá problem jen mně 0:)

takže teď je 2:42, já postupně dopisuju tenhle post a přemejšlím, proč všichni všechno tak moc řeší...já nemám náladu na nějaký osočování, že sem pokrytecká a pomlouvám. jestli se to tu někomu nelíbí, prosím, áť to tu nečte, nikomu to nenařizuju. co sem píšu je moje věc, moje názory, moje formulace a hlavně tady můžu napsat všechno, co mě tíží, protože to jinde buď ventilovat nemůžu nebo se nedostanu ke slovu ;) a to jak vystupuju ve škole a tady nebo kdekoliv jinde, je čistě moje věc...

moje jediná starost je, jak si získat zpět důvěru a lásku člověka, kterej mě naučil tolik věcí, naučil mě si věřit, spolehat se sama na sebe, nebýt takovej sobec a morous, ale sluníčko (i když mi tohle teď trochu pokulhává), neubližovat ostatním a vážit si jich...a já si nikdy nebudu nikoho vážit tak moc jako jeho...dneska sem mu ublížila a nevrátím to zpátky, jen doufám, že si k sobě brzo najdem tu samou cestu, kterou sme spolu začínali a procházeli už tolikrát a vždycky nám ta procházka spolu tak hezky šla...musím věřit, že to bude zase hezký, tenhle človíček mi za to všechno, co se stalo a co se má stát, stojí...promiň prosím a odpusť mi to

100

tak konečně. už píšu skoro rok a mám konečně svůj 100. příspěvek. nečekejte žádný závratný ani přelomový věci, protože upřímně každej den je něčím zvláštní a přelomovej. takže budu povídat zase ty nudný příhody, co se mi dějou. mimochodem dnešek je třeba přelomovej tím, že blogger je v češtině, což se mi vůbec nelíbí :/

taky na konci školního roku vždycky přemýšlíte, proč škola nemůže skončit o týden dřív, když stejně nic neděláte? beze srandy jsem dneska strávila 6 hodin ze 7 posloucháním muziky, smskováním nebo čtením své první (půjčené) knížky od Irvinga "Imaginární přítelkyně". není to špatný, uvidíme, jak to za takových dvacet stránek bude vypadat. jinak, kdo jste dneska nebyl v Hradci, o hodně jste přišel. mohli jste být exkluzivně přejeti či nabouráni modrou Fábií se mnou za volantem. vážně jízdy tragédie hadr, s centrem města prostě kamarádi ještě dlouho nebudem. předběžný termín závěreček - 11. července. řidčáky a pojištění neumím a zjistila sem, že se mi NEJSPÍŠ díky tomu vedru z hlavy vypařily i všechny věci, co jsem uměla předtím :D neboli opět vytuhávám při každé možné příležitosti...

poslední dobou přemejšlím nad tím, co se děje u nás ve škole. to, že si naše největší šprtka vybrečela už tak asi druhou jedničku..co vám na to říct? je to zaprvý ubohý, dětinský a to, že si pak stěžuje, že se s ní nikdo nebaví už je jen výsměch celý tý situaci. hlava mi nebere ani to, když kámoška musí tvrdit, že chodí s kámošem, jen proto, aby se zbavila nějakýho šílenýho týpka...legrace :D já hlavně pak nechci vidět ten konec až se to dozví he, ale buďme optimisti, snad nic takovýho nenastane...o tom, že nám vyrazili třídního jen proto, že měl moc svojí hlavu radši no comment...jinak mám drb, konečně mám někdy nějakej drb! (:D) naši "úžasnou" Miss World od nás vyrazili, protože byla prý hloupá (viz. mé důvěryhodné zdroje) a žádný takový, že jen tak sama od sebe přestoupila ;) ale pšššt 0:)

Seems Like It's Been Forever

známka z bižule zachráněna na jedna, chlapi dík ;) mám dojem, že ani profesor nevěděl, co má v kalhotech do tý doby než sem mu to povykládala pěkně z gruntu. matika se mi vážně zachránit nepovedla, takže se tý trojky asi až do čtvrťáku nezbavím. dneškem konečně skončil pro všechny takovej ten deprimující, stresovej školní rok a hon na známky. profesoři jsou vcelku v klidu, my už taky a naše výuka poznamenaná neustálýma jízdama v autoškole u každýho druhýho z nás, vypadá, jak kdyby jí bombardovali za války Němci. upřímne mi řekněte, kdo těch posledních pár dnů bere vážně? já třeba dneska minimálně na dvě hodiny opět vytuhla díky vstávání na sedmou. já si to sledování House prostě odpustit nemůžu 0:)

kámoška mi včera povídala, jak se "setkala" s Linkin Park. coby skalní fanynka se nezmohla na rozumnou celou větu a jen fotila a fotila :D dneska sem zas vzpomínala, jak ten den byl skvělej, když jsem poslouchala záznam In The End, kdy celá hala zpívala refrén a mně jen běhal mráz po zádech, jak úžasnou atmosféru to mělo. tak se mi snad někdy podaří dostat na podobně vydařenej koncert s podojbnejma lidma. když už nic jinýho ve čtvrtek mě čeká nonstop kalení někde v hospodě. Tomíkovi sem slíbila za pomoc s Flashem dva panáky, takže se přibere více lidí a jde se panákovat. když nad tím tak uvažuju, nikdy sem snad čistě jen nepanákovala. vždycky to bylo vínko nebo pivko, protože můj žaludek nesnese delší kontakt s vodkou, tequilou, rumem, slivovicí ani s ničím jiným, z čeho čuchám víc jak 20% lihu. že by se tenhle čtvrtek prolomily ledy? důvod pít mám a kdyby nebyl, vždycky se nějakej najde...

abych toho všeho neměla ve škole málo, v sobotu dělám zkoušky z angliny a pak zas ve středu z frájiny. s mojí nulovou přípravou počítám s tím, že je neudělám a řidičák vidím podobně. všechny ty předpisy, mě to vážně nebaví číst a učit se to nazpaměť. brr...trošku sebezapření Lenis, chce to jen najít jednu věc, na který ti bude záležet...jenom jendu věc nebo člověka...proč je tu všude tak prázdno? :(

Sex in Da School

tak zítra poslední šance zlepšit si známky nebo si ej taky zhoršit, takže zítra nastupuju před třídu hnedka dvakrát. nejdřív si odbydu referát na Giuseppe Mazziniho a poté nastoupím na výklad o mužské pohlavní soustavě, na což se po minulém Nikčině výstupu těším dooost hodně. začít popis ženského pohlavního ústrjí popisem řitního otvoru ukazujíce na poslední kličku tlustého střeva může opravdu jen blondýnka. korunu svému výkladu nasadila, když řekla, že vajíčko se usazuje v pochvě.pojem mimoděložní těhotenství její blonďatou hlavinku nechalo být zcela v poklidu :D tak sem zvědavá, co za perlu ze mě vypadne zítra...bude to sice těžká improvizace, ale snad to tu známku aspoň trochu zachrání...

jinak jsem dneska byla po dlouhé době v kině na Shrekovi. jednička je prostě nejlepší, ale soundtrack se díl od dílu lepší. oslík s kocourem nezklamali a Artie s malejma shrečátkama byli příjemný oživení celýho dílu.docela mě mrzí, že vznikají filmy jen na tahání peněz z lidí. ani ne polovina filmků dávaných u nás v CineStaru nestojí za zkouknutí v kině, stačí vám na to jen obývák a DVD případně CD.ani ti Piráti mě nelákaj tak moc jako dřív, radši je někde stáhnu :)

vážně se už moc těším až skončí škola. bude spousta volnýho času, se kterým opět nebudu vědět, co dělat a nakonec se poslední den v sprnu ohlídnu zpátky a zjistím, že sem ten čas zase nijak nevyužila. tohle je jedinej aspekt prázdnin, kterýho vždycky lituju. nedokážu využít ten volenj čas. nevím proč, ale snad bude tenhle rok revoluční a změní se to. ale na co se vážně těším je moje první dovolená ve Španělsku. uplně neuvěřitelně moc se těším na slunění na pláži a na Barcelonu. foťák beru s sebou, fotit budu cokoliv, co mi vleze do cesty. mohla bych se taky vypravit za ségrou a malou neteříinkou, už jí bude slečně rok a ještě sem jí ani neviděla, tak se to napraví :)

Tired From All That Talking...

opět vyždímaná jak hadr. ale vezmu to všechno popřadě:

nikdy bych nevěřila, že si s třídním šaškem dokážu sednout na skoro 7 hodin do hospody a využít je v pokec, kterej bychom asi ve škole nedokázali navodit. ať už sme zdrbli naše lásky i nelásky, co kdy jaký byli, vzali sme to doslova od půdy - škola, rodiče, lidi co známe, co bychom chtěli znát, naše budoucnost, vejška, práce. zazněla i hláška "ty mrchy tu musej mít někde hnízdo." a to, když pod námi projíždělo už 15 auto městských, státních nebo dopravních policajtů. příjemně ovíněna s prvním zážitkem hospodské rvačky viděné na vlastní oči (roztrhali si i trika WOW!) jsem volila ústup do postele. Raní vstávání na brigádu byl mor, brigáda ještě horší, neboli u opticleanu končím a třeba si najdu nějakou jinou brigádu na léto :) no a jako poslední bod dnešního programu bylo představená Čert a Káča v hradeckým Klicperáku a jako dámy a pánové, klobouk dolů, hradečáci tohle vážně uměj ;)

někdy je fajn, že vám někdo, kdo vůbec nijak nezasahuje do vašeho života, řekne, jak věci vidí on. naskytne se vám naprosto jinej úhel pohledu, kterej ač nechcete, vezmete na vědomí a hlodá to ve vás a hlodá...ale pak si zrekapitulujete v hlavě těch uplynulých několik měsíců, kdy vám bylo fakt moc krásně a víte, že tomuhle můžete rozumět jen vy, ten se kterým vám bylo tak dobře a nikdo jinej. problém pak je, když vás ten druhej nechce. sice vám říká, že mu na vás záleží a je to pravda, sami to moc dobře víte, ale najednou vám přijde, že vy jste ti poslední, za kerým by šel s nějakým problémem, s čímkoliv prostě...uff moc filozofuju a to není dobrý...prostě mě mrzí teď, že to všechno pěkný skončilo a nikdy se to už nezopákne, protože teď jsem na něčem ve stylu černý listiny...ale upřímně si to možná i zasloužím no :(

no konec depkaření...třeba se to nějak ještě zlepší, naděje umírá poslední a u nás naivních snílků už tuplem...

Sbohem...

...všechno někdy, nějak začíná a taky nějak, někdy končí...a člověk tomu může dost pomoct

From Yesterday...Happy?

je možný, že až teď může člověk začít být docela spokojený se svým životem. v rámci možností samozřejmě. že si uvědomíme, že každej den může být poslední. jo, zní to jako klišé, ale mrkněte na to do hloubky a uvidíte, že to je poměrně ošklivě realistická pravda. kdo v Titanicu věděl, že plavbu nepřežije dopředu? nikdo. tyhle Vieweghovy knížky jsou nebezpečný a nebezpečně čtivý. realita, příběhy každýho z nás, všední i nevšední dny lidí všude kolem, u nás, za mořem, kdekoliv. "andělé všedních dnů" od Viewegha mi naprosto vzal vítr z plachet a poprvé sem u knížky přemýšlela tolik, že mi po tvářích teklo pár slz. nikdy mě knížka o sto stránkách nedonutila přemýšlet nad tím, co je potom, co vám někdo zemře. když zemře někdo, koho milujete, příbuzný, blízký známý, někdo z rodiny. záměrně se vyhýbám přímému pojmenování osob v rodině. hrůza, bolí to, jen na to pomyslíte. brr

včerejšek se mimořádně vyved. čtvrtletka z matiky pojata jako spolupráce celé třídy za významné pomoci profesora by nakonec mohla dopadnout i docela pěkně. to, že sem poprvé ve škole naprosto přesně řečeno vytuhla u fyziky, mě přesvědčilo o tom, že mi tělo říká o jakémsi spánkovém deficitu. doháním ho po odpolednech, víc času poskytnout nemůžu. nikdy bych taky nevěřila, že mě bude tak moc bavit jízda se Tomem a Terkou po dálnici. sami, všichni vpodstatě skoro čerstvý 18 si to na vlastní pěst jedou do Prahy na koncert. vnitřní svoboda, ten pocit, že vás nikdo nekomanduje, že jste závislí jen sami na sobě, máte vlastní hlavu a konečně jí můžete plně používat. to, že sme si to spolehnutí se sama na sebe vyzkoušeli docela záhy při hledání Sazka Areny nás jen utvrdilo v tom, že to vážně dokážeme zvládnout bez vodění za ručičku...

místa nic moc za slušnou cenu, zvuk hroznej a nic nebylo pořádně vidět - tohle všechno jsme v přestávce mezi mými milovanými 30 Seconds To Mars a Linkin Park vyměnili za naprosto luxusní místa v sektoru nalevo od pódia a prostě nádhera. nikdy bych nevěřila, že mě LP dokážou natolik překvapit a nevěřila bych, že Jared je takovej blázen, že vleze do tý masy lidí, bude s mikrofonem pobíhat dokola Areny a zpívat The Kill... show to byla úžasná, hudba vás celou dobu chytla a nepustila a jájen obdivovala hlasový rozpětí jak Chestera tak i Jareda. taky mi nějak nedošlo, že mi ty koncerty, ta doba, kdy sem jezdila na KOKR atd. tak nějak vnitřně chybí. ne ty lidi, co sem v Praze a tak znala, ale ten pocit stát s tím pivem v plastovým kelímku před pódiem, zpívat si s kapelou a nějak se hýbat do rytmu známých i méně známých songů. ještě, že je ten Rock For People a Hip Hop Kemp (tam teda se asi moc chytat nebudu, ale to pivo tam bude určitě :D ) a snad i během prázdnin bude něco dalšího. :)

Pouze půlka Areny, přesto nebylo vyprodáno :)

Světýlka all around..

Linkin Park, baby!

Hypocrisy? Criticism? I Said That's Enough

kašlu na všechny konvence. nějaký kecy o tom, že 18ti letá slečna by měla tohle a ne tamto, že by měla nosit tohle a ne tohle, že by se neměla tolik stýkat s tímhle člověkem, aby si lidi nemysleli, že patří do toho jejich gangu, že by se měla česat takhle, aby jí účes nedělal tak vysoký čelo bo že by neměla dělat tohle, oooh co si o nás pomyslí lidi přeci? jak kdyby snad celej svět neměl na práci nic jinýho než sledovat každej můj krok. vážně lidi, že vás to baví pořád druhejm říkat, co mají nebo nemají dělat. štve mě to věčný odsuzování na první pohled. potkáte někoho, neznáte ho, ale dotyčný už o vás ví jací jste a jací nejste...a všichni dobře víme, že to většinou nejsou lichotivý věci, např:

• jednou si zastesknete a už fňukáte
• je vám zima a kdekdo do vás začne hustit, že máte být pořádně oblečení (fakt, že na sobě máte tři vrstvy oblečení je nepodstatný)
• jste okamžitě divní, když nesouhlasíte s celou třídou nebo aspoň s člověkem, který si myslí, že ví všechno nejlíp
• rádi čtete a hnedka jste šprti
• jste jednou vážně zamilovaní a ostatní snad ze závisti do vás cpou, že to stejně nevydrží, randit s někým v 18ti? nesmysl prej...tse
• přijdete náhodou ve stejným oblečení jako tenhle nebo tahle a hnedka se opičíte
• jste hloupí, když nerozumíte obyčejnejm logaritmům, ale povyšujete se, když pro zbytek třídy fungujete jako chodící slovník angličtiny
• jste prej nespolečenský, když jedete ve stejným autobuse se zbytkem školy, ale protože si s nimi nemáte co říct, radši si pustíte do uší muziku a stojíte stranou
• jste sobecký, když odmítnete poslouchat láteření vlastního rodiče, jak je nešťastný a jak si ho nikdo nevšímá

mohla bych vážně pokračovat dlouho a vypisovat všechny ty předsudky, odsuzování, rady a přetvářku, co ejbo tímhle světem.. (o korupci v politice nemluvím, to je zas jiná kapitola :D ) prostě mě to už vadí, štve mě jak všichni všechno vždycky věděj nejlíp a vy děláte pořád všechno jen blbě...byla sem pitomá, když sem tohle dělala druhejm, teď už to tak vážně nebude...

NB: miluju tě Míšo...

It Doesn't Make Any Sense To Me...

Pálí mě oči, nos mám jak bambuli a slzy nějak nepřestávaj týct. Je zvlášní, jak můžete být jeden den nejšťastnější na světě a do druhého dne jste největší troska, co chodí po zemi. Nejhorší na tom je, že si za to můžete sami a to, že druhýmu člověku ublížíte. Nechtěně, ale jo. A už na tom nemůžete nic změnit, jen si nadávat, jací idioti jste. Asi si vyorbím nějakou cedulku s nápisem "IDIOT" a budu jí nosit na čele. Classic.

Dnešní večer zachvátila tím pádem uplně nehorázná depka, k mé smůle se tu ochomýtá příbuzenstvo na zahradě, takže takticky medituju u sebe v pokoji a tvrdím, jak hrozně silnou alergii mám. (= kecy) Jinak jim ty uslzený oči vysvětlit neumím. A vysvětlovat vlastní matce, že máte nějakej problém je jako mluvení na hluchýho. Stejně se naše "konverzace" (= čtěte monology) stočí na téma jaká je máma chudinka a jak jí tu všichni ubližujem. Sháním podnájem klidně s někým dalším napůl, tohle se prostě vydržet se zdravým rozumem nedá...

An tous cas, cour vite!

Pátek, vpodstatě za čvrt hodiny jedenáct večer. V životě sem nezažila natolik fyzicky a psychicky vytíženej týden. Pět dní pouze francouzské výuky jsem kupodivu přežila docela lehce - mimochodem Jean Reno a jeho Wasabi na vlití trocha energie do žil má nemalý podíl - a můžu říct, že to vůbec nebylo k ničemu. Když už nic jinýho, mám v sešitě pár stránek slovíček, u kterých mě děsí, že si je vůbec nepamatuju. Kam se podělo moje "přečtu slovíčko a vím ho celej život"? Nebo na frájinu neplatí? I to je možný. Začala jsem zase číst francouzský knížky s nadějí, že mi to třeba obohatí slovní zásobu. Mít možná víc času, tak by tenhle proces fungoval. Číst jednu stránku celej tejden, bez slovníku tak, že odhaduju, co může co znamenat, moc dobrý není. Ale o to to je větší zábava :D

Dneska jsem potřetí absolvovala šestihodinovou směnu na brigádě. Větu "Dobrý den, mohla bych vám zdarma vyčisti brýle." umím snad i pozpátku, výklad o Opticleanu nápodobně. Jen lidi jsou čím dál tím míň příjemný. A můžu vám říct, že mnohdy mi to dá dost sebeovládání na místě ty lidi neposlat do patřičných mezí. No jo, ale každá koruna dobrá, jen ta bolest nohou je enormně nepříjemná :D

Těším se na zítra, hrozně moc se těším <3

P.S: Kdo umí francouzsky, pochopí snad smysl nadpisu, když si ho přečte nahlas 0;)