An tous cas, cour vite!

Pátek, vpodstatě za čvrt hodiny jedenáct večer. V životě sem nezažila natolik fyzicky a psychicky vytíženej týden. Pět dní pouze francouzské výuky jsem kupodivu přežila docela lehce - mimochodem Jean Reno a jeho Wasabi na vlití trocha energie do žil má nemalý podíl - a můžu říct, že to vůbec nebylo k ničemu. Když už nic jinýho, mám v sešitě pár stránek slovíček, u kterých mě děsí, že si je vůbec nepamatuju. Kam se podělo moje "přečtu slovíčko a vím ho celej život"? Nebo na frájinu neplatí? I to je možný. Začala jsem zase číst francouzský knížky s nadějí, že mi to třeba obohatí slovní zásobu. Mít možná víc času, tak by tenhle proces fungoval. Číst jednu stránku celej tejden, bez slovníku tak, že odhaduju, co může co znamenat, moc dobrý není. Ale o to to je větší zábava :D

Dneska jsem potřetí absolvovala šestihodinovou směnu na brigádě. Větu "Dobrý den, mohla bych vám zdarma vyčisti brýle." umím snad i pozpátku, výklad o Opticleanu nápodobně. Jen lidi jsou čím dál tím míň příjemný. A můžu vám říct, že mnohdy mi to dá dost sebeovládání na místě ty lidi neposlat do patřičných mezí. No jo, ale každá koruna dobrá, jen ta bolest nohou je enormně nepříjemná :D

Těším se na zítra, hrozně moc se těším <3

P.S: Kdo umí francouzsky, pochopí snad smysl nadpisu, když si ho přečte nahlas 0;)