It Doesn't Make Any Sense To Me...

Pálí mě oči, nos mám jak bambuli a slzy nějak nepřestávaj týct. Je zvlášní, jak můžete být jeden den nejšťastnější na světě a do druhého dne jste největší troska, co chodí po zemi. Nejhorší na tom je, že si za to můžete sami a to, že druhýmu člověku ublížíte. Nechtěně, ale jo. A už na tom nemůžete nic změnit, jen si nadávat, jací idioti jste. Asi si vyorbím nějakou cedulku s nápisem "IDIOT" a budu jí nosit na čele. Classic.

Dnešní večer zachvátila tím pádem uplně nehorázná depka, k mé smůle se tu ochomýtá příbuzenstvo na zahradě, takže takticky medituju u sebe v pokoji a tvrdím, jak hrozně silnou alergii mám. (= kecy) Jinak jim ty uslzený oči vysvětlit neumím. A vysvětlovat vlastní matce, že máte nějakej problém je jako mluvení na hluchýho. Stejně se naše "konverzace" (= čtěte monology) stočí na téma jaká je máma chudinka a jak jí tu všichni ubližujem. Sháním podnájem klidně s někým dalším napůl, tohle se prostě vydržet se zdravým rozumem nedá...