No More Wars Please

Tak sem si před chvilou jemně rýpla do ex-emo držtiček v jedný diskuzi na punkrock serveru. Neuvěřitelně si užívám to super pokrytectví, co z těch lidí jen kape. Ještě před rokem sem od poloviny Prahy dostala málem přes držku kvůli jedné stránce naprosto zesměšňující tenhle rádoby styl hudby a i ty lidi, a dnes ti samí lidé na svých MySpace profilech nahlas rozhlašují, jaká je emo hrozná blbost, že je to sračka a jen jeden velkej kalkul komerčních společností atd. Tomuhle se prostě musím smát...

Poslouchám úvodní melodie z různých seriálů a filmů (Power Rangers, Superman <3, JAG..) a přemýšlím, co je nutnější (čti: co se mi chce dělat víc). Jestli kouknout na frájinu, ze který máme teoreticky psát, dodělat už asi 14 dnů slibovaný design ve Photoshopu bo dočíst jak na věc. Mám otevřenej Photoshop, tak hádejte, co vyhraje :D

Včera sem koukala na Black Hawk Down - potřetí. Hodně syrové scény zachycující boj, skvělé obsazení (a teď fakt nemyslím líbivou tvář Joshe Hartnetta), hudební i výtvarná stránka tak perfektní, že se mi ta atmosféra zahryzává pod kůži jako bych tam byla a někde na to všechno koukala z dobře krytýho místa. Ta bezmoc, když Somálští ozbrojenci sestřelí oba jestřáby a smrt dvou vojáků připomínající jatka, je hrozná. A k čemu to celý vedlo? V číslech k 18 zbytečně ztraceným americkým životům, 73 zraněným oproti tisícům zabitých Somálců. Občanskou válku nevyřeší banda amerických vojáků ač by byli sebelíp vycvičený. V občanský válce nejsou žádný pravidla, žádná lítost, nic. Jen zabíjení a pravidlo džungle - přežije ten silnější, schopnější. A hlavně ten, kdo se líp vyzná v bojišti a to jsou většinou "domácí". Nevím, kam tyhle moje postřehy vedou, asi se jen snažím vyjádřit, jak moc bezvýznamný a zbytečný mi války přijdou. Co vy na to, pane Bushi? Spí se vám v noci dobře, když na druhé straně zeměkoule lidi umírají kvůli vašim debilním rozkazům?!

Je Těžké Mít Svůj Názor

Pátek. Konec nejnudnějšího týdne za posledních pár měsíců. Od Vánoc nadávám, jak nám nedávají ve škole chvíli klidu, pořád píšeme něco, zkouší z něčeho jinýho a když už je konečně aspoň jeden týden bez stresu, tak mě to neuvěřitelně nebaví. Prostě nuda. Žádný vzrůšo. Takže se mi dnes stalo, že sem začala klimbat při frájině, což už je fakt krize.

Dnešní den by nebyl obvyklým groteskním školním dnem, kdybych se nedozvěděla od profesorky na ZSV (vrr), že jin a jang nemohu nazvat mužským a ženským prvkem, že to prostě není pravda. Asi se tu filozofii budu radši učit sama ze spolehlivých zdrojů. Navíc fakt, že chci z tohohle předmětu maturovat...mno, mírně mě to děsí.

Včera jsem s Nikčou uskutečnily útok na městskou knihovnu s nadějí, že seženeme sbírku od anarchistického buřiče (máme si udělat zápis do "čtenářského deníku", nejlépe nijak složitou a co nejkratší, abychom to do týdne stihly přelouskat. Já nakonec šáhla po Karlu Tomanovi a droboučké sbírce básniček a i po mém oblíbenci Viktoru Dykovi, jehož sbírka Pět básnických knih mi dá asi docela zabrat. Uvidíme, kdo nakonec bude tím adeptem na první zápis do mého středoškolského čtenářáku. (čtu, ale jsem líná si všechno rozebírat a zapisovat)

Zítra bude moc fajn den. Krásnej den, přímo juuu <3 Moc se na to těším.

Šetřím Síly A Packy Na Víkend!

Docela mě zaráží fakt, že teď, kdy už se ve škole nic stresujícího a náročnýho neděje, sem mnohem utahanější než když bylo období písemek a zkoušení. Ale upřímně to neřeším, je mi to fuk. Jsem ráda, že žiju a že i to výzo nějak vypadá. Za tři z matiky nakonec nebude, nevím, jestli po právu nebo ne, ale aspoň budu mít pro někoho tak hrozně důležitý "vyznamenání". Ale jinak mý celý rodině je fakt jedno jaký mám známky, kdyby jste to náhodou nevěděli ;) (no fuuj tohle je ale ošklivě ironické) Snad jediná věc, dobře jsou dvě, co mě nadzvihly, co se známek týče, jsou dvojky ze ZSV a z Programování (snažím se už půl roku přijít na to, proč se vytváření webových stránek pomocí HTML tak říká). Přemýšlím, jak velkou aktivitu mám při hodinách mé milované sociologie vykonávat, aby toho bylo patřičně doceněno a nebylo mi řečeno "no Lenko, 89%, to je přeci jasná dvojka". Vrr. No a to "programování". Razím si teorii, že když si HTML tagy nepamatuju, tak mám spoustu knížek, webovejch stránek bo mám chytrý Dreamweaver, kde je najdu. Moje profesorka vyznává teorii zcela odlišnou.

Od včerejška jsem hrdým zákazníkem Vodafone, takže od včerejšího večera datluju za levnějc, rychleji říct nemůžu, páč ten můj krám má hrozně tuhý klávesy i po těch dvou letech, co ho mám. Vrním si blahem nad krásou Oskárkových tarifů a šetřím si packy na víkend! Juuu. Včera jsme s mamkou absolvovaly trasu Vodafone - Mobil servis - kavárna - Mobil servis (kavárna byla půlhoďka čekání na odbloknutí telefonu). A večer jsme to s bráchou a tatíkem zakončili velikým burritem v Mexitě. (jestli budete někdo někdy v HraKra, jděte tam!) Včerejšek byl prostě fajn den, za to dnešek je neuvěřitelně na pěst. Ale bude líp...hlavně, že už ten sníh je tu 0:)

We're Not Supposed To Be Afraid...Of Ourselves

Po prozkoumání literárních počinů mých "kolegů" bloggerů mi přijde, že svůj blog poměrně hodně zanedbávám. Odhadovala bych tak z posledního postu, který sem sesmolila v úterý! Můj mozek si dává zasloužený hiatus, i když by měl správně spolu s mým zadkem a zbytkem těla sedět ve škole a šrotit a šrotit, možná se i lísavě podbízet profesorům pro zlepšení známky (tahle část se zamítá..echt) a stresovat se z toho, jestli bude mít trojka z matiky další kamarády nebo ne. Ale já si řekla NE, slavnostně přísahám, že od nového pololetí školu nehrotím 8) (připomeňte mi to někdo v pondělí,ju? :D )

Musím se s vámi podělit o tragikomickou story z dneška. V dobré vůli nedostat z tělocviku neomluvené hodiny a domluvit se ještě s francouzštinářkou co a jak, jsem dnes šla do školy. A to místo toho, abych poctivě ležela v posteli a snažila se zbavit posledních zárodků hypochondrie. Tělocvikářka ve škole není prý celý pátek,francouzštinářka zrovna v pátek onemocněla, a aby toho nebylo málo, potkala sem češtinářku - sotva mě pozdravila a hodila na mě kyselý ksicht. Asi jí urazilo, že jsem nedorazila nemocná na diktát. Hmmm. Takže jsem zařadila zpátečku a jela zas dom.

Řeknu vám, že být celý den v posteli mi nikdy nepřišla jako taková nuda. Už sem vyzkoušela nespočet poloh jak sedět, ležet nebo prostě vydržet koukat na film (Angel-A a Akeelah And The Bee jsou bezkonkurenčně jedny z nejlepších ke koukání při akutní hypochondrii) na notebooku aspoň 10 minut jedním stylem - bez úspěchu. Asi to brzy zkusím na stojáka a pořídím si do postele barovou stoličku...

Nuda v Hradci

Tak je to tu. Jsem nemocná. Nevím pořádně, co mi je, ale doktorka mi preventivně dala antibiotika. Bléé. By jeden nevěřil, že mu po prášcích může být tak divno až blivno. Takže celý včerejšek a dnešek trávím v posteli ve snaze být zdravá a neunudit se k smrti. To poslední je hooodně těžkým když všechny DVD a CD s filmy už mám zkouklý a nikdo ani není na ICQ, protože většina normálních lidí je ve škole. Sem otrávená jak šváb, nic mě nebaví, sem tam mi sem vleze babička a povídá mi o zázračné síle vitamínů. Díkybohu za svýho sourozence, kterej vždycky přijde a aspoň se tu nenudím sama :D Třeba před chvílí sme vymysleli, že máme oba velkej hlad, tak sme hnedka cinkli do pizzerky a pizza je na cestě. 0:) mňam mňam

Školní docházku tenhle tejden omezuju na minimum, jedna hodina ve čtvrtek, dvě možná v pátek a víc bych to nehrotila. Čím míň času tam strávím, tím míň toho zkazím a hlavně mám ležet a přece nechci nikoho nakazit, že? Jinák, se vám musím pochlubit o zázraku, který se mi stal. Triumfálně jsem zvítězila nad čtvrtletkou z matiky se ztrátou pouhých 4 bodů :P Tento den je památný, tudíž si ho zapište do deníčků, protože už se totiž nikdy opakovat nebude... :D

A díky mé nemoci i tvorba nového designu trochu pokulhává. Snažím se totiž dotvořit všechny laborky na fyzikální seminář, na chemii atd. atd. , takže na nějaký hraní si s Photoshopem pak po celým dni ani nemám náladu...

Love Me Or Hate Me

Áno i já si nehorázně ujíždím na Lady Sovereign :D A nejen díky tomu, že mi začíná hip hop bo jak mám hudební projev této britské slečny nazvat, přírůstat k srdci. Brácha tenhle song přímo nesnáší, ostatně jakejkoliv náznak týle muziky, a prej mi hráblo. Jeho boj. Já si přijdu docela normální.

Krom ničeho, co se teďka vesměs děje, jsem nemocná. Bez teploty, bolest v krku, takže mi klidně říkejte hypochondr, ale to jak mi je hnusně vám fakt nikomu ani trošinku nepřeju. A to mámjít zítra do školy a vlastně tam dotrpět až do konce týdne další nával písemek a zkoušení. Fakt se těším až si dám pak týden voraz a zajedu za svojí láskou 0:) ale pšššt ne, že mě někdo prásknete :D

V rámci naprosté nudy jsem stihla zkouknout celýho Dextera a už se nemůžu dočkat další řady. Nikdy bych netušila, že mě tolik chytne seriál o masovým vrahovi a že k němu budu mít nějaký sympatie. :D Fakt na to mrkněte, Showtime se docela slušně vytáhli. Další způsob, jak se zabavit jsem našla ve Photoshopu. Tvořím si teďka naprosto novej design na blog (ochutnávka hlavního obrázku zde), tak snad během týdne už by mohl být na netu. Nejhorší bude kódování, s tím si tak lehko neporadím, ale snad se všechno povede a bude to šlapat :)

Mno já jdu zas ležet páč fakt bléé...

I Used To Be Normal...

Poslouchám The River od GC a je mi nějak divně. Naprosto nechytám slova toho songu a ani se o to vlastně ani nesnažím. V hlavě mám prázdno, nemyslím prázdno vědomostní, který tam mám poslední dobou vždycky, ale prázdno jako duto psychický. Žádný myšlenky, žádný pocity, co by se mi líbily, prostě divně.

Poslední dobou se moc přepínám. Cítím to na sobě, cítím to na tom, jak se chovám k ostatním, ale myslela sem, že to zvládnu. Ještě jeden týden a pak se tenhle kolotoč písemek, zkoušení a cvoknutí zpomalí. Otázkou je, jestli to přežiju :X Jsem nevyspalá, skoro nic nejím, protože ve stresu prostě nemám hlad, ze školy chodím utahaná a pak jdu ještě na tréninky plus stres doma. Dneska sem se sesypala. Celodenní bolest hlavy, malátnost, stres, vyčerpání, zvracení...potřebuju na pár dnů dělat flegmouše, nějaké nápady?

Je zvláštní, jak se někdy člověk, který vám je nejbližší ze všech, může stát tím nevzdálenějším a vy ač se ho snažíte zpátky přitáhnout k sobě, trpíte tím, jak vás odmítá. Nevím, čím to je, ale asi to je spíš můj pocit zkreslený nevyspáním z několika posledních nocí. Snažím se to všechno zvládnout, ale přemýšlím, na jak dlouho si vydržím hrát na hrdinku a předstírat, předstírat všem, že jsem v pohodě, že mám všechno perfektní a skvělý, že jsem se svým životem spokojená a že mi nic nechybí, že je všechno v tom nejlepším pořádku...

Don't Know What To Say

Zhruba deset minut po půlnoci. Konec nejhoršího dne v mým životě. Nebudu říkat proč. Brečím. Celej den a celou noc se mi z očí řinou slzy a ač si říkám, že to prostě přebolí a nějak to bude dobrý, že se k sobě třeba někdy vrátíme - mám dojem, že si to jen nalhávám. On teď spí. Daleko ode mě, ve městě, kde jsem včera byla a přesto ho neviděla. On mě jo, prý sem krásná. Romantik a ne, že ne. Jeho oblíbený místo to o něm prozrazradilo. Výhled na celý Brno, pohled na západ slunce o samotě mi toho hodně dal a jízda vlakem mě utvrdila v tom, že ten pocit, co mě s ním spojuje, nejsou jen nějaké sympatie či něco, co za pár hodin nebo dnů zmizí. Drží se to ve mně už skoro půl roku a bude se to tam někde hluboko držet dál.
Dal mi hodně věcí ač tvrdí, že ne. Nechal mě poznat samu sebe z jeho úhlu pohledu a konečně se sama sobě docela zamlouvám, vymýtil ze mě chyby, které jsem nechtěla mít a dal mi jeden velkej vir, co mi zkratoval celý můj zas*anými pravidly utvářený systém - lásku. A já se snažila hledat protilátky, a až teď vím, že vakcína na tuhle krásnou nemoc ještě neexistuje a že sem neměla šanci se bránit.
Chtěla sem za ním zase jet. Na jeho stužkáč, ve středu. Dneska sem ze sebe ale vypálila věc, co nevím, kde se ve mně našla. Takový kec - "mám ve škole frmol víš...nezlobíš se?" Jasně, že se zlobil. Teda on by řek, že ne, ale vím, že mu to přišlo líto. Mně v tu chvíli, co sem to napsala taky. Vždyť to není pravda. Jedna čtvrtletka z frájiny frmol není. Nic není frmol na to, abyste zazdili jednu z důležitých životních událostí vaší lásky. Nic není tak důležitý, aby jste nebyli s člověkem, kterého milujete. Nic. A já to vím až teď. Ironie osudu? Asi.
Spát se mi nechce. Jakmile lehnu do postele, hlava začne šrotovat a já opět stimulovat svoje slzný žlázy. Přemýšlím, jestli sem si to zasloužila za to, jak sem si s ním hrála. Nikdy se mi za to nemstil, nevyčítal mi to, prostě nic. Měl mě rád celou tu dobu. A teď, když vím, že se mi bez něj bude žít hodně těžko, mám trpět za to, co jsem prováděla já. Něco na tom přísloví o božích mlýnech bude...

Jdu spát. Nechci na vás přenášet svoji náladu. Nikdo si nezaslouží být tak smutný kromě mě.

proč teď někde hluboko v duši doufám, že se ráno probudím, on si tohle přečte, odpustí mi a na ten stužkáč pojedu? naivka a snílek jsem, koukám, pořád...(musím přestat koukat na americký filmy)

Výlet Bude!

Výlet. Dnešní destinace - Brno. Odhodlání - kua velký. Takže za zhruba 40 minut mi jede vlak. Včera jsem koukala na bus v 8:30 a asi mě nějak vyšplouchli, protože už dneska tam žádnej bus jedoucí v tenhle čas není. Tse. Takže si dám jízdu vláčkem s nadějí, že na mě bude někdo čekat...

Držte palce, na tenhle den sem čekala hodně dlouho...

Update v 19:57: Nikdo na mě nečekal, ale přesto to bylo skvělý. V pátek jedu zas a tentokrát už si to capuccino v Meku na Svoboďáku nedám sama. Brno je fakt nádherný město, vím, kam se budu chtít dostat na vejšku. A ten výhled..juuu <3

Svět Se Zbláznil. Nebo Já?

Tak jsem dneska viděla tu plnou verzi videa Saddámovi popravy. Bylo mi ho líto. Saddáma - pověsili ho a co? Pomohli si tím? Nemyslím si. Jako nástroj pomsty se to dá považovat za zadostiučinění, ale jinak by pro něj bylo efektivnější sedět na doživotí a hezky si vyzobat to, co si nadrobil. A lituju i toho člověka, co to natočil. Za takovouhle nekvalitní amatérskou nahrávku do rodinné videotéky ho chtěj zavřít. Tenhle svět je fakt jetej.

Dneska po dlouhé době náklus zpět do školy. Asi je to tím, že jsem ty lidi pár dnů neviděla, tak mi všichni přišli nějací jiní dokonce lepší, ale někteří mi přišli fakt naprosto na trhnutí mezi dveřma. Nebudu jmenovat, ale opravdu mi nepřijde normální, aby někdo upozorňoval po hodině profesora na svoji snaživost slovy: "Pane profesore, dnes sem dávala celou hodinu pozor, všiml ste si?" Nepochopím... Vyděsil mě dneska výčet čtvrtletek a opakovacích písemek na příští týden - děják (Pobělohorská doba až Marie Terezie), matika (Analytická geometrie v prostoru) a frájina. Uzávěrka známek - 19.ledna. Tohle si prostě těžce nedávám.