It's Time To Move, My Friends

moc sem nikdy nepočítala s tím, že se z blogspotu budu stěhovat, ale možná je to ten symbolickej krok, co musí každej udělat, aby se z něčeho dostal...já sice hodně pochybuju, že mi změna designu blogu a adresy pomůže z toho všeho, co se ve mně teď míchá (spíš naopak), ale změna je život (bože jak já teď tohle přísloví nesnáším...)

nebudu říkat, že na mě nejde trochu sentimentu, hlavně když si vzpomenu, co vlastně před rokem předcházelo tomu, že sem se uhnízdila na blogspotu...vlastně to bylo dýl než před rokem...ale za to smazání blogu a všeho kolem jsem vlastně hrozně moc vděčná, i když to trvalo dlouho než sme to překonali...kdo? to víme jen my dva...padlo ode mě tehdy dost hnusnejch slov, který trvaly dlouho než přebolely, ale mrzet mě nepřestanou nikdy...eh už moc povídám a nikomu to stejně moc neřekne, takže abych se dostala k tomu hlavnímu:

scarsxxx se ode dneška přesunuje na http://scarsxxx.info/

Working On My Mind

Víte jak sem říkala, že se snažím co nejvíc zaměstnat? Kolážuju. Moje sbírka obrázků vystříhaných z časáků se konečně dostane na moji stěnu...a řeknu vám, je to horší než skládání puzzle

to co je kolem toho velkýho papíru (6 dvojlistů ze sešitu A4), to se bude ještě umísťovat :)

update v 14:12: koláž je hotová, všechno snad zajištěný a visí mi nad compem...čekám, kdy mi spadne na hlavu :D

Enthusiasm Is Gone

moje nadšení, radost z věcí se dá přirovnat k Eskymákovi čekajícímu na léto. takže nula, bod mrazu, co bod mrazu, sem těžce pod bodem mrazu, ale není mi zima. sem uvnitř chladně klidná jen někdy se na povrch prodere pár slz. přišla sem na to jak je regulovat - práce. dělat cokoliv, co mě zaměstná, co mi nedovolí myslet na to, proč sem tak selhala ve vztahu. proč člověk, co mi je nejblíž, chce být radši sám. 24. to měl být rok spolu. zvláštní jak se mi při čtení těch pár řádků v smsce promítnul celej ten rok...chjo

aby mě někdo nenařknul, že zas fňukám, tak z trochu "veselejšího" soudku. certifikáty z angličtiny mám, radost už ale ne. nevadí. zase píšu na další kulturní server (http://www.i-kultura.cz/) a snažím se přesvědčit "šéfa", že mi tu akreditaci na Funeral For a Friend na říjen sehnat musí. uvidíme, report bude potom někdy určitě. kdyby se někde naskyt čistě koncert NightWork, tak mi řekněte ju? přijdu si jak pubertální děcko, když se zaposlouchávám do hlasu Vojty Dyka a moje dušička si plesá blahem nad hlasem tohohle vysokýho kluka...mám ještě v živý paměti, jak sem tu plodila článek o tom, že frontmani vlastně nejsou tak důležitý....*plesk* tyy voe, z tohohle sem měla už dávno vyrůst, ne? :/

přemýšlím, co víc bych vám mohla říct...na povrch se opět vydrápaly mé touhy po novinařině. naivní představa, že budu dělat rozhovory s každým známým člověkem nebo psát do periodik známých po celé ČR, se vážně ještě do reality nepřetransformovala. psychologie je pořád v kurzu, ale když mě to psaní tak moc baví...stejně jako mě baví řízení auta :) dneska mi táta půjčil naše autíčko. zatím jen na cvičák, abych vyzkoušela, jak velkou pravděpodobnost nabourání ve městě mám. řeknu vám, že docela velkou, takže zítra jedu do města...lol. ale musím říct, že paradoxně se mi s s Felicií Combi dlouhou jak kráva jezdí líp než s tou malou připosraženou Fábií...

Back In Old Trails

netuším, jestli to někteří "čtenáři" tohohle blogu zaregistrovali, ale včera sem se vrátila z dovolený ze Španělska. (což teda moc neomlouvá, že tu už tak 14 dnů není nic napsanýho he). to slovo "dovolená" je tu dost nadnesený, protože jak si můžete odpočinout, když jste 24/7 se svojí matkou, která má jakejsi záhadnej komplex mateřství (čti: přechod!) a leze všude za váma jako by vám bylo pět? nebudu tu řešit, jak se moje matka chová, protože by to bylo na dlouho a nebylo by to zrovna moc fér asi...

dílko nerudného Němce

takže zpátky ke Španělsku...jen kdybych tak věděla, kde pořádně začít. cesty autobusem trvající cca 22 hodin jsou neuvěřitelný utrpení, ale na jednu stranu to mám docela ráda. sice vždycky držkuju jak špaček, že sem za celou noc nenašla na tom jednom sedadle dobrou polohu na spaní, bolí mě za krkem a tak, ale to k tomu prostě patří. neříkám, že letadlo není lepší, to je, ale ten autobus je takovej trochu dobrodružnej. a dost ponorkoidní. a v případě, že někdo vážně rád chodí na toalety v buse, tak občas i dost omračující zážitek. stavění v noci u motorestů, kdy na sebe všichni rozespale mžouraj, vrhaj nenávistný pohledy na rodiče dětí, které nemůžou spát a svojí dlouho chvíli si krátí kopáním do sedadel všech okolo, jsou nepřekonatelný a víc než vtipný. a kafe z autobusů odporný. brr. tuším, že někde mezi španělskou a francouzskou hranicí letělo bez milosti do příkopu 0:) a ač sem Účastníky zájezdu neviděla (teď je stahuju :D), tak si myslím, že sme mnohé výpravy překonali. ať už beru v potaz zadní část autobusů velice veselých mládenců, kteří měli opičku už kolem poledne při cestě tam a vyprávěli velice košilaté vtipy pro pobavení celého autobusu nebo několik typických kverulantů, co si jednou stěžovali na vedro, podruhý na zimu atd. atd. na druhou stranu, ale i tahle různorodá kupa lidí dokáže držet pospolu. o tom sme se všichni přesvědčili, když nás na zpáteční cestě mírně nabouralo auto s velice nerudným Němce, který měl co dělat, aby nedostal od řidičů jaksepatří po tlamce a teda nejen od řidičů za to jak se snažil ujet ;)

no dost k cestování autobusem :D řeknu vám, že bych si na španělský styl siesta - fiesta - maňana zvykla dost rychle. a hlavně na jejich styl života. přes den práce tak od devíti, sice pozdě do večera, ale v noci se zase žije. všude teče proudem sangrie, zpívá se nebo se jen klidně sedí v místním baru či hospůdce a povídá se s přáteli. jen na tu sangrii pozor! v hotelu kde sme byli, sme si dávali litrovej džbáneček každej večer a až poslední den jsme přišli na to, proč po dvou skleničkách je nám tak veselo. gin, brandy, cosi červenýho a cosi průhlednýho, to vše zalitý vínem, trochu citron a pomerančů, led a voilá. pijete a jen cítíte, jak to ve vás hřeje jak v kamínkách. jeden by se pak nedivil, proč sou Španělé tak temperamentní. ale sem dost ráda, že sme byli v takovým zapadlým městečku Tossa de Mar, kde to sice žilo, ale tak nějak klidně. večerní šum v restauracích s výhledem na moře, uličky starýho města protkaný všemožnýma krámkama se suvenýrama, zmrzlinou a tak. ne žádný diskotéky, obrovský hotely s casinama, kde jen čekáte, kdo vás jak ušlape či pozorujete jak se banda wannafuck turistů ze všech zemí světa otáčí za každou sukní, která kolem nich projde. :D nevím, tenhle styl nějak není pro mě.

nejpohodlnější sedátko, co sem poznala :D botanická zahrada kousek od Blanes

ale co pro mě vážně bylo, by výlet do Barcelony. nevím, jestli se o ní říká stejně jako o Paříží, že jí buď milujete nebo nenávidíte, ale já sem jí naprosto propadla. barcelonská zástavba je jak z jinýho světa, stojíte uprostřed ulice a jen koukáte napravo a nelvo od nevidím do nevidím. jednosměrky všude, kruháky všemožných typů a přechody naprosto našikmo přes celou křižovatku. chrám Sagrada Familia a další Gaudího domy jsou nádherný, na to vážně nemáte v ten moment, co u nich jste, slov. a když stojíte pod Sagrada Familia, pořádně zakloníte hlavu a díváte se, co za ohromnou stavbu se zrodilo v hlavě jednoho člověka, tak si přijdete jako v jiným světě. jinak chlouba katalásnkého patriotismu stadion FC Barcelona sem viděla sice jen zvenku, ale bordel je kolem něj neuvěřitelnej ;) jen když sme po dost chaotickém křižování Barcelonou odjížděli, nemohla sem z hlavy dostat pocit, že odjíždím odněkud, kam nějak zvláštně "patřím". jo zní to blbě, já to vím he :P jinak, co ještě stálo za to? Monserrat a půlhodinová fronta na ošmatání sféry Černé Madonny...stejně se mi to přaní nesplnilo, co sem si přála :D ale obdivuju ty mnichy tam, vážně. teda hlavně ty, co ve 12. století chodili do toho vršku pěšmo :D

Tak Kolumbe kam?


kousek Sagrada Famila (celý to nevyfotíte :D)

Gaudí byl krapet blázen do mosaiek ;)

vrchol dne, zpívající fontány v Barceloně

další poznatky...nejhlučnějším národem jsou Britové, nejpodivnějším Češi, kteří mají ve velké oblibě všechny sledovat a očumovat. a taky sem jednou u bazénu dost vážně přemýšlela, co některý hezký holky dělají špatně. k těmhle úvahám jsem došla po tom, co jedna slečna z našeho zájezdu (skutečně typický studijní typ v brejličkách čtoucí zvláštní učebnicí čehosi) ulovila na ten týden jakéhosi Španěla a slečna, vážně moc hezká a od pohledu sympatická, (tuším, že to byla Francouzka) zůstala naprosto opomenuta. divný no :D

no mám dojem, že budu asi radši končit...ještě vám sem nasekám pár foteček a mám zas na 14 dní dopředu napsáno :D

o klimatizovaných meziměstských autobusech se nám tu může jen zdát ;)


i Španělé vědí, co je dobrý :P

a typická španělská paella...dotaz: jí se kreveta celá nebo se to maso vyloupává? :/