Každý Má Svého Superhrdinu

Tak jsem se včera dokopala po dlouhé době k televizi a zkoukla Batman Navždy. Dle mého názoru nejlepší díl s tímhle lítajícím lidským netopýrem, co kdy byl natočen. A to nejen kvůli faktu, že tam hraje Jim Carrey. O tom novým rádoby pokračování - Batman 5 - opět taktně mlčím, protože něco tak nudnýho jsem dlouho neviděla. Postrádá to hlavu i patu a vůbec, je to blbost a ani Michael Caine nebo Liam Neeson to nezachrání. Jednička Batman taky nebyl špatnej. Práce Tima Burtona se ale spíš pořádně projevila na dvojce. Z toho mám doteď noční můry. Sorry, ale DeVito ukousávající hlavy rybám a tuším, že někomu ukousnul i nos - to je i na mě trochu moc. Batman Navždy a Batman & Robin mám asi nejradši. Jsou takový barevnější než ostatní, předchozí díly. Navíc hvězdný obsazení nic nezkazí. No, ještě k tomu připočtěte sledování animovanýho Batmana (spíš tedy Batman budoucnosti) a můžete hádat, kdo je můj oblíbený superhrdina...

Včera jsem zjistila, že zase dávají Dawson's Creek. Bohužel 6. řadu. Na to už nemám buňky si vzpomínat, co bylo v dílech předtím. Smůla. Teďka jsem propadla jinému rodinnému seriálu - Sedmé nebe. Naivita 90. let v americkém městečku mě docela příjemně nalazuje. I ta rodinná pohoda a vztahy, co u nás doma vždycky chyběly. Někdy si říkám, že jestli to v tý době fakt takhle bylo, tak jsme sakra pokročilej národ. No, řekněte, zakazují vám rodiče randit s někým komu je o dva roky víc, ale vám je přitom 14 a vypadáte tak na 17? Asi ne,co? Jiný kraj, jiný mrav, ale seriál je to fajn.

Kdyby jste se někdo někdy moooc nudil a chtěl se tak trošku vrátit do dětských let, zkuste tohle. Panenky jsme přeci oblíkal každý, ne?

U Nás V Kocourkově

Sobotní večer a já jsem doma? Víte, že mě to ani nevadí. Mohla bych někomu napsat, jestli nechce jít někam do hospody nebo tak, ale mám poslední dobou takový psychický vypětí, že mi jeden večer dumáním nad vším možným doma už neublíží. Jo. U nás to je zas na další zápis do kroniky rodinného panoptika. Nebo na pozvánku na psychiatrii. Kdo ví?

Posledních pár týdnů mě děsí, co se děje ve světě. Děsí mě, co se děje v Libanonu. I to, co se děje v Iráku. Teď mi přijde, že se to rozmáhá všude. Všichni se ohánějí svatou válkou, Hizballáh máme podle pana Nečase už u nás v republice, nereprezentuje ho podle něj nikdo jiný než ČSSD, Al-Kájda se rozhodla získat další fanoušky prostřednictvím Al-Džazíry. V Iráku je 130,000 amerických vojáků, Bush nabízí možnost poslat další, ale zpět domů už nikoho pustit nechce. Že tam umírají všichni aniž by pro to měli větší důvod, už nikoho asi neštve. Hlavně, že americký národ s válkou v Iráku NEsouhlasí. No jo, koho jste si zvolili toho máte. Ale bůhví, jak to u těch voleb bylo, že? Fakt z týhle situace nemám nijak super dobrý pocit. Už jen čekám, kdy bude oficiálně vyhlášena 3. světová. Nechci svým vnoučatům povídat to, co mi vypráví občas babička. Ne pane Bushi, fakt nechci!

I u nás v ČR je ale vtipno. Páté kolo hlasování o předsedu Poslanecké sněmovny a zase neúspěšně. Kdo by to čekal? Líbil se mi výrok p. Paroubka před samotným hlasováním, terý adresoval p. Tlustému:

"Myslím, že pan poslanec Tlustý je skutečně vynikající řečník. Slovní rabulistika (překrucování pravdy, mnohomluvnost) byla pozoruhodná.
Chtěl bych se jenom zastavit u některých logických nesouladů v jeho řeči. Především říká, že 100 hlasů pro levici je zdrcující prohra a naopak 100 hlasů pro pravici je zdrcující vítězství. Pane předsedo, ukažte mi, kde mátu tu většinu 101 hlasu."

To jsem se fakt válela smíchy, i když jsem politicky neutrální a rozumím většině toho, co říkají asi jako koza pertželi. Možná proto jsem se bavila nad výroky všech hovořících pánů, co to dopoledne padly. Kocourkov hadr. Víc se k tomu snad ani nedá říct.

Hlavně, že se technaři mají. CzechTek 2006 už je v plném proudu, dovezli jim toi toi-ky, v nedaleké vesničce doplňují zásoby rohlíku 3x rychleji než normálně, každý technař má i svého policistu, hasiče nebo zachranáře. *Pohodový* techno fesťáček, jen kdyby prý nebyl legální. Svátek všech technařů jim zlegalizovali a už to podle nich prostě "není ono". Punc ilegality je cítit už jen z balíků trávy, houbiček a podobných ještě toxičtějších životabudičů.

Koukám, že dneska jsem to pojala, jako zprávy. Když já si nemohla odpustit tohle neokomentovat...

(Jinak, kdo by jste si to jednání chtěl NÁHODOU přečíst celé, voilá, tady je odkaz na stenozáznam.)

Zase příště...

Rakovinu Nevyléčíš, Ale Zasměješ Se

Mám dojem, že ze mě asi bude spisovatel. Píšu všude, kde se dá. Anglickej blog, tenhle blog, pak si píšu jen tak do bločku, co jsem kdesi našla. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Týden? Dva? Na víc si nevěřím. Ale třeba překvapím samu sebe. Mám nekontrolovatelnou chuť psát, ale vůbec nevím o čem. Teďka taky improvizuju a snažím se nepsat nic nudnýho. Řekněte, že se mi to aspoň částečně daří. Aspoň maličko?

Chjo, pletou se mi písmenka. Po těch pár dnech strávených doma jsem úplně vyšťavená. Na nic nemám náladu. A hlavně ani sílu. Chtěla jsem jít dneska do obchodu - v tomhle vedru jsem to zhodnotila jako nepotřebnou věc a nikam nejdu. Vedra mi fakt nedělaj dobře. Ale svítá na lepší časy. Ještě zítřek a v sobotu se má dělat hezky...teda...má se kazit počasí. Déšť. Možná bouřky. Tma. Chladno. Jůůů, krásná představa. Při mým štěstí bude "pršet" 10 minut a bude akorát tak dusno. Podělaný počasí. Božský Brucei, kde jsi?

Objevila jsem knížku, kterou si chci za každou cenu přečíst. Dílko, ze kterého černý humor jen kape. Všechny témata o kterých se dá humořit - drogy, politika, sex, muzika, Ježíš, to vše ve vážně vyznívajícím kontextu. Nemůžu se dočkat až se vypravím do knihovny. Jinak, knížka se jmenuje Rakovinu nevyléčíš a napsal ji Denis Leary. Jinak, tady máte trošku na ochutnání, aby jste zhruba věděli o co go:

"...Proto jsem rád, že Ježíš zemřel v pravej čas. Kdyby se dožil čtyřiceti, skončil by jako Elvis. Na to vemte jed. Měl tu svou družinu – dvanáct chlápků odhodlanejch udělat cokoliv, co si zamanul. V tý době už byl pěkně slavnej. Kdyby se dožil čtyřiceti, chodil by po Jeruzalémě s pivním pupkem a hartusil by: „Kčertu, jsem syn Boží, dejte mi hamburgr s hranolkama.“ „Ale Pane, máš už dost přes váhu...“ „Di do prdele. Proměnim tě v malomocnýho. Okamžitě mi dej hamburgr s hranolkama. A kde je Máří Magdalena? Jsem ňákej nadrženej.“..."

Jak říkám, neberte život a některý záležitosti moc vážně. Sranda je mnohem lepší věc.

Musím smutně konstatovat, že můj pes smrdí jako kočka. Kočky mám ráda, fakt moc, svobodný zvířata, ale smrděj jak rasův pytel. Humus! A když k tomu všemu takhle smrdí váš pes?! Přemejšlím, kde k tomu přišel? Angie?!

Jinak, Bartíku, dík za tip na Just Friends. Jako oddychovka to vypadá dost dobře. Už to stahuju. Tak možná za dvě hoďky se na to mrknu.

Opět příště...možná ještě dneska...

Nic Mě Nenapadá

Akorát jsem se vrátila z nočního tahu s Nikčou. Stavila se u mě zkontrolovat mejly, protože její komp vypověděl službu. Nakonec jsme toho využily a šly jsme na pivko do Avionu. Nechápu, proč tam nechodím. Milí lidi, skvělý pivo a vůbec, dyť to mám přes ulici. Škoda, že mi nebylo víc, když tam dělal ten sousedovic kluk. No jo, mám já to ale smůlu. Nevadí, stejně byl na blondýny a střídal je jak fusekle. Ale zato byl pekelně hezkej! No, zpátky na zem a do reality. Blondýnce jsem půjčila kolo, teď mi psala, že dojela v pořádku, kolo taky, ale že táta řve. Hlavní je, že je doma, o víc bych se nestarala.

Dneska jsem zkoukla ten Waiting... . Jemně zvrácený film, hlavně hra, kterou mužské osazenstvo restaurace hraje, je pěkně zvláštní, ale jinak se mi ten film líbil. Zas to bylo něco novýho. Fakt se mi to líbilo. Jo. Mám pár dalších doporučení nebo spíš tipů na stahování dalších filmů, plus jsem si ještě udělala seznámek, co bych chtěla vidět/stáhnout:

1. Apocalypse Now (1979)

2. The Water Man (2005)

3. Imagine Me and You (2005)

4. Akeelah and the Bee (2006)

5. Interstate 60 (2002)

6. Liar, Liar (1997)

7. Trainspotting (1996)

8. Human Traffic (1999)

9. Thank You For Smoking (2005)

10. Rent (2005)

11. Amores Perros (2000)

12. Devil's Advocate (1997)

13. Goodfellas (1990)

Myslím si, že to je docela slušnej seznam. Jen nevím, jak moc mi budou uživatelé DC++ přát a kolik toho opravdu stáhnu. Včera jsem dososla Fun With Dick and Jane s Jimem Carreym v hlavní roli. Kvalita hrozná, titulky na prd, tak jsem to smázla. Snad se mi podaří stáhnout lepší provedení a ne rozmazaný film a useklou část obrazovky. Chjo, když už ten film natáčíte v kině, dejte si s tím tu práci ať se na to dá koukat.

Sakra ty mušky mě štvou. Mám dojem, že mám na monitoru víc šmouh než co by se našlo na ksichtu modelky závislý na kokainu po prokalený noci. Nejvyšší čas spát. Pes, kterýho jsem před chvílí uložila do postele zmizel do ložnice za mamkou. Neřád jeden nevěrnej! Ale co, o to víc místa v posteli pro mě.

Zjistila jsem, že jsem čím dál tím víc cynická a ironická. Od koho jsem to sakra vzala? Obranný mechanismus proti peklu, co se děje doma? Nebo trávím moc času sama se sebou? Tohle léto je ubíjející a to nejen tím divným počasím.

Brou noc a zase příště...

Kam Ten Svět Spěje

Mám hroznou chuť něco psát, ale nevím vůbec o čem. Taková trošku prázdnota všedního dne. Zrovna teďka mi přijde, že se v mým životě vůbec nic neděje. Přitom kdybych si všechno rozepsala, tak bych se možná docela divila, co se všechno kolem mě odehrává. Jsem asi spíš líná nad některýma věcma přemýšlet. Brr, už to zas začíná sklouzávat k filozofování. Jestli to není trochu způsobený muzikou 30 Seconds To Mars. Jejich texty nejsou zrovna plný optimismu, ale já je přesto miluju. Spíš je to přesně ta věc, ten důvod proč něco máte rádi a nedokážete bez toho žít.

Minulý prázdniny jsem skomírala nad Good Charlotte. Teďka jsem na jejich stránkách nebyla ani nepamatuju, jejich muziku si pustím zřídka a články o nich taky nesleduju. Je zvláštní jak se člověk mění aniž by to sám nějak zaregistroval. Hrabu se v co nejmíň známých kapelách, protože většinou jejich umělecký přínos je mnohem mnohem větší než od nějakých blbounků, co se vyskytují v Bravíčku častěji než některé české celebrity ve Spy. Navíc jejich muzika je prostě skvělá. Ničím nezkažená, žádná prvoplánovaná touha po penězích, prostě jenom radost z hraní a požitek z muziky. A to je přesně to, co já chci. Nic víc, nic míň - ano, i já dokážu být nenáročná. Nebo náročná? Netuším.

Zásek. Ve WMP hrají 30 Seconds To Mars. Tu muziku fakt miluju. Ten hlas, kytary, melodie, texty. Je normální být mimo z hudby? Jestli ne, tak mi vůbec nevadí, že jsem nenormální. Naopak, líbí se mi to. Nedávno jsem byla v Praze - to víte. Tátovi jsem se zmínila, že jsem si objednala Stiff: The Curios Lives of Human Cadavres. Zeptal se mě o čem to je. "No, knížka o tom, co se děje s lidskýma mrtvolama po smrti. Má to být docela vtipně napsaný." Jeho výraz jste měli vidět. Nabídl se, že mi z práce přinese učebnici soudní patologie. Nepochopil mě. Pro něj asi nejsem normální. Ale v jeho případě mě to fakt nijak nebere.

Na MySpace mi píše nějakej kluk z Malajsie. S těmahle zeměma si nezahrávám, takže klučinu jemně ignoruju. On to ale nedokáže pochopit, stále se mě ptá, jak se mám, co dělám a chce vědět všechno o Český republice. Buďto je to blázen do zeměpisu nebo se sem chce nastěhovat. Ani jedno není zrovna dobrý.

No, za pár minutek budu mít stáhlý další filmek na zkouknutí - Waiting... neboli jak to hezky zku*%veně česky přeložili Hele kámo, kdo tu vaří?. Tuším, že ten název je takhle nějak. Inspirace filmem Hele vole, kde mám káru do očí bíjící a trapná. Waiting... má poměrně vysoký hodnocení a Hele vole má jedinou dobrou scénu "A dál?". Víc si nemá šanci škrtnout snad ani proti Holky to chtěj taky a to je další z hodně nepovedených německých počinů zařadit se mezi filmové velmoci. O druhém pokračování taktně mlčím. Tyhle filmy by měli omezit. Mám dojem, že některý z nich musej narušovat mládež naprosto trvalými následky už jen při pohledu na úvodní credits. Jen málo jich je dobrejch a neokoukanejch. Ale od dob Prciček už uběhla dlouhá doba.

Tak zas někdy příště...

Život Není Sranda, Spíš Jeden Nepovedenej Vtip

Jejda. Nostalgie je hrozná mrcha, hlavně když na ní nejste připravený předem. Sedím tu teďka a poslouchám Rednex. Ano, přesně tyhle trhlý, tuším, Švédy, co si hrajou na texaský farmáře - neboli rednecks. Vzpomínám, jak jsme na ty jejich písničky tancovaly na baletu, kam jsem chodila...sakra to je dlouho. Mívaly jsme hodiny mažoretek, baletu a jakési pohybové průpravy, abychom se naučily držet rytmus a tak. No a právě tam se vždycky pustily rychlý písničky právě od Rednex a jelo se. Ty hodiny mě vždycky utekly hrozně rychle, protože mě bavily ze všeho nejvíc.

No jo, kde jsou ty časy. To jsem byla malý tele, nic nechápala, byla jsem důvěřivější než jsem teď. Sakra o hodně důvěřivější. Pak dostanete od života párkrát přes držku a už to s tou důvěrou vázne. A že hodně. No, teďka si jen tak na hlavu od lidí s*%át nenechávám. Jo, uznávám, že se mnou občas někdy někdo vyběhne, ale to asi s každým. A i takový je život. Jak pravý moje životní motto - "neber život příliš vážně, stejně z něho nevyvázneš živá". Něco na tom pravdy bude. Njehorší je, ale mít tuhle hlášku v hlavě a nebrat si některý věci příliš k srdci a příliš vážně.

Sem tam někdy přemýšlím jaký to je být feťák. Ne, nebojte se zkoušet to fakt NECHCI. Jen jsem dneska koukala na filmek Šňup a opět sem nad tím začla dumat. Ten film je poměrně povedený dílko o feťácích sjíždějících koks, tuším. Tyhle lidi jsou na jednu stranu v pohodě. Nestaraj se o lidi kolem, protože je stejně většina opustila. Nestaraj se, jestli je venku hezky, že spadlo další letadlo nebo, že je někde hladomor či že snad hrozí válka. Kdo je Bush stejně většina z nich neví. Teďka myslím ty hodně vážný případy. Ti mají jen jednu starost - sehnat dávku. A když jednu mají přemýšlejí, co udělají, aby sehnali další. Je to život a hra na ostří nože, ale maj podstatně míň starostí než *normální* člověk. To samý má ale mrtvej člověk. Na tomhle světě si asi jeden moc nevybere.

Ach jo, už mi to zas moc přemýšlí. A vpodstatě nad úplnýma kravinama. I když, jsou tyhle věci vůbec kraviny? Nejsou to spíš témata, kterýma bych se někdy měla zabývat? Každý z nás spíš? Já nevím.

Tenhle post měl být o něčem pozitivnějším. Tak někdy příště.

U dalšího snad optimističtějšího žbleptu...

Jen Tak Zalehnout Na Matrace

Není nic "příjemnějšího" než když se ráno proberete a ten žlutej kus vesmírný hmoty vám svítí přímo do obličeje! Grr. Jako bych už nebyla přismažená dost.

Včera u nás byl Vilda. Babička si ho hnedka spletla s mým bráchou, ale to už je jedno. Sedmnáctiletýho cizího kluka si každej splete s vlastním vnukem, že? No, docela jsme si užili odpoledne strávené převážně v bazénu nebo jsme se vyhřívali jak kočky na sluníčku. Taky jsem z toho pěkně přismahlá - dekolt a břicho to odnesly nejvíc. Ne, že bych snad byla rudá jak rak, ale trošku náznaky tam jsou. Takže dneska lehárko hezky někde ve stínu a žádný tlaky. Nebo budu zase pokračovat v mém Filmovém klubu.

Včera jsem si stáhla Eternal Sunshine of the Spotless Mind neboli, když to chcete do češtiny Věčný svit neposkvrněné mysli. Samosebou, že jsem na to hnedka koukla. Je to asi první vážná role Jima Carreyho, kterou jsem viděla. Ano, je mi líto, ale věci jako Man on The Moon jsem ještě neviděla. Ale pracuje se na tom. Takže zpátky k Věčnému svitu. Ten filmek je geniální. Ten nápad mazání myšlenek na někoho, koho si nechcete pamatovat, na konci zjištění, že si ty vzpomínky chcete uchovat a nakonec ještě zjištění, že už jste tuhle proceduru podstoupili z úplně stejného důvodu a dokonce se stejným člověkem! Wow. Podle mě to není zas tolik komedie jako to všude píšou. Je to bohužel tvrdá realita. Vztah vás přestane "bavit" a nejradši by jste si ho celý vymazali z hlavy, ale nakonec zjistíte, že kromě těch otravných, špatných vzpomínek, takm jsou i ty krásný a příjemný. Jo jo, takový je bohužel život. I když by se mi někdy to mazání hlavy hodilo, jsem ráda, že to neexistuje. Clementine mi v tom filmu přišla tak nehorázně nezávislá až jsem začala dumat nad tím, že mám k nezávislosti asi hoodně daleko.

Z téhle sci-fi sféry jsem se vrhla do vod organizovaného zločinu. Ano! Ano! Ano! Konečně jsem viděla modlu všech gangsterských filmů od dob 70.let Kmotr!!! Knížku mám přečtenou už hodně dávno, ale k filmu jsem se pořád nemohla dostat. Tak jsem si včera dala opět tu práci najít funkčního uživatele, co se mi neodpojí nebo mi to nestopne a stáhla jsi ve špičkový kvalitě právě Kmotra. Film je na chlup stejný jako knížka. Teda spíš ta jedna dějová linie, co je v prvním dílu trilogie Kmotr zfilmována. Tuším, že sjou ještě dva díly. Jeden je o tom, jak se Vito Corleone stal mafiánem a druhý...jaj tak to zas nevím, co by tam mohli dát. No, rozhodně smekám před Coppolou, protože ten filmek je vážně mafiózní! Ve filmu jsem to nepochytila (nebyly titulky a anglinu mixovanou s italštinou je sakra těžký rozluštit), ale hlášky typu "Je čas zalehnout na matrace" "Tohle není cosa nostra." a podobně jsou už jen z knížky legendární. Jinak, ještě, že jsem koukal na ten film - skorem bych zapomněla, kolik lidí tam bylo hezky po mafiánsku zabito.

No, koukám, že se zhruba za 5 minut (ono to zas naskočí na víc! ) stáhne další filmek - Memento. Přemýšlela jsem nad nějakýma dalšíma filmkama podobného rázu jako teďka postupně skoukávám - ne žádný nechuťárny, blbosti - ale fakt hodnotný filmy s nějakým nápadem, ale vůbec nic mě nenapadá. Nějaké návrhy?

Opět u dalšího žbpletíku...

Formane, Klobouk Dolů...

Uf, tak tohle bylo silné kafíčko! Mluvím o Přeletu. Dneska jsem byla akční a pustila si o už docela brzo ráno. Moji akčnost mi ale překazila maminka, která se rozhodla, že si dáme snídani v tráv...ne, venku na zahradě. Kafíčko. Jogurtek symbolicky pojmenovaný Dobrá máma. Sluníčko, které ještě nežhnulo jak cvok. Prostě pohodička. Následně jsem byla přemluvena k věšení prádla. (po včerejším hysterickém záchvatu ze strany mé matky, že doma nic nedělám a s ničím jí nepomáhám, jsem šla dobrovolně) Takže, když to vezmu kolem a kolem, k druhé půlce Přeletu nad kukaččím hnízdem jsem se dostala až kolem 11:00. Ještě předtím než jsem si druhou půli pustila, jsem trošku tenhle filmek prodiskutovala s mým bratrem. Vylezlo z něho, že na to koukal taky, ale vzdal to přesně v té části, co jsem to včera/dneska vypla já. Na tom něco bude! Myslím si, že to je místo odkud se to pak začne pořádně rozjíždět.

Můžu říct, že ten filmek mě v lecčem překvapil. Jsem zvyklá na happyendy nebo na nápravu sígra hlavního hrdiny, ale tady se nic takovýho nekonalo a ještě to dopadlo, jak to dopadlo. Na ten konec jsem koukala, jak tele na nový vrata každopádně. Wow! překvapil mě i Jack Nicholson. K tomuhle pánovi, ač uznávám, že je to herec hodně vysoký laťky, jsem si nikdy nevytvořila žádnej vztah. Spíš jsem ho nikdy neměla moc ráda. Pokud vím, tak snad v každým filmu, co jsem s nim kdy viděla, hrál záporáka. Dokonale, ale hrál záporáky! Od téhle chvíle před ním smekám. Hrát blázna tím stylem, co ho hrál tady hračka opravdu nebude. Doporučuju všema 20-ti tenhle filmek skouknout! Jen dvě věci mi vrtají hlavou:

• proč se to jmenuje Přelet nad kukaččím hnízdem?
• a co to měl R.P. za jizvy na hlavě na konci filmu? Z čeho?

Možná by se našlo víc věcí, co mi není jasných, ale tyhle dvě věci jsou asi nejakutnější. Takže, kdo to ví nechť mi tu nechá komentář. Ráda se poučím :)

Jinak stále propadám kouzlu dokonalé hudby 30 Seconds To Mars a podmanivému hlasu Jareda Letoa. (nesnáším tohle český skloňování!!!) Ok, uznávám, že taju nejen díky jeho hlasu :P Ale jejich muzika je pro mě přednější než ksichtík jejich frontmana. Na ten totiž koukám ve filmech! Jen přemejšlím kolik filmů jsem s Jaredem viděla. Jeden? Obchodník se smrtí. Nebo víc? Fíha, já fakt nevím. Jooo! V Narušení hrál! Tak to už je druhej. A jak koukám na imdb.com, tak hrál i v Úkrytu, který jsem sice neviděla celý, ale i to se počítá. Byl tam, to si pamatuju :D

No zanechám své pubertální revoluce a zkusím Vildovi na icq vysvětlit, že Praha opravdu není dobrý nápad, kam teďka jet! Proč já mám za kamarády takový milovníky tepla?

Takže zas příště...

Přelet Nad Filmovým Rájem

Půl jedné ráno. Všichni, se kterýma bych klidně pokecala už mají tvrdou půlnoc a chrupkaj. Ani Jeff není na MSNku online a ten, nechci být hnusná, nemá na spaní ještě právo - dyť je teďka v Barrie kolem...aj ta matika...kolem 18:30!! No jo, nevyplácí se koukat na Přelet nad kukaččím hnízdem takhle pozdě v noci. Stejně jsem ten film nedokoukala. Jsem asi v půlce, pro ty, kdo to viděli, jsem tam, kde R.P. všechny odvezl žluťáskem k molu a jedou někam na rybářský lodi. Zatím se mi ten filmek dooost líbí, ale pořád čekám, kdy se tam něco dějově zvrtne. Ještě na to mám druhou půlku, tak snad mě to nezklame. Jinak se snažím sehnat filmek Akeelah And the Bee, což je o holčičce, která se účastní různých soutěží v přehláskovávání neuvěřitelně dlouhých slov. Kam se na některá anglická slova hrabe "popokatepetl" a jiné blbosti, kterými jsme se s děckama trumfovali ve třetí třídě. Další podle mě docela zajímavý film bude Imagine Me And You , což je zas romantická podívaná, ale s trošku jinou zápletkou než bývá v romantických filmech zvykem. Největší problém je, že tyhle dva filmy snad nikdo nemá! No tak lidi, co se s váma stalo?! Jinak všem doporučuju Ice Age 2: Meltingdown. Je to snad stejně skvělý dílko jako byla jednička a opravdu se u toho solidně zasmějete - mamut myslící si, že je oposum, veverka a její oříšek taky nikdy nemůže zklamat. Povedená věcička, to mi věřte!

Akorát odpovídám na MySpace na zprávičku od britský začínající kapelky Krish. Dneska se mi totiž (asi stejně jako spoustě ostatním lidem) objevila v poště zpráva právě od nich, že vypadám na to, že by se mi mohla jejich muzika líbit, tak ať si ji zkusím poslechnout a řeknu jim, co si o tom myslím. Tak jsem jim zhodnotila první dvě písničky, co se mi faaakt moc líbily - hlavně ta jedna "For a Friend" - a poslala zprávu, že si poslechnu ještě ty dvě a dám vědět, když budou chtít. Kluci asi očividně chtěj vědět, co si o tom myslím, tak si zas na chvíli zahraju na hudebního kritika. I když na to vůůbec nemám vlohy ani školy ani já nevím, co všechno člověk pro to musí mít. Prostě jen říkám, co se mi líbí a co ne. Voilá, hotovo! Mám dojem, že hudební kritici by nad mým vkusem asi zalapali po dechu. Ale co?! Jen říkám svůj názor, který ještě asi není natolik vytříběný, abych se mohla otáčet tím, že to zní jako kapela, co hrála před 15-ti lety a blablabla. Sorry, ale nezvládám znát všechno :P

Oujéé, koukám, že se mi tu začíná obrazovka plnit hmyzem. Nemyslím viry nebo jiné bugy, myslím můj monitor, který je jediným svítícím bodem v mém pokoji. Musím podotknout, že mám otevřené okno dokořán, takže hmyz, co jsem před chvílí uvedla, je opravdu hmyz, který mi tu leze přes písmenka. Neřádi jedni křídlatý! Ha, další rozmáčklej :X Greenpeace by mě asi nepochválili. Za minulé prázdniny, kdy jsem u počítače vysedávala hooodně do noci, jsem měla tak zaneřáděnou obrazovku, že sem skoro neviděla na plochu, nerozeznávala písmenka...no hrůůůza!

No, vidím to na to, že si doposlechnu "Ocean Avenue" od Yellowcard, přečtu si dalších pár stránek The Deptford Trilogy, abych se mohla pustit do Life of Pi a zahájím chrupec. Nemůžu být přece pozadu za ostatními,ne?

U dalšího žbleptu..jen doufám, že bude kratší než tenhle ;)

Rozjížďka

Všechny vás tu hezky vítám a pokud tu je někdo, kdo chodil a opravdu četl můj předchozí blog na bloguje.cz, tak mu děkuji za věrnost a trpělivost. Plně si uvedomuji, že tohle skákání z jedné adresy na druhou mi bude asi spousta lidí trošku vyčítat, ale co se dá dělat. Změna je život a tím se já řídím.

Blogger.com je dle mého názoru mnohem lepší než bloguje.cz, už jen proto, že s ním dělám o nějakou dobu déle než s bloguje.cz a jsem na něj patřičně zvyklá a vytvořila jsem si k němu slabost a dá se říct i náklonnost. To víte angličtina je prostě angličtina. Navíc, až budu chtít něco napsat do anglického nebo českého blogu nemusím se přihlašovat jinam, protože to tu mám všechno pohromadě. Přesto, ale na obou blogách nebude to samé.

U dalšího žbleptu...