Apathetic...You Mean Nothing

nikdy bych nevěřila, že dokážu číst tři knížky najednou. pardon vlastně do nedávna to byly čtyři. Irving, Čapek, West a Nakonečný. různorodá směska, která mě baví. na kratší vzdálenosti je nejlepší číst Přítelkyni osamělých srdcí od Westa. mám dojem, že sem tuhle knížku vyhrabala v nějaké z prodejen Levných knih asi tak před rokem a doteď se k tomu nedostala. na knížkách mě baví, že na nich poznáte, že jste se změnili, dospěli. číst POS před rokem, tak jí na první stránce odložím a nebudu naprosto chápat. na první pohled je to hrozně chaotický čtení až po chvíli se zorientujete a nestačíte se divit, když autor přirovnává vymáhání příběhu ze staříka k odhodlanému rozšlapání žáby. fascinující.

anglický zkoušky mám dneska za sebou, jestli úspěšně to se dozvím nejspíš za dlouho. z psanýho projevu a poslechu dobrej pocit nemám, zato mluvení bylo poněkud uspokojivější.témata mi docela sedly - talent a kdy jsem na sebe nebo na své okolí byla nejvíc pyšná - chvílemi zmatky, vypadnuté jedno slovíčko, ale nakonec sem to snad nějak zvládla. když ne, sbohem 4 tisíce korun českých...

dnešní večerní program bude obsahovat koukání na Líbánky, možná čtení a spaní...jsem apatická naprosto ke všemu, už to trvá víc jak tejden a ta bolest, co ve mně je pořád ne a ne ustoupit.přemítání těch několika měsíců každou noc před spaním mi bere energii i k zavření očí. nechci spát, jíst, mluvit, bavit se..už ne