You Trust Me...Do You?
z docela fajnově stráveného večera, pardon noci je zase jen vzpomínka a to ještě zakončená docela nemile..ale všechno popořadě ;)
škola dneska nic moc, vážně se nic neděje a už jen tak nějak doklepáváme těch posledních pár dnů, co zbývá. asi se přesunu hnedka k večeru. z panákovacího večeru nakonec byl večer povídací, smutnící a tak trošku zachraňovací na poslední chvíli a chvilkama docela i neuvěřitelnej. původní sraz měl být v sedm, Téra už byla tu, když mi najednou volá Vilda, že pro něj jede Tom do Týniště kvůli výluce vlaků. v okolí Hradce jednou pořádně zaprší a už to všude padá, bourá se atd. takže se původní plán změnil na plán B a šlo se odchytit nějaký místa do Potrefený husy. kluci dorazili, Netu taky, popíjelo se, kecalo, řešily se vztahy a nevztahy, chvílema se smutnilo a tak všechno, co se dá dělat při sezení v baru. před půlnocí sme vzali útokem Araba a dali si nechutnou porci hamburgera s hranolkama (upřímně to byly spíš hranolky s hamburgerem) a o půlnoci se šlo provokativně na zastávku, že teda třeba chytnem tu nulku. do téhle chvíle všechno probíhalo jako docela normální běžnej večer, ale to jen do tý doby než na zastávce přistála Festivalová linka s nejmilejším řidičem, co sem kdy zažila. pán s knírkem (či co to na tom obličeji vlastně měl) se nás mile otázal, kam to potřebujem jet. když sme mu skoro sborem odpověděli, že na Novej Hradec, naložil nás všechny čtyři do bus a jelo se. zastávky nezastávky, značky neznačky, autobus si to šinul ke kostelu přes celý město takovýma 100km/h. nevím, proč sem si v tu chvíli vzpomněla na fialový autobus z Harry Pottera. poslední události už měly rychlejší spád. na chvilu ke kámošovi, pak krocení Téry na zastávce, že blinkat dneska nebude, že to má ode mě zatrhlý a korunu tomu nasadilo zjištění, že nám nulka jede za hodinu. ještě, že byla Ali ve městě. už chápu, proč se říká "v nouzi poznáš přítele". lepšího taxikáře jsme si přát nemohli...mimochodem sem zjistila, že pojem pravo levo nedělá problem jen mně 0:)
takže teď je 2:42, já postupně dopisuju tenhle post a přemejšlím, proč všichni všechno tak moc řeší...já nemám náladu na nějaký osočování, že sem pokrytecká a pomlouvám. jestli se to tu někomu nelíbí, prosím, áť to tu nečte, nikomu to nenařizuju. co sem píšu je moje věc, moje názory, moje formulace a hlavně tady můžu napsat všechno, co mě tíží, protože to jinde buď ventilovat nemůžu nebo se nedostanu ke slovu ;) a to jak vystupuju ve škole a tady nebo kdekoliv jinde, je čistě moje věc...
moje jediná starost je, jak si získat zpět důvěru a lásku člověka, kterej mě naučil tolik věcí, naučil mě si věřit, spolehat se sama na sebe, nebýt takovej sobec a morous, ale sluníčko (i když mi tohle teď trochu pokulhává), neubližovat ostatním a vážit si jich...a já si nikdy nebudu nikoho vážit tak moc jako jeho...dneska sem mu ublížila a nevrátím to zpátky, jen doufám, že si k sobě brzo najdem tu samou cestu, kterou sme spolu začínali a procházeli už tolikrát a vždycky nám ta procházka spolu tak hezky šla...musím věřit, že to bude zase hezký, tenhle človíček mi za to všechno, co se stalo a co se má stát, stojí...promiň prosím a odpusť mi to
škola dneska nic moc, vážně se nic neděje a už jen tak nějak doklepáváme těch posledních pár dnů, co zbývá. asi se přesunu hnedka k večeru. z panákovacího večeru nakonec byl večer povídací, smutnící a tak trošku zachraňovací na poslední chvíli a chvilkama docela i neuvěřitelnej. původní sraz měl být v sedm, Téra už byla tu, když mi najednou volá Vilda, že pro něj jede Tom do Týniště kvůli výluce vlaků. v okolí Hradce jednou pořádně zaprší a už to všude padá, bourá se atd. takže se původní plán změnil na plán B a šlo se odchytit nějaký místa do Potrefený husy. kluci dorazili, Netu taky, popíjelo se, kecalo, řešily se vztahy a nevztahy, chvílema se smutnilo a tak všechno, co se dá dělat při sezení v baru. před půlnocí sme vzali útokem Araba a dali si nechutnou porci hamburgera s hranolkama (upřímně to byly spíš hranolky s hamburgerem) a o půlnoci se šlo provokativně na zastávku, že teda třeba chytnem tu nulku. do téhle chvíle všechno probíhalo jako docela normální běžnej večer, ale to jen do tý doby než na zastávce přistála Festivalová linka s nejmilejším řidičem, co sem kdy zažila. pán s knírkem (či co to na tom obličeji vlastně měl) se nás mile otázal, kam to potřebujem jet. když sme mu skoro sborem odpověděli, že na Novej Hradec, naložil nás všechny čtyři do bus a jelo se. zastávky nezastávky, značky neznačky, autobus si to šinul ke kostelu přes celý město takovýma 100km/h. nevím, proč sem si v tu chvíli vzpomněla na fialový autobus z Harry Pottera. poslední události už měly rychlejší spád. na chvilu ke kámošovi, pak krocení Téry na zastávce, že blinkat dneska nebude, že to má ode mě zatrhlý a korunu tomu nasadilo zjištění, že nám nulka jede za hodinu. ještě, že byla Ali ve městě. už chápu, proč se říká "v nouzi poznáš přítele". lepšího taxikáře jsme si přát nemohli...mimochodem sem zjistila, že pojem pravo levo nedělá problem jen mně 0:)
takže teď je 2:42, já postupně dopisuju tenhle post a přemejšlím, proč všichni všechno tak moc řeší...já nemám náladu na nějaký osočování, že sem pokrytecká a pomlouvám. jestli se to tu někomu nelíbí, prosím, áť to tu nečte, nikomu to nenařizuju. co sem píšu je moje věc, moje názory, moje formulace a hlavně tady můžu napsat všechno, co mě tíží, protože to jinde buď ventilovat nemůžu nebo se nedostanu ke slovu ;) a to jak vystupuju ve škole a tady nebo kdekoliv jinde, je čistě moje věc...
moje jediná starost je, jak si získat zpět důvěru a lásku člověka, kterej mě naučil tolik věcí, naučil mě si věřit, spolehat se sama na sebe, nebýt takovej sobec a morous, ale sluníčko (i když mi tohle teď trochu pokulhává), neubližovat ostatním a vážit si jich...a já si nikdy nebudu nikoho vážit tak moc jako jeho...dneska sem mu ublížila a nevrátím to zpátky, jen doufám, že si k sobě brzo najdem tu samou cestu, kterou sme spolu začínali a procházeli už tolikrát a vždycky nám ta procházka spolu tak hezky šla...musím věřit, že to bude zase hezký, tenhle človíček mi za to všechno, co se stalo a co se má stát, stojí...promiň prosím a odpusť mi to
post stvořila Lainy v 2:23 dop.
0 Komentáře:
Okomentovat
<< Domů¯