Tired From All That Talking...

opět vyždímaná jak hadr. ale vezmu to všechno popřadě:

nikdy bych nevěřila, že si s třídním šaškem dokážu sednout na skoro 7 hodin do hospody a využít je v pokec, kterej bychom asi ve škole nedokázali navodit. ať už sme zdrbli naše lásky i nelásky, co kdy jaký byli, vzali sme to doslova od půdy - škola, rodiče, lidi co známe, co bychom chtěli znát, naše budoucnost, vejška, práce. zazněla i hláška "ty mrchy tu musej mít někde hnízdo." a to, když pod námi projíždělo už 15 auto městských, státních nebo dopravních policajtů. příjemně ovíněna s prvním zážitkem hospodské rvačky viděné na vlastní oči (roztrhali si i trika WOW!) jsem volila ústup do postele. Raní vstávání na brigádu byl mor, brigáda ještě horší, neboli u opticleanu končím a třeba si najdu nějakou jinou brigádu na léto :) no a jako poslední bod dnešního programu bylo představená Čert a Káča v hradeckým Klicperáku a jako dámy a pánové, klobouk dolů, hradečáci tohle vážně uměj ;)

někdy je fajn, že vám někdo, kdo vůbec nijak nezasahuje do vašeho života, řekne, jak věci vidí on. naskytne se vám naprosto jinej úhel pohledu, kterej ač nechcete, vezmete na vědomí a hlodá to ve vás a hlodá...ale pak si zrekapitulujete v hlavě těch uplynulých několik měsíců, kdy vám bylo fakt moc krásně a víte, že tomuhle můžete rozumět jen vy, ten se kterým vám bylo tak dobře a nikdo jinej. problém pak je, když vás ten druhej nechce. sice vám říká, že mu na vás záleží a je to pravda, sami to moc dobře víte, ale najednou vám přijde, že vy jste ti poslední, za kerým by šel s nějakým problémem, s čímkoliv prostě...uff moc filozofuju a to není dobrý...prostě mě mrzí teď, že to všechno pěkný skončilo a nikdy se to už nezopákne, protože teď jsem na něčem ve stylu černý listiny...ale upřímně si to možná i zasloužím no :(

no konec depkaření...třeba se to nějak ještě zlepší, naděje umírá poslední a u nás naivních snílků už tuplem...