Životní Cíl

Přemýšlím, jestli se mi tak rychle mění názory na lidi nebo si všechny jen oťukávám a po patřičném spálení se se vracím k těm, co vím, že mě mají rádi, je na ně spolehnutí a vím, že mi nijak neublíží? Takhle sem totiž prostřídala několik lidí, co sem si myslela, že jsou moji kamarádi a po nějaké době jsem zjistila, že to s tím kamarádstvím nebude tak horký a vrátila se k osvědčeným pramenům. Je to normální? :X Doufám, že jo.

Já si vůbec přijdu občas tak nerozhodná až to pěkný není. Pokaždý mě chytne něco jinýho, viz. moje vysněný povolání - veterina, medina, žurnalistika a teďka opět medina. Ano, pro ty, co to ještě nevědí, a že to neví hodně lidí, vlastně krom Míši a mý mamky asi nikdo, mým dalším milníkem bude medicína. Ovšem, pokud mě tam vůbec vezmou, protože moje znalosti chemie jsou naprosto povrchní a do hloubky bych z důvodu vlastní bezpečnosti radši nelezla. Ale jak si stále říkám: rok a půl je ještě sakra dlouhá doba to všechno zopáknout, že? :P Jinak můj vysněný obor? Patologie nebo virologie. Takže kdyby ste měl někdo nějaké zdravotní obtíže, za mnou radši nechoďte. :D

P.S: Proč teďka tak příznačně k těm virům poslouchám ost k Resident Evil? :D

Closely Sledované Trains

Už je zase jedenáct v noci. A nechce se mi spát. Vůbec. Divný. Kafe sem dneska měla jenom jedno a to ke všemu ještě jen slabý capuccino - teda, na automatu píšou Extra capuccino, ale věřte jim ;) Místo kofeinové bomby jsem do sebe dneska lila čaj a nahřívala si záda. Termofor forever! Buď si je huntuju streetdancem, na kterej sem začala chodit nebo mi záhadně ofukujou přes minimálně 2 vrstvy oblečení. A dneska se mrchy ozvaly fakt enormně.

V průběhu posledních pár dní postupně zkoukávám Stargate. Novou řadu. Bez O'Neilla s novou mimozemšťankou a novým velitelem Camem Mitchellem. Nemá sice tak skvělý hlášky jako měl Jack, ale snaží se a sem tam něco správnýho utrousí. Bratříček se mi dneska snažil vysvětlit, že Stargate Atlantis není tak špatná, jak si myslím. JE. Celá ta barevnost obrazu, usměvavý tvářičky všech a to, že nikomu z nich nevěřím ani dobrej den, jak nepřesvědčivě hrajou, mi připadá jako parodie na původní Stargate.

Tenhle post nebyl moc dlouhej, sorry. Není o čem psát. Problémy s láskou vyřešeny a je mi mnohem mnohem líp. Přímo krásně. :) Ve škole klasicky nic nestíhám, ale aspoň dělám, že všemu rozumím. A úspěch týdne: začla sem opět číst povinnou školní četbu. Mým vyvoleným se na těchto pár dní stal Bohumil Hrabal a Ostře sledované vlaky. Pěkná knížka, musím zkouknout film. A moc mě těší, že ten filmek dostal Oscara. Closely watched trains...

Moc Bezpečno Tu Teda Není

Nálada, který byla včera naprosto pod bodem mrazu, se o pár stupňů zlepšila, ale když si vzpomenu na svůj stav ráno - zarudlý oči, naprostá nechuť vstát, odpovídání mamce ve stylu "hmm" nebo "e-e" v tom nejutrápenějším tónu, co sem schopná ze sebe vyloudit, horečný mačkání plyšáka a nakonec vodopád slaný vody kvůli jedný smsce o capuccinu u Meka a že se tomu nemám smát. Ironie? Asi jo. Teď bych fakt moc chtěla mít tu skvělou náladu, co sem měla za ty uplynulý měsíce. Ale bohužel. Dobrá nálada se nekoná. A pokud se něco zázrakem nezmění, tak se asi ani konat dlouho nebude. A to sem si zakázala depčit...marnej pokus, Leni. *Try next time*

Pidliště, neboli můj brácha - netušíme nikdo z rodiny, kde se ta přezdívka vzala - jede zítra s kámošema na nějakou pařan party do Prahy. Přemýšlela sem, že bych jela původně s nima, ale, co bych tam dělala. Na courání po Praze není moc velký teplo a já bych se tam asi stejně nudila. A to se můžu i tady doma v HraKra a nemusím za to dávat 70Kč na autobus.

Jinak ode dneška sním o nedosažitelné dráze virologa. Kecám, chemie mi nejde, takže bych stejně příjimačky na žádnou vejšku neudělala ;) Ale proč to zmiňuju. Včera jsem dočetla knížku Virus od Dr. Leonarda Goldberga. Je to "román" o hrdinských činech americké FBI a CIA a hrstky virologů, kteří musí čelit pokusu o bioteroristický útok zase další hrstky Arabů. Jeden by řekl blbost na entou, což o to, konec knížky a vůbec celý až moc chytrý způsob, jak Američani teroristy objeví a zhatí jim jejich plány, opravdu KRAPET za vlasy utažené je, ale...co je důležitější je to, čím se ten bioteroristický útok má uskutečnit. Ničím jiným než zákeřnými mrškami, proti kterým se už dobrých 20 let neočkuje - neštovice s ještě milejšími přízvisky: pravé a černé. S*ačka neuvěřitelných rozměrů, šířící se jen tím, že s nakaženým mluvíte nebo na vás ještě v lepším případě trochu prskne s úmrtností u některých hodně virulentních forem až 100%. A dle různých zdrojů literatury faktu se smrtí hodně moc surovou a bolestivou. Mno, doufám, že sem vás některé takhle na noc příliš nevyděsila a vám, co doteď přišla jako největší svině i blbá chřipka, příliš nezkazila iluzi krásného a bezpečného světa. :P

Proč? :(

Mám neuvěřitelnou zimnici, v počtu slz vyprodukovaných mejma očima skvěle konkuruju kdejakýmu krokodýlovi a je mi neuvěřitelně mizerně. Spolužák mi posílá Garfielda na rozesmání, ale vůbec to nepomáhá. Chodím tu po bytě, zakopávám o všechno, co přes zamlženej pohled nevidím a snažím se při pohledu na různý věci v mým pokoji nemyslet na NĚJ. Heh teďka mi tu ještě provokativně hrajou AvA a song It Hurts...nemám slov. :( Takhle hrozně mi už dlouho nebylo. Občas byla krize, ale vždycky sem věděla, že se to nějak spraví, že to bude dobrý...jenže tohle se už nespraví. Bolí to příliš moc na to, abych MU dala další, už nejmíň 10. šanci. A víte, co je nejhorší? Že víte, že v hloubi duše HO hrozně moc milujete, ale nemůžete být s NÍM. Nevím, proč to tak je a asi s tím nic neuděláme. Nebudu MU nadávat jako sem to kdysi před spoustou měsíců dělala, nebudu MU nic vyčítat, protože HO mám ráda....to prostě člověku, za kterýho byste dali život, udělat nemůžete.

Teď si tak říkám, proč sem za NÍM tehdy, když byl v HK poprvé nešla. Mohlo to být všechno skvělý, nádherný a ne jako je to teď, teď kdy tu jak malá holka brečím. Nejhorší je vědomí toho, že věci, co sme si naplánovali - Silvestr strávenej na horách, to, že ho naučím bruslit, léto v Paříži, , HHK a spousta další věcí - nikdy nebude. A představa, že tohle ON zažije s někým jiným, mě naprosto zabijí... :(

I Se Zvířaty Je Sranda

Dnešní post se nebude konat v psané formě, ale v obrázcích, co sem dneska náhodně našla a líbily se mi. Sem totiž tak utahaná, že ani nějak nemám buňky něco vymejšlet za slohy. :D

Další Post O Ničem

Letargie, stát a utopie - parafráze na známe "Anarchie - stát a utopie" od někoho, kdo nevím, jak se už jmenuje. Sem mrtvá, stát nedokážu a utopicky sním o tom, že z včerejší a zítřejší písemky z matiky dostanu líp než za tři. Naivita je občas dobrá věc, ale ty jo, co je moc, to je moc. Něco s tou matikou musím udělat :/ Smůla, nechce se mi.

Občas nechápu, proč nemůžu chodit do školy jen na předměty, co mě baví - compy (Photoshop), literatura, angličtina, frájina, děják a zsv. Ták, teď sem si právě sama sobě potvrdila, že na informativní větvi nemám co dělat a patřím k humanistům. Jak by řekl náš profesor 6uhrabka ke zas*aným humanistům. (jeden z našich školních hlášek, která asi zůstane nesmrtelná). Dnešní den byl na hlášky hoodně plnej. Ať už sme označili karbid vápníku za "šutr obecný" nebo, že sme usoudili, že jeho chemická vlastnost je ta, že "neuvěřitelně strašně smrdí". Avšak můj oblíbený výrok dne byl při hře Worms, kterou praktikujeme s mojí spolusedící Terezkou každou nudnou hodinu - většinou zeměpis, bižule. Poté, co jsem jí zničila jednu z budov, mě ocenila výrokem "Tak a teď ti natřu prdel!". S klidem sobě vlastním sem jí odpověděla "Jo? A můžu si vybrat barvu?" Asi půjdu na zelenou nebo na modrou, oranžová by taky nebyla špatná. No, kdo se může pochlubit tím, že má barvenej zadek? :D

Zas po dlouhé době, skoro uherské, poslouchám Jamison Parker. Emo kapela, co byla opravdu emo a byla emo dřív než ta dnešní vlna rádoby procítěného poprocku. Brr. Do tohohle tématu nebudu rejpat, páč je to stejně o nervy jako vysvětlovat některým lidem, že Good Charlotte nebo Simple Plan punk nikdy nehráli. Je mi líto, že se rozpadli. Vím, že to už je nějakej ten pátek, ale jejich muzika je fakt supr a já jí můžu poslouchat pořád dokola a dokola a dokola a neomrzí se mi. Takových kapel mám fakt málo - Razorlight, Travis, All-American Rejects, 30 Seconds To Mars. A tím možná i končím, když nad tím tak přemýšlím.

Tak sem zas vlezla na lst a nechala se pohltit další z nekonečných a nekončících diskuzí o "emo" a pozérech. Baví mě to na tohle téma diskutovat, jen se těším až mi někdo dá přes držku. :D

Jináč varuju vás lidi před EPI testy. Už třetí den si nemůžu umejt záda a o tom, že se mi špatně sprchuje ani nemluvím - hlavně nenamočit záda, jak mi paní doktorka stále připomíná, hlavně nenamočit záda. Ale zítra, zítra už se konečně umeju celá. :D

Step By Step

Ulítávám si na znělkách seriálů mých dětských let - Gumídci, Kačeři, Power Rangers, Pepek námořník atd. atd. Dokonce a to pozor! tu mám "Pochod impéria" a pokaždý, když to slyším se mi vybaví ta scéna jak Luke bojuje s Darthem Vaderem a Vader povídá: "Luke, I am your father." Kdo to viděl, domyslí si k tomu ten super hutnej hlásek černý plechovky :P Ta scéna je prostě kouzelná a já nemám ani šajnu proč. A jinak si solidně ulítávám i na znělce k mrtě starému americkému seriálu Step By Step

Moje milovaná matinka se dnes vrátila z kurzu reiki. Hned první, co sem slyšela, když vlítla celá rozzářená do mého pokoje, bylo, že to je naprosto úžasný a nějaký další pindy o tom, že by měla být po celých 21 dní úplně jiná, rozdávat energii atd. Hned si to samosebou na mě vyzkoušela! Začala mi ošmatávat ramena a ptát se mě, jestli cítím nějaký teplo. Ty ramena mě pálily jak čert, abych řekla pravdu. Maminka rozzářená, že to opravdu funguje mi řekla, že prý do mě posílala nějakou energii. Dejme tomu ;)

Zítra du pro velký úspěch opět do nemocnice. Tentokrát ne na alergologii, ale na kožní na EPI testy. Se mi udělala nějaká vyrážka, která se velice nápadně podobá exému a začlo se mi to rozlejzat po nohou i rukou a to se mi fákt moc nelíbí. Ale aspoň zítra nestíhám písemku z dějáku. Stejně se na mě profesoři vyřáděj ještě o anglině a frájině. Dvě čtvrtletky z jazyků za jeden den - brrr. Tělák mi díky těm testům odpadá - nesmím cvičit tři dny, takže se budu flákat s nějakejma nálepkama na zádech, no :P

Už asi pátý den se po večerech flákám na fudge.cz nebo hraju naprosto dokonalý hry na Orisami. Nějak sem naprosto letargická cokoliv dělat. Nečetla sem nic ani nepamatuju, mám sice rozečtený anglický Stiff, ale nějak to není ono. A do knihovny se mi moc nechce. Asi se vyprávím do nějakých Levných knih, tam se vždycky najdou neuvěřitelný úlovky!