Rodinná Anamnéza - Prů*er!

Dnešním dnem se splnil můj největší sen týkající se kafe, kofeinu, prostě toho úžasného životabudiče! Starbucks Coffee jdou do Čech! Ještě lepší zpráva než zjištění, že Coffe Heaven maj i v Brně a dokonce dvakrát! Ještě mi tam zaříděj Starbucks a nikdo mi studium v Brně nezakáže. :P

Dnešní den se odehrával jako jedno velký divadlo. Já naprostej antitalent na focení, jsem dostala do rukou digitální zrcadlovku (existuje takovejhle název?!) + (nechci vědět za kolik) a běhala sem u nás v "kině" jak pako tam a zpátky, nahoru a dolů. Přišla sem si jak paparazzi amatér :D Ty fotky jsem ještě neviděla a ani se k nim nechci moc znát. Po hodině a půl na nohou mě tak neuvěřitelně bolely záda a nohy, že jsem to zabalila a la dom. Čtvrtletku si napíšu v pondělí, tak akutní to zas není,ne?

Dneska večer se válím doma, před chvilkou jsem tu měla tátu, tak jsme řešili naši úžasnou situaci v rodině. Samozřejmě sme nic nevymysleli, ale aspoň vím, jak to vidí táta. Přemýšlím s čí verzí rodinné anamnézy se ztotožnit víc. S verzí matky na antidepresivech, která řve už jen kvůli tomu, že člověk odpoví špatným tónem nebo mám dát na verzi otce, který má averzi vůči babičce větší než USA proti Usámovi, pořád mu to myslí normálně a krapet se vyzná v psychiatrii? Babo, raď. Asi zkusím něco mezi tím. Uvidíme...

Fotím, Fotíš, Fotíme...

Dneškem jsem zakončila svoji třídenní hypochondrii, za kterou jsem dostala ve škole parádně vyšupáno od sousedky. A já, že si na něco pořád stěžuju, tse :P Včera jsem absolvovala už druhou teoretickou hodinu autoškoly, tentokrát přezkoušení z křižovatek. Po mých nečekaných vpádech do křižovatek by umřelo asi spoustu lidí a byla by na šrot spousta aut. No co, jen sem přehlídla značku "Dej přednost v jízdě!" a to, že já nejsem na hlavní. V pondělí od sedmi mám první jízdy - na cvičáku. A v sobotu jdem ještě s tátou trénovat, tak jsem zvědavá, kdo mě tam bude ohrožovat teďka a jestli to nebudu spíš já, kdo bude ten ohrožovatel. 0:)

Zítra si hraju na fotoreportéra na školní akci. To samý mě, jak jsem dneska pochopila od profesorky na IT, čeká i 13.dubna v Praze. K tomu mám ještě vyrobit jakýsi plakáty ve Photoshopu asi na tři různý akce, kam se naše škola vtírá. Takže se rozhodně nudit nebudu :D Měla bych se učit na čtvrtletku na frájinu, ale krutě se mi nechce. Spolíhám na to, že to focení se protáhne a frájinu jako náhodou nestihnem. Ale při mým štěstí to bude přesnej opak.

Takže spánku zdar a focení taky :D

Time And People Change A Lot...

Už nějak začínám chápat, proč je důležitý mít kolem sebe lidi. Lidi, co máte fakt rádi a oni vás. Lidi, co znáte opravdu dlouho a oni vás. Lidi, na kterých vám záleží a jim na vás. Nikdo jinej vám totiž neřekne, že jste se změnili, že s váma něco je jinak, něco divně. Samotnej si toho člověk nevšimne a pořád kolem sebe bude tvrdit, že je pořád stejnej. Prdlačky. Nic takovýho. Díky za to, že to vím.

V pátek jsem byla se spolužákama v kině na 300: Bitva u Thermopyl. Vizuální orgie z 2. řady před plátnem. Titulky, kterých tam bylo díkybohu pomálu, velký jako půlka lidskýho těla, vtáhnutí do děje maximální. Troja byla blbost, 300 je dokonalost sama. Brácha mě ukecal a zítra jdu zas. Asi z řady dál od plátna, ale teď si budu vychutnávat ty scény, co se vychutnat maj.

Jinak, dneska můj otec zažil jízdu "strachu". Odvezl mě na cvičák blízko malšovickýho fotbalovýho stadionu, pustil mě k volantu a první jízda autem, kdy řídila Lenis, začala. Spojka, klíček a čekám. Kterej pedál je sakra kterej!? Ozvalo se jen "pomalu pouštěj spojku a sešlapuj plyn". Nedořek to - ten zvuk ste měli slyšet! Zařvalo to jak F1 při startu 0:D . Pak tatík už jen dodal "jemně". :D No srandy kopec, ale nesmírně mě to bavilo! Vyhazování blinkru, brždění stylem, že se celej obsah auta najednou nasypal na přední sklo :D Jen pochybuju, že budu brzo schopná jet víc jak těch 20km/h, co jsem jela dneska... :)

Too Much Things For One Day

Zkraje zklamu všechny dobré duše, co mi přály nějakej pořádnej průšvih, když už je to pondělí :P Kromě naprosto zvoraný písemky z dějáku se nic nedělo. Zkoušení z frájiny, obvyklé prudění našeho angličtináře, nuda na bižuli a zvláštní rozebírání Milence lady Chatterleyové, po nedočtení krátkého úryvku, jak si to záletná lady (nechci napsat přímo rozdává, i když to tak vlastně je) užívá s živočisným hajným, který je, jak nám dnes prozradila profesorka, velice, ale opravdu velice přirozený. (viz. výrok "Miluju tě, i když ch*iješ a se*eš.") Tohle by mi chlap řek jednou a letěl by :D

Jak jsem včera psala, dneska jsme se v rámci tělocviku vydaly s holkama plavat. V pěti lidech, sranda největší. Bolí mě ruce, nohy a jen, co jsem se dostala dom, jsem zalehla a dala si menší chrupec. Ne, že by to snad nějak zvláštně pomohlo. Dnes jsem taky absolvovala obíhačku úřadů kvůli autoškole. Na Odbor dopravy jsem trefila hnedka, vyznat se, do kterých dveří mám vlízt pro Výpis z evidenčního listu řidiče už bylo trochu horší a najít pokladnu na druhém konci chodby se mi zdálo jako nadlidský výkon. :D V dobré vůli, že si zařídím i pas, jsem vběhla na Magistrát a úřední šiml mne opět doběhl - žádost nepotřebuju, ale je dobrý se objednat na netu, přijít tam a pak už s pasem odejít. Tse. Ještě mě ve středu čeká odevzdání žádosti o výpis z Trestního rejstříku (mám ho čistej, tak nevím, co cvokaj) a snad už to mám všechno.

Mimochodem dneska jsem měla možnost vidět jakejsi řezač (pekelně vostrej) na anatomický vzorky tkání a podobnejch blbůstek (kostičky, zoubky, mňamííí :P ). Tahle hračka teďka sídlí v kanclu mýho otce a chodí se kolem ní jak kolem královny. Kdo by taky chodil jinak kolem velikýho krámu za 2 miliony, že? :D

Zítra máme "strašně" důležitou schůzku ohledne účasti na Evropském parlamentu mládeže v Brně na konci dubna. Budeme tam rádoby vzdělaně a ještě ke všemu anglicky diskutovat o problémech EU a snaží se to vyřešit. Vítězné dva týmy jedou na Mezinárodní parlament mládeže do Dublinu - tuším. My to nebudem, tak žádnej stres, ale aspoň se dostanu do mýho milovanýho města. <3 Je to normální být tak vydřená z města? Nebo je to tím, že tam žije někdo, koho moc miluju? 0:)

Hey You I Don't Like Your Girlfriend...

...I Think You Need A New One. Přidrzlá, originální a neuvěřitelně chytlavá větička songu od Avril Lavigne Girlfriend. Na proflákanej víkend naprosto ideální. Tenhle post se snažím dopsat už asi počtvrtý. Nikdy se mi nechce pokračovat nebo nemám o čem psát. To teda upřímně nemám ani teď, ale už to chce zas něco přihodit do krámu.

Zítra zas pondělí. Čekám, co se vyvrbí za průšvih. Píšem z dějáku, na Napoleona se mi nechce koukat, tak že by to? Pochybuju. Možná frájina, uvidíme. Nebo se zas Nikitě podaří mi vylít kafe na všechny věci, co mám na stole plus kalhoty jako bonus k tomu. Jeden by jí občas uškrtil, stejně tak jako polovinu lidí u nás ve škole. Nevím, kam tyhle myšlenky plynou, tak je radši krapet utnu.

Od začátku týdne jsem začala strašně sportovně žít. Pondělí, úterý jsem si dala výklus k Labi, středa byla vynechána, protože jsem si krásně namohla kotník, čtvrtek a pátek trénink, ze kterýho jsem byla vyflusaná jako už dlouho ne. A celej víkend se snažím rozhebat svoji pohybem mírně rozhozenou kostru. A zejtra plavání se školou a uvidíme, jestli se budu cejtit i na to běhání. Jsem cvok a naprosto netuším, co mě to tak najednou popadlo :D

Budu končit, už mě nic chytrýho nenapadá :D Snad jen - Thank You For Smoking mě zklamalo, čekala jsem větší komedii. Nevadí..a možná dodám ještě to, že život je hrozně nevypočitatelnej a v jistejch ohledech docela solidní ku*va :D

See You In Another City

Ne, že by se za posledních pár dnů nic nedělo, ale nějak nebyla nálada psát. Jsem díky tomuhle "jarnímu" počasí naprosto neuvěřitelně uzívaná, že se sama sebe občas ptám za jak dlouho mi ta huba z pantů vypadne. :D Už ani Simíci mě nebaví, ale ono to bude asi tím, že se mi nehorázně seká počítač.

Takže aspoň koukám sem tam na nějakej ten film. O jarňákách jsem si stáhla Královnu s oscarovou Helen Mirren a naprosto mě to chytlo. Přišlo mi, že ten film má tak asi 20 minut. Jo, až tak moc mě to bavilo sledovat. Smrt Lady Di sem jako malá (osmiletá) neprožívala nijak dramaticky, jen si vzpomínám, že ještě ve večerních zprávách bylo, že je v nemocnici a že žije a ráno už jen oznámení o její smrti. Víc jsem to nesledovala ani nevím, že se královská rodina od toho celého distancovala. Film Královna podá život Alžběty II. lidsky jako by to byla vaše sousedka s obyčejnými problémy jako jsou ty vaše. A po tomto přiblížení jednoho týdne v královském paláci bude si většina lidí na ní i na Tonyho Blaira koukat jinak, s větším pochopením...

Skoro ke konci prázdnin jsem byla v Praze na výstavě Salvadora Dalího. Spolu s mým otcem, takže jsem se nejen pokochala surrelistickou, dadaistickou a kubistickou tvorbou, ale zdrbli jsme jim i překlady názvů děl do angličtiny. Následovala "exkurze" cukrárny na Karláku, kde jsme narazili na "hvězdu" Primy Štěpánku Duchkovou. Pak už jen klidný oběd U Trilobita, cesta na Spořilov za strejdou a pak už jen klíídek s trochou politického proškolení. A pak už jen nedělní cesta domů, abych v pondělí místo školy jela do Brna. Já to město fakt miluju. Prošla sem si Vaňkovku, zakempla na vyhlídce a nebýt otravných cikánů, tak to bylo upe špičkový a jako bonus jsem si sklusla obhlídnout Masarykovu univerzitu, snad moji destinaci pro příštích pár studijních let...