Just Another Boring Day

Jarní práízdniny jsou neuvěřitelná nuda. Jo, asi jsem si měla sehnat nějakej program, ale proč? Lidí ze školy mám nějak upřímně řečeno plnej chrup, takže dávám relax doma nad kafem, s anglickým Angels & Demons v ruce, odhodlaně podtrhávajíc zelenou propiskou neznámá slovíčka (hnedka na druhý straně, co vypadá jak na v zelinářství) a naprosto odmítajíc je hledat ve slovníku. To kafe si musím udělat další, usínám - viním za to počasí.

O víkendu jsem ze snahy zapomenout na depku, začala tvořit stránky. Adresa zde . Mám to jako free-time zábavu, když se hodně nudím, takže to docela zeje prázdnotou. Nevadí, aspon mám na pár tejdnů co dělat :) Včera jsem oprášila The Sims 2 spolu s datadisky Night Life a University. Musím svýho mrzáka compa dokopat k plynulé činnosti, nemám ráda, když se mi hra seká v tom nejlepším - rozumějte tím stavění a zařizování domečků 0:) Vracím se do dětských let a upřímně mně to vůbec nevadí :D

Ještě na začátku prázdnin jsem byla celá hrr, že přečtu K majáku od Virginie Woolfové. Po prvních pár stránkách jsem to vzdala. Děj nula, zajímavost myšlenek - nula. Nejspíš další z přeceněných děl světové literatury. Stejně jako Kafka. Nechápu...

Every Day Something Ends...

Nevím, co psát. V hlavě mám naprostý prázdno. Prostě nic. Brečet dva dny v kuse se mi ještě nikdy nepovedlo. Potkat mě musí být zážitek. Zarudlý, napuchlý oči, nepřítomný výraz, snaha být co nejmenší, co nejmíň nápadná. Jestli se říká, že začínající láska je nejlepší způsob jak zhubnout, rozchod tomu zdařile konkuruje. Druhej den se nemůžu na jídlo ani podívat, jak mám sevřenej žaludek. A nějak si nechci připouštět, že skončila nejhezčí etapa mýho života. Pořád doufám, že to nějak bude dobrý, že to je jen jedna z našich bouřek...ale asi není. Půl roku je za jeden den v hajzlu :(

Ani nemám náladu mluvit o našem plesu. Byl ultra nudnej, co se týče programu. Aldis je fajn kongresový centrum, ale ne, když všichni zmizej k baru, který je v předsálí. Takže hlavní sál zel většinou prázdnotou. Pro pobavení s kamarádama to nevadilo, ba naopak. Naši kluci jsou fajn, je s nima sranda. Hlavně, když se jim do rukou dostane foťák. No, snad časem budou nějaký fota. Jinak nějak nemám, co o tom plese říct. Snaha se opít nevyšla - 6 jabkovejch Berentzenů mi jen stouplo do hlavy. Pro mě ten ples nebyl nic moc. Ale to je teď už stejně jedno...

Legen......Wait For It....Dary!

Náš matikář je psychopat! Už je to naprosto nediskutabilní! Po dnešku, kdy jsem strávila celý den (a to teďka mimořádně nepřeháním; přestávky byly pouze oběd, pauza na záchod a pauza na dělání kafe, abych u sešitů nezaklimbla) počítáním 25ti vražedných příkladů z analytické geometrie, téma kružnice, už mi to nikdo nevyvrátí. Takže místo toho, abych dneska běhala někde po venku nebo vytáhla svýho hafa, jsem se neurčitým pohledem naprostého mimoňství broulila střídavě do notebooku, do učebnice a do sešitu. Prostě naprostý prázdno! Takže jsem boj s matikou skončila kolem půl devátý večír s tím, že to, co nemám, zítra od někoho obšlehnu 0:)

Včera sem si koupila Reflex, s palcovým titulkem "Žiletko má lásko, jak pomoci dívkám, které se samy poškozují" a ne zrovna pěkným obrázkem pořezané slečny. K tomu článku jsem se ještě nedostala, měla sem to dneska v plánu, vpadla do toho matika, ale co jsem zběžně koumala obrázky, moc mňam to nebude. Brr. Jinak jsem zjistila, že čtení časopisů typu Refles, Týden a Instinkt mě neskonale moc baví!

Jinak vcelku nic nového v uběhlých dnech. Tenhle týden nás čeká školní ples (nákup šatů už jsem absolvovala a překvapivě to zabralo velice málo času a psychické energie), příští týden jarní prázdniny, na který se mooooc těším 0:) Možná jedna novinka ze mého průzkumu seriálů by byla. Minulý týden mi Plasík přinesl CD se seriálem How I Met Your Mother. Název naprosto nic neříkající a charakteristika "je to komediální seriál, ve stylu Přátel" mě moc nepovzbudila, protože Přátelé mi nikdy moc vtipní nepřišli. Utěšila mě aspoň délka každého dílu nepřesahujícího víc jak 22 minut. Jenže! To jsem nevěděla, že se mi dostal do rukou jeden z nejlepších komediálních seriálů, který při srovnání s nekonečnými Přátely vyhrává na plné čáře. Délka dílů mi najednou hrozně vadí. Dialogy - geniální, hlášky a situační vtipy - geniální, postavy - nechci se opakovat, ale geniální. Pět přátel, New York, minimum postav, množství vtipů, narážek, stěrů atd. naprosto optimální. Jestli se chcete opravdu pobavit nad geniálností a ordinérností života obyčejných lidí v New Yorku, tohle musíte vidět. Nepřekonatelný Neil Patrick Harris v roli světáckého "suit up!" Barneyho je bezkonkurenčně nejlepší! Prostě legendary!!

Něštěstí Nechodí Po Horách, Ale Po Lidech

Nějak sem netušila, že tuhle větu dneska použiju dvakrát a pokaždý v jiným stylu. Když jsme dneska probírali život Franze Kafky padla tahle věta z mých úst ironicky poprvé. Několik hodin poté jsem to konstatovala plačíc nad postupujícími metastázy rodinného známého, jehož život se už teď odpočítává na pouhé týdny. Zasraná rakovina...

Disco Music Turns You Into A Fucking Idiot

Tak ještě dneska odpoledne jsem nějak věděla, co sem psát a teď si vůbec nemůžu vzpomenout. Poslouchám soundtrack z muzikálu Krysař a neuvěřitelně mě mrzí, že sem jeho představení propásla. Přemýšlím nad tím, že si seženu Dykovu předělávku nebo přímo originál ani nevím od koho. Uvidíme.

Jinak místo do Brna jsem jela do Náchoda. Teďka toho neuvěřitelně lituju. Ne proto, že bych s kámoškou nezkomponovala fajn večer, ale prostě...štve mě to, že sem nejela do Brna. Jo, štve mě to a hrozně moc. Tak snad to vyjde někdy teď v nejbližší době. Prosím. Musím vám říct, že vesnická diskotéka v bývalé sokolovně je jedna ze zábav, která mne pro příště raději mine. Nemám nic proti vyřádění se na popové až trancové (sem tam jungle s hopem, pozor na to!) skladby, docela mi to na chvíli pomohlo od deprese větší než Brno, ale jinak hrůza. DJ, pokud se tomu hejskovi tam tak dalo vůbec říkat, si asi pár hodin před svým výstupem přečetl knihu "DJem snadno a rychle!" a hnedka vlítnul na plac. Poloprázdný parket zachránili na chvíli dva hoši začínající rapeři a jejich devoted fellas. Musím uznat, že špatní nebyli. Jinak prostě mor. Věkový průměr tak 14 - 15, fronta na neuvěřitelně hnusný pivo až ke dveřím, jedinou záchranou mi do tří do rána, kdy odjížděl Party Bus, byly tři plechovky Semtexu. Děkuji za ně! Jináč polovina sálu kousajíc si hlavu, další křepčíci a ta třetí polovina buď ožralá nebo v horším případě ožralá a brečící. Tohle už ne...

Koukala jsem dneska v rámci své opětovné hypochondrie na Pianistu. Absurdita antisemitismu a holocaustu mi nikdy z hlavy nevyčpí. No comment. To se prostě nijak komentovat nedá. Možná jednou větou - nesnáším Němce. Sorry všem, ale na nějaký kecky typu "ale vždyť oni nejsou všichni stejní" vám fakt kašlu.

Mám chuť zítra kouknout na 40 dnů a 40 nocí s Joshem Hartnettem. Film, co mi zaručeně zvedá náladu a přijdu si při koukání na něj tak nějak volněji. Nesvázaná mým pojebaným životem, prostě na chvílí jakoby v kůži někoho jinýho, naprosto volnýho, svobodnýho a střelenýho. A je mi fakt putna, že si většina lidí myslí, že tenhle film je pitchovina, já se za něj nestydím. A Shannyn je prostě krásná holka.

P.S: Čtrnáctky oblečené do army kalhot fungující jako amatérské gogo tanečnice - tato kombinace opravdu nefunguje nijak dobře.

Nenapadá Mě Nic Chytrýho

Nůůďo. A veliký. V televizi opět jako každý den naprosto nic nedávají, filmy - nemám inspiraci na co se dívat. Dobře, dneska jsem zkoukla Full Metal Jacket, říkajíc si "a máš to hajzle!" při scéně, kdy vojín Pyle zastřelí svého nadřízeného a pak i sebe. Zároveň sem nevěřila vlastním očím jak je taková buzerace při výcviku nových "zabijáků" možná. Zbytek filmu průměr, válečné scény Kubrickovi moc nejdou. A ta krev teda taky nic moc přesvědčivá.

Rozdávání vysvědčení jsem přežila ve zdraví. Šest dvojek, z toho pár naprosto zbytečných, mě mírně prudí, ale je to jen pololetí. A ty kecy od matikáře mi jsou vážně nějak fuk. Já sem pyšná za jedna z fyziky, která se rok od roku stává větší výzvou a hlavně větším bojem. :D Ve středu jsem zatáhla do školy hodnotné čtení - Maxim. Nejvtipnější z pánských časopisů. Zmizel mi na skoro tři hodiny. Pokaždé byl viděn v ruce někoho jiného, přesto se mi vrátil. Sice pochybuji, že uživatelskou příručku na prsa využiju, ale článek "10 Důvodu Proč Vyfakovat Valentýn" je prostě tak krásnej a velice inspirující!

Mimochodem zítra jedu do Brna. 0:)