Naprosto Proflákanej Den

Tak sem zjistila, že proflákat celou neděli není vůbec těžká věc. Postup následuje v bodech:

1. vstanete tak kolem devátý v domnění, že je osm, ale ono je vlastně deset. Nebo to je naopak?
2. začnete pofiderním studiem matiky
3. proložíte to maminčiným obědem
4. následně svý lásce vysvětlujete, jakej je rozdíl mezi "la statue" a "la sculpture", trpělivě snášíte volný překlad jakéhosi velice zvláštního článku z francouzštiny a současně se stále pofiderně učíte matiku. Řekla bych, že tři příklady za tři hodiny je poměrně solidní výysledek..heh.
5. pak se začnete rozčilovat nad vlastním úkolem z frájiny, to jest kratší referát o jedné z frankofonních zemí - můj výběr padl na Lucembursko, neptejte se proč, páč to sama nevím. Rozčilovala jsem se tak půl hoďky střídavě otvírajíc českou, anglickou a francouzskou verzi wikipedie, abych spatlala tři rádoby velce vypadající odstavečky.
6. chvíli se následně flákáte na netu, aby jste zjistili, že vám stejně nikdo nepíše, na myspace si vás do přátel přidává čím dál tím víc zvláštně vypadajících lidí a ani na seznamu není žádná zajímavá novinka.
7. takže to zabalíte
8. napustíte si vanu a dáte solidní relax až vás začnou pekelně zábst prsty na nohou a je vám tak akorát zima.
9. mírně popuzení, že ta voda tak rychla vystydla, si uděláte dvojitou dávku kuřecí polívky z pytlíčku...
10. ...a zasednete ke kresleňákům v podobě podivně vyhlížející 3D Barbie nebo akčního A.T.O.M.u. Není nad lidi s kočičí, ještěrčí a jinou nesmyslnou DNA. Hlavní je, že to vrátí do dětských let - aspoň na těch 20 minut.
11. pak dáte psovi nažrat, aby začal kňučet, že chce ven....*pauza na venčení*...
12. ...jdete s ním ven, aby jste zmokli jak slepice a váš pes se za styku s vodou stal naprosto neříditelným. (teď tu například bráním vlastní postel, aby jí pes nevyužil jako velkej ručník! )

Tak tu jen tak sedíte, pipláte se s tímhle postem, doufáte, že nespadne net nebo nějaká podobná nepříjemnost a připravujete se na vašeho úhlavního nepřítele, zabijáka všech studentů a hlavně Garfieldovu největší noční můru hned vedle prázdný ledničky - pondělí!

Krapet Líznutá

(hodnota příspěvku vypovídá sama za sebe, autorka je líznutá dvěma deci bílého vína na prázdný žaludek)

Sobota, 28. října - státní svátek největší důležitosti. Vsadím botky, že všechny pomníky T. G. Masaryka jsou zasypány věnci (i/y?), květinami a našimi trikolórami. A každej politik byl aspoň jednou u jednoho pražskýho pomníku. Tragédi. Hlavně se zviditelnit, o to jim stejně všem de ;) Nějak jsem dneska nešla kolem Masarykáče, tak nevím, jak to je vypadá u nás, ale doufám, že hradečtí občané nedělají ostudu.

Asi tak před půl hoďkou jsem dopsala recenzi na volumemax.net na debutový album český kapely Final Fiction. Opět to se mnou po ICQ probírá "šefik", tak se snažím aspoň v mým stavu dělat střízlivýho. A že to de docela blbě. Já vím, že dvě decky bílýho není moc a jen tak někoho to nepoloží, ale mám 5 hodin prázdnejch žaludek, lidi! :P Takže je se mnou poněkud vtipno, ale už to odeznívá. Heh. Když nad tím tak přemýšlím, tak sem nebyla opilá ani nepamatuju...čas na to si dát někdy repete :)

Kopu tu do sebe melounový žvejkačky - 2 až 3 naráz. Víte, ty z reklamy "na takové to domácí žvýkání" :D Reklama je to úžasná, žvejkačky ujdou, jen ta melounová příchuť by mohla vydržet dýl než dvě minuty. Vrr.

Radši budu končit, stejně tenhle post postrádá kousek logičnosti. Ne-li všechnu :D

Co Si Ty Lidi Nevymyslí...

Druhý prázdninový den je za mnou, zítra svátek - babička mě už tahala k pomníku T.G. Masaryka. Promiňte, pane prezidente, ale naservírovat babičce možnost, jak mi vtloukat klíny do hlavy, dobrovolně neposkytnu ani kvůli vám.

Dnešní den byl poměrně hektický až chaotický a hlavně po stránce procházkové naprosto náročný. Ale hezky popořádku: zaprvé místo válení se v posteli do min. desíti, jsem byla vytažena z vyhřátého pelíšku už o půl osmé, kafe jsem vypít nestihla, ale absolvovala jsem první procházku směr Fakultní nemocnice HK. Zde obvyklá procedura v podobě injekce - příští týden mám přijít zas vrr - čekání na maminu až se vrátí z kontroly (jela v neděli na kole a dala si neskonalým způsobem na držku, tedy oprava, nejen na držku a je na neschopence - já jí to říkám pořád, když něco neumím, tak na to nelezu :P ), potlachá s kolegyní a dozví se potřebné množství drbů a jiných velice důležitých informací ze svého pracoviště. Tohle celý zabralo jednu celou hodinu a to jsem nevěděla, že tam mi bylo ještě hej. Další kroky, tentokrát moje nucené, mamčiny dobrovolné, vedly do České spořitelny. Jeden by neřek, že vyzvednutí nové karty a vytvoření účtu zabere celou hodinu a čtvrt. Uff. Pak už jen nábytek, vinotéka a kavárna, kde sem se konečně po čtyřech hodinách najedla a pohodička domůů. Odpoledne si moje drahá matinka ještě vymyslela nákup - v té době, co jsem byla v naprosto ospalém rozpoložení, vlasy jak nasteroidovaná ovečka a prostě, jak by řek správný Američan, patřičně "pissed off". Taky sem to svému rodičovi dala patřičně najevo 0:D

Perlička dne: v Praktické ženě je jako příloha "airbag na banán" od Chiquita Nekecám, fakt!

Tohle Je Můj Život!

Juchej! První den dvoudenních prázdnin je tu. Pohodička, klídeček, muzika z repráčků, láska na drátě, ještě si skočím udělat kafčo a budu maximálně spokojená.

Dneska jsem se patřičně válela v posteli asi do devíti, abych šla na maminu následně udělat smutný očička, aby mi udělala raní probouzecí kafíčko. Po pár trapných chvílích odmítání se moje psychologická hra na city proměnila v pořádný hrnek kafe...hih...které sem vypila za společnosti otravného Columba. Fakt tohohle poručíka nemám ráda, ale koukám na to docela s chutí. Dilema osobnosti či naprostý šumárum, kdo tam je? Asi oboje.

Poslouchám novej singl My Chemical Romance s názvem Welcome To the Black Parade. Mám celý CD, ale včera, když jsem ho poslouchala, jsem mu nevěnovala moc pozornost. Dneska to napravím, i když si musím poslechnout CD českých Final Fiction a napsat na něj recenzi. Jinak sem koukala, jak Gerard z MCR silně zhubnul a i ty bílý vlasy mu seknou. Frankie je stále stejnej, Michael - tuším, že se tak ten klučina jmenuje - sundal brejle a dost prokouk. A jinak zbytek kapely stále stejní fajn hoši se supr hudbou. Až na ty prazvláštní cirkusový kombinézky..eeeh. Jinak jakékoliv poznámky o komerčnosti neposlouchám, komerční byli už u druhýho alba :P

Mamina teďka lítá po baráku a třídí si starý věci. Teda spíš bych měla říct bordel, páč v tom nevidím vůbec žádnej systém uspořádání. Ale naprosto žádnej. Jen vím, že obývák je pro mne zakázanou nebezpečnou zónou - hrozí případné chycení něčeho do ruky a třídění s ní. A hrabat se v jejích věcech opravdu není můj sen a cíl pro dnešek. Ostatně pro žádný ze dnů mého života :P Jinak moje babička se mi snaží organizovat život - s kým se mám stýkat, s kým ne, kam chodit a kam ne atd. atd. Na můj argument, že to je můj život se mi dostalo odpovědi, že se pletu, že jsem jí řekla úplný nesmysl. Tak teď přemýšlím, kdo tu má to jiný chápání, jak mi asi před dvěma lety řekla, že mám...eh.

Konečně Schopná Psát...

I když moje nálada tomu teďka neodpovídá. Zase mi přijde, že se všechno nějakým způsobem sesírá a nějak se s tím dá hrozně těžko něco dělat. Ale stejně toho člověka mám pořád hrozně moc ráda...

No, omlouvám se za citový výlev, ale muselo to aspoň takhle na okraj ven. Taky sem vám všem omlouvám, že sem hnedka nenapsala, jak sem se měla ve Francii, ale nějak nebyla nálada a ani moc čas. Teda ne, že by ten čas snad byl teďka. To jako fakt ne-e. Nevím moc, kde mi hlava stojí - mám mrtě učení na dohánění za ten měsíc, přijde mi, že nic nestíhám, k tomu bych měla psát do netových časáků, chtěla sem si najít brigádu, ale s denním rozvrhem minimálně 7 hodin to není dost možný. Ve zkratce Francie byla nádherná, na jaře tam jedu zas v rámci nějakýho projektu naší a jejich školy. Kdyby byly nějaký otázky, co a jak a třeba by vás zajímalo, co se ve Francii dělo, tak klidně napište :P

Jinak se vcelku nic moc neděje. Naběhlo se zas do starých školních kolejí, profesoři prudí jako vždycky, třídní šprtky by jste zabili minimálně každou druhou hodinu a školní mrchy by jste s chutí poslali tam, kde slunko nesvítí...prostě nromální pohodový školní rok, který se zatím krásně rozjíždí.