Aurevoir Mes Amis

Zítra touhle dobou už budu dávno ve Francii, v Le Chambon sur Lignon a budu se snažit konzervovat ve francouzštině. Mám z toho hodně smíšený pocity. Na jednu stranu se tam těším, protože Francie je prostě země všech zemí, nasbírám noví zkušenosti, propracuju frájinu a tak, ale na druhou stranu tady nechám svýho "kluka z Brna", svoje nejlepší kamarády, rodinu, která ač mě občas vytáčí, mi bude chybět, a i po tý škole se mi bude stýskat.

Dneska jsem zažívala peklo při balení. Vyprázdnila sem snad celou skříň a začala to cpát do svých dvou krásných kufírků. Ale ouha! Limit 20 kg byl dalece překročen. Tak jsem začala obvolávat všechny lidi, jestli nevěděj, jak to s tím limitem je. Na stránkách Air France, se kterýma letíme, uváděli, že limit je 32 kilo. Tak si vyberte čemu budete věřit. Ale protože se mi nechce doplácet 300,- Kč za jedno kilo navíc, páč opravdu nekradu, tak jsem prostě jen 3kg kufr vyměnila za nic vážící tašku :D Takže moje bagáže teďka váží 20,5 kila všechno dohromady a ať si frajeři letištní trhnou třeba letenkou :P

Už jsem slíbila asi půlce republiky (ano, kamarády mám rozházený poměrně všude), že jim pošlu pohled a určitě nezapomenu updatovat blog. Týká se to i anglického blogu, k tom mám ještě psát mejly a dopisy v odobě deseti stránkových slohovek :* . Sem zvědavá, jak to budu stíhat...heh. Ale spolehněte se, že se ozvu :P

Zatím ahojda :)

Zpět Do Školy

První den letošního školního roku proběhl neočekávaně v pohodě. Raní vstávání bylo až neuvěřitelně lehký - kafe jsem jako obvykle zase nevypila -, v autobuse bylo opět tolik lidu jako normálně. Při vlezu do školy to na mě dýchlo jakousi euforii, že jsem tam zas a už na předposlední rok, ale zas s tou skvělou partou lidí kolem sebe. Třídu máme novou kvůli čtyřem novým spolužačkám. Sedím tam, kde jsem chtěla - za mnou super lidi, přede mnou super lidi a ti, co nemusím, sedí dost daleko ode mě. Což je dobře jak pro mě, tak i pro ně. hehe :) Jinak se toho moc nezměnilo. Lidi jsou pořád stejní a já je furt vidím moc ráda. Neříkám, že všechny, ale většinu určitě jo.

Během týdne začínám balit. Dneska jsem stačila vykoupit snad půlku lékárny, kdyby se snad můj hypochondrismus nějak projevil. Mamina se dneska zmínila o další spoustě věcí, co si určitě nemám zapomenout. Vždyť jedu jen na měsíc! Konečně jsem se taky dneska dozvěděla čas, kdy letím - pondělí, 12:50. Docela optimální čásek si myslím, ale stejně se mi tam moc nechce.

Nazývejme Věci Pravými Jmény

Ještě za čerstva vám musím něco ukázat. Opravdu jsem se hooodně nasmála a ani nevím proč, ale nějak se mi potvrdila slova baTERKY, že je Imodium jen banda nafoukanejch balíků. Já bych to poslední slovo spíš obměnila za "slečinek". No, ostatně podívejte se sami:

S radostí vám mohu též oznámit, že moje první recenze už je připíchnutá na netu. Koho by zajímalo jakej bič jsem si na sebe uvrhla, tak mrkněte sem . Další zrecenzovanou bandou budou nejspíš 36Crazyfists a jejich nové album Rest Inside The Flames, o kterých jeden můj kamarád prohlásil s notnou dávkou ironie, že zněj jak drsnější Papa Roach. To, že v té době byli PR mojí oblíbenou kapelou a já si myslela, jak drsní nejsou, byla čistá náhoda. Ááá když nad tím tak přemýšlím týhle partičce má vyjít v září nový album. Juchej!

Zapomněla jsem se zmínit, že jsem někdy v půlce týdne konečně koukla na britský pět let starý film Billy Elliot. Zápletku, kdy se mladičký kluk z britského zapadákova rozhodne tancovat balet a poslat box a tím pádem i svého otce k ledu, asi většina lidí zná. Nevím, proč ale ten film mě nijak moc nenadchl. Samotný film je poměrně dlouhý - tuším, že dvouhodinový - a spousta scén by se dala vystřihnout, zkrátit či udělat jinak. Příběh taky takový zvláštní, na pozadí se stávkami horníků, a je zcela předpovídatelné, jak to všechno dopadne. Na druhou stranu, ale obdivuji Jamieho Bella, kterého považuji za jednoho z nejlepších dětských talentů, za taneční vyjádření. Ten kluk se s tím fakt popral na výbornou!

Mám To!

1. září. Člověk by čekal, že se stane něco velkýho takhle na začátku měsíce. Opak jest pravdou - krom zajímavé zprávy na novinky.cz, že Bush bojoval o místo v rozhlase se záchodem. Ano, nějaké drobnosti tu jsou, ale nic pompézního ve stylu zkolabování počítačové sítě, vymření celé planety či vynalezení nové blbosti (čti: vynálezu), bez kterého bychom se neobešli. Fuj, tolik cynismu v jedné větě. Sem asi otrávená jak šváb, že jsou prázdniny v háji...

Otočíme na světlejší stránku dne, i když je venku teďka tma jak v ranci. Problém z předchozího příspěvku vyřešen. Někdo zde měl dotaz: "Proč mít kluka z Brna?" . Dávám jednoduchou odpověď: "Protože se bagr nevejde na strom." ;)

A jedem dál. Včera jsem za velké podpory Kati a "kluka z Brna" (sorry, Míšo) začla kolem půlnoci sepisovat recenzi na Avenged Sevenfold a jejich placku City of Evil. Povedlo se (když mlčky přejdu nespokojenost admina s každou druhou blbostí ať to bylo skloňování nebo špatná předložka), takže ode dneška mne hledejte na volumemax.net za každou recenzí o posthardcore a podobných stylech. Pro představu, hleďte sem...hi hiiii :)

Dnes jsem též absolvovala další injekční dávku antihystaminik. A sem díky tomu piclá celej den. Asi tak před hoďkou a půl jsem začínala mít důvodné podezření, že na mě něco leze. Simulace hadr ostatně jako obvykle :)

P.S: nutně potřebuju trénink ve Slide-a-lama via ICQ!! Jinak nejspíš přijdu o všechno oblečení.