Život Není Sranda, Spíš Jeden Nepovedenej Vtip

Jejda. Nostalgie je hrozná mrcha, hlavně když na ní nejste připravený předem. Sedím tu teďka a poslouchám Rednex. Ano, přesně tyhle trhlý, tuším, Švédy, co si hrajou na texaský farmáře - neboli rednecks. Vzpomínám, jak jsme na ty jejich písničky tancovaly na baletu, kam jsem chodila...sakra to je dlouho. Mívaly jsme hodiny mažoretek, baletu a jakési pohybové průpravy, abychom se naučily držet rytmus a tak. No a právě tam se vždycky pustily rychlý písničky právě od Rednex a jelo se. Ty hodiny mě vždycky utekly hrozně rychle, protože mě bavily ze všeho nejvíc.

No jo, kde jsou ty časy. To jsem byla malý tele, nic nechápala, byla jsem důvěřivější než jsem teď. Sakra o hodně důvěřivější. Pak dostanete od života párkrát přes držku a už to s tou důvěrou vázne. A že hodně. No, teďka si jen tak na hlavu od lidí s*%át nenechávám. Jo, uznávám, že se mnou občas někdy někdo vyběhne, ale to asi s každým. A i takový je život. Jak pravý moje životní motto - "neber život příliš vážně, stejně z něho nevyvázneš živá". Něco na tom pravdy bude. Njehorší je, ale mít tuhle hlášku v hlavě a nebrat si některý věci příliš k srdci a příliš vážně.

Sem tam někdy přemýšlím jaký to je být feťák. Ne, nebojte se zkoušet to fakt NECHCI. Jen jsem dneska koukala na filmek Šňup a opět sem nad tím začla dumat. Ten film je poměrně povedený dílko o feťácích sjíždějících koks, tuším. Tyhle lidi jsou na jednu stranu v pohodě. Nestaraj se o lidi kolem, protože je stejně většina opustila. Nestaraj se, jestli je venku hezky, že spadlo další letadlo nebo, že je někde hladomor či že snad hrozí válka. Kdo je Bush stejně většina z nich neví. Teďka myslím ty hodně vážný případy. Ti mají jen jednu starost - sehnat dávku. A když jednu mají přemýšlejí, co udělají, aby sehnali další. Je to život a hra na ostří nože, ale maj podstatně míň starostí než *normální* člověk. To samý má ale mrtvej člověk. Na tomhle světě si asi jeden moc nevybere.

Ach jo, už mi to zas moc přemýšlí. A vpodstatě nad úplnýma kravinama. I když, jsou tyhle věci vůbec kraviny? Nejsou to spíš témata, kterýma bych se někdy měla zabývat? Každý z nás spíš? Já nevím.

Tenhle post měl být o něčem pozitivnějším. Tak někdy příště.

U dalšího snad optimističtějšího žbleptu...