Kam Ten Svět Spěje

Mám hroznou chuť něco psát, ale nevím vůbec o čem. Taková trošku prázdnota všedního dne. Zrovna teďka mi přijde, že se v mým životě vůbec nic neděje. Přitom kdybych si všechno rozepsala, tak bych se možná docela divila, co se všechno kolem mě odehrává. Jsem asi spíš líná nad některýma věcma přemýšlet. Brr, už to zas začíná sklouzávat k filozofování. Jestli to není trochu způsobený muzikou 30 Seconds To Mars. Jejich texty nejsou zrovna plný optimismu, ale já je přesto miluju. Spíš je to přesně ta věc, ten důvod proč něco máte rádi a nedokážete bez toho žít.

Minulý prázdniny jsem skomírala nad Good Charlotte. Teďka jsem na jejich stránkách nebyla ani nepamatuju, jejich muziku si pustím zřídka a články o nich taky nesleduju. Je zvláštní jak se člověk mění aniž by to sám nějak zaregistroval. Hrabu se v co nejmíň známých kapelách, protože většinou jejich umělecký přínos je mnohem mnohem větší než od nějakých blbounků, co se vyskytují v Bravíčku častěji než některé české celebrity ve Spy. Navíc jejich muzika je prostě skvělá. Ničím nezkažená, žádná prvoplánovaná touha po penězích, prostě jenom radost z hraní a požitek z muziky. A to je přesně to, co já chci. Nic víc, nic míň - ano, i já dokážu být nenáročná. Nebo náročná? Netuším.

Zásek. Ve WMP hrají 30 Seconds To Mars. Tu muziku fakt miluju. Ten hlas, kytary, melodie, texty. Je normální být mimo z hudby? Jestli ne, tak mi vůbec nevadí, že jsem nenormální. Naopak, líbí se mi to. Nedávno jsem byla v Praze - to víte. Tátovi jsem se zmínila, že jsem si objednala Stiff: The Curios Lives of Human Cadavres. Zeptal se mě o čem to je. "No, knížka o tom, co se děje s lidskýma mrtvolama po smrti. Má to být docela vtipně napsaný." Jeho výraz jste měli vidět. Nabídl se, že mi z práce přinese učebnici soudní patologie. Nepochopil mě. Pro něj asi nejsem normální. Ale v jeho případě mě to fakt nijak nebere.

Na MySpace mi píše nějakej kluk z Malajsie. S těmahle zeměma si nezahrávám, takže klučinu jemně ignoruju. On to ale nedokáže pochopit, stále se mě ptá, jak se mám, co dělám a chce vědět všechno o Český republice. Buďto je to blázen do zeměpisu nebo se sem chce nastěhovat. Ani jedno není zrovna dobrý.

No, za pár minutek budu mít stáhlý další filmek na zkouknutí - Waiting... neboli jak to hezky zku*%veně česky přeložili Hele kámo, kdo tu vaří?. Tuším, že ten název je takhle nějak. Inspirace filmem Hele vole, kde mám káru do očí bíjící a trapná. Waiting... má poměrně vysoký hodnocení a Hele vole má jedinou dobrou scénu "A dál?". Víc si nemá šanci škrtnout snad ani proti Holky to chtěj taky a to je další z hodně nepovedených německých počinů zařadit se mezi filmové velmoci. O druhém pokračování taktně mlčím. Tyhle filmy by měli omezit. Mám dojem, že některý z nich musej narušovat mládež naprosto trvalými následky už jen při pohledu na úvodní credits. Jen málo jich je dobrejch a neokoukanejch. Ale od dob Prciček už uběhla dlouhá doba.

Tak zas někdy příště...