Je Těžké Mít Svůj Názor

Pátek. Konec nejnudnějšího týdne za posledních pár měsíců. Od Vánoc nadávám, jak nám nedávají ve škole chvíli klidu, pořád píšeme něco, zkouší z něčeho jinýho a když už je konečně aspoň jeden týden bez stresu, tak mě to neuvěřitelně nebaví. Prostě nuda. Žádný vzrůšo. Takže se mi dnes stalo, že sem začala klimbat při frájině, což už je fakt krize.

Dnešní den by nebyl obvyklým groteskním školním dnem, kdybych se nedozvěděla od profesorky na ZSV (vrr), že jin a jang nemohu nazvat mužským a ženským prvkem, že to prostě není pravda. Asi se tu filozofii budu radši učit sama ze spolehlivých zdrojů. Navíc fakt, že chci z tohohle předmětu maturovat...mno, mírně mě to děsí.

Včera jsem s Nikčou uskutečnily útok na městskou knihovnu s nadějí, že seženeme sbírku od anarchistického buřiče (máme si udělat zápis do "čtenářského deníku", nejlépe nijak složitou a co nejkratší, abychom to do týdne stihly přelouskat. Já nakonec šáhla po Karlu Tomanovi a droboučké sbírce básniček a i po mém oblíbenci Viktoru Dykovi, jehož sbírka Pět básnických knih mi dá asi docela zabrat. Uvidíme, kdo nakonec bude tím adeptem na první zápis do mého středoškolského čtenářáku. (čtu, ale jsem líná si všechno rozebírat a zapisovat)

Zítra bude moc fajn den. Krásnej den, přímo juuu <3 Moc se na to těším.