I Used To Be Normal...

Poslouchám The River od GC a je mi nějak divně. Naprosto nechytám slova toho songu a ani se o to vlastně ani nesnažím. V hlavě mám prázdno, nemyslím prázdno vědomostní, který tam mám poslední dobou vždycky, ale prázdno jako duto psychický. Žádný myšlenky, žádný pocity, co by se mi líbily, prostě divně.

Poslední dobou se moc přepínám. Cítím to na sobě, cítím to na tom, jak se chovám k ostatním, ale myslela sem, že to zvládnu. Ještě jeden týden a pak se tenhle kolotoč písemek, zkoušení a cvoknutí zpomalí. Otázkou je, jestli to přežiju :X Jsem nevyspalá, skoro nic nejím, protože ve stresu prostě nemám hlad, ze školy chodím utahaná a pak jdu ještě na tréninky plus stres doma. Dneska sem se sesypala. Celodenní bolest hlavy, malátnost, stres, vyčerpání, zvracení...potřebuju na pár dnů dělat flegmouše, nějaké nápady?

Je zvláštní, jak se někdy člověk, který vám je nejbližší ze všech, může stát tím nevzdálenějším a vy ač se ho snažíte zpátky přitáhnout k sobě, trpíte tím, jak vás odmítá. Nevím, čím to je, ale asi to je spíš můj pocit zkreslený nevyspáním z několika posledních nocí. Snažím se to všechno zvládnout, ale přemýšlím, na jak dlouho si vydržím hrát na hrdinku a předstírat, předstírat všem, že jsem v pohodě, že mám všechno perfektní a skvělý, že jsem se svým životem spokojená a že mi nic nechybí, že je všechno v tom nejlepším pořádku...