Proč? :(

Mám neuvěřitelnou zimnici, v počtu slz vyprodukovaných mejma očima skvěle konkuruju kdejakýmu krokodýlovi a je mi neuvěřitelně mizerně. Spolužák mi posílá Garfielda na rozesmání, ale vůbec to nepomáhá. Chodím tu po bytě, zakopávám o všechno, co přes zamlženej pohled nevidím a snažím se při pohledu na různý věci v mým pokoji nemyslet na NĚJ. Heh teďka mi tu ještě provokativně hrajou AvA a song It Hurts...nemám slov. :( Takhle hrozně mi už dlouho nebylo. Občas byla krize, ale vždycky sem věděla, že se to nějak spraví, že to bude dobrý...jenže tohle se už nespraví. Bolí to příliš moc na to, abych MU dala další, už nejmíň 10. šanci. A víte, co je nejhorší? Že víte, že v hloubi duše HO hrozně moc milujete, ale nemůžete být s NÍM. Nevím, proč to tak je a asi s tím nic neuděláme. Nebudu MU nadávat jako sem to kdysi před spoustou měsíců dělala, nebudu MU nic vyčítat, protože HO mám ráda....to prostě člověku, za kterýho byste dali život, udělat nemůžete.

Teď si tak říkám, proč sem za NÍM tehdy, když byl v HK poprvé nešla. Mohlo to být všechno skvělý, nádherný a ne jako je to teď, teď kdy tu jak malá holka brečím. Nejhorší je vědomí toho, že věci, co sme si naplánovali - Silvestr strávenej na horách, to, že ho naučím bruslit, léto v Paříži, , HHK a spousta další věcí - nikdy nebude. A představa, že tohle ON zažije s někým jiným, mě naprosto zabijí... :(