Closely Sledované Trains

Už je zase jedenáct v noci. A nechce se mi spát. Vůbec. Divný. Kafe sem dneska měla jenom jedno a to ke všemu ještě jen slabý capuccino - teda, na automatu píšou Extra capuccino, ale věřte jim ;) Místo kofeinové bomby jsem do sebe dneska lila čaj a nahřívala si záda. Termofor forever! Buď si je huntuju streetdancem, na kterej sem začala chodit nebo mi záhadně ofukujou přes minimálně 2 vrstvy oblečení. A dneska se mrchy ozvaly fakt enormně.

V průběhu posledních pár dní postupně zkoukávám Stargate. Novou řadu. Bez O'Neilla s novou mimozemšťankou a novým velitelem Camem Mitchellem. Nemá sice tak skvělý hlášky jako měl Jack, ale snaží se a sem tam něco správnýho utrousí. Bratříček se mi dneska snažil vysvětlit, že Stargate Atlantis není tak špatná, jak si myslím. JE. Celá ta barevnost obrazu, usměvavý tvářičky všech a to, že nikomu z nich nevěřím ani dobrej den, jak nepřesvědčivě hrajou, mi připadá jako parodie na původní Stargate.

Tenhle post nebyl moc dlouhej, sorry. Není o čem psát. Problémy s láskou vyřešeny a je mi mnohem mnohem líp. Přímo krásně. :) Ve škole klasicky nic nestíhám, ale aspoň dělám, že všemu rozumím. A úspěch týdne: začla sem opět číst povinnou školní četbu. Mým vyvoleným se na těchto pár dní stal Bohumil Hrabal a Ostře sledované vlaky. Pěkná knížka, musím zkouknout film. A moc mě těší, že ten filmek dostal Oscara. Closely watched trains...