Životní Cíl

Přemýšlím, jestli se mi tak rychle mění názory na lidi nebo si všechny jen oťukávám a po patřičném spálení se se vracím k těm, co vím, že mě mají rádi, je na ně spolehnutí a vím, že mi nijak neublíží? Takhle sem totiž prostřídala několik lidí, co sem si myslela, že jsou moji kamarádi a po nějaké době jsem zjistila, že to s tím kamarádstvím nebude tak horký a vrátila se k osvědčeným pramenům. Je to normální? :X Doufám, že jo.

Já si vůbec přijdu občas tak nerozhodná až to pěkný není. Pokaždý mě chytne něco jinýho, viz. moje vysněný povolání - veterina, medina, žurnalistika a teďka opět medina. Ano, pro ty, co to ještě nevědí, a že to neví hodně lidí, vlastně krom Míši a mý mamky asi nikdo, mým dalším milníkem bude medicína. Ovšem, pokud mě tam vůbec vezmou, protože moje znalosti chemie jsou naprosto povrchní a do hloubky bych z důvodu vlastní bezpečnosti radši nelezla. Ale jak si stále říkám: rok a půl je ještě sakra dlouhá doba to všechno zopáknout, že? :P Jinak můj vysněný obor? Patologie nebo virologie. Takže kdyby ste měl někdo nějaké zdravotní obtíže, za mnou radši nechoďte. :D

P.S: Proč teďka tak příznačně k těm virům poslouchám ost k Resident Evil? :D