Konečně Schopná Psát...

I když moje nálada tomu teďka neodpovídá. Zase mi přijde, že se všechno nějakým způsobem sesírá a nějak se s tím dá hrozně těžko něco dělat. Ale stejně toho člověka mám pořád hrozně moc ráda...

No, omlouvám se za citový výlev, ale muselo to aspoň takhle na okraj ven. Taky sem vám všem omlouvám, že sem hnedka nenapsala, jak sem se měla ve Francii, ale nějak nebyla nálada a ani moc čas. Teda ne, že by ten čas snad byl teďka. To jako fakt ne-e. Nevím moc, kde mi hlava stojí - mám mrtě učení na dohánění za ten měsíc, přijde mi, že nic nestíhám, k tomu bych měla psát do netových časáků, chtěla sem si najít brigádu, ale s denním rozvrhem minimálně 7 hodin to není dost možný. Ve zkratce Francie byla nádherná, na jaře tam jedu zas v rámci nějakýho projektu naší a jejich školy. Kdyby byly nějaký otázky, co a jak a třeba by vás zajímalo, co se ve Francii dělo, tak klidně napište :P

Jinak se vcelku nic moc neděje. Naběhlo se zas do starých školních kolejí, profesoři prudí jako vždycky, třídní šprtky by jste zabili minimálně každou druhou hodinu a školní mrchy by jste s chutí poslali tam, kde slunko nesvítí...prostě nromální pohodový školní rok, který se zatím krásně rozjíždí.