Happy Ever After

Naprosto otevřenej rozhovor se svým otcem o tom, co se doma děje bez invazivních a mimomísních poznámek mé matky, by se měl dát do "to do" seznamu pro každý den. Štěstí, že si na začátek rozhovoru táta nahrál sám a byl vážně sdílnej si vyměnit názory na to, že jeho odstěhování stejně nic nevyřeší. Babička si myslí to samý. Výjimečná shoda poměrně různorodého obsazení rodiny. Otázka jest, proč má moje matka pocit, že tím, že vykope tátu z domu, se všechno najednou změní k lepšímu. Teda pro ní bude všechno lepší, já budu mít tátu někde na druhým konci Hradce.

I tak se dá tenhle den považovat za docela dost úspěšný. Zatímco většina lidí ve škole měla náladu psího výkalu, já se jimi nenechala nakazit a dobrá nálada mi vydržela vážně dost dlouho. No vlastně až doteď. Dopoledne, první hodina literatura. "Lenka k tabuli s tím, že nám zopákne prolétářskou poezii a poetismus." Vytřela sem zrak hlavně sama sobě. Nic moc připravená, čerpající informace z hodin jsem vysypala tvorbu Wolkera a Nezvalova Edisona za jedna. Prý to mám protáhnout do 15ti minut a můžu na maturu. 0:) ZSV klasicky vypouštím, přešla sem radši na samostudium. Nepochopím, jak někdo ve 45ti minutách dokáže kecat o úplným ničem. Přitom zrovna Aristoteles, Platón, Sokrates a vpodstatě každý z filozofů by si zasloužil nějaký důstojný představení. Bohužel tohle u nás nehrozí. Paradoxně mě ale ke konci roku začínají bavit předměty, u kterých sem byla líná si psát sešit. Teda tendence byly, ale moc dlouho to nevydrželo, viz. dějepis. Takže příští rok snad bude lepší.

Je docela zábavný pozorovat, jak se z naší třídy víceméně telat stávají postupně řidiči. Kámoš mě, Terku a ještě jednoho kámoše vez autem a byl to takovej zvláštně zvláštní pocit a docela jsem si začla uvědomovat, že už tak malý vážně nejsme a že jsme na tý škole všichni dost dospěli. Příští rok nás čeká matura a pak se naše cesty rozejdou. Jen doufám, že ne nadobro. Vážně mi tam dost lidí bude chybět.

Jinak znáte ten pocit, jak si myslíte, že se vám nic ve vztahu nedaří, že vás láska opouští, klouže vám mezi prsty, nedokážete ji chytit a vrátit zpátky a nevíte proč? A pak najednou se něco stane, nějaká akce, někdo koho neznáte vám volá a povídá si s váma, jako by vás znal dávno a věděl o vás vážně hodně a ví to, ale jen z vyprávění a řekne vám věci, za které se pak zpětně dost stydíte a přemítáte si, jak jste mohli o někom, koho máte rádi někdy pochybovat. Uvědomíte si, že tam někde je vážně někdo, komu na vás opravdu moc záleží, kdo o vás má starost a nevyměnil by vás za nic na světě. A vy si uvědomíte, že jste v tom až po uši a že kdyby se s tím druhým něco stalo nebo kdyby se stalo něco s vaším vztahem, že by to pro vás byl konec toho krásnýho světa, jak ho teďka znáte. Můžu říct, že po tomhle víkendu mi došlo hodně věcí a jsem opravdu moc šťastná a nenechám si to nikým a ničím zkazit...