Everybody Is A Hero - In Some Sense...

Mám ultra nechutně zpomalenej net. Rychlost netuším, protože se v tom nevyznám, ale nedivila bych se, kdyby to bylo v mínusovým hodnotách. Takže můj plán, že si o prázdninách budu stahovat filmečky, skončil u Coach Carter. Ještě, že mi Plasík půjčil 11 dílů seriálu Heroes - to musíte vidět, naprosto strhující děj, skvělý scénař, prostě wow - ale i to jsem včera dokoukala. A další díly budou až po Novým roce. A v televizi klasicky vůbec nic nedávaj. Nejhorší je, že ani číst se mi nechce. Jak na věc koušu po částech čítajících tak 10 stránek, protože na víc moje zlenivělý mozkový buňky nemají. No a verneovka už je zase zpátky v knihovně. Potřebuju cestování autobusem ze školy a nudný hodiny, abych si mohla přečíst knížky, potřebuju chodit do školy - to jsem to dopracovala.

Poslouchám Hero od Chada Kroegera a Joseyho Scotta už tak podesátý dokolečka a vůbec mi to nevadí. Dneska mám chuť hltat jinou realitu, koukat na filmy a být prostě duchem jinde. Dnešní návštěva příbuzných mě natolik dostala někam, kam jsem nechtěla, že potřebuju odlehčit. A tyhle svátky mi hrozně moc nedovolujou zapomenout na to, že se chce máma v dubnu rozvíst s tátou. Doufám, že ne aspoň na moje 18. narozeniny. Přemýšlím, kdo vymyslel ten kec, že vánoční svátky jsou časem klidu a pohody. Někdo s funkční rodinou. Asi. Cynik.