Pain

nevím, co psát. v hlavě mám pusto, v srdci to samý. netěším se na RFP, protože tu bude někdo, koho miluju a on mě nechce vidět. kdo by se mu divil za to všechno, co sem dělala....bolí to a kdyby byl nějakej hodně jednoduchej způsob jak tý bolesti zabránit už bych to udělala, ale o ničem takovým nevím...proč ztráta někoho, koho máte tak moc rádi tolik bolí? nechtěla sem, aby to dopadlo takhle a přitom sem to zpackala, jak nejvíc sem mohla...teď se můžu po Hradci procházet klidně celej den a vím, že na něj nikde nenarazím, neuvidím ho, protože on to nechce...