WTF?!

Nálada na bodu mrazu možná tak 20 čísel pod ním. Místo toho, abych se teď opíjela vodkou, navozovala výtlem zelenou buchtou, seznamovala se se spoustou lidí, co ač jsou ze stejný země, tak mluvěj naprosto strašným hantecem, kterýmu prostě podkrkonošák rozumět nestíhá a tulila se k jedínýmu člověku, co mám ráda, tu sedím u compu, už tak tři hodiny obměňuju playlist ve Winampu (ano WMP sem na chvíli nechala odpočnout) - skončila jsem u soundtracku American Pie 4 - a sním o jednom pevným trámu nebo rozvedenejch rodičích. Přemýšlím, co je lepší..

Celej den sem zvládala docela v klídku. Ráno vstávání , rychlej poklus na poštu pro bráchův dárek k narozkám, oběd v italský restauraci a jen přijdu domů, tak naprostá nechuť k čemukoliv, špatná nálada, depka jak Brno a prostě upe v háji celej den. Proč moji rodiče nedokážou pochopit, proč potřebuju na víkend z domu vypadnout, nebýt s nima, nevidět, jak sou na sebe naježený jak dvě kočky připravený k boji a že chci žít konečně svůj vlastní život? Fakt je to tak těžký pochopit? A proč mi můj otec včera vlastně zaobaleně řek, že jsem sice chytrá, ale jinak úplnej debil? A proč se mě snaží odradit od medicíny? Nevíte?

A já si naivně myslela, že dnešek bude v pohodě. Smůla, Leni. Opět není. Jako každej víkend doma. Příští dva volné dny jsem nucena jet na hory s mamkou a jejími spolužáky, doufám, že mě v tom ten můj nenechá a obětuje se jet se mnou 0:) Chlapi tu jsou pro to, aby nenechali svoje drahé polovičky ve štychu, nemám-li pravdu? :P

No nic..půjdu si udělat popcorn, průběžně si číst zprávy, co se děje na oslavě, kde jsem měla být, následně zkouknu Formanův Přelet a pudu hajat. Smutná, naštvaná na celou famílii včetně psa, ale aspoň trochu v klidu, že je ten den konečně za mnou.