Něco Nepopsatelného

Mám dojem, že jsem zas na nějakou dobu propadla do Superman mánie. Ono mne to časem přejde. Jen, co jsi přestanu pořád dokola pouštět úvodní Superman Theme a vzpomínat na to, jak jsem jako malý děcko hltala všechny jeho dobrodružství. Přála si umět lítat nebo aspoň mít svýho vlastního chlápka v s červenou pláštěnkou, co by mě zachraňoval.

S Vildou jsme dneska pátrali po jedné písničce, co připomíná P.O.D a je v jednom z osmi TV SPOTS k Superman Returns. Nenašli jsme. Zato jsme objevili Sound of Superman, což je kompilace písniček od různých kapel včetně coverů např. od Foo Fighters, The Kinks a dalších, které se nějak vážou k tématu Supermana. Ať už názvem nebo tématikou textů. Já si okamžitě zamilovala "The Rescue" (vím, že se to nedělá!) od American Hi-Fi, ale vpodstatě celý album stojí za poslech. (poznámka: jednu z písniček nazpívala Sara Routh, sestra hádejte koho? :P ) Při poslechu toho CD a speciálně The Rescue si nějak přijdu, že ten Superman fakt existuje a drží nade mnou ochranou ruku. Naivní, vím, ale pomáhá to.

Dost už o Supermanovi a zpět do reality. Dneska jsem absolvovala večer povídání o Vladimíru Mišíkovi. Jeden nadšenec v hospodě na Chlumu každý týden mluví o jedné hudební osobnosti z těch let, kdy i naši rodiče byli mladí. Za 14 dnů je posezení věnované Karlu Krylovi, a tam prostě já nemůžu chybět.

Jedna hodina ráno. Honí se mi toho v hlavě tolik, že nevím co bych sem psala dřív. Mám hroznej pocit bezmoci z těch písniček i z toho filmu, ale nevím proč?! Takovej ten pocit, že někdo mění svět a vy nemůžete být na tom míste u toho, ale moc, moc by jste chtěli. Nevím, co říct a jak to říct. Nevím, jak to pojmenovat. Snad jen pár slov mám na jazyku nebo spíš má na jazyku můj WMP : "I wish I could fly..."

U dalšího příspěvku...