~°scars_xXx°~

It's Time To Move, My Friends

2007-08-23T14:32:00.000+02:00

moc sem nikdy nepočítala s tím, že se z blogspotu budu stěhovat, ale možná je to ten symbolickej krok, co musí každej udělat, aby se z něčeho dostal...já sice hodně pochybuju, že mi změna designu blogu a adresy pomůže z toho všeho, co se ve mně teď míchá (spíš naopak), ale změna je život (bože jak já teď tohle přísloví nesnáším...)

nebudu říkat, že na mě nejde trochu sentimentu, hlavně když si vzpomenu, co vlastně před rokem předcházelo tomu, že sem se uhnízdila na blogspotu...vlastně to bylo dýl než před rokem...ale za to smazání blogu a všeho kolem jsem vlastně hrozně moc vděčná, i když to trvalo dlouho než sme to překonali...kdo? to víme jen my dva...padlo ode mě tehdy dost hnusnejch slov, který trvaly dlouho než přebolely, ale mrzet mě nepřestanou nikdy...eh už moc povídám a nikomu to stejně moc neřekne, takže abych se dostala k tomu hlavnímu:

scarsxxx se ode dneška přesunuje na http://scarsxxx.info/

Working On My Mind

2007-08-18T11:43:00.000+02:00

Víte jak sem říkala, že se snažím co nejvíc zaměstnat? Kolážuju. Moje sbírka obrázků vystříhaných z časáků se konečně dostane na moji stěnu...a řeknu vám, je to horší než skládání puzzle

to co je kolem toho velkýho papíru (6 dvojlistů ze sešitu A4), to se bude ještě umísťovat :)

update v 14:12: koláž je hotová, všechno snad zajištěný a visí mi nad compem...čekám, kdy mi spadne na hlavu :D

Enthusiasm Is Gone

2007-08-16T00:52:00.000+02:00

moje nadšení, radost z věcí se dá přirovnat k Eskymákovi čekajícímu na léto. takže nula, bod mrazu, co bod mrazu, sem těžce pod bodem mrazu, ale není mi zima. sem uvnitř chladně klidná jen někdy se na povrch prodere pár slz. přišla sem na to jak je regulovat - práce. dělat cokoliv, co mě zaměstná, co mi nedovolí myslet na to, proč sem tak selhala ve vztahu. proč člověk, co mi je nejblíž, chce být radši sám. 24. to měl být rok spolu. zvláštní jak se mi při čtení těch pár řádků v smsce promítnul celej ten rok...chjo

aby mě někdo nenařknul, že zas fňukám, tak z trochu "veselejšího" soudku. certifikáty z angličtiny mám, radost už ale ne. nevadí. zase píšu na další kulturní server (http://www.i-kultura.cz/) a snažím se přesvědčit "šéfa", že mi tu akreditaci na Funeral For a Friend na říjen sehnat musí. uvidíme, report bude potom někdy určitě. kdyby se někde naskyt čistě koncert NightWork, tak mi řekněte ju? přijdu si jak pubertální děcko, když se zaposlouchávám do hlasu Vojty Dyka a moje dušička si plesá blahem nad hlasem tohohle vysokýho kluka...mám ještě v živý paměti, jak sem tu plodila článek o tom, že frontmani vlastně nejsou tak důležitý....*plesk* tyy voe, z tohohle sem měla už dávno vyrůst, ne? :/

přemýšlím, co víc bych vám mohla říct...na povrch se opět vydrápaly mé touhy po novinařině. naivní představa, že budu dělat rozhovory s každým známým člověkem nebo psát do periodik známých po celé ČR, se vážně ještě do reality nepřetransformovala. psychologie je pořád v kurzu, ale když mě to psaní tak moc baví...stejně jako mě baví řízení auta :) dneska mi táta půjčil naše autíčko. zatím jen na cvičák, abych vyzkoušela, jak velkou pravděpodobnost nabourání ve městě mám. řeknu vám, že docela velkou, takže zítra jedu do města...lol. ale musím říct, že paradoxně se mi s s Felicií Combi dlouhou jak kráva jezdí líp než s tou malou připosraženou Fábií...

Back In Old Trails

2007-08-09T14:38:00.000+02:00

netuším, jestli to někteří "čtenáři" tohohle blogu zaregistrovali, ale včera sem se vrátila z dovolený ze Španělska. (což teda moc neomlouvá, že tu už tak 14 dnů není nic napsanýho he). to slovo "dovolená" je tu dost nadnesený, protože jak si můžete odpočinout, když jste 24/7 se svojí matkou, která má jakejsi záhadnej komplex mateřství (čti: přechod!) a leze všude za váma jako by vám bylo pět? nebudu tu řešit, jak se moje matka chová, protože by to bylo na dlouho a nebylo by to zrovna moc fér asi...

dílko nerudného Němce

takže zpátky ke Španělsku...jen kdybych tak věděla, kde pořádně začít. cesty autobusem trvající cca 22 hodin jsou neuvěřitelný utrpení, ale na jednu stranu to mám docela ráda. sice vždycky držkuju jak špaček, že sem za celou noc nenašla na tom jednom sedadle dobrou polohu na spaní, bolí mě za krkem a tak, ale to k tomu prostě patří. neříkám, že letadlo není lepší, to je, ale ten autobus je takovej trochu dobrodružnej. a dost ponorkoidní. a v případě, že někdo vážně rád chodí na toalety v buse, tak občas i dost omračující zážitek. stavění v noci u motorestů, kdy na sebe všichni rozespale mžouraj, vrhaj nenávistný pohledy na rodiče dětí, které nemůžou spát a svojí dlouho chvíli si krátí kopáním do sedadel všech okolo, jsou nepřekonatelný a víc než vtipný. a kafe z autobusů odporný. brr. tuším, že někde mezi španělskou a francouzskou hranicí letělo bez milosti do příkopu 0:) a ač sem Účastníky zájezdu neviděla (teď je stahuju :D), tak si myslím, že sme mnohé výpravy překonali. ať už beru v potaz zadní část autobusů velice veselých mládenců, kteří měli opičku už kolem poledne při cestě tam a vyprávěli velice košilaté vtipy pro pobavení celého autobusu nebo několik typických kverulantů, co si jednou stěžovali na vedro, podruhý na zimu atd. atd. na druhou stranu, ale i tahle různorodá kupa lidí dokáže držet pospolu. o tom sme se všichni přesvědčili, když nás na zpáteční cestě mírně nabouralo auto s velice nerudným Němce, který měl co dělat, aby nedostal od řidičů jaksepatří po tlamce a teda nejen od řidičů za to jak se snažil ujet ;)

no dost k cestování autobusem :D řeknu vám, že bych si na španělský styl siesta - fiesta - maňana zvykla dost rychle. a hlavně na jejich styl života. přes den práce tak od devíti, sice pozdě do večera, ale v noci se zase žije. všude teče proudem sangrie, zpívá se nebo se jen klidně sedí v místním baru či hospůdce a povídá se s přáteli. jen na tu sangrii pozor! v hotelu kde sme byli, sme si dávali litrovej džbáneček každej večer a až poslední den jsme přišli na to, proč po dvou skleničkách je nám tak veselo. gin, brandy, cosi červenýho a cosi průhlednýho, to vše zalitý vínem, trochu citron a pomerančů, led a voilá. pijete a jen cítíte, jak to ve vás hřeje jak v kamínkách. jeden by se pak nedivil, proč sou Španělé tak temperamentní. ale sem dost ráda, že sme byli v takovým zapadlým městečku Tossa de Mar, kde to sice žilo, ale tak nějak klidně. večerní šum v restauracích s výhledem na moře, uličky starýho města protkaný všemožnýma krámkama se suvenýrama, zmrzlinou a tak. ne žádný diskotéky, obrovský hotely s casinama, kde jen čekáte, kdo vás jak ušlape či pozorujete jak se banda wannafuck turistů ze všech zemí světa otáčí za každou sukní, která kolem nich projde. :D nevím, tenhle styl nějak není pro mě.

nejpohodlnější sedátko, co sem poznala :D botanická zahrada kousek od Blanes

ale co pro mě vážně bylo, by výlet do Barcelony. nevím, jestli se o ní říká stejně jako o Paříží, že jí buď milujete nebo nenávidíte, ale já sem jí naprosto propadla. barcelonská zástavba je jak z jinýho světa, stojíte uprostřed ulice a jen koukáte napravo a nelvo od nevidím do nevidím. jednosměrky všude, kruháky všemožných typů a přechody naprosto našikmo přes celou křižovatku. chrám Sagrada Familia a další Gaudího domy jsou nádherný, na to vážně nemáte v ten moment, co u nich jste, slov. a když stojíte pod Sagrada Familia, pořádně zakloníte hlavu a díváte se, co za ohromnou stavbu se zrodilo v hlavě jednoho člověka, tak si přijdete jako v jiným světě. jinak chlouba katalásnkého patriotismu stadion FC Barcelona sem viděla sice jen zvenku, ale bordel je kolem něj neuvěřitelnej ;) jen když sme po dost chaotickém křižování Barcelonou odjížděli, nemohla sem z hlavy dostat pocit, že odjíždím odněkud, kam nějak zvláštně "patřím". jo zní to blbě, já to vím he :P jinak, co ještě stálo za to? Monserrat a půlhodinová fronta na ošmatání sféry Černé Madonny...stejně se mi to přaní nesplnilo, co sem si přála :D ale obdivuju ty mnichy tam, vážně. teda hlavně ty, co ve 12. století chodili do toho vršku pěšmo :D

Tak Kolumbe kam?

kousek Sagrada Famila (celý to nevyfotíte :D)

Gaudí byl krapet blázen do mosaiek ;)

vrchol dne, zpívající fontány v Barceloně

další poznatky...nejhlučnějším národem jsou Britové, nejpodivnějším Češi, kteří mají ve velké oblibě všechny sledovat a očumovat. a taky sem jednou u bazénu dost vážně přemýšlela, co některý hezký holky dělají špatně. k těmhle úvahám jsem došla po tom, co jedna slečna z našeho zájezdu (skutečně typický studijní typ v brejličkách čtoucí zvláštní učebnicí čehosi) ulovila na ten týden jakéhosi Španěla a slečna, vážně moc hezká a od pohledu sympatická, (tuším, že to byla Francouzka) zůstala naprosto opomenuta. divný no :D

no mám dojem, že budu asi radši končit...ještě vám sem nasekám pár foteček a mám zas na 14 dní dopředu napsáno :D

o klimatizovaných meziměstských autobusech se nám tu může jen zdát ;)

i Španělé vědí, co je dobrý :P

a typická španělská paella...dotaz: jí se kreveta celá nebo se to maso vyloupává? :/

1 Year Baby Blog

2007-07-22T18:13:00.000+02:00

jeden by tomu docela nevěřil, ale dneska to je přesně rok, co tenhle blog existuje 0:) a že už sem toho tady stihla napsat spoustu...přes zkouklý filmy, přečtený knížky, oblíbený kapely, který se měnily snad každej druhej tejden, švihla jsem sem i svoje úžasný filozofování na nepřeberný množství témat, škola, lidi kolem, rodina a řeknu vám, že je docela síla si číst věci, co mě za ten rok potkaly. některý moc příjemný nebyly, některý naopak, ale tak to prostě funguje. každopádně bych tenhle rok neměnila s nikým, dal mi toho vážně hodně moc <3

nevím moc, co psát, takže budu radši končit, aby to nezklouzlo k nějakýmu přílišnýmu sentimentu :D doufejme, že takhle budu psát i za další rok, 22. července 2008 a třeba i za další roky ;)

Hanging Tough

2007-07-18T22:40:00.000+02:00

uáá ta lenivost je hrozná věc, ale co v tomhle parnu dělat jinýho. už sem si stačila od věčnýho polehávání u bazénu mírně připíct dekolt, takže by ste na první pohled fakt neuhádli jakej typ plavek mám :D momentálně sem velká kámoška s panthenolem a nějakou dobu nám to kamarádství asi přece jen zůstane...

konečně sem dočetla Bratrstvo neohrožených od Stephena E. Ambrose. spolu s se seriálem od HBO sem si udělala celkovej obrázek toho, jak boje Easy Company probíhaly a všeobecně jejich vztahy, morálka, odhodlání jít pořád dál, i když ti chlapi mnohdy nevěděli, jetli budou další minutu vlastně žít. neznám působivější příběhy než ty z války, nevymyšlený, prostě tak jak se staly ač byly místy sebekurióznější...jinak sem se konečně vrhla na "čtení" jedné z mnoha francouzských knížek, co mi vězí v knihovničce. slovník je mi v tomto případě velkým rádcem, už sem stačila nasbírat neuvěřitelný množství slovíček, o kterých nemám ani páru :D

napsala bych sem něco filozofickýho ale nic mě nenapadá, snad jen to, že jsem momentálně šťastná jak blecha <3, a to i přesto, že se táta bude během 14ti dnů stěhovat...mami dosáhla si svýho, gratuluju...

p.s.: ulítávám si na New Kids On The Block a Hanging Tough 8)

Just For Fun

2007-07-12T11:06:00.000+02:00

nemohu se s váma nepodělit o vánoční diskuzi, která se strhla u nás na spolužácích, aneb jak čtvrťákům bez školy hrabe:

Přeju Vám bohatého Ježíška, žádnou kůstku v kaprovi kdo to jíte, a krásné prožití Vánoc Vilda
Mně se líbí Vildovo kouzelné přání krásných Vánoc, budu se tedy řídit jeho radou a kapra pro jistotu při Štědrovečerní tabuli vynechám elis
no pockejte, ja uz mam stromecek... Honza
ale já nemám ještě dárečky a to sem si dala předsevzetí, že je nebudu kupovat na poslední chvíli...nee Manky
Jestlipak někdo myslel na zvířecí tvory a přinesl jim do lesa třeba nějaké ovoce, aby v zimě netrpěli hlady? Když jsou ty Vánoce, lidi, buďme štědří Vilda
ty jo děcka...dneska sem dělala řidičák a ty závěje , no já si přišla jak na Sibiři Manky
Leni, doufám že máte přezutý auto na zimní pneumatiky - jinak to je hrozně nebezpečný (na tom náledí to děsně klouže)! elis
Ali, víšjak toje drahý to přezouvání? navíc zvládání smyků se někdy naučit musíš Manky
Lenko, ale na učení smyků je Škola smyku, ne Závěrečné zkoušky z autoškoly Vilda
Nemáte náhodou někdo mrkev na půjčení? Chci zítra stavět sněhuláka a právě nám došly. Budu muset jinak postavit něco jiného Fefka

nepochybuji o tom, že si o nás teď bude spousta lidí myslet prapodivné věci, ale do HavlBrodu nás nedostanete!!! :D

Got It!!!

2007-07-10T16:19:00.000+02:00

samotný mi to vážně vůbec nedochází, ale já ten řidičák vážně dneska udělala :D testy na plnej počet bodů, jízdy katastrofální...nechci se s tím komisařem hádat, ale já bych si to sama sobě neuznala. málem sem vjela do zákazu, přeparkovávat sem musela asi na podesátý. mám dojem, že takhle hrozně sem nejela ani když sem autoškolu začínala, což je docela síla. no a technika - spojka a huštění a dezén pneumatiky - místama to ze mě páčil docela polopaticky, ale mám to a sem ráda, že tenhle proces nebudu muset už opakovat. 0:)

They See Me Rollin'

2007-07-09T22:28:00.000+02:00

supr děcka, tak zítra mě čekají závěrečné zkoušky z autoškoly. jestli se mi všechno povede, tak budu patřit mezi řidiče :D dušičku mám sice upe malinkatou, ale snad...díkybohu, že je tu pro mě někdo, kdo mně dokáže pomoct se odreagovat a dostat se do nevšedního světa jen nás dvou lidí, kteří se vznášej v úplně jiným světě, který nemůže pochopit nikdo jiný než my dva.

takže komu by se třeba chtělo, tak mi můžete držet pěsti, budu jen ráda ;)

Time Is Coming

2007-07-08T20:18:00.000+02:00

vsadím botky, že nikdo neprožil Rock for People tak jako já. nebudu se o tom rozepisovat, stejně by to asi nikdo nepochopil, proč z toho mám vnitřně takovou radost. jsem ráda, že mi to upevnilo vztah s nejdůležitějším člověkem mýho života a v konečný fázi mi bylo vážně putna, že Flipsyde nepřijeli a že sem tam nezůstala ani na The Killers. ať žije Brno a půjčování bot. tohle až budu jednou vyprávět vnoučatům (pokud nějaký budou samozřejmě), tak mi neuvěřej.

posledních pár dnů funguje jako odreagování od myšlenek na závěrečky z autoškoly. dělám testy od nevidím do nevidím, s všelijakým výsledkem, ale většinou se blížím 50ti bodům. Technika je pro mě jako španělská vesnice, rozvodka, převodovka, spojka atd. atd. pochybuju, že mi komisař uzná můj názor "nechat auto stát na krajnici a volat autoservis" 0:) takže si tu knížečku pročítám, sem chytrá jak rádio Jerevan a rozdávám moudra o tom jak se má nebo nemá jezdit. největší vítr mám ale z jízd. Instruktorku poslouchám na slovo, jezdím radši tak, jak mi ona radí, přece jen za těch 16 let, co tu autoškolu maj, to asi v oku mít bude, ale...já bych vážně někdy nejradši jela naschvál pomalejc nebo rychlejc, ale vzorné dodržování předpisů je holt nutnost :) takže budu doufat, že v úterý dopoledne v Hradci nebude moc velkej provoz a hlavně, že to nějak udělám...pak budete mít šanci mě najít ochutnávajíc rodinný bar...v obou případech ať už to vyjde nebo ne ;)

jinaak bych zapomněla říct, že sem dneska byla poprvý v životě na střelnici :D není nad to, když si strejda jen tak přijede, s odstřelovačkou v autě. místama sem měla velký podezření, že mi zpětnej ráz to rameno utrhne, ale nakonec se to docela poddalo. střed sem netrefila ani jednou, ale výstřely zůstaly v terči a to se počítá :P že bych si po řidičáku udělala ještě zbrojní pas? 0:)

Pain

2007-07-02T14:59:00.000+02:00

nevím, co psát. v hlavě mám pusto, v srdci to samý. netěším se na RFP, protože tu bude někdo, koho miluju a on mě nechce vidět. kdo by se mu divil za to všechno, co sem dělala....bolí to a kdyby byl nějakej hodně jednoduchej způsob jak tý bolesti zabránit už bych to udělala, ale o ničem takovým nevím...proč ztráta někoho, koho máte tak moc rádi tolik bolí? nechtěla sem, aby to dopadlo takhle a přitom sem to zpackala, jak nejvíc sem mohla...teď se můžu po Hradci procházet klidně celej den a vím, že na něj nikde nenarazím, neuvidím ho, protože on to nechce...

It Ends Today

2007-06-29T13:06:00.000+02:00

konec školního roku. neboli další ze dnů, který dostaly punc důležitosti. pro mě to znamená maximálně to, že mám spoustu volnýho času a nevím co s ním. první tejden v červenci si odjedu poslední jízdy a s velkým podílem štěstí a náhody třeba i udělám 10. ty závěrečky. jak mi bylo dneska sděleno, moc šancí nemám, no. nevím, jestli sem jela tak špatně kvůli tomu, že sem jela s člověkem, ze kterýho mám možná až přehnanej respekt (čti:strach) místama, kudy sem v životě nejela nebo to bylo úplně jiným stylem jízdy než na jakou sem zvyklá. neboli po 45 minutách jízdy ve mně byla uplně malinkatá dušička...asi bych se měla vrhnout na študování autoškoly. nechce se mi, ale čas mě podezřele tlačí a aspoň ten test a techniku nechci opakovat.předpokládám, že jízdy si zopáknu na takovejch 98%. tak víte co, žádnej učenej z nebe nespad, ale snad třeba to vyjde. už bych měla ráda celej tenhle proces jízd za sebou a vážně se těším až si budu moct jet po svým, svým tempem atd.

jinak dnešním dnem jsme na škole služebně nejstarší ročník, maturito už ti dem vstříc! přemýšlím, jestli se bude i příští rok pro známky brečet a jestli ten člověk, pak bude mít opět žaludek na to si hrdě jít pro to vysvědčení jako dneska. nechápu... nebyl by to správnej konec roku, kdybych na výzu nenašla něco, co tam původně vůůbec nemělo být. fajn, dvojku z fyziky zkousnu, i když mi tam vpodstatě vycházelo za jedna, ale co mi vážně trvalo rozdejchat, byla dvojka z tzv. "business english". jsou to hodiny naprosto o ničem, nějaký telefonování, managering a takový blbosti. já si vždycky vyplním papír, odevzdám a čau. jen mi někdo vysvětlete, kde sem tu dvojku nabrala vrr. no, nebudu se rozčilovat, aspoň to výzo není tak monotónní. :D

....a zamilovala sem se do krásnýho hlasu Amy Winehouse a do hravosti kytar Babyshambles <3>

Resting In Silence

2007-06-26T19:15:00.000+02:00

zas bude další bouřka, za dnešek, když počítám i noc, už třetí. a mně to jen vyhovuje. žádný vedra, fouká, prší, jsou blesky, hromy...a konečně čistej vzduch. a potom už jen klid. stejnej jako je teď ve mně. zvláštní jak vás někdo, pro vás nesmírně důležitej, dokáže tak změnit. zítra mám zkoušky z frájiny a je mi to naprosto jedno. ještě před rokem bych tu šílela, že nic neumím a tak. a teď jen klid a relativní pohoda. tak jasný, že to na mě trochu přijde zejtra těsně před ústní zkouškou, ale co...něco řeknu, buď se jim to líbit bude nebo ne. svět se nezboří v žádným případě.

i dneska sem zachovala relativní klid, když jsem strávila 4 hodiny (návštěva mamky mi to trochu zkrátila) čekáním až se s číslem 535 dostanu na řadu a podám žádost o pas. chytla sem docela šibeniční termín. Pas budu mít do měsíce a do Španělska jedu 30. července. opět sem na magistrátě zažila jak dokážou být lidi bojovný. paní s číslem těsně za mnou očividně nemohla rozjechat, že jdu dřív než ona a házela na mě vražedný pohledy. do další paní sem omylem drkla a ona si hnedka začala prohledávat tašku. vypadám snad jako zloděj? :P jinak v rámci bloudění v obou křídlech magistrátu jsem se mrkla i na pár projektů, co se mají v dohledné době v Hradci stavět. křižovatka u Koruny a Terminál busů už se staví, luxusní křižovatka Mileta (která mi mimochodem ulehčí pozdější projíždění městem autem :D) se má začít stavět docela brzo. no a prostě většina těch plánů by měla být tuším do roku 2009 hotová, tak uvidíme ;) a mimochodem Hradec má mít letiště :D

Apathetic...You Mean Nothing

2007-06-23T19:09:00.000+02:00

nikdy bych nevěřila, že dokážu číst tři knížky najednou. pardon vlastně do nedávna to byly čtyři. Irving, Čapek, West a Nakonečný. různorodá směska, která mě baví. na kratší vzdálenosti je nejlepší číst Přítelkyni osamělých srdcí od Westa. mám dojem, že sem tuhle knížku vyhrabala v nějaké z prodejen Levných knih asi tak před rokem a doteď se k tomu nedostala. na knížkách mě baví, že na nich poznáte, že jste se změnili, dospěli. číst POS před rokem, tak jí na první stránce odložím a nebudu naprosto chápat. na první pohled je to hrozně chaotický čtení až po chvíli se zorientujete a nestačíte se divit, když autor přirovnává vymáhání příběhu ze staříka k odhodlanému rozšlapání žáby. fascinující.

anglický zkoušky mám dneska za sebou, jestli úspěšně to se dozvím nejspíš za dlouho. z psanýho projevu a poslechu dobrej pocit nemám, zato mluvení bylo poněkud uspokojivější.témata mi docela sedly - talent a kdy jsem na sebe nebo na své okolí byla nejvíc pyšná - chvílemi zmatky, vypadnuté jedno slovíčko, ale nakonec sem to snad nějak zvládla. když ne, sbohem 4 tisíce korun českých...

dnešní večerní program bude obsahovat koukání na Líbánky, možná čtení a spaní...jsem apatická naprosto ke všemu, už to trvá víc jak tejden a ta bolest, co ve mně je pořád ne a ne ustoupit.přemítání těch několika měsíců každou noc před spaním mi bere energii i k zavření očí. nechci spát, jíst, mluvit, bavit se..už ne

You Trust Me...Do You?

2007-06-22T02:23:00.000+02:00

z docela fajnově stráveného večera, pardon noci je zase jen vzpomínka a to ještě zakončená docela nemile..ale všechno popořadě ;)

škola dneska nic moc, vážně se nic neděje a už jen tak nějak doklepáváme těch posledních pár dnů, co zbývá. asi se přesunu hnedka k večeru. z panákovacího večeru nakonec byl večer povídací, smutnící a tak trošku zachraňovací na poslední chvíli a chvilkama docela i neuvěřitelnej. původní sraz měl být v sedm, Téra už byla tu, když mi najednou volá Vilda, že pro něj jede Tom do Týniště kvůli výluce vlaků. v okolí Hradce jednou pořádně zaprší a už to všude padá, bourá se atd. takže se původní plán změnil na plán B a šlo se odchytit nějaký místa do Potrefený husy. kluci dorazili, Netu taky, popíjelo se, kecalo, řešily se vztahy a nevztahy, chvílema se smutnilo a tak všechno, co se dá dělat při sezení v baru. před půlnocí sme vzali útokem Araba a dali si nechutnou porci hamburgera s hranolkama (upřímně to byly spíš hranolky s hamburgerem) a o půlnoci se šlo provokativně na zastávku, že teda třeba chytnem tu nulku. do téhle chvíle všechno probíhalo jako docela normální běžnej večer, ale to jen do tý doby než na zastávce přistála Festivalová linka s nejmilejším řidičem, co sem kdy zažila. pán s knírkem (či co to na tom obličeji vlastně měl) se nás mile otázal, kam to potřebujem jet. když sme mu skoro sborem odpověděli, že na Novej Hradec, naložil nás všechny čtyři do bus a jelo se. zastávky nezastávky, značky neznačky, autobus si to šinul ke kostelu přes celý město takovýma 100km/h. nevím, proč sem si v tu chvíli vzpomněla na fialový autobus z Harry Pottera. poslední události už měly rychlejší spád. na chvilu ke kámošovi, pak krocení Téry na zastávce, že blinkat dneska nebude, že to má ode mě zatrhlý a korunu tomu nasadilo zjištění, že nám nulka jede za hodinu. ještě, že byla Ali ve městě. už chápu, proč se říká "v nouzi poznáš přítele". lepšího taxikáře jsme si přát nemohli...mimochodem sem zjistila, že pojem pravo levo nedělá problem jen mně 0:)

takže teď je 2:42, já postupně dopisuju tenhle post a přemejšlím, proč všichni všechno tak moc řeší...já nemám náladu na nějaký osočování, že sem pokrytecká a pomlouvám. jestli se to tu někomu nelíbí, prosím, áť to tu nečte, nikomu to nenařizuju. co sem píšu je moje věc, moje názory, moje formulace a hlavně tady můžu napsat všechno, co mě tíží, protože to jinde buď ventilovat nemůžu nebo se nedostanu ke slovu ;) a to jak vystupuju ve škole a tady nebo kdekoliv jinde, je čistě moje věc...

moje jediná starost je, jak si získat zpět důvěru a lásku člověka, kterej mě naučil tolik věcí, naučil mě si věřit, spolehat se sama na sebe, nebýt takovej sobec a morous, ale sluníčko (i když mi tohle teď trochu pokulhává), neubližovat ostatním a vážit si jich...a já si nikdy nebudu nikoho vážit tak moc jako jeho...dneska sem mu ublížila a nevrátím to zpátky, jen doufám, že si k sobě brzo najdem tu samou cestu, kterou sme spolu začínali a procházeli už tolikrát a vždycky nám ta procházka spolu tak hezky šla...musím věřit, že to bude zase hezký, tenhle človíček mi za to všechno, co se stalo a co se má stát, stojí...promiň prosím a odpusť mi to

100

2007-06-20T21:48:00.000+02:00

tak konečně. už píšu skoro rok a mám konečně svůj 100. příspěvek. nečekejte žádný závratný ani přelomový věci, protože upřímně každej den je něčím zvláštní a přelomovej. takže budu povídat zase ty nudný příhody, co se mi dějou. mimochodem dnešek je třeba přelomovej tím, že blogger je v češtině, což se mi vůbec nelíbí :/

taky na konci školního roku vždycky přemýšlíte, proč škola nemůže skončit o týden dřív, když stejně nic neděláte? beze srandy jsem dneska strávila 6 hodin ze 7 posloucháním muziky, smskováním nebo čtením své první (půjčené) knížky od Irvinga "Imaginární přítelkyně". není to špatný, uvidíme, jak to za takových dvacet stránek bude vypadat. jinak, kdo jste dneska nebyl v Hradci, o hodně jste přišel. mohli jste být exkluzivně přejeti či nabouráni modrou Fábií se mnou za volantem. vážně jízdy tragédie hadr, s centrem města prostě kamarádi ještě dlouho nebudem. předběžný termín závěreček - 11. července. řidčáky a pojištění neumím a zjistila sem, že se mi NEJSPÍŠ díky tomu vedru z hlavy vypařily i všechny věci, co jsem uměla předtím :D neboli opět vytuhávám při každé možné příležitosti...

poslední dobou přemejšlím nad tím, co se děje u nás ve škole. to, že si naše největší šprtka vybrečela už tak asi druhou jedničku..co vám na to říct? je to zaprvý ubohý, dětinský a to, že si pak stěžuje, že se s ní nikdo nebaví už je jen výsměch celý tý situaci. hlava mi nebere ani to, když kámoška musí tvrdit, že chodí s kámošem, jen proto, aby se zbavila nějakýho šílenýho týpka...legrace :D já hlavně pak nechci vidět ten konec až se to dozví he, ale buďme optimisti, snad nic takovýho nenastane...o tom, že nám vyrazili třídního jen proto, že měl moc svojí hlavu radši no comment...jinak mám drb, konečně mám někdy nějakej drb! (:D) naši "úžasnou" Miss World od nás vyrazili, protože byla prý hloupá (viz. mé důvěryhodné zdroje) a žádný takový, že jen tak sama od sebe přestoupila ;) ale pšššt 0:)

Seems Like It's Been Forever

2007-06-19T17:28:00.000+02:00

známka z bižule zachráněna na jedna, chlapi dík ;) mám dojem, že ani profesor nevěděl, co má v kalhotech do tý doby než sem mu to povykládala pěkně z gruntu. matika se mi vážně zachránit nepovedla, takže se tý trojky asi až do čtvrťáku nezbavím. dneškem konečně skončil pro všechny takovej ten deprimující, stresovej školní rok a hon na známky. profesoři jsou vcelku v klidu, my už taky a naše výuka poznamenaná neustálýma jízdama v autoškole u každýho druhýho z nás, vypadá, jak kdyby jí bombardovali za války Němci. upřímne mi řekněte, kdo těch posledních pár dnů bere vážně? já třeba dneska minimálně na dvě hodiny opět vytuhla díky vstávání na sedmou. já si to sledování House prostě odpustit nemůžu 0:)

kámoška mi včera povídala, jak se "setkala" s Linkin Park. coby skalní fanynka se nezmohla na rozumnou celou větu a jen fotila a fotila :D dneska sem zas vzpomínala, jak ten den byl skvělej, když jsem poslouchala záznam In The End, kdy celá hala zpívala refrén a mně jen běhal mráz po zádech, jak úžasnou atmosféru to mělo. tak se mi snad někdy podaří dostat na podobně vydařenej koncert s podojbnejma lidma. když už nic jinýho ve čtvrtek mě čeká nonstop kalení někde v hospodě. Tomíkovi sem slíbila za pomoc s Flashem dva panáky, takže se přibere více lidí a jde se panákovat. když nad tím tak uvažuju, nikdy sem snad čistě jen nepanákovala. vždycky to bylo vínko nebo pivko, protože můj žaludek nesnese delší kontakt s vodkou, tequilou, rumem, slivovicí ani s ničím jiným, z čeho čuchám víc jak 20% lihu. že by se tenhle čtvrtek prolomily ledy? důvod pít mám a kdyby nebyl, vždycky se nějakej najde...

abych toho všeho neměla ve škole málo, v sobotu dělám zkoušky z angliny a pak zas ve středu z frájiny. s mojí nulovou přípravou počítám s tím, že je neudělám a řidičák vidím podobně. všechny ty předpisy, mě to vážně nebaví číst a učit se to nazpaměť. brr...trošku sebezapření Lenis, chce to jen najít jednu věc, na který ti bude záležet...jenom jendu věc nebo člověka...proč je tu všude tak prázdno? :(

Sex in Da School

2007-06-17T21:21:00.000+02:00

tak zítra poslední šance zlepšit si známky nebo si ej taky zhoršit, takže zítra nastupuju před třídu hnedka dvakrát. nejdřív si odbydu referát na Giuseppe Mazziniho a poté nastoupím na výklad o mužské pohlavní soustavě, na což se po minulém Nikčině výstupu těším dooost hodně. začít popis ženského pohlavního ústrjí popisem řitního otvoru ukazujíce na poslední kličku tlustého střeva může opravdu jen blondýnka. korunu svému výkladu nasadila, když řekla, že vajíčko se usazuje v pochvě.pojem mimoděložní těhotenství její blonďatou hlavinku nechalo být zcela v poklidu :D tak sem zvědavá, co za perlu ze mě vypadne zítra...bude to sice těžká improvizace, ale snad to tu známku aspoň trochu zachrání...

jinak jsem dneska byla po dlouhé době v kině na Shrekovi. jednička je prostě nejlepší, ale soundtrack se díl od dílu lepší. oslík s kocourem nezklamali a Artie s malejma shrečátkama byli příjemný oživení celýho dílu.docela mě mrzí, že vznikají filmy jen na tahání peněz z lidí. ani ne polovina filmků dávaných u nás v CineStaru nestojí za zkouknutí v kině, stačí vám na to jen obývák a DVD případně CD.ani ti Piráti mě nelákaj tak moc jako dřív, radši je někde stáhnu :)

vážně se už moc těším až skončí škola. bude spousta volnýho času, se kterým opět nebudu vědět, co dělat a nakonec se poslední den v sprnu ohlídnu zpátky a zjistím, že sem ten čas zase nijak nevyužila. tohle je jedinej aspekt prázdnin, kterýho vždycky lituju. nedokážu využít ten volenj čas. nevím proč, ale snad bude tenhle rok revoluční a změní se to. ale na co se vážně těším je moje první dovolená ve Španělsku. uplně neuvěřitelně moc se těším na slunění na pláži a na Barcelonu. foťák beru s sebou, fotit budu cokoliv, co mi vleze do cesty. mohla bych se taky vypravit za ségrou a malou neteříinkou, už jí bude slečně rok a ještě sem jí ani neviděla, tak se to napraví :)

Tired From All That Talking...

2007-06-16T20:07:00.000+02:00

opět vyždímaná jak hadr. ale vezmu to všechno popřadě:

nikdy bych nevěřila, že si s třídním šaškem dokážu sednout na skoro 7 hodin do hospody a využít je v pokec, kterej bychom asi ve škole nedokázali navodit. ať už sme zdrbli naše lásky i nelásky, co kdy jaký byli, vzali sme to doslova od půdy - škola, rodiče, lidi co známe, co bychom chtěli znát, naše budoucnost, vejška, práce. zazněla i hláška "ty mrchy tu musej mít někde hnízdo." a to, když pod námi projíždělo už 15 auto městských, státních nebo dopravních policajtů. příjemně ovíněna s prvním zážitkem hospodské rvačky viděné na vlastní oči (roztrhali si i trika WOW!) jsem volila ústup do postele. Raní vstávání na brigádu byl mor, brigáda ještě horší, neboli u opticleanu končím a třeba si najdu nějakou jinou brigádu na léto :) no a jako poslední bod dnešního programu bylo představená Čert a Káča v hradeckým Klicperáku a jako dámy a pánové, klobouk dolů, hradečáci tohle vážně uměj ;)

někdy je fajn, že vám někdo, kdo vůbec nijak nezasahuje do vašeho života, řekne, jak věci vidí on. naskytne se vám naprosto jinej úhel pohledu, kterej ač nechcete, vezmete na vědomí a hlodá to ve vás a hlodá...ale pak si zrekapitulujete v hlavě těch uplynulých několik měsíců, kdy vám bylo fakt moc krásně a víte, že tomuhle můžete rozumět jen vy, ten se kterým vám bylo tak dobře a nikdo jinej. problém pak je, když vás ten druhej nechce. sice vám říká, že mu na vás záleží a je to pravda, sami to moc dobře víte, ale najednou vám přijde, že vy jste ti poslední, za kerým by šel s nějakým problémem, s čímkoliv prostě...uff moc filozofuju a to není dobrý...prostě mě mrzí teď, že to všechno pěkný skončilo a nikdy se to už nezopákne, protože teď jsem na něčem ve stylu černý listiny...ale upřímně si to možná i zasloužím no :(

no konec depkaření...třeba se to nějak ještě zlepší, naděje umírá poslední a u nás naivních snílků už tuplem...

Sbohem...

2007-06-14T18:16:00.001+02:00

...všechno někdy, nějak začíná a taky nějak, někdy končí...a člověk tomu může dost pomoct

From Yesterday...Happy?

2007-06-13T16:52:00.001+02:00

je možný, že až teď může člověk začít být docela spokojený se svým životem. v rámci možností samozřejmě. že si uvědomíme, že každej den může být poslední. jo, zní to jako klišé, ale mrkněte na to do hloubky a uvidíte, že to je poměrně ošklivě realistická pravda. kdo v Titanicu věděl, že plavbu nepřežije dopředu? nikdo. tyhle Vieweghovy knížky jsou nebezpečný a nebezpečně čtivý. realita, příběhy každýho z nás, všední i nevšední dny lidí všude kolem, u nás, za mořem, kdekoliv. "andělé všedních dnů" od Viewegha mi naprosto vzal vítr z plachet a poprvé sem u knížky přemýšlela tolik, že mi po tvářích teklo pár slz. nikdy mě knížka o sto stránkách nedonutila přemýšlet nad tím, co je potom, co vám někdo zemře. když zemře někdo, koho milujete, příbuzný, blízký známý, někdo z rodiny. záměrně se vyhýbám přímému pojmenování osob v rodině. hrůza, bolí to, jen na to pomyslíte. brr

včerejšek se mimořádně vyved. čtvrtletka z matiky pojata jako spolupráce celé třídy za významné pomoci profesora by nakonec mohla dopadnout i docela pěkně. to, že sem poprvé ve škole naprosto přesně řečeno vytuhla u fyziky, mě přesvědčilo o tom, že mi tělo říká o jakémsi spánkovém deficitu. doháním ho po odpolednech, víc času poskytnout nemůžu. nikdy bych taky nevěřila, že mě bude tak moc bavit jízda se Tomem a Terkou po dálnici. sami, všichni vpodstatě skoro čerstvý 18 si to na vlastní pěst jedou do Prahy na koncert. vnitřní svoboda, ten pocit, že vás nikdo nekomanduje, že jste závislí jen sami na sobě, máte vlastní hlavu a konečně jí můžete plně používat. to, že sme si to spolehnutí se sama na sebe vyzkoušeli docela záhy při hledání Sazka Areny nás jen utvrdilo v tom, že to vážně dokážeme zvládnout bez vodění za ručičku...

místa nic moc za slušnou cenu, zvuk hroznej a nic nebylo pořádně vidět - tohle všechno jsme v přestávce mezi mými milovanými 30 Seconds To Mars a Linkin Park vyměnili za naprosto luxusní místa v sektoru nalevo od pódia a prostě nádhera. nikdy bych nevěřila, že mě LP dokážou natolik překvapit a nevěřila bych, že Jared je takovej blázen, že vleze do tý masy lidí, bude s mikrofonem pobíhat dokola Areny a zpívat The Kill... show to byla úžasná, hudba vás celou dobu chytla a nepustila a jájen obdivovala hlasový rozpětí jak Chestera tak i Jareda. taky mi nějak nedošlo, že mi ty koncerty, ta doba, kdy sem jezdila na KOKR atd. tak nějak vnitřně chybí. ne ty lidi, co sem v Praze a tak znala, ale ten pocit stát s tím pivem v plastovým kelímku před pódiem, zpívat si s kapelou a nějak se hýbat do rytmu známých i méně známých songů. ještě, že je ten Rock For People a Hip Hop Kemp (tam teda se asi moc chytat nebudu, ale to pivo tam bude určitě :D ) a snad i během prázdnin bude něco dalšího. :)

Pouze půlka Areny, přesto nebylo vyprodáno :)

Světýlka all around..

Linkin Park, baby!

Hypocrisy? Criticism? I Said That's Enough

2007-06-11T20:45:00.000+02:00

kašlu na všechny konvence. nějaký kecy o tom, že 18ti letá slečna by měla tohle a ne tamto, že by měla nosit tohle a ne tohle, že by se neměla tolik stýkat s tímhle člověkem, aby si lidi nemysleli, že patří do toho jejich gangu, že by se měla česat takhle, aby jí účes nedělal tak vysoký čelo bo že by neměla dělat tohle, oooh co si o nás pomyslí lidi přeci? jak kdyby snad celej svět neměl na práci nic jinýho než sledovat každej můj krok. vážně lidi, že vás to baví pořád druhejm říkat, co mají nebo nemají dělat. štve mě to věčný odsuzování na první pohled. potkáte někoho, neznáte ho, ale dotyčný už o vás ví jací jste a jací nejste...a všichni dobře víme, že to většinou nejsou lichotivý věci, např:

jednou si zastesknete a už fňukáte
je vám zima a kdekdo do vás začne hustit, že máte být pořádně oblečení (fakt, že na sobě máte tři vrstvy oblečení je nepodstatný)
jste okamžitě divní, když nesouhlasíte s celou třídou nebo aspoň s člověkem, který si myslí, že ví všechno nejlíp
rádi čtete a hnedka jste šprti
jste jednou vážně zamilovaní a ostatní snad ze závisti do vás cpou, že to stejně nevydrží, randit s někým v 18ti? nesmysl prej...tse
přijdete náhodou ve stejným oblečení jako tenhle nebo tahle a hnedka se opičíte
jste hloupí, když nerozumíte obyčejnejm logaritmům, ale povyšujete se, když pro zbytek třídy fungujete jako chodící slovník angličtiny
jste prej nespolečenský, když jedete ve stejným autobuse se zbytkem školy, ale protože si s nimi nemáte co říct, radši si pustíte do uší muziku a stojíte stranou
jste sobecký, když odmítnete poslouchat láteření vlastního rodiče, jak je nešťastný a jak si ho nikdo nevšímá

mohla bych vážně pokračovat dlouho a vypisovat všechny ty předsudky, odsuzování, rady a přetvářku, co ejbo tímhle světem.. (o korupci v politice nemluvím, to je zas jiná kapitola :D ) prostě mě to už vadí, štve mě jak všichni všechno vždycky věděj nejlíp a vy děláte pořád všechno jen blbě...byla sem pitomá, když sem tohle dělala druhejm, teď už to tak vážně nebude...

NB: miluju tě Míšo...

It Doesn't Make Any Sense To Me...

2007-06-09T20:49:00.000+02:00

Pálí mě oči, nos mám jak bambuli a slzy nějak nepřestávaj týct. Je zvlášní, jak můžete být jeden den nejšťastnější na světě a do druhého dne jste největší troska, co chodí po zemi. Nejhorší na tom je, že si za to můžete sami a to, že druhýmu člověku ublížíte. Nechtěně, ale jo. A už na tom nemůžete nic změnit, jen si nadávat, jací idioti jste. Asi si vyorbím nějakou cedulku s nápisem "IDIOT" a budu jí nosit na čele. Classic.

Dnešní večer zachvátila tím pádem uplně nehorázná depka, k mé smůle se tu ochomýtá příbuzenstvo na zahradě, takže takticky medituju u sebe v pokoji a tvrdím, jak hrozně silnou alergii mám. (= kecy) Jinak jim ty uslzený oči vysvětlit neumím. A vysvětlovat vlastní matce, že máte nějakej problém je jako mluvení na hluchýho. Stejně se naše "konverzace" (= čtěte monology) stočí na téma jaká je máma chudinka a jak jí tu všichni ubližujem. Sháním podnájem klidně s někým dalším napůl, tohle se prostě vydržet se zdravým rozumem nedá...

An tous cas, cour vite!

2007-06-08T22:41:00.000+02:00

Pátek, vpodstatě za čvrt hodiny jedenáct večer. V životě sem nezažila natolik fyzicky a psychicky vytíženej týden. Pět dní pouze francouzské výuky jsem kupodivu přežila docela lehce - mimochodem Jean Reno a jeho Wasabi na vlití trocha energie do žil má nemalý podíl - a můžu říct, že to vůbec nebylo k ničemu. Když už nic jinýho, mám v sešitě pár stránek slovíček, u kterých mě děsí, že si je vůbec nepamatuju. Kam se podělo moje "přečtu slovíčko a vím ho celej život"? Nebo na frájinu neplatí? I to je možný. Začala jsem zase číst francouzský knížky s nadějí, že mi to třeba obohatí slovní zásobu. Mít možná víc času, tak by tenhle proces fungoval. Číst jednu stránku celej tejden, bez slovníku tak, že odhaduju, co může co znamenat, moc dobrý není. Ale o to to je větší zábava :D

Dneska jsem potřetí absolvovala šestihodinovou směnu na brigádě. Větu "Dobrý den, mohla bych vám zdarma vyčisti brýle." umím snad i pozpátku, výklad o Opticleanu nápodobně. Jen lidi jsou čím dál tím míň příjemný. A můžu vám říct, že mnohdy mi to dá dost sebeovládání na místě ty lidi neposlat do patřičných mezí. No jo, ale každá koruna dobrá, jen ta bolest nohou je enormně nepříjemná :D

Těším se na zítra, hrozně moc se těším <3

P.S: Kdo umí francouzsky, pochopí snad smysl nadpisu, když si ho přečte nahlas 0;)

Happy Ever After

2007-05-29T22:51:00.000+02:00

Naprosto otevřenej rozhovor se svým otcem o tom, co se doma děje bez invazivních a mimomísních poznámek mé matky, by se měl dát do "to do" seznamu pro každý den. Štěstí, že si na začátek rozhovoru táta nahrál sám a byl vážně sdílnej si vyměnit názory na to, že jeho odstěhování stejně nic nevyřeší. Babička si myslí to samý. Výjimečná shoda poměrně různorodého obsazení rodiny. Otázka jest, proč má moje matka pocit, že tím, že vykope tátu z domu, se všechno najednou změní k lepšímu. Teda pro ní bude všechno lepší, já budu mít tátu někde na druhým konci Hradce.

I tak se dá tenhle den považovat za docela dost úspěšný. Zatímco většina lidí ve škole měla náladu psího výkalu, já se jimi nenechala nakazit a dobrá nálada mi vydržela vážně dost dlouho. No vlastně až doteď. Dopoledne, první hodina literatura. "Lenka k tabuli s tím, že nám zopákne prolétářskou poezii a poetismus." Vytřela sem zrak hlavně sama sobě. Nic moc připravená, čerpající informace z hodin jsem vysypala tvorbu Wolkera a Nezvalova Edisona za jedna. Prý to mám protáhnout do 15ti minut a můžu na maturu. 0:) ZSV klasicky vypouštím, přešla sem radši na samostudium. Nepochopím, jak někdo ve 45ti minutách dokáže kecat o úplným ničem. Přitom zrovna Aristoteles, Platón, Sokrates a vpodstatě každý z filozofů by si zasloužil nějaký důstojný představení. Bohužel tohle u nás nehrozí. Paradoxně mě ale ke konci roku začínají bavit předměty, u kterých sem byla líná si psát sešit. Teda tendence byly, ale moc dlouho to nevydrželo, viz. dějepis. Takže příští rok snad bude lepší.

Je docela zábavný pozorovat, jak se z naší třídy víceméně telat stávají postupně řidiči. Kámoš mě, Terku a ještě jednoho kámoše vez autem a byl to takovej zvláštně zvláštní pocit a docela jsem si začla uvědomovat, že už tak malý vážně nejsme a že jsme na tý škole všichni dost dospěli. Příští rok nás čeká matura a pak se naše cesty rozejdou. Jen doufám, že ne nadobro. Vážně mi tam dost lidí bude chybět.

Jinak znáte ten pocit, jak si myslíte, že se vám nic ve vztahu nedaří, že vás láska opouští, klouže vám mezi prsty, nedokážete ji chytit a vrátit zpátky a nevíte proč? A pak najednou se něco stane, nějaká akce, někdo koho neznáte vám volá a povídá si s váma, jako by vás znal dávno a věděl o vás vážně hodně a ví to, ale jen z vyprávění a řekne vám věci, za které se pak zpětně dost stydíte a přemítáte si, jak jste mohli o někom, koho máte rádi někdy pochybovat. Uvědomíte si, že tam někde je vážně někdo, komu na vás opravdu moc záleží, kdo o vás má starost a nevyměnil by vás za nic na světě. A vy si uvědomíte, že jste v tom až po uši a že kdyby se s tím druhým něco stalo nebo kdyby se stalo něco s vaším vztahem, že by to pro vás byl konec toho krásnýho světa, jak ho teďka znáte. Můžu říct, že po tomhle víkendu mi došlo hodně věcí a jsem opravdu moc šťastná a nenechám si to nikým a ničím zkazit...

Pirát Silnic..

2007-05-26T14:48:00.000+02:00

Zjistila sem, že bych v tropech žít nemohla. Vedra snesu, ale dusný vedro je na mě vážně trochu moc. Čekám jen, kdy vážně sprchne třeb na celej den a ne jen na pár minut a pak šlus. Stejně e ta voda vypaří a dusno tu je znova. Včera sem měla další jízdy. Nejezdila sem asi tři týdny, takže to ze začátku bylo fakt vidět. Couvání budu muset někde trénovat, vážně mi to moc nejde :/ Ale to se všechno ještě vychytá a třeba budu na couvání mistr :D Projela jsem snad skoro celej HraKra kromě centra samozřejmě, zanadávala si na řidiče choleriky, na cyklisty, co jedou šnečím tempem na nejfrekventovanější silnici a na maminky, jejichž děti se jen tak lážo plážo poflakují s míčem!!! a nejlíp ještě se psem blízko fakt velký křižovatky. A řeknu vám, ať žije klimatizovaná Fabie, měla sem sice durch záda a ruce se mi taky solidně potili, ale vážně ten svěží vzduch byl k nezaplacení. Horší už pak byla ta facka, když sem z toho auta vylezla :D

Dneska mi brácha odjel do Cornwallu na poznávací zájezd. Docela mu to závidím, protože v Cornwallu, co sem aspoň slyšela, je fakt pěkně. Tak uvidíme s čím přijede. Táta dneska odjel na den do Prahy, mamka je v tejdnu asi na tři dny pryč, krom školy mě čeká sladkej a možná i klidnej tejden 0:) Stejně se to bude zas nýst v duchu zkoušení, písemek a toho, že nikdo nic ve škole nestíhá a že máme málo známek atd. atd. Tyhle stresy ke konci roku vážně nemám ráda. Všichni psychujou, štěkaj na sebe, nadávaj si a prostě si zbytečně otravují život. Profesoři nás honí, že máme málo známek a hážou vinu věčně na nás, že nechodíme do školy. Ale když třeba v biologii nepíšete po třech různých orgánových soustavách ani jednu písemku, říkáte si sami sobě, že je tu něco špatně. Na druhou stranu přepadovky každou hodinu matiky by taky zrovna nemusely být, ale zas je to asi jeden z mála způsobů, jak nás donutit se na tu látku průběžně aspoň trochu podívat. Další profesoři zas skřečkujou, že nestíháme tématickej plán...

Zítra se ze mě možná stane nějak pravidelně pracující člověk. Mám sehnanou brigádu v Carrefouru u stánku a budu se snažit lidem "vnutit" Opticlean na čištění brýlí, monitorů, šperků atd. :) Tak nějak ve skrytu duše doufám, že mi to nějak půjde, protože moje kapsy a hlavně peněženka je vážně dost prázdná :/ takže držet pěsti, kujuuu :D

A Příští Rok Matura Pro Nás, Pane Vrchní

2007-05-22T18:48:00.000+02:00

Ještě před zhruba deseti minutama jsem věděla, co chci psát, ale teď mi nějak nápady došly. Věta: "Byli sme tátovi hledat byt, bude bydlet na Benešovce v baráku naproti strejdovi." mi vzal i sebemenší větýrek z plachet. Fakt úžasná zpráva, jak mámě, ale říct, že já s ní zrovna být po zbytek svýho života nechci?! :/ Jako bych neměla už tak dost starostí. Dneska sem se teda zbavila tý nejpříjemnější, když sem si mohla oddychnout, že moje láska má úspěšně maturu za sebou. btw: já mu to říkala, že to dá 0:) Jinak mi docela visí v hlavě, jak uhraju konec školního roku na nějaký přijatelný známky, protože za 3 ze zemáku prostě vrr mít nechci :P Navíc si nějak nedokážu představit, jak budou probíhat prázdniny a tak. Uvidíme, vymyslíme.

Jinak mě naprosto paralyzovalo to hnusný vedro a dusno, co je venku. K tomu mě ještě trápí alergie na všechno, co kvete, takže se modlím, aby co nejdřív začala pršet a jak tak koukám ven, možná moje modlitby budou vyslyšeny :D

Sem původně myslela, že sem napíšu něco, co stojí za to, ale dneska má můj mozek asi stávku (jako ostatně pořád). Nevadí, stane se. Zítra zas do školy, skoro se neučíme díky maturám. A abych pravdu řekla, docela bych si to s těma lidma tam vyměnila a měla to už za sebou a šla na vejšku 0:) Sem blázen já vím...

....takže všem maturantům hodně zdaru a děcka neblbněte, oni vás rupnout nenechaj ;)

Everlasting Friday Night

2007-05-19T15:36:00.000+02:00

Mžourám rozespale s vrabčím hnízdem na hlavě a přemýšlím, jak shrnout včerejší den. Ve škole vcelku nuda, zjistila sem, že můj zrak už je natolik v háji, že už ze svýho místa nevidím na promítací plátno a zápis na Aristotela si jen tak nepřečtu. A taky jsme začali se spolužákama vymýšlet, jak zakecat, že bonusovou otázku odkud je Empedokles mají všichni dobře. No celkově, proč máme všichni stejný odpovědi prostě. Tož někteří mí spolužáci nejsou při opisování z taháku příliš kreativní.

Včera jsem měla na večer fakt v plánu zůstat doma, ale nějak se to celý zvrtlo. Garni ve škole povídala něco o Bazaru, prej sednem si do klidu, budem si povídat. No v Salieri na mojitu klid byl, to je pravda, povzbuzovali sme spolužačku ať za tím týpkem u baru vážně jde, Nikita si objednala jakýsi koktejl připomínající umělej sníh a fakt si s tím dokázala vyhrát asi na dvě hodiny. Pak nás dvě ale chytnula strašná, ale fakt hrozná chuť na cheese a hranolky z Meka, tak sme se na vlastní pěst vydaly kolem "rape" parku do Meka. Stihly jsme to čvrt hodinu před zavíračkou, nacpaly se a vyrazily opět kolem "rape" parku do Podvobrazu. Nedochází mi, proč jsme se celou dobu držely tématu - smrt, znásilnění, úchylové atd. Já jen očima čekovala, kdy na mě fakt nějakej úchyl zpoza stromu vyběhne. :D

Řeknu vám, v Podvobrazu kolem půlnoci fakt chcípnul pes. Ale ne nadlouho. Alis, s Garnim už to tam rozjížděly, Plasík poprosen ať jde též (čtetě: donucen smutnými pohledy kamarádek) je hlídal zpovzdálí. V rámci zahřívaní a aklimatizování jsem ulovila místo na židli a pozorovala zvláštně se vlnící pár, který nemít oblečení, kopuluje jak o život. Teda spíš ten chlápek, co pak zkoušel pomalu ojet i stěnu. Snažila jsem se to za pomoci Plasíka natočit, ale ve tmě s námi můj foun prostě nespolupracoval. Podvobraz se začal záhy docela silně plnit a spolu s ostatním osazenstvem Hradce se tam objevil i jakýsi Ital, co ošahával všechno, co jen trochu připomínalo ženskou. Díky mým akrobatickým kouskům se mě nedotknul ani jednou, na což sem fakt náležitě pyšná 0:) Kolem druhý ranní sme začali už s Nikitou a kámošem vytuhávat, tak jsme zaveleli ústup. Já postupně dosrkávala nejdražší Frisco, co sem kdy měla (50,-!!!), potkala ještě u vchodu souseda, co vypadal už parádně po parou a pak sem se už jen s Nikčou dokopala dom. Jenže, nebyl by to pořádně akční pátek aniž by babča nezadělal řetěz na domovních dvěřích. Já, mírně omámená mojitem a Friscem na totálně prázdnej žaludek, jsem si hrála na McGyvera a snažila se do řetězu prostrčit větev a tím to zvednout. No můžete hádat, jak to dopadlo. Musela sem volat mámě, někdy o půl, možná teda už i dý druhý, jestli by mi mohla otevřít. Řeknu vám, že sem byla vážně ráda, že už sem pak jen zaplula do postele a spala.

Dneska tu kralujeme s tátou. Mamka s bráchou jeli na nějakou exkurzi do Drážďan. Jinak můj otec je vážně týpek, koukali sme celý ráno na MTV a bavili se o muzice, pak o Wolkerovi, abychom to zakončili konstatováním, že bychom se měli začít hejbat a pozor!!! z mého otce dneska vypadlo, že bychom mohli chodit běhat. :D Moji rodiče mě opravdu nepřestanou nikdy překvapovat.

p.s: dneska žádný zvýrazňování a žádný obrázky :P jen si to pěkně přečtěte celý...

Impotentní Básníci Mají Víc Času Na Psaní Milostné Poezie

2007-05-12T16:35:00.000+02:00

Tak sem se dala do poviné školní četby. Povinně si vybírám z knížek, co mě zajímají a nejsou v seznamu, ale přitom jsou od autorů, kteří na seznamu jsou, ale s jinou knížkou. Složitý, co? :) Takže jsem sem tímto přečetla Petr a Lucie od Romaina Rollanda a chystám se na Jiřího Wolkera a jeho Těžkou hodinu a docela mě svádí i Host do domu. Nemůžu si pomoct, ale jeho proletářská "Balada o očích topičových" mne dostala do kolen a nepochybuji o tom, že taková poštovní schránka bude. Babička mi ještě násilně vnutila Sloky lásky od eeeh Štěpana Ščipačov, že je to prej moc pěkný. No, osladit si život může i trochu kulturněji než sledováním telenovel. Takže vzhůru k branám poezie! :D

Dva Dny Jako V Pohádce...

2007-05-06T16:40:00.000+02:00

Tak jsem konečně doma. Už je tenhle měsíc nějakej rozlítanej a to ani pořádně nezačal. Vezmu to ve zkratce: když vám přeje počasí, výlet do Tyrolska a Bavorska je naprosto přepychová záležitost. Innsbruck a skokanský můstek Bergisel mě naprosto fascinoval (hlavně ten pohled z můstku na hřbitov :D), zámky Neuschwanstein a Herrenschloss od Ludvíka II. Bavorského jsou jako z pohádky a muzeum Dokumentace v německém Bertechsgadenu vás pěkně ryhle vrátí do hrůzné reality 2. světové války. A z Hitlerova Orlího hnízda je teď restaurace..hmm. Výlet to byl fakt krásnej, i když strávit celou noc v autobuse a pak běhat po kopečkách, není zrovna můj ideál. Aspoň vím o svalech, o kterých jsem myslela, že už je nemám. ;)

Zámek Neuschwanstein věnovaný Ludvíkem II. Bavorským skladateli Wágnerovi

Skokanský můstek Bergisel s krásným výhledem na Innsbruck a místní hřbitov ;)

Fontána v zahradách zámku Herrenschloss, podobnost se zámkem Versailles čistě náhodná :D

Detail jedné z fontán v zahradách Herrenschloss, bájný Pegas

Počasí podtrhující mrazivý pohled na sídlo nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Představa, že se stejnými místy jako já tenhle člověk procházel, mi způsobovala hodně silné mrazení v zádech.

Snažím se si nepřipouštět, že už jen pár týdnů a končí mi třeťák. Zatím asi nejlepší rok na sřední, uvidíme, v jakém duchu se ponese čtvrťák. Ani z toho strašáku jménem maturita nemám strach, spíš mě děsí příjimačky. Psychologie. Obor, který se hlásí snad půlka republiky. Chci do Brna a fakt moc doufám, že se tam dostanu, ale při mým štěstí asi těžko :X No tak kdyžtak se zkusej práva nebo něco podobně humanisticky střelenýho, ale do Brna prostě jdu :D

Tak Si Tak Člověk Říká, Co Dělá Špatně...

2007-05-02T20:16:00.000+02:00

Taky se vám někdy stává, že po akci, kde jste byli, nemáte naprosto žádnou náladu o tom někde psát nebo vyprávět? Já, ač sem byla v Brně celý 4 dny a bylo to něco báječnýho, ale psát se mi o tom nechce. :D Brno je krásný, bylo teplo občas až skoro vedro, lidi pohodový a celej sobotní večer strávenej na lavičce s froothies v ruce osamotě byl moc fajn. O hoďce na kafi strávený s jednou z nejprímovějších holek, co znám ani nemluvím. Jo a u nás prostě máme lítačku žádnou šalinkartu :P Jinak jsem EYP nevyhráli - já to říkala - ale bylo tam fajn. V životě jsem sice nevydržela tolik psychicky makat o víkendu, ale s pohodovýma lidma to šlo vcelku pěkně. Jen ten spánkovej deficit, co jsem doháněla dva dny, moc příjemnej nebyl.

V pondělí jsem měla oslavu narozek s příbuzenstvem. Od strejdy mám novej foťáček, fakt úplně krásnej, ho opratuju jak oko v hlavě a fotím a fotím :D Táta mi dal krásnou a naprosto luxusní propisku a plnící pero od Parker <3 S tím se bude krásně psát, ale budu si to hezky šetřit. V pizzerii sem se úžasně přecpala, že jsem byla večer ráda, že sem si lehla. NO a ráno, hezky na svátek práce mě čekaly jízdy. S tupou naivitou, že už konečně bude všechno v pohodě a já tu autoškolu už nějak přežiju, jsem se vydala k autu. V tu chvíli, co jsem viděla, že jede instruktor, co na mě posledně řval, ve mně byla dušička úplně minimální. Táta mě nakonec přesvědčil, že bych měla jít. Hm, mám dojem, že sem asi trhla nejkratší rekord v sezení autě na hodině autoškoly - čtvrt hodiny. Přemýšlím, jestli sem měla někdy z někoho takovej strach, že sem se vedle něj rozbrečela a narovinu mu řekla, že se ho bojím a že s ním jet nemůžu. Dneska mě dorazil majitel autoškoly. Neodpustil si poznámku, že až si zas někdo usmyslí, že přijde na hodinu, ale odmítne s instruktorem jezdit, že to nebude dobrý. Řekněte mi, prosím někdo, že takovýhle problémy nemám jen já. :(

Zítra večer jedu do Bavorska a Tyrolska, tak doufám, že bude pěkný počasí. Orlí hnízdo, Chiemsee, Innsbruck, zámek Neuschwanstein atd. - to bude výlet za všechny prachy. A hned budu moc vyvětrat svůj foťáček 0:)

No, dneska jsem se rozepsala až moc, tak zas budu končit...příště

Happy Future

2007-04-15T15:15:00.000+02:00

Není nad nedělní slunečné odpoledne v půlce dubna, kdy vám přijde, že je tak minimálně červen. :D Nudím se. Dočetla jsem Steinbeckovo O myších a lidech. Čtení tak možná do autobusu na kratší cestu, psychologie postav žádná, příběh moc rychlej a konec hrozně předpovídatelnej. Ale aspoň mám další zářez do povinný četby k matuře :P Nějak se mi tu nahromadily knížky, co bych si chtěla přečíst - 3 psychologie, Kmotr, Historie KGB a Magorovy dopisy. Nevím, co číst dřív, tak to vidím na to, že si něco nechám na prázdniny.

Když už jsem u těch prázdnin. Rock For People volá 0:) Bych byla blbá, kdybych na něj nešla, když je u nás v Hradci. Takže mi Flipsyde a The Killers neutečou a v sprnu HHK. Tohle léto bude multikulturní..

Dneska jsem si objednala jednoletej příravnej kurz psychologie v Brně. Od října do května každou druhou sobotu budu podstupovat přípravu snad na budoucí studium na MU. Na to, že strávím každou sobotu 5 hodin v lavici se na to dost těším 0:) A to ze všech možných důvodů...

Jsou Věci, Co Nepochopím...A Chápat Nechci

2007-04-07T19:45:00.000+02:00

Dlooouho jsem se přemlouvala, abych zase něco napsala. A po pár událostech, co si určitě zaslouží zaznamenat to zas tak moc přemlouvání nebylo.

Vezmu to pěkně popořadě. Ve středu jsme se školou absolvovali "kulturní" zážitek v Národním divadle. Asi se většina lidí zarazí nad těmi uvozovkami ve spojení s národním kulturním svatostánkem, ale ano, já měla ke kulturnímu zážitku opravdu daleko. V 18:45 jsem byla ráda, že jsem si konečně sedla, protože hon za cheeseburgerem po Národní třídě v podpatkách byl opravdu špatný nápad. K mému zděšení ale na jevišti stálo několik chlapů a žena, kteřtí vypadali, jako kdyby zrovna vylezli z té nezaplivanější putyky, co znám. Teď asi urazím spoustu lidí, milovníků této nic neříkající kapely, kapely Plastic People Of The Universe. Nepopírám, že pro děj 3-hodinové hry Rock'n'Roll byli svým způsobem nepostradatelní (mluvilo se o nich na můj vkus až moc), ale dalo se to jistě zařídit i jinak než přezvučeným výstupem rockového seskupení v takové hlasitost, že jsem si musela zacpávat uši. Asi jsem staromódní, ale tohle podle mě do staré scény Národního divadla nepatří! Celá hra se odehrávala v rozmezí let 1968 - Pražské jaro až do roku 1990 - koncert Rolling Stones na Strahově. Nejsem v tomhle tématu sečtělá, vím o tom jen kusé informace, takže jsem chvílemi dost tápala - Jirous, Dubček...eeh kdo to? Momentálně si průběžně doplňuju vzdělání - čtu knížku Magorovy dopisy od Ivana M. Jirouse. Jedinou věc vím jistě, bývalého prezidenta Havla, o kterém tam byla mnohokrát řeč jako o hrdinovi a sám byl v divadle přítomen, prostě neuznávám. Víc se k tomu vyjadřovat nebudu. (p.s.: Jen mi přišlo hodně ubohé, když ke mně přišla profesorka a ptala se mě a spolužáka "Viděli jste Havla?" Měla sem sto chutí jí odpovědět "Viděli, no a co?" Nepochopím, proč bych měla být z někoho takového tak vyplácaná...)

Druhý den a po spánku, který trval tak 5 hodin jsem měla svoje druhé jízdy v autoškole. Těšila jsem se. Od té doby mám z jakékoliv jiné hodiny hrůzu. Při pomyšlení, že bych měla řídit znova se mi svírá žaludek. Nebudu se obhajovat tím, že jsem ÚPLNÝ začátečník a že když na mě někdo za jednu hodinu vybalí dva různé postupy v zatáčkách, tak je tak nějak jisté, že mi bude chvíli trvat než je vstřebám a převedu i do praktické roviny. Jen řeknu, že na mě instruktor většinu jízdy řval, za věci, za které jsem nemohla, nevěděla nebo byla natolik vystrašená, že jsem je nebyla schopná dobře udělat nebo říct. Většinu jízdy městem, kterým jsem jela úplně poprvé, mi jen slzely oči a přála jsem si, aby ta jízda skončila. Skončila se slovy a úsměvem "No vidíte, vždyť to tak strašný nebylo." Celou cestu domů jsem přemýšlela, jestli by to mohlo být ještě horší...

Díkybohu se mi nálada docela vzápětí zlepšila. Večer mě totiž čekala oslava mých a kámarádových narozenin. Sice je máme zhruba v rozpětí měsíce, ale stejně bychom pozvali stejné lidi, tak jsme toho využili takhle. Je fajn být s lidmi, co máte fakt rádi a máte si s nimi pořád o něčem povídat. Začali jsme v šest večer a skončili hodně k ránu - nejodolnější z nás skončil v 8, aby si na hoďku zchrupnul. Povídali jsme si, měli dýmku, popíjeli, jedli na co jsme přišli a co kámošův pes nestihl sníst, hráli virtuálně baseball a tenis :D a byla prostě krásná pohoda. Jediným tmavým bodem byla opilá spolužačka, co se se mnou, krom jiného, náruživě hádala, že sklenička, kterou jsem jí nalila asi deset minut předtím, není její.

Přemýšlím, že to je asi za posledních pár dnů všechno. Celý dnešek a včerejšek dospávám spánkový deficit ze čtvrtka-pátka a snažím se nějak nemít trauma z modrých Fabií ve městě...

Rodinná Anamnéza - Prů*er!

2007-03-30T22:16:00.000+02:00

Dnešním dnem se splnil můj největší sen týkající se kafe, kofeinu, prostě toho úžasného životabudiče! Starbucks Coffee jdou do Čech! Ještě lepší zpráva než zjištění, že Coffe Heaven maj i v Brně a dokonce dvakrát! Ještě mi tam zaříděj Starbucks a nikdo mi studium v Brně nezakáže. :P

Dnešní den se odehrával jako jedno velký divadlo. Já naprostej antitalent na focení, jsem dostala do rukou digitální zrcadlovku (existuje takovejhle název?!) + (nechci vědět za kolik) a běhala sem u nás v "kině" jak pako tam a zpátky, nahoru a dolů. Přišla sem si jak paparazzi amatér :D Ty fotky jsem ještě neviděla a ani se k nim nechci moc znát. Po hodině a půl na nohou mě tak neuvěřitelně bolely záda a nohy, že jsem to zabalila a la dom. Čtvrtletku si napíšu v pondělí, tak akutní to zas není,ne?

Dneska večer se válím doma, před chvilkou jsem tu měla tátu, tak jsme řešili naši úžasnou situaci v rodině. Samozřejmě sme nic nevymysleli, ale aspoň vím, jak to vidí táta. Přemýšlím s čí verzí rodinné anamnézy se ztotožnit víc. S verzí matky na antidepresivech, která řve už jen kvůli tomu, že člověk odpoví špatným tónem nebo mám dát na verzi otce, který má averzi vůči babičce větší než USA proti Usámovi, pořád mu to myslí normálně a krapet se vyzná v psychiatrii? Babo, raď. Asi zkusím něco mezi tím. Uvidíme...

Fotím, Fotíš, Fotíme...

2007-03-29T20:58:00.000+02:00

Dneškem jsem zakončila svoji třídenní hypochondrii, za kterou jsem dostala ve škole parádně vyšupáno od sousedky. A já, že si na něco pořád stěžuju, tse :P Včera jsem absolvovala už druhou teoretickou hodinu autoškoly, tentokrát přezkoušení z křižovatek. Po mých nečekaných vpádech do křižovatek by umřelo asi spoustu lidí a byla by na šrot spousta aut. No co, jen sem přehlídla značku "Dej přednost v jízdě!" a to, že já nejsem na hlavní. V pondělí od sedmi mám první jízdy - na cvičáku. A v sobotu jdem ještě s tátou trénovat, tak jsem zvědavá, kdo mě tam bude ohrožovat teďka a jestli to nebudu spíš já, kdo bude ten ohrožovatel. 0:)

Zítra si hraju na fotoreportéra na školní akci. To samý mě, jak jsem dneska pochopila od profesorky na IT, čeká i 13.dubna v Praze. K tomu mám ještě vyrobit jakýsi plakáty ve Photoshopu asi na tři různý akce, kam se naše škola vtírá. Takže se rozhodně nudit nebudu :D Měla bych se učit na čtvrtletku na frájinu, ale krutě se mi nechce. Spolíhám na to, že to focení se protáhne a frájinu jako náhodou nestihnem. Ale při mým štěstí to bude přesnej opak.

Takže spánku zdar a focení taky :D

Time And People Change A Lot...

2007-03-25T16:43:00.000+02:00

Už nějak začínám chápat, proč je důležitý mít kolem sebe lidi. Lidi, co máte fakt rádi a oni vás. Lidi, co znáte opravdu dlouho a oni vás. Lidi, na kterých vám záleží a jim na vás. Nikdo jinej vám totiž neřekne, že jste se změnili, že s váma něco je jinak, něco divně. Samotnej si toho člověk nevšimne a pořád kolem sebe bude tvrdit, že je pořád stejnej. Prdlačky. Nic takovýho. Díky za to, že to vím.

V pátek jsem byla se spolužákama v kině na 300: Bitva u Thermopyl. Vizuální orgie z 2. řady před plátnem. Titulky, kterých tam bylo díkybohu pomálu, velký jako půlka lidskýho těla, vtáhnutí do děje maximální. Troja byla blbost, 300 je dokonalost sama. Brácha mě ukecal a zítra jdu zas. Asi z řady dál od plátna, ale teď si budu vychutnávat ty scény, co se vychutnat maj.

Jinak, dneska můj otec zažil jízdu "strachu". Odvezl mě na cvičák blízko malšovickýho fotbalovýho stadionu, pustil mě k volantu a první jízda autem, kdy řídila Lenis, začala. Spojka, klíček a čekám. Kterej pedál je sakra kterej!? Ozvalo se jen "pomalu pouštěj spojku a sešlapuj plyn". Nedořek to - ten zvuk ste měli slyšet! Zařvalo to jak F1 při startu 0:D . Pak tatík už jen dodal "jemně". :D No srandy kopec, ale nesmírně mě to bavilo! Vyhazování blinkru, brždění stylem, že se celej obsah auta najednou nasypal na přední sklo :D Jen pochybuju, že budu brzo schopná jet víc jak těch 20km/h, co jsem jela dneska... :)

Too Much Things For One Day

2007-03-19T19:33:00.000+01:00

Zkraje zklamu všechny dobré duše, co mi přály nějakej pořádnej průšvih, když už je to pondělí :P Kromě naprosto zvoraný písemky z dějáku se nic nedělo. Zkoušení z frájiny, obvyklé prudění našeho angličtináře, nuda na bižuli a zvláštní rozebírání Milence lady Chatterleyové, po nedočtení krátkého úryvku, jak si to záletná lady (nechci napsat přímo rozdává, i když to tak vlastně je) užívá s živočisným hajným, který je, jak nám dnes prozradila profesorka, velice, ale opravdu velice přirozený. (viz. výrok "Miluju tě, i když ch*iješ a se*eš.") Tohle by mi chlap řek jednou a letěl by :D

Jak jsem včera psala, dneska jsme se v rámci tělocviku vydaly s holkama plavat. V pěti lidech, sranda největší. Bolí mě ruce, nohy a jen, co jsem se dostala dom, jsem zalehla a dala si menší chrupec. Ne, že by to snad nějak zvláštně pomohlo. Dnes jsem taky absolvovala obíhačku úřadů kvůli autoškole. Na Odbor dopravy jsem trefila hnedka, vyznat se, do kterých dveří mám vlízt pro Výpis z evidenčního listu řidiče už bylo trochu horší a najít pokladnu na druhém konci chodby se mi zdálo jako nadlidský výkon. :D V dobré vůli, že si zařídím i pas, jsem vběhla na Magistrát a úřední šiml mne opět doběhl - žádost nepotřebuju, ale je dobrý se objednat na netu, přijít tam a pak už s pasem odejít. Tse. Ještě mě ve středu čeká odevzdání žádosti o výpis z Trestního rejstříku (mám ho čistej, tak nevím, co cvokaj) a snad už to mám všechno.

Mimochodem dneska jsem měla možnost vidět jakejsi řezač (pekelně vostrej) na anatomický vzorky tkání a podobnejch blbůstek (kostičky, zoubky, mňamííí :P ). Tahle hračka teďka sídlí v kanclu mýho otce a chodí se kolem ní jak kolem královny. Kdo by taky chodil jinak kolem velikýho krámu za 2 miliony, že? :D

Zítra máme "strašně" důležitou schůzku ohledne účasti na Evropském parlamentu mládeže v Brně na konci dubna. Budeme tam rádoby vzdělaně a ještě ke všemu anglicky diskutovat o problémech EU a snaží se to vyřešit. Vítězné dva týmy jedou na Mezinárodní parlament mládeže do Dublinu - tuším. My to nebudem, tak žádnej stres, ale aspoň se dostanu do mýho milovanýho města. <3 Je to normální být tak vydřená z města? Nebo je to tím, že tam žije někdo, koho moc miluju? 0:)

Hey You I Don't Like Your Girlfriend...

2007-03-18T11:59:00.000+01:00

...I Think You Need A New One. Přidrzlá, originální a neuvěřitelně chytlavá větička songu od Avril Lavigne Girlfriend. Na proflákanej víkend naprosto ideální. Tenhle post se snažím dopsat už asi počtvrtý. Nikdy se mi nechce pokračovat nebo nemám o čem psát. To teda upřímně nemám ani teď, ale už to chce zas něco přihodit do krámu.

Zítra zas pondělí. Čekám, co se vyvrbí za průšvih. Píšem z dějáku, na Napoleona se mi nechce koukat, tak že by to? Pochybuju. Možná frájina, uvidíme. Nebo se zas Nikitě podaří mi vylít kafe na všechny věci, co mám na stole plus kalhoty jako bonus k tomu. Jeden by jí občas uškrtil, stejně tak jako polovinu lidí u nás ve škole. Nevím, kam tyhle myšlenky plynou, tak je radši krapet utnu.

Od začátku týdne jsem začala strašně sportovně žít. Pondělí, úterý jsem si dala výklus k Labi, středa byla vynechána, protože jsem si krásně namohla kotník, čtvrtek a pátek trénink, ze kterýho jsem byla vyflusaná jako už dlouho ne. A celej víkend se snažím rozhebat svoji pohybem mírně rozhozenou kostru. A zejtra plavání se školou a uvidíme, jestli se budu cejtit i na to běhání. Jsem cvok a naprosto netuším, co mě to tak najednou popadlo :D

Budu končit, už mě nic chytrýho nenapadá :D Snad jen - Thank You For Smoking mě zklamalo, čekala jsem větší komedii. Nevadí..a možná dodám ještě to, že život je hrozně nevypočitatelnej a v jistejch ohledech docela solidní ku*va :D

See You In Another City

2007-03-10T12:59:00.000+01:00

Ne, že by se za posledních pár dnů nic nedělo, ale nějak nebyla nálada psát. Jsem díky tomuhle "jarnímu" počasí naprosto neuvěřitelně uzívaná, že se sama sebe občas ptám za jak dlouho mi ta huba z pantů vypadne. :D Už ani Simíci mě nebaví, ale ono to bude asi tím, že se mi nehorázně seká počítač.

Takže aspoň koukám sem tam na nějakej ten film. O jarňákách jsem si stáhla Královnu s oscarovou Helen Mirren a naprosto mě to chytlo. Přišlo mi, že ten film má tak asi 20 minut. Jo, až tak moc mě to bavilo sledovat. Smrt Lady Di sem jako malá (osmiletá) neprožívala nijak dramaticky, jen si vzpomínám, že ještě ve večerních zprávách bylo, že je v nemocnici a že žije a ráno už jen oznámení o její smrti. Víc jsem to nesledovala ani nevím, že se královská rodina od toho celého distancovala. Film Královna podá život Alžběty II. lidsky jako by to byla vaše sousedka s obyčejnými problémy jako jsou ty vaše. A po tomto přiblížení jednoho týdne v královském paláci bude si většina lidí na ní i na Tonyho Blaira koukat jinak, s větším pochopením...

Skoro ke konci prázdnin jsem byla v Praze na výstavě Salvadora Dalího. Spolu s mým otcem, takže jsem se nejen pokochala surrelistickou, dadaistickou a kubistickou tvorbou, ale zdrbli jsme jim i překlady názvů děl do angličtiny. Následovala "exkurze" cukrárny na Karláku, kde jsme narazili na "hvězdu" Primy Štěpánku Duchkovou. Pak už jen klidný oběd U Trilobita, cesta na Spořilov za strejdou a pak už jen klíídek s trochou politického proškolení. A pak už jen nedělní cesta domů, abych v pondělí místo školy jela do Brna. Já to město fakt miluju. Prošla sem si Vaňkovku, zakempla na vyhlídce a nebýt otravných cikánů, tak to bylo upe špičkový a jako bonus jsem si sklusla obhlídnout Masarykovu univerzitu, snad moji destinaci pro příštích pár studijních let...

Just Another Boring Day

2007-02-28T13:44:00.000+01:00

Jarní práízdniny jsou neuvěřitelná nuda. Jo, asi jsem si měla sehnat nějakej program, ale proč? Lidí ze školy mám nějak upřímně řečeno plnej chrup, takže dávám relax doma nad kafem, s anglickým Angels & Demons v ruce, odhodlaně podtrhávajíc zelenou propiskou neznámá slovíčka (hnedka na druhý straně, co vypadá jak na v zelinářství) a naprosto odmítajíc je hledat ve slovníku. To kafe si musím udělat další, usínám - viním za to počasí.

O víkendu jsem ze snahy zapomenout na depku, začala tvořit stránky. Adresa zde . Mám to jako free-time zábavu, když se hodně nudím, takže to docela zeje prázdnotou. Nevadí, aspon mám na pár tejdnů co dělat :) Včera jsem oprášila The Sims 2 spolu s datadisky Night Life a University. Musím svýho mrzáka compa dokopat k plynulé činnosti, nemám ráda, když se mi hra seká v tom nejlepším - rozumějte tím stavění a zařizování domečků 0:) Vracím se do dětských let a upřímně mně to vůbec nevadí :D

Ještě na začátku prázdnin jsem byla celá hrr, že přečtu K majáku od Virginie Woolfové. Po prvních pár stránkách jsem to vzdala. Děj nula, zajímavost myšlenek - nula. Nejspíš další z přeceněných děl světové literatury. Stejně jako Kafka. Nechápu...

Every Day Something Ends...

2007-02-24T10:55:00.000+01:00

Nevím, co psát. V hlavě mám naprostý prázdno. Prostě nic. Brečet dva dny v kuse se mi ještě nikdy nepovedlo. Potkat mě musí být zážitek. Zarudlý, napuchlý oči, nepřítomný výraz, snaha být co nejmenší, co nejmíň nápadná. Jestli se říká, že začínající láska je nejlepší způsob jak zhubnout, rozchod tomu zdařile konkuruje. Druhej den se nemůžu na jídlo ani podívat, jak mám sevřenej žaludek. A nějak si nechci připouštět, že skončila nejhezčí etapa mýho života. Pořád doufám, že to nějak bude dobrý, že to je jen jedna z našich bouřek...ale asi není. Půl roku je za jeden den v hajzlu :(

Ani nemám náladu mluvit o našem plesu. Byl ultra nudnej, co se týče programu. Aldis je fajn kongresový centrum, ale ne, když všichni zmizej k baru, který je v předsálí. Takže hlavní sál zel většinou prázdnotou. Pro pobavení s kamarádama to nevadilo, ba naopak. Naši kluci jsou fajn, je s nima sranda. Hlavně, když se jim do rukou dostane foťák. No, snad časem budou nějaký fota. Jinak nějak nemám, co o tom plese říct. Snaha se opít nevyšla - 6 jabkovejch Berentzenů mi jen stouplo do hlavy. Pro mě ten ples nebyl nic moc. Ale to je teď už stejně jedno...

Legen......Wait For It....Dary!

2007-02-18T21:36:00.000+01:00

Náš matikář je psychopat! Už je to naprosto nediskutabilní! Po dnešku, kdy jsem strávila celý den (a to teďka mimořádně nepřeháním; přestávky byly pouze oběd, pauza na záchod a pauza na dělání kafe, abych u sešitů nezaklimbla) počítáním 25ti vražedných příkladů z analytické geometrie, téma kružnice, už mi to nikdo nevyvrátí. Takže místo toho, abych dneska běhala někde po venku nebo vytáhla svýho hafa, jsem se neurčitým pohledem naprostého mimoňství broulila střídavě do notebooku, do učebnice a do sešitu. Prostě naprostý prázdno! Takže jsem boj s matikou skončila kolem půl devátý večír s tím, že to, co nemám, zítra od někoho obšlehnu 0:)

Včera sem si koupila Reflex, s palcovým titulkem "Žiletko má lásko, jak pomoci dívkám, které se samy poškozují" a ne zrovna pěkným obrázkem pořezané slečny. K tomu článku jsem se ještě nedostala, měla sem to dneska v plánu, vpadla do toho matika, ale co jsem zběžně koumala obrázky, moc mňam to nebude. Brr. Jinak jsem zjistila, že čtení časopisů typu Refles, Týden a Instinkt mě neskonale moc baví!

Jinak vcelku nic nového v uběhlých dnech. Tenhle týden nás čeká školní ples (nákup šatů už jsem absolvovala a překvapivě to zabralo velice málo času a psychické energie), příští týden jarní prázdniny, na který se mooooc těším 0:) Možná jedna novinka ze mého průzkumu seriálů by byla. Minulý týden mi Plasík přinesl CD se seriálem How I Met Your Mother. Název naprosto nic neříkající a charakteristika "je to komediální seriál, ve stylu Přátel" mě moc nepovzbudila, protože Přátelé mi nikdy moc vtipní nepřišli. Utěšila mě aspoň délka každého dílu nepřesahujícího víc jak 22 minut. Jenže! To jsem nevěděla, že se mi dostal do rukou jeden z nejlepších komediálních seriálů, který při srovnání s nekonečnými Přátely vyhrává na plné čáře. Délka dílů mi najednou hrozně vadí. Dialogy - geniální, hlášky a situační vtipy - geniální, postavy - nechci se opakovat, ale geniální. Pět přátel, New York, minimum postav, množství vtipů, narážek, stěrů atd. naprosto optimální. Jestli se chcete opravdu pobavit nad geniálností a ordinérností života obyčejných lidí v New Yorku, tohle musíte vidět. Nepřekonatelný Neil Patrick Harris v roli světáckého "suit up!" Barneyho je bezkonkurenčně nejlepší! Prostě legendary!!

Něštěstí Nechodí Po Horách, Ale Po Lidech

2007-02-12T21:01:00.000+01:00

Nějak sem netušila, že tuhle větu dneska použiju dvakrát a pokaždý v jiným stylu. Když jsme dneska probírali život Franze Kafky padla tahle věta z mých úst ironicky poprvé. Několik hodin poté jsem to konstatovala plačíc nad postupujícími metastázy rodinného známého, jehož život se už teď odpočítává na pouhé týdny. Zasraná rakovina...

Disco Music Turns You Into A Fucking Idiot

2007-02-05T21:03:00.000+01:00

Tak ještě dneska odpoledne jsem nějak věděla, co sem psát a teď si vůbec nemůžu vzpomenout. Poslouchám soundtrack z muzikálu Krysař a neuvěřitelně mě mrzí, že sem jeho představení propásla. Přemýšlím nad tím, že si seženu Dykovu předělávku nebo přímo originál ani nevím od koho. Uvidíme.

Jinak místo do Brna jsem jela do Náchoda. Teďka toho neuvěřitelně lituju. Ne proto, že bych s kámoškou nezkomponovala fajn večer, ale prostě...štve mě to, že sem nejela do Brna. Jo, štve mě to a hrozně moc. Tak snad to vyjde někdy teď v nejbližší době. Prosím. Musím vám říct, že vesnická diskotéka v bývalé sokolovně je jedna ze zábav, která mne pro příště raději mine. Nemám nic proti vyřádění se na popové až trancové (sem tam jungle s hopem, pozor na to!) skladby, docela mi to na chvíli pomohlo od deprese větší než Brno, ale jinak hrůza. DJ, pokud se tomu hejskovi tam tak dalo vůbec říkat, si asi pár hodin před svým výstupem přečetl knihu "DJem snadno a rychle!" a hnedka vlítnul na plac. Poloprázdný parket zachránili na chvíli dva hoši začínající rapeři a jejich devoted fellas. Musím uznat, že špatní nebyli. Jinak prostě mor. Věkový průměr tak 14 - 15, fronta na neuvěřitelně hnusný pivo až ke dveřím, jedinou záchranou mi do tří do rána, kdy odjížděl Party Bus, byly tři plechovky Semtexu. Děkuji za ně! Jináč polovina sálu kousajíc si hlavu, další křepčíci a ta třetí polovina buď ožralá nebo v horším případě ožralá a brečící. Tohle už ne...

Koukala jsem dneska v rámci své opětovné hypochondrie na Pianistu. Absurdita antisemitismu a holocaustu mi nikdy z hlavy nevyčpí. No comment. To se prostě nijak komentovat nedá. Možná jednou větou - nesnáším Němce. Sorry všem, ale na nějaký kecky typu "ale vždyť oni nejsou všichni stejní" vám fakt kašlu.

Mám chuť zítra kouknout na 40 dnů a 40 nocí s Joshem Hartnettem. Film, co mi zaručeně zvedá náladu a přijdu si při koukání na něj tak nějak volněji. Nesvázaná mým pojebaným životem, prostě na chvílí jakoby v kůži někoho jinýho, naprosto volnýho, svobodnýho a střelenýho. A je mi fakt putna, že si většina lidí myslí, že tenhle film je pitchovina, já se za něj nestydím. A Shannyn je prostě krásná holka.

P.S: Čtrnáctky oblečené do army kalhot fungující jako amatérské gogo tanečnice - tato kombinace opravdu nefunguje nijak dobře.

Nenapadá Mě Nic Chytrýho

2007-02-02T23:13:00.000+01:00

Nůůďo. A veliký. V televizi opět jako každý den naprosto nic nedávají, filmy - nemám inspiraci na co se dívat. Dobře, dneska jsem zkoukla Full Metal Jacket, říkajíc si "a máš to hajzle!" při scéně, kdy vojín Pyle zastřelí svého nadřízeného a pak i sebe. Zároveň sem nevěřila vlastním očím jak je taková buzerace při výcviku nových "zabijáků" možná. Zbytek filmu průměr, válečné scény Kubrickovi moc nejdou. A ta krev teda taky nic moc přesvědčivá.

Rozdávání vysvědčení jsem přežila ve zdraví. Šest dvojek, z toho pár naprosto zbytečných, mě mírně prudí, ale je to jen pololetí. A ty kecy od matikáře mi jsou vážně nějak fuk. Já sem pyšná za jedna z fyziky, která se rok od roku stává větší výzvou a hlavně větším bojem. :D Ve středu jsem zatáhla do školy hodnotné čtení - Maxim. Nejvtipnější z pánských časopisů. Zmizel mi na skoro tři hodiny. Pokaždé byl viděn v ruce někoho jiného, přesto se mi vrátil. Sice pochybuji, že uživatelskou příručku na prsa využiju, ale článek "10 Důvodu Proč Vyfakovat Valentýn" je prostě tak krásnej a velice inspirující!

Mimochodem zítra jedu do Brna. 0:)

No More Wars Please

2007-01-29T19:15:00.000+01:00

Tak sem si před chvilou jemně rýpla do ex-emo držtiček v jedný diskuzi na punkrock serveru. Neuvěřitelně si užívám to super pokrytectví, co z těch lidí jen kape. Ještě před rokem sem od poloviny Prahy dostala málem přes držku kvůli jedné stránce naprosto zesměšňující tenhle rádoby styl hudby a i ty lidi, a dnes ti samí lidé na svých MySpace profilech nahlas rozhlašují, jaká je emo hrozná blbost, že je to sračka a jen jeden velkej kalkul komerčních společností atd. Tomuhle se prostě musím smát...

Poslouchám úvodní melodie z různých seriálů a filmů (Power Rangers, Superman <3, JAG..) a přemýšlím, co je nutnější (čti: co se mi chce dělat víc). Jestli kouknout na frájinu, ze který máme teoreticky psát, dodělat už asi 14 dnů slibovaný design ve Photoshopu bo dočíst jak na věc. Mám otevřenej Photoshop, tak hádejte, co vyhraje :D

Včera sem koukala na Black Hawk Down - potřetí. Hodně syrové scény zachycující boj, skvělé obsazení (a teď fakt nemyslím líbivou tvář Joshe Hartnetta), hudební i výtvarná stránka tak perfektní, že se mi ta atmosféra zahryzává pod kůži jako bych tam byla a někde na to všechno koukala z dobře krytýho místa. Ta bezmoc, když Somálští ozbrojenci sestřelí oba jestřáby a smrt dvou vojáků připomínající jatka, je hrozná. A k čemu to celý vedlo? V číslech k 18 zbytečně ztraceným americkým životům, 73 zraněným oproti tisícům zabitých Somálců. Občanskou válku nevyřeší banda amerických vojáků ač by byli sebelíp vycvičený. V občanský válce nejsou žádný pravidla, žádná lítost, nic. Jen zabíjení a pravidlo džungle - přežije ten silnější, schopnější. A hlavně ten, kdo se líp vyzná v bojišti a to jsou většinou "domácí". Nevím, kam tyhle moje postřehy vedou, asi se jen snažím vyjádřit, jak moc bezvýznamný a zbytečný mi války přijdou. Co vy na to, pane Bushi? Spí se vám v noci dobře, když na druhé straně zeměkoule lidi umírají kvůli vašim debilním rozkazům?!

Je Těžké Mít Svůj Názor

2007-01-26T22:47:00.000+01:00

Pátek. Konec nejnudnějšího týdne za posledních pár měsíců. Od Vánoc nadávám, jak nám nedávají ve škole chvíli klidu, pořád píšeme něco, zkouší z něčeho jinýho a když už je konečně aspoň jeden týden bez stresu, tak mě to neuvěřitelně nebaví. Prostě nuda. Žádný vzrůšo. Takže se mi dnes stalo, že sem začala klimbat při frájině, což už je fakt krize.

Dnešní den by nebyl obvyklým groteskním školním dnem, kdybych se nedozvěděla od profesorky na ZSV (vrr), že jin a jang nemohu nazvat mužským a ženským prvkem, že to prostě není pravda. Asi se tu filozofii budu radši učit sama ze spolehlivých zdrojů. Navíc fakt, že chci z tohohle předmětu maturovat...mno, mírně mě to děsí.

Včera jsem s Nikčou uskutečnily útok na městskou knihovnu s nadějí, že seženeme sbírku od anarchistického buřiče (máme si udělat zápis do "čtenářského deníku", nejlépe nijak složitou a co nejkratší, abychom to do týdne stihly přelouskat. Já nakonec šáhla po Karlu Tomanovi a droboučké sbírce básniček a i po mém oblíbenci Viktoru Dykovi, jehož sbírka Pět básnických knih mi dá asi docela zabrat. Uvidíme, kdo nakonec bude tím adeptem na první zápis do mého středoškolského čtenářáku. (čtu, ale jsem líná si všechno rozebírat a zapisovat)

Zítra bude moc fajn den. Krásnej den, přímo juuu <3 Moc se na to těším.

Šetřím Síly A Packy Na Víkend!

2007-01-23T20:34:00.000+01:00

Docela mě zaráží fakt, že teď, kdy už se ve škole nic stresujícího a náročnýho neděje, sem mnohem utahanější než když bylo období písemek a zkoušení. Ale upřímně to neřeším, je mi to fuk. Jsem ráda, že žiju a že i to výzo nějak vypadá. Za tři z matiky nakonec nebude, nevím, jestli po právu nebo ne, ale aspoň budu mít pro někoho tak hrozně důležitý "vyznamenání". Ale jinak mý celý rodině je fakt jedno jaký mám známky, kdyby jste to náhodou nevěděli ;) (no fuuj tohle je ale ošklivě ironické) Snad jediná věc, dobře jsou dvě, co mě nadzvihly, co se známek týče, jsou dvojky ze ZSV a z Programování (snažím se už půl roku přijít na to, proč se vytváření webových stránek pomocí HTML tak říká). Přemýšlím, jak velkou aktivitu mám při hodinách mé milované sociologie vykonávat, aby toho bylo patřičně doceněno a nebylo mi řečeno "no Lenko, 89%, to je přeci jasná dvojka". Vrr. No a to "programování". Razím si teorii, že když si HTML tagy nepamatuju, tak mám spoustu knížek, webovejch stránek bo mám chytrý Dreamweaver, kde je najdu. Moje profesorka vyznává teorii zcela odlišnou.

Od včerejška jsem hrdým zákazníkem Vodafone, takže od včerejšího večera datluju za levnějc, rychleji říct nemůžu, páč ten můj krám má hrozně tuhý klávesy i po těch dvou letech, co ho mám. Vrním si blahem nad krásou Oskárkových tarifů a šetřím si packy na víkend! Juuu. Včera jsme s mamkou absolvovaly trasu Vodafone - Mobil servis - kavárna - Mobil servis (kavárna byla půlhoďka čekání na odbloknutí telefonu). A večer jsme to s bráchou a tatíkem zakončili velikým burritem v Mexitě. (jestli budete někdo někdy v HraKra, jděte tam!) Včerejšek byl prostě fajn den, za to dnešek je neuvěřitelně na pěst. Ale bude líp...hlavně, že už ten sníh je tu 0:)

We're Not Supposed To Be Afraid...Of Ourselves

2007-01-19T15:55:00.000+01:00

Po prozkoumání literárních počinů mých "kolegů" bloggerů mi přijde, že svůj blog poměrně hodně zanedbávám. Odhadovala bych tak z posledního postu, který sem sesmolila v úterý! Můj mozek si dává zasloužený hiatus, i když by měl správně spolu s mým zadkem a zbytkem těla sedět ve škole a šrotit a šrotit, možná se i lísavě podbízet profesorům pro zlepšení známky (tahle část se zamítá..echt) a stresovat se z toho, jestli bude mít trojka z matiky další kamarády nebo ne. Ale já si řekla NE, slavnostně přísahám, že od nového pololetí školu nehrotím 8) (připomeňte mi to někdo v pondělí,ju? :D )

Musím se s vámi podělit o tragikomickou story z dneška. V dobré vůli nedostat z tělocviku neomluvené hodiny a domluvit se ještě s francouzštinářkou co a jak, jsem dnes šla do školy. A to místo toho, abych poctivě ležela v posteli a snažila se zbavit posledních zárodků hypochondrie. Tělocvikářka ve škole není prý celý pátek,francouzštinářka zrovna v pátek onemocněla, a aby toho nebylo málo, potkala sem češtinářku - sotva mě pozdravila a hodila na mě kyselý ksicht. Asi jí urazilo, že jsem nedorazila nemocná na diktát. Hmmm. Takže jsem zařadila zpátečku a jela zas dom.

Řeknu vám, že být celý den v posteli mi nikdy nepřišla jako taková nuda. Už sem vyzkoušela nespočet poloh jak sedět, ležet nebo prostě vydržet koukat na film (Angel-A a Akeelah And The Bee jsou bezkonkurenčně jedny z nejlepších ke koukání při akutní hypochondrii) na notebooku aspoň 10 minut jedním stylem - bez úspěchu. Asi to brzy zkusím na stojáka a pořídím si do postele barovou stoličku...

Nuda v Hradci

2007-01-16T15:53:00.000+01:00

Tak je to tu. Jsem nemocná. Nevím pořádně, co mi je, ale doktorka mi preventivně dala antibiotika. Bléé. By jeden nevěřil, že mu po prášcích může být tak divno až blivno. Takže celý včerejšek a dnešek trávím v posteli ve snaze být zdravá a neunudit se k smrti. To poslední je hooodně těžkým když všechny DVD a CD s filmy už mám zkouklý a nikdo ani není na ICQ, protože většina normálních lidí je ve škole. Sem otrávená jak šváb, nic mě nebaví, sem tam mi sem vleze babička a povídá mi o zázračné síle vitamínů. Díkybohu za svýho sourozence, kterej vždycky přijde a aspoň se tu nenudím sama :D Třeba před chvílí sme vymysleli, že máme oba velkej hlad, tak sme hnedka cinkli do pizzerky a pizza je na cestě. 0:) mňam mňam

Školní docházku tenhle tejden omezuju na minimum, jedna hodina ve čtvrtek, dvě možná v pátek a víc bych to nehrotila. Čím míň času tam strávím, tím míň toho zkazím a hlavně mám ležet a přece nechci nikoho nakazit, že? Jinák, se vám musím pochlubit o zázraku, který se mi stal. Triumfálně jsem zvítězila nad čtvrtletkou z matiky se ztrátou pouhých 4 bodů :P Tento den je památný, tudíž si ho zapište do deníčků, protože už se totiž nikdy opakovat nebude... :D

A díky mé nemoci i tvorba nového designu trochu pokulhává. Snažím se totiž dotvořit všechny laborky na fyzikální seminář, na chemii atd. atd. , takže na nějaký hraní si s Photoshopem pak po celým dni ani nemám náladu...

Love Me Or Hate Me

2007-01-14T13:24:00.000+01:00

Áno i já si nehorázně ujíždím na Lady Sovereign :D A nejen díky tomu, že mi začíná hip hop bo jak mám hudební projev této britské slečny nazvat, přírůstat k srdci. Brácha tenhle song přímo nesnáší, ostatně jakejkoliv náznak týle muziky, a prej mi hráblo. Jeho boj. Já si přijdu docela normální.

Krom ničeho, co se teďka vesměs děje, jsem nemocná. Bez teploty, bolest v krku, takže mi klidně říkejte hypochondr, ale to jak mi je hnusně vám fakt nikomu ani trošinku nepřeju. A to mámjít zítra do školy a vlastně tam dotrpět až do konce týdne další nával písemek a zkoušení. Fakt se těším až si dám pak týden voraz a zajedu za svojí láskou 0:) ale pšššt ne, že mě někdo prásknete :D

V rámci naprosté nudy jsem stihla zkouknout celýho Dextera a už se nemůžu dočkat další řady. Nikdy bych netušila, že mě tolik chytne seriál o masovým vrahovi a že k němu budu mít nějaký sympatie. :D Fakt na to mrkněte, Showtime se docela slušně vytáhli. Další způsob, jak se zabavit jsem našla ve Photoshopu. Tvořím si teďka naprosto novej design na blog (ochutnávka hlavního obrázku zde), tak snad během týdne už by mohl být na netu. Nejhorší bude kódování, s tím si tak lehko neporadím, ale snad se všechno povede a bude to šlapat :)

Mno já jdu zas ležet páč fakt bléé...

I Used To Be Normal...

2007-01-12T15:53:00.000+01:00

Poslouchám The River od GC a je mi nějak divně. Naprosto nechytám slova toho songu a ani se o to vlastně ani nesnažím. V hlavě mám prázdno, nemyslím prázdno vědomostní, který tam mám poslední dobou vždycky, ale prázdno jako duto psychický. Žádný myšlenky, žádný pocity, co by se mi líbily, prostě divně.

Poslední dobou se moc přepínám. Cítím to na sobě, cítím to na tom, jak se chovám k ostatním, ale myslela sem, že to zvládnu. Ještě jeden týden a pak se tenhle kolotoč písemek, zkoušení a cvoknutí zpomalí. Otázkou je, jestli to přežiju :X Jsem nevyspalá, skoro nic nejím, protože ve stresu prostě nemám hlad, ze školy chodím utahaná a pak jdu ještě na tréninky plus stres doma. Dneska sem se sesypala. Celodenní bolest hlavy, malátnost, stres, vyčerpání, zvracení...potřebuju na pár dnů dělat flegmouše, nějaké nápady?

Je zvláštní, jak se někdy člověk, který vám je nejbližší ze všech, může stát tím nevzdálenějším a vy ač se ho snažíte zpátky přitáhnout k sobě, trpíte tím, jak vás odmítá. Nevím, čím to je, ale asi to je spíš můj pocit zkreslený nevyspáním z několika posledních nocí. Snažím se to všechno zvládnout, ale přemýšlím, na jak dlouho si vydržím hrát na hrdinku a předstírat, předstírat všem, že jsem v pohodě, že mám všechno perfektní a skvělý, že jsem se svým životem spokojená a že mi nic nechybí, že je všechno v tom nejlepším pořádku...

Don't Know What To Say

2007-01-08T00:09:00.000+01:00

Zhruba deset minut po půlnoci. Konec nejhoršího dne v mým životě. Nebudu říkat proč. Brečím. Celej den a celou noc se mi z očí řinou slzy a ač si říkám, že to prostě přebolí a nějak to bude dobrý, že se k sobě třeba někdy vrátíme - mám dojem, že si to jen nalhávám. On teď spí. Daleko ode mě, ve městě, kde jsem včera byla a přesto ho neviděla. On mě jo, prý sem krásná. Romantik a ne, že ne. Jeho oblíbený místo to o něm prozrazradilo. Výhled na celý Brno, pohled na západ slunce o samotě mi toho hodně dal a jízda vlakem mě utvrdila v tom, že ten pocit, co mě s ním spojuje, nejsou jen nějaké sympatie či něco, co za pár hodin nebo dnů zmizí. Drží se to ve mně už skoro půl roku a bude se to tam někde hluboko držet dál.
Dal mi hodně věcí ač tvrdí, že ne. Nechal mě poznat samu sebe z jeho úhlu pohledu a konečně se sama sobě docela zamlouvám, vymýtil ze mě chyby, které jsem nechtěla mít a dal mi jeden velkej vir, co mi zkratoval celý můj zas*anými pravidly utvářený systém - lásku. A já se snažila hledat protilátky, a až teď vím, že vakcína na tuhle krásnou nemoc ještě neexistuje a že sem neměla šanci se bránit.
Chtěla sem za ním zase jet. Na jeho stužkáč, ve středu. Dneska sem ze sebe ale vypálila věc, co nevím, kde se ve mně našla. Takový kec - "mám ve škole frmol víš...nezlobíš se?" Jasně, že se zlobil. Teda on by řek, že ne, ale vím, že mu to přišlo líto. Mně v tu chvíli, co sem to napsala taky. Vždyť to není pravda. Jedna čtvrtletka z frájiny frmol není. Nic není frmol na to, abyste zazdili jednu z důležitých životních událostí vaší lásky. Nic není tak důležitý, aby jste nebyli s člověkem, kterého milujete. Nic. A já to vím až teď. Ironie osudu? Asi.
Spát se mi nechce. Jakmile lehnu do postele, hlava začne šrotovat a já opět stimulovat svoje slzný žlázy. Přemýšlím, jestli sem si to zasloužila za to, jak sem si s ním hrála. Nikdy se mi za to nemstil, nevyčítal mi to, prostě nic. Měl mě rád celou tu dobu. A teď, když vím, že se mi bez něj bude žít hodně těžko, mám trpět za to, co jsem prováděla já. Něco na tom přísloví o božích mlýnech bude...

Jdu spát. Nechci na vás přenášet svoji náladu. Nikdo si nezaslouží být tak smutný kromě mě.

proč teď někde hluboko v duši doufám, že se ráno probudím, on si tohle přečte, odpustí mi a na ten stužkáč pojedu? naivka a snílek jsem, koukám, pořád...(musím přestat koukat na americký filmy)

Výlet Bude!

2007-01-06T08:00:00.000+01:00

Výlet. Dnešní destinace - Brno. Odhodlání - kua velký. Takže za zhruba 40 minut mi jede vlak. Včera jsem koukala na bus v 8:30 a asi mě nějak vyšplouchli, protože už dneska tam žádnej bus jedoucí v tenhle čas není. Tse. Takže si dám jízdu vláčkem s nadějí, že na mě bude někdo čekat...

Držte palce, na tenhle den sem čekala hodně dlouho...

Update v 19:57: Nikdo na mě nečekal, ale přesto to bylo skvělý. V pátek jedu zas a tentokrát už si to capuccino v Meku na Svoboďáku nedám sama. Brno je fakt nádherný město, vím, kam se budu chtít dostat na vejšku. A ten výhled..juuu <3

Svět Se Zbláznil. Nebo Já?

2007-01-03T20:29:00.000+01:00

Tak jsem dneska viděla tu plnou verzi videa Saddámovi popravy. Bylo mi ho líto. Saddáma - pověsili ho a co? Pomohli si tím? Nemyslím si. Jako nástroj pomsty se to dá považovat za zadostiučinění, ale jinak by pro něj bylo efektivnější sedět na doživotí a hezky si vyzobat to, co si nadrobil. A lituju i toho člověka, co to natočil. Za takovouhle nekvalitní amatérskou nahrávku do rodinné videotéky ho chtěj zavřít. Tenhle svět je fakt jetej.

Dneska po dlouhé době náklus zpět do školy. Asi je to tím, že jsem ty lidi pár dnů neviděla, tak mi všichni přišli nějací jiní dokonce lepší, ale někteří mi přišli fakt naprosto na trhnutí mezi dveřma. Nebudu jmenovat, ale opravdu mi nepřijde normální, aby někdo upozorňoval po hodině profesora na svoji snaživost slovy: "Pane profesore, dnes sem dávala celou hodinu pozor, všiml ste si?" Nepochopím... Vyděsil mě dneska výčet čtvrtletek a opakovacích písemek na příští týden - děják (Pobělohorská doba až Marie Terezie), matika (Analytická geometrie v prostoru) a frájina. Uzávěrka známek - 19.ledna. Tohle si prostě těžce nedávám.

A Je To Zas Za Náma

2006-12-31T22:30:00.000+01:00

Poslední den roku a se mnou to fakt nic nedělá. Jsem doma, s tátou popíjíme vínko, s bráchou jsme zkoukli Eurotrip i s bonusovýma scénema a neuvěřitelně skvěle se bavili. Brácha musí ještě krapet vyrůst, s ním se bude skvěle pařit 8) Chlebíčky už nechcu ani vidět ani jiný druhy jídla, teď to jen všechno o půlnoci spláchnu šampusem a budu si sepisovat předsevzetí, co stejně nikdy nesplním :D I když třeba některý jo, uvidíme...

Když jsme u těch předsevzetí, jedno moje věčné je se dokopat aktivně se pohybovat a třeba si i rádoby naoko zdokonalit svou postavu (hahaha :D ). Dneska jsem měla tu odvahu se zvážit. Čekala jsem po mých útocích na ledničku, špajz i jiné skrýše jídla, že budu jak těžkotonážní těleso a ono eh nic. Já přes tyhle svátky dokonce zhubla :D Tohle je fakt fór tohohle roku :))

Je asi docela symbolický poslední den v roce poslouchat Maxovu písničku C'est La Vie. Jednou je hůř, jindy zas líp...něco na tom bude.

Tak vám všem přeju ať ty stavy, kdy vám je líp, v tomhle roce převládají a prostě užijte si tenhle rok 2007, bude trvat jen 365 dnů. :))

Everybody Is A Hero - In Some Sense...

2006-12-28T20:22:00.000+01:00

Mám ultra nechutně zpomalenej net. Rychlost netuším, protože se v tom nevyznám, ale nedivila bych se, kdyby to bylo v mínusovým hodnotách. Takže můj plán, že si o prázdninách budu stahovat filmečky, skončil u Coach Carter. Ještě, že mi Plasík půjčil 11 dílů seriálu Heroes - to musíte vidět, naprosto strhující děj, skvělý scénař, prostě wow - ale i to jsem včera dokoukala. A další díly budou až po Novým roce. A v televizi klasicky vůbec nic nedávaj. Nejhorší je, že ani číst se mi nechce. Jak na věc koušu po částech čítajících tak 10 stránek, protože na víc moje zlenivělý mozkový buňky nemají. No a verneovka už je zase zpátky v knihovně. Potřebuju cestování autobusem ze školy a nudný hodiny, abych si mohla přečíst knížky, potřebuju chodit do školy - to jsem to dopracovala.

Poslouchám Hero od Chada Kroegera a Joseyho Scotta už tak podesátý dokolečka a vůbec mi to nevadí. Dneska mám chuť hltat jinou realitu, koukat na filmy a být prostě duchem jinde. Dnešní návštěva příbuzných mě natolik dostala někam, kam jsem nechtěla, že potřebuju odlehčit. A tyhle svátky mi hrozně moc nedovolujou zapomenout na to, že se chce máma v dubnu rozvíst s tátou. Doufám, že ne aspoň na moje 18. narozeniny. Přemýšlím, kdo vymyslel ten kec, že vánoční svátky jsou časem klidu a pohody. Někdo s funkční rodinou. Asi. Cynik.

Tak Teda Šťastné A Veselé

2006-12-25T10:34:00.000+01:00

Tak už je po nich. Nejstresovější den tohoto roku je za mnou a musím uznat, že to dopadlo mnohem líp než sem čekala. Zase je všechno jasný, krásný, zamilovaný a prostě tak jak to má být, čímž se mi z letošních Vánoc staly ty nejkrásnější Vánoce za celej můj život. A to jen díky jednomu člověku 0:* A Silvestr je náš, to je jistý!

Nebudu vypisovat, co všechno jsem dostala, protože to stejně nikoho nezajímá a ani toho nebylo moc, ale musím říct, že Ježíšek asi chce, abych se myla minimálně třikrát denně - tři různý sprcháče jinak chápat nedokážu :D Nejvíc mě ale dostal dárek od bráchy. Dostal novej počítač, tak rozebral ten starej a hnedka jsem bohatější o DVD mechaniku (+ DVD vypalovačka), 1GB RAMku a grafickou kartu. Od mýho bratra to je neuvěřitelnej výraz štědrosti. :D Pro knihofily mám jeden super tip, když některá díla známých autorů neberete příliš vážně. Sežeňte si Letopisy Blarnie (atd...) od Michaela Bergera. Lehčí, zábavnější a zároveň blbější čtení jsem neviděla :D

Zapoměla sem vám všem popřát, tak k tomu využiju blog a přáníčko, co jsem vyrobila v PS. Symbolicky v opičákovském hávu :)

Alkohol Nevyléčí Nic

2006-12-23T16:51:00.000+01:00

Není dobrý, když se alkohol stane prostředkem na neúspěšné zapomínání některých slov a činů, co člověk udělal nebo na hojení bolístek ze zamilovanosti. Tu vopičku, co jsem měla včera a kocovinu dneska, bych nikomu nepřála. Ale na druhou stranu je docela poetický tykat si se záchodovou mísou za hudby Petera Gabriela. Rozhodně nikomu nedoporučuju hrát "Tequila pigs", když máte v zásobě pivo, víno, medovinu, rum a slivovici a věčně prohráváte (když byla medovina prohrávání bylo fajn, ten rum už tak moc fajn nebyl) a jste na to jen dvě. Takže na Silvestra sedím někde u minerálky.

Nějak sem nikdy nedávala na to přísloví, že to, že máme někoho opravdu rádi, zjistíme až o něj přijdeme. Nikdy se mi to totiž nestalo nebo stalo, ale nevadilo mi to. Od včera si to budu pamatovat asi sakra dlouho. Celej včerejšek sem si hrála na strašnou pohodářku, nepřipouštěla sem si to, že se něco stalo, ale dneska to na mě padá všechno. Vánoční nálada nikde, doma je každej vystresovanej z toho, co se zítra seběhne a na všech je vidět, že ty Vánoce prostě nechtěj a já si vlastníma naprosto blbejma a bezpředmětnejma kecama zablokovala cestu k někomu, koho miluju. Pořád čekuju icq a telefon a....nic. Nedivím se mu. Má na to plný právo...

A Coach Carter je fajn film, mrkněte na něj ;)

...

2006-12-22T12:55:00.000+01:00

Nemluvím
Neslyším
Nevidím
Nedýchám
Nežiju

ode dneška prostě dělejte, že neexistuju...asi to bude pro všechny lepší.

Vánoce Jsou Tady

2006-12-21T21:57:00.000+01:00

Tak mi dneškem konečně začaly prázdniny! (omluva všem, co musej ještě do školy - chich :P ) Včerejšek den byl na můj vkus příliš nudný, jednotvárný a naprosto ničím nezajímavý. Na poslední den školy v tomhle roce trošku zklamání, ale co se dá dělat. Jo, možná scénka v naší škole, symbolicky pro jazykovej gympl v angličtině, na vánoční téma, kdy se čert se Santou nebo kým domlouval, že půjdou na party stylem "hej wosap meeeeeen?", mě docela rozesmála a i následný zpívání Jingle Bells a Happy Christmas (War Is Over) bylo moc fajn. A konečně jsem pocítila i malý náznaky vánoční atmosféry. Když se tak koukáte na ty všechny děcka od vás ze školy, jak jsou namáčklí jeden vedle druhýho v tý chodbě, zpívaj vánoční písničky, usmívaj se, žádná zášť, žádnej stres ze zkoušení nebo z písemek, tak vám, ať jste sice ve škole a s málokterým člověkem máte společnýho víc než stejnou školu, přijde, že na těch pár chvil na vás ty Vánoce fakt lehnou. Bohužel jen na tu chvilku...

Dnešek stejná nuda jako středa. Spaní do pozdního dopoledne, abych následně za hudby vytočené hoodně doprava zastala funkci motorové myšky - vyprat, umejt nádobí, převlíct peřiny. K vaření svýho oběda jsem se naprosto mrtvá dostala až ve 4 hodiny odpoledne!! A kolem půl pátý už jsme s bratříčkem obráželi knihkupectví v Hradci, abychom tatíkovi vybrali nějakej dárek a sami si koupili něco za peníze od babičky. Nožičky uťapaný, Takže zejtra coby voraz od všeho hradeckýho jedu do moravské metropole - ano, brňáci třeste se :D - a doufám, že se snad na tý trase od Zvonařky k hodinám na Český (jak jsem byla poučena na Čáře :D ) neztratím.

V rámci předvánoční nudy doma jsem si stáhla film s názvem Coach Carter. Brouzdala jsem po IMDB skrz profil herců ze Step Up - snažím se tenhle film sehnat na DVD, nějaké nápady? - a tohle mě docela praštilo do očí. Možná to bylo tím, že trailer k tomuhle filmu mi jedinej šel :D No, každopádně, story je následující. Trenér basketbalového týmu poskládaného z kluků z ulice se domákne, že jeho svěřenci propadají ve škole a celkově mají problémy. I přesto, že pro většinu těch výrostků je basketbal prioritou č. 1 v jejich životech a všehovšudy jediná věc, co pořádně umí, trenér jim zavře tělocvičnu. A začne kolotoč soudních rozepří, nadávek atd. atd. Sama nevím, jak to končí, jediný, co vím je, že je to inspirované pravdivým příběhem. A s excelentním Samuelem L. Jacksonem v hlavní roli to se 79% na ČSFD nemůže být špatný film.

P.S: Ode dneška se dávám na propagaci českých Vánoc bez Santy Clause. Stačí, že už tu máme Halloween, toho dědulu v červeným mundůru fakt nemusím. Takže mrkněte na lištu napravo, odkaz na anti-santa.cz, jestli chcete americkou popkulturu z našich tradic aspoň trochu dostat pryč ;)

Bude Fight..Uvidíme, Kdo Vyhraje

2006-12-18T21:31:00.000+01:00

Heheeee tak sem uspěšně přežila víkend v Jánkách se svojí matkou, sourozencem a partou lidí, co vůbec neznám - o zhuntovaných lýtkách ještě ze čtvrtečního tréninku, který sem sobotním výletem dorazila, radši taktně pomlčím. Dneska sem myslela, že ty schody ve škole prostě nesejdu :D Inverze na horách super, těch 15 kilometrů v botech proklatě silně utaženejch už tak moc ne. Stane se. Modřiny mám doteď. Přišlo mi tam hrozně vtipný jak všichni sjezdovekchtivý lyžaři čekaj frontu na lanovku, aby si mohli "sjet" 300 metrů technickýho sněhu. /pozn. autorky: vyskytovaly se tam tak 2 lyžaři na metr čtverečnej. Ale co, hlavně, že si zalyžovali :D

Už necelej týden a jsou tu Vánoce. Nějak mi to ani nejde do hlavy, nevnímám vánoční atmosféru, možná proto, že vůbec žádná u nás ve městě není. Když vám vyzdobí větvičkama a různýma lampičkama obchoďáky už v řijnu, sníh nikde žádnej a doma to až na nějaký cukroví moc jako před Vánocema nevypadá, je těžký jen nějakou tu atmosféru nejhezčích svátků v roce navodit.

Dneska sem byla nečekaně vytasená z dějáku...eeeh...myslela sem, že Anglii 17. století po písemce nějak okecám. Myšlení je dobrá věc od reality se občas diametrálně odlišující. Zbytek dne byl o mnoho příjemnější. Nekonečný seznam úkolů a vyprávění z frájiny už mám za sebou, anarchistické buřiče české literatury už jsem taky snad úspěšně zahrála do outu. Jen ta čtvrtletka z matiky po prázdninách mě jemně děsí. Ale co, času dost. Jo, dneska sem se málem nevyhnula konfliktu s "nejinteligentnější" dívkou naší třídy. vrr. Mám se usmívat a dělat jako, že nic, když mi někdo z lavice vezme můj úkol (to, že sem ho udělala za 10 minut při bižuli, je vedlejší), sprostě ho opíše a při kontrole vykřikuje na všechny strany "jooo mám to dobře, sem dobrá" nebo věta, při který sem viděla rudě "ale Leni, tohle je přece jednoduchý"?! Při prvních poznámkách mě držela Verča, při tý poslední už sem kousala nervózně tužku, nehty zarývala do lavice a Nikita mi promlouvala do duše ať sem v klíííídkuu. Ne, někdo z nás dvou do čtvrťáku nedojde živej. A já, já to nebudu...

Je To Všechno Neuvěřitelný

2006-12-13T22:41:00.000+01:00

Celej svůj dosavadní život si říkám, jestli všechno dělám správně. Přemýšlím, jestli mě to, co dělám, donese tam, kam chci, jestli třeba nemám být někde úplně jinde. Pak se začnete těšit na ten den, kdy se vám najednou rozsvítí, všechno se pomyslně rozzáří a vyjasní a vy pochopíte, že to, co děláte je správný a že váš život vám konečně dává naprostý smysl. Hodně dlouho jsem si myslela, že mě tohle nepotká, že budu celý život tápat v temnotě nejistoty a děsit se toho, že jednou ze mě bude něco, co nechci, aby se ze mě po profesní stránce stalo. Lidi, co čtou tenhle blog pravidelněji, vědí, že mám spoustu zájmů a že jsem prošla několika obdobími, kdy jsem se snažila najít něco, co mě bude bavit a budu se tomu chtít věnovat ve svým životě a teď myslím hlavně, co se mé budoucí profese týče. Upřímně řečeno, ještě teď mám spoustu povolání, co bych fakt jednou zkusit chtěla, taková trošku schýza bych řekla, ale konečně vím, že medicína bude ten nejsprávnější směr, kterým se můžu ubírat.

Jsem tak trošku člověk, co věří, že všechno má v životě svůj důvod a že cokoliv, co se děje, má svoje místo a čas a po nějaké době se ukáže, proč se zrovna stalo to či ono. Za posledních pár týdnu sem zaregistrovala spoustu věcí, co mě směruje tím stejným směrem - náhoda? Možná. Možná je tohle jen nějakej můj zkrat v mý zamilovaný hlavě, která teďka vidí všechno jednodušeji, s ničím se moc nenervuje a užívá si všeho, co jí život nabízí. Upřímně se netěším až se zas něco pose*e, ale sem na pozoru, kdy to přijde.

Heh, tenhle post měl být původně o včerejší exkurzi naší třídy na ÚA LFUK HK (Ústav Anatomie Lékařské Fakulty Univerzity Karlovi Hradec Králové - jistě chápete, proč je logičštější použít ty zkratky :D ) Svýho otce jsem v tom bílým hábitu naprosto nepoznávala - mimochodem bílá mu sekne - mluvil tak úžasně sebevědomě, ale přitom mile, poutavě, sem tam s prohozením vtípku. Byl neuvěřitelně ochotný zodpovídat dotazy, všechno lidem ukazovat, popisovat. Můj otec byl prostě ve svým živlu. A já na něj byla neuvěřitelně pyšná. Anatomické muzeum, kde jsme byli nejdřív, jsem si v životě neprohlídla tolikrát jako v úterý, nikdy mě to nezajímalo tolik, protože sem k tomu nikdy neměla výklad. Původní "mrknutí se" na pitevnu, jak to tam vypadá, taky dopadlo úplně jinak. Podrobné popsání hlavy na "živém" ale zároveň mrtvém modelu v nás všech vyvolalo nejdřív zděšení, ale nakonec tomu propadli všichni - až na největší drsňáky třídy, co odpadli už při příchodu do místnosti. Fascinace. Setkání s něčím novým. A vůbec ne nechutným nebo strašidelným. A nálev formaldehydu voní. Fakt.

She's The Man...Hmm And What?

2006-12-11T22:45:00.000+01:00

Každej den mě naprosto dostává, jakých nových věcí si u nás ve městě nevšimnu. Možná za to může můj "stav", kdy sem v říši snílků a čumím furt k obloze nebo to je prostě tím, že...že co? Prostě si víc všímám detailů a maličkostí. Jednou jsem takhle jela do školy busem, koukám po domech a můj pohled upoutaly úchyty na dráty od trolejbusů. Upřímně vím řeknu, že sem nikdy neřešila, jak a kde ty dráty drží a doteď si toho vůbec nevšimla. Dneska další objev - brouzdám se uličkama k Tescu v době, kdy jsem měla být na tělocviku, můj pohled opět míří k nebeským výšinám a co nevidím na římse domu, kolem kterého chodím snad skoro každej den? 5 nebo 6 dřepících andělíčků. Chvíli jsem přemýšlela, co chtěl básník říci tím, že je posadí zrovna tam, ale moji pozornost brzo zachytily Levné knihy v bývalé paříži. Viewegha sem si chtěla přečíst už dlouho. A Lekce tvůrčího psaní by snad mohl být dobrý prostředek k seznámení se s jeho tvorbou. Snad mě to chytne.

Dnešní den spatřila světlo světa moje nová úvaha na téma "Úloha vzoru v životě dospívajícího člověka". Teda spíš sem ji vypustila do éteru = četla před celou třídou. Stránka a půl, zmatečných myšlenek - dá se tomu říkat úvaha? Každopádně profesorka mi pohladila moje spisovatelské ego, načež mi ho spolužačka úvahou o netolerantní společnosti (přemýšlím, kolikrát se dá v jednom textu zopakovat slovo gay či homosexuál?) opět srazila na zem. Takže sem zas tam, kde sem skončila :D 0.

Konečně zkoukla She's The Man. Nevím, jestli to je tím, že v hlavních rolích hrajou moji dva oblíbenci (Amanda Bynes a Channing Tatum - ano to je ten z Let's Dance *slint*) nebo to dělají tak perfektní scénky a situační fórky nebo já ani nevím. Ten film se mi fakt hodně moc líbil a nebojím se na to kouknout zas. Na odpočnutí a zasmání se je to prostě supr.

Zítra naši třídu čeká exkurze na katedru anatomie a na pitevnu - bez mrtvol. Tatínek nás provede, už mám otipováno, kdo pujde jako první názorná ukázka..he he hee. Stejně nevím, proč tam jdu, když tam chodím už odmalička a pohled na lidský orgány rozříznutý vejpůl a nacpaný do formaldehydu, ve mně akorát vyvolávaly zvědavost než odpor nebo zvracení. A lidský plody "naložený" v tom samým ve mně spíš evokují podobu s naloženejma vokurkama. Humáč, já vím :D

WTF?!

2006-12-09T18:58:00.000+01:00

Nálada na bodu mrazu možná tak 20 čísel pod ním. Místo toho, abych se teď opíjela vodkou, navozovala výtlem zelenou buchtou, seznamovala se se spoustou lidí, co ač jsou ze stejný země, tak mluvěj naprosto strašným hantecem, kterýmu prostě podkrkonošák rozumět nestíhá a tulila se k jedínýmu člověku, co mám ráda, tu sedím u compu, už tak tři hodiny obměňuju playlist ve Winampu (ano WMP sem na chvíli nechala odpočnout) - skončila jsem u soundtracku American Pie 4 - a sním o jednom pevným trámu nebo rozvedenejch rodičích. Přemýšlím, co je lepší..

Celej den sem zvládala docela v klídku. Ráno vstávání , rychlej poklus na poštu pro bráchův dárek k narozkám, oběd v italský restauraci a jen přijdu domů, tak naprostá nechuť k čemukoliv, špatná nálada, depka jak Brno a prostě upe v háji celej den. Proč moji rodiče nedokážou pochopit, proč potřebuju na víkend z domu vypadnout, nebýt s nima, nevidět, jak sou na sebe naježený jak dvě kočky připravený k boji a že chci žít konečně svůj vlastní život? Fakt je to tak těžký pochopit? A proč mi můj otec včera vlastně zaobaleně řek, že jsem sice chytrá, ale jinak úplnej debil? A proč se mě snaží odradit od medicíny? Nevíte?

A já si naivně myslela, že dnešek bude v pohodě. Smůla, Leni. Opět není. Jako každej víkend doma. Příští dva volné dny jsem nucena jet na hory s mamkou a jejími spolužáky, doufám, že mě v tom ten můj nenechá a obětuje se jet se mnou 0:) Chlapi tu jsou pro to, aby nenechali svoje drahé polovičky ve štychu, nemám-li pravdu? :P

No nic..půjdu si udělat popcorn, průběžně si číst zprávy, co se děje na oslavě, kde jsem měla být, následně zkouknu Formanův Přelet a pudu hajat. Smutná, naštvaná na celou famílii včetně psa, ale aspoň trochu v klidu, že je ten den konečně za mnou.

Merde x Shit!

2006-12-08T23:44:00.000+01:00

Dnes se u mne opět projevil zápal švindlu. Nechtělo se mi prostě do školy a krku už tuplem ne. Po včerejším večeru, kdy sem si pouštěla vánoční písničky, sem nechtěla koukat na ty spokojený ksichtíky všech, co se na mě usmívaj od ucha k uchu a povídaj mi, jak moc jsou šťastný, že budou Vánoce a taky se mi nechtělo poslouchat uječenou profesorku francouzštiny, která má natolik špatnou náladu, že řve i na sloup na chodbě, když se jí dostane do cesty. A na další poznámky o mém zkaženém testu z frájiny či na její větu "Lenka, qu'est-ce qu'est arrivé a toi?", prostě už nemám nervy. Teda já teď nějak nemám nervy na nic. Sem otrávená jak šváb. Ale bude to dobýý....

V rámci svého "težkého" stonání jsem se snažila doma najít film, co jsem ještě neviděla. Filmofilie se projevila jako nepěkná závislost - každé CD či DVD v domě už moje oči viděly, a ke koukání na Scooby Doo podruhé se nesnížím. Takže sem zahrabala v plackách mé maminky a našla britský filmek "Láska nebeská". Zkoukla sem, skvěle se bavila, ale přišla jsem na to, že to nebyl dobrej nápad. Na Vánoce se netěším a můj život rozhodně nepřipomíná scény z romantickýho filmu. Prostě na mě padla solidní depka a přála sem si aspoň na pár dní někam zmizet. Někam daleko od všeho, od všech, prostě se vypařit.

Dneska se snad konečně vrhnu na anglický Stiff: The Curious Lives of Human Cadavres. Mám tu spoustu anglických a francouzských knížek různý tloušťky a ani jednu nemám přečtenou :X Malý výčet:

D. Brown - Angels and Demons,
Y. Martel - Life of Pi,
Writers INC.,
A. Frank - Journal,
R. Kipling - Le Livre de la Jungle,
A. Gavalda - Je Voudrais Que Quelqu'un M'Attende Quelque Part.

Hlavně, že sem v Gajerkách koukala na anglický Přelet nad kukaččím hnízdem (maj to teďka dávat v sobotu). Konec, knížky nekupuju. Nejdřív přečtu všechny, co tu mám a pak bude nálet na knihkupectví 0:)

Hypochondrie Za Účelem Studia

2006-12-04T22:56:00.000+01:00

Nálada: zmatená
Mjůsik: oprášení Bowling For Soup/ nový Teddy Geiger/ milovaní Sugarcult

Moje včerejší hypochondrie tzn. nabalená minimálně 5 vrstvama + čaj, džus, demonstrativně brufen pro případ nouze, následně změřená teplota = 36,5°C (bez poznámek všichni, jasný?! :P ), se dnes projevil bolestma krku neboli zítřejší den proflákám doma 0:) Ale při představě, že mám všechny filmy z CD a DVD zkouklý a ty, co zkouklý nemám, vidět nechcu, tak mě docela jímá hrůza, že budu muset strávit celej den posloucháním babiččinýho projevu, jak se žilo za války, který její spolužák či spolužačka na další sraz už nepřijde atd. Já jí to neberu, asi nebudu jiná až budu v jejím věku, ale nic se nemá přehánět.

V rámci zítřejší hypochondrie si začnu dělat výpisky z přehledu středoškolské chemie (přijímám sázky na kolikátou stránku se dostanu :P ). Udělám si základní kemp v obýváku a dám se do pilných studií chemie :D koukám, že mi hrabe a ani nemusím mít horečku. Lepší skončit - mohla bych se věnovat zas jednou anglickýmu blogu :D

Životní Cíl

2006-11-27T20:34:00.000+01:00

Přemýšlím, jestli se mi tak rychle mění názory na lidi nebo si všechny jen oťukávám a po patřičném spálení se se vracím k těm, co vím, že mě mají rádi, je na ně spolehnutí a vím, že mi nijak neublíží? Takhle sem totiž prostřídala několik lidí, co sem si myslela, že jsou moji kamarádi a po nějaké době jsem zjistila, že to s tím kamarádstvím nebude tak horký a vrátila se k osvědčeným pramenům. Je to normální? :X Doufám, že jo.

Já si vůbec přijdu občas tak nerozhodná až to pěkný není. Pokaždý mě chytne něco jinýho, viz. moje vysněný povolání - veterina, medina, žurnalistika a teďka opět medina. Ano, pro ty, co to ještě nevědí, a že to neví hodně lidí, vlastně krom Míši a mý mamky asi nikdo, mým dalším milníkem bude medicína. Ovšem, pokud mě tam vůbec vezmou, protože moje znalosti chemie jsou naprosto povrchní a do hloubky bych z důvodu vlastní bezpečnosti radši nelezla. Ale jak si stále říkám: rok a půl je ještě sakra dlouhá doba to všechno zopáknout, že? :P Jinak můj vysněný obor? Patologie nebo virologie. Takže kdyby ste měl někdo nějaké zdravotní obtíže, za mnou radši nechoďte. :D

P.S: Proč teďka tak příznačně k těm virům poslouchám ost k Resident Evil? :D

Closely Sledované Trains

2006-11-22T23:18:00.000+01:00

Už je zase jedenáct v noci. A nechce se mi spát. Vůbec. Divný. Kafe sem dneska měla jenom jedno a to ke všemu ještě jen slabý capuccino - teda, na automatu píšou Extra capuccino, ale věřte jim ;) Místo kofeinové bomby jsem do sebe dneska lila čaj a nahřívala si záda. Termofor forever! Buď si je huntuju streetdancem, na kterej sem začala chodit nebo mi záhadně ofukujou přes minimálně 2 vrstvy oblečení. A dneska se mrchy ozvaly fakt enormně.

V průběhu posledních pár dní postupně zkoukávám Stargate. Novou řadu. Bez O'Neilla s novou mimozemšťankou a novým velitelem Camem Mitchellem. Nemá sice tak skvělý hlášky jako měl Jack, ale snaží se a sem tam něco správnýho utrousí. Bratříček se mi dneska snažil vysvětlit, že Stargate Atlantis není tak špatná, jak si myslím. JE. Celá ta barevnost obrazu, usměvavý tvářičky všech a to, že nikomu z nich nevěřím ani dobrej den, jak nepřesvědčivě hrajou, mi připadá jako parodie na původní Stargate.

Tenhle post nebyl moc dlouhej, sorry. Není o čem psát. Problémy s láskou vyřešeny a je mi mnohem mnohem líp. Přímo krásně. :) Ve škole klasicky nic nestíhám, ale aspoň dělám, že všemu rozumím. A úspěch týdne: začla sem opět číst povinnou školní četbu. Mým vyvoleným se na těchto pár dní stal Bohumil Hrabal a Ostře sledované vlaky. Pěkná knížka, musím zkouknout film. A moc mě těší, že ten filmek dostal Oscara. Closely watched trains...

Moc Bezpečno Tu Teda Není

2006-11-18T22:37:00.000+01:00

Nálada, který byla včera naprosto pod bodem mrazu, se o pár stupňů zlepšila, ale když si vzpomenu na svůj stav ráno - zarudlý oči, naprostá nechuť vstát, odpovídání mamce ve stylu "hmm" nebo "e-e" v tom nejutrápenějším tónu, co sem schopná ze sebe vyloudit, horečný mačkání plyšáka a nakonec vodopád slaný vody kvůli jedný smsce o capuccinu u Meka a že se tomu nemám smát. Ironie? Asi jo. Teď bych fakt moc chtěla mít tu skvělou náladu, co sem měla za ty uplynulý měsíce. Ale bohužel. Dobrá nálada se nekoná. A pokud se něco zázrakem nezmění, tak se asi ani konat dlouho nebude. A to sem si zakázala depčit...marnej pokus, Leni. *Try next time*

Pidliště, neboli můj brácha - netušíme nikdo z rodiny, kde se ta přezdívka vzala - jede zítra s kámošema na nějakou pařan party do Prahy. Přemýšlela sem, že bych jela původně s nima, ale, co bych tam dělala. Na courání po Praze není moc velký teplo a já bych se tam asi stejně nudila. A to se můžu i tady doma v HraKra a nemusím za to dávat 70Kč na autobus.

Jinak ode dneška sním o nedosažitelné dráze virologa. Kecám, chemie mi nejde, takže bych stejně příjimačky na žádnou vejšku neudělala ;) Ale proč to zmiňuju. Včera jsem dočetla knížku Virus od Dr. Leonarda Goldberga. Je to "román" o hrdinských činech americké FBI a CIA a hrstky virologů, kteří musí čelit pokusu o bioteroristický útok zase další hrstky Arabů. Jeden by řekl blbost na entou, což o to, konec knížky a vůbec celý až moc chytrý způsob, jak Američani teroristy objeví a zhatí jim jejich plány, opravdu KRAPET za vlasy utažené je, ale...co je důležitější je to, čím se ten bioteroristický útok má uskutečnit. Ničím jiným než zákeřnými mrškami, proti kterým se už dobrých 20 let neočkuje - neštovice s ještě milejšími přízvisky: pravé a černé. S*ačka neuvěřitelných rozměrů, šířící se jen tím, že s nakaženým mluvíte nebo na vás ještě v lepším případě trochu prskne s úmrtností u některých hodně virulentních forem až 100%. A dle různých zdrojů literatury faktu se smrtí hodně moc surovou a bolestivou. Mno, doufám, že sem vás některé takhle na noc příliš nevyděsila a vám, co doteď přišla jako největší svině i blbá chřipka, příliš nezkazila iluzi krásného a bezpečného světa. :P

Proč? :(

2006-11-17T18:22:00.000+01:00

Mám neuvěřitelnou zimnici, v počtu slz vyprodukovaných mejma očima skvěle konkuruju kdejakýmu krokodýlovi a je mi neuvěřitelně mizerně. Spolužák mi posílá Garfielda na rozesmání, ale vůbec to nepomáhá. Chodím tu po bytě, zakopávám o všechno, co přes zamlženej pohled nevidím a snažím se při pohledu na různý věci v mým pokoji nemyslet na NĚJ. Heh teďka mi tu ještě provokativně hrajou AvA a song It Hurts...nemám slov. :( Takhle hrozně mi už dlouho nebylo. Občas byla krize, ale vždycky sem věděla, že se to nějak spraví, že to bude dobrý...jenže tohle se už nespraví. Bolí to příliš moc na to, abych MU dala další, už nejmíň 10. šanci. A víte, co je nejhorší? Že víte, že v hloubi duše HO hrozně moc milujete, ale nemůžete být s NÍM. Nevím, proč to tak je a asi s tím nic neuděláme. Nebudu MU nadávat jako sem to kdysi před spoustou měsíců dělala, nebudu MU nic vyčítat, protože HO mám ráda....to prostě člověku, za kterýho byste dali život, udělat nemůžete.

Teď si tak říkám, proč sem za NÍM tehdy, když byl v HK poprvé nešla. Mohlo to být všechno skvělý, nádherný a ne jako je to teď, teď kdy tu jak malá holka brečím. Nejhorší je vědomí toho, že věci, co sme si naplánovali - Silvestr strávenej na horách, to, že ho naučím bruslit, léto v Paříži, , HHK a spousta další věcí - nikdy nebude. A představa, že tohle ON zažije s někým jiným, mě naprosto zabijí... :(

I Se Zvířaty Je Sranda

2006-11-10T22:03:00.000+01:00

Dnešní post se nebude konat v psané formě, ale v obrázcích, co sem dneska náhodně našla a líbily se mi. Sem totiž tak utahaná, že ani nějak nemám buňky něco vymejšlet za slohy. :D

Další Post O Ničem

2006-11-08T22:54:00.000+01:00

Letargie, stát a utopie - parafráze na známe "Anarchie - stát a utopie" od někoho, kdo nevím, jak se už jmenuje. Sem mrtvá, stát nedokážu a utopicky sním o tom, že z včerejší a zítřejší písemky z matiky dostanu líp než za tři. Naivita je občas dobrá věc, ale ty jo, co je moc, to je moc. Něco s tou matikou musím udělat :/ Smůla, nechce se mi.

Občas nechápu, proč nemůžu chodit do školy jen na předměty, co mě baví - compy (Photoshop), literatura, angličtina, frájina, děják a zsv. Ták, teď sem si právě sama sobě potvrdila, že na informativní větvi nemám co dělat a patřím k humanistům. Jak by řekl náš profesor 6uhrabka ke zas*aným humanistům. (jeden z našich školních hlášek, která asi zůstane nesmrtelná). Dnešní den byl na hlášky hoodně plnej. Ať už sme označili karbid vápníku za "šutr obecný" nebo, že sme usoudili, že jeho chemická vlastnost je ta, že "neuvěřitelně strašně smrdí". Avšak můj oblíbený výrok dne byl při hře Worms, kterou praktikujeme s mojí spolusedící Terezkou každou nudnou hodinu - většinou zeměpis, bižule. Poté, co jsem jí zničila jednu z budov, mě ocenila výrokem "Tak a teď ti natřu prdel!". S klidem sobě vlastním sem jí odpověděla "Jo? A můžu si vybrat barvu?" Asi půjdu na zelenou nebo na modrou, oranžová by taky nebyla špatná. No, kdo se může pochlubit tím, že má barvenej zadek? :D

Zas po dlouhé době, skoro uherské, poslouchám Jamison Parker. Emo kapela, co byla opravdu emo a byla emo dřív než ta dnešní vlna rádoby procítěného poprocku. Brr. Do tohohle tématu nebudu rejpat, páč je to stejně o nervy jako vysvětlovat některým lidem, že Good Charlotte nebo Simple Plan punk nikdy nehráli. Je mi líto, že se rozpadli. Vím, že to už je nějakej ten pátek, ale jejich muzika je fakt supr a já jí můžu poslouchat pořád dokola a dokola a dokola a neomrzí se mi. Takových kapel mám fakt málo - Razorlight, Travis, All-American Rejects, 30 Seconds To Mars. A tím možná i končím, když nad tím tak přemýšlím.

Tak sem zas vlezla na lst a nechala se pohltit další z nekonečných a nekončících diskuzí o "emo" a pozérech. Baví mě to na tohle téma diskutovat, jen se těším až mi někdo dá přes držku. :D

Jináč varuju vás lidi před EPI testy. Už třetí den si nemůžu umejt záda a o tom, že se mi špatně sprchuje ani nemluvím - hlavně nenamočit záda, jak mi paní doktorka stále připomíná, hlavně nenamočit záda. Ale zítra, zítra už se konečně umeju celá. :D

Step By Step

2006-11-05T18:11:00.000+01:00

Ulítávám si na znělkách seriálů mých dětských let - Gumídci, Kačeři, Power Rangers, Pepek námořník atd. atd. Dokonce a to pozor! tu mám "Pochod impéria" a pokaždý, když to slyším se mi vybaví ta scéna jak Luke bojuje s Darthem Vaderem a Vader povídá: "Luke, I am your father." Kdo to viděl, domyslí si k tomu ten super hutnej hlásek černý plechovky :P Ta scéna je prostě kouzelná a já nemám ani šajnu proč. A jinak si solidně ulítávám i na znělce k mrtě starému americkému seriálu Step By Step

Moje milovaná matinka se dnes vrátila z kurzu reiki. Hned první, co sem slyšela, když vlítla celá rozzářená do mého pokoje, bylo, že to je naprosto úžasný a nějaký další pindy o tom, že by měla být po celých 21 dní úplně jiná, rozdávat energii atd. Hned si to samosebou na mě vyzkoušela! Začala mi ošmatávat ramena a ptát se mě, jestli cítím nějaký teplo. Ty ramena mě pálily jak čert, abych řekla pravdu. Maminka rozzářená, že to opravdu funguje mi řekla, že prý do mě posílala nějakou energii. Dejme tomu ;)

Zítra du pro velký úspěch opět do nemocnice. Tentokrát ne na alergologii, ale na kožní na EPI testy. Se mi udělala nějaká vyrážka, která se velice nápadně podobá exému a začlo se mi to rozlejzat po nohou i rukou a to se mi fákt moc nelíbí. Ale aspoň zítra nestíhám písemku z dějáku. Stejně se na mě profesoři vyřáděj ještě o anglině a frájině. Dvě čtvrtletky z jazyků za jeden den - brrr. Tělák mi díky těm testům odpadá - nesmím cvičit tři dny, takže se budu flákat s nějakejma nálepkama na zádech, no :P

Už asi pátý den se po večerech flákám na fudge.cz nebo hraju naprosto dokonalý hry na Orisami. Nějak sem naprosto letargická cokoliv dělat. Nečetla sem nic ani nepamatuju, mám sice rozečtený anglický Stiff, ale nějak to není ono. A do knihovny se mi moc nechce. Asi se vyprávím do nějakých Levných knih, tam se vždycky najdou neuvěřitelný úlovky!

Naprosto Proflákanej Den

2006-10-29T19:09:00.000+01:00

Tak sem zjistila, že proflákat celou neděli není vůbec těžká věc. Postup následuje v bodech:

1. vstanete tak kolem devátý v domnění, že je osm, ale ono je vlastně deset. Nebo to je naopak?
2. začnete pofiderním studiem matiky
3. proložíte to maminčiným obědem
4. následně svý lásce vysvětlujete, jakej je rozdíl mezi "la statue" a "la sculpture", trpělivě snášíte volný překlad jakéhosi velice zvláštního článku z francouzštiny a současně se stále pofiderně učíte matiku. Řekla bych, že tři příklady za tři hodiny je poměrně solidní výysledek..heh.
5. pak se začnete rozčilovat nad vlastním úkolem z frájiny, to jest kratší referát o jedné z frankofonních zemí - můj výběr padl na Lucembursko, neptejte se proč, páč to sama nevím. Rozčilovala jsem se tak půl hoďky střídavě otvírajíc českou, anglickou a francouzskou verzi wikipedie, abych spatlala tři rádoby velce vypadající odstavečky.
6. chvíli se následně flákáte na netu, aby jste zjistili, že vám stejně nikdo nepíše, na myspace si vás do přátel přidává čím dál tím víc zvláštně vypadajících lidí a ani na seznamu není žádná zajímavá novinka.
7. takže to zabalíte
8. napustíte si vanu a dáte solidní relax až vás začnou pekelně zábst prsty na nohou a je vám tak akorát zima.
9. mírně popuzení, že ta voda tak rychla vystydla, si uděláte dvojitou dávku kuřecí polívky z pytlíčku...
10. ...a zasednete ke kresleňákům v podobě podivně vyhlížející 3D Barbie nebo akčního A.T.O.M.u. Není nad lidi s kočičí, ještěrčí a jinou nesmyslnou DNA. Hlavní je, že to vrátí do dětských let - aspoň na těch 20 minut.
11. pak dáte psovi nažrat, aby začal kňučet, že chce ven....*pauza na venčení*...
12. ...jdete s ním ven, aby jste zmokli jak slepice a váš pes se za styku s vodou stal naprosto neříditelným. (teď tu například bráním vlastní postel, aby jí pes nevyužil jako velkej ručník! )

Tak tu jen tak sedíte, pipláte se s tímhle postem, doufáte, že nespadne net nebo nějaká podobná nepříjemnost a připravujete se na vašeho úhlavního nepřítele, zabijáka všech studentů a hlavně Garfieldovu největší noční můru hned vedle prázdný ledničky - pondělí!

Krapet Líznutá

2006-10-28T21:26:00.000+02:00

(hodnota příspěvku vypovídá sama za sebe, autorka je líznutá dvěma deci bílého vína na prázdný žaludek)

Sobota, 28. října - státní svátek největší důležitosti. Vsadím botky, že všechny pomníky T. G. Masaryka jsou zasypány věnci (i/y?), květinami a našimi trikolórami. A každej politik byl aspoň jednou u jednoho pražskýho pomníku. Tragédi. Hlavně se zviditelnit, o to jim stejně všem de ;) Nějak jsem dneska nešla kolem Masarykáče, tak nevím, jak to je vypadá u nás, ale doufám, že hradečtí občané nedělají ostudu.

Asi tak před půl hoďkou jsem dopsala recenzi na volumemax.net na debutový album český kapely Final Fiction. Opět to se mnou po ICQ probírá "šefik", tak se snažím aspoň v mým stavu dělat střízlivýho. A že to de docela blbě. Já vím, že dvě decky bílýho není moc a jen tak někoho to nepoloží, ale mám 5 hodin prázdnejch žaludek, lidi! :P Takže je se mnou poněkud vtipno, ale už to odeznívá. Heh. Když nad tím tak přemýšlím, tak sem nebyla opilá ani nepamatuju...čas na to si dát někdy repete :)

Kopu tu do sebe melounový žvejkačky - 2 až 3 naráz. Víte, ty z reklamy "na takové to domácí žvýkání" :D Reklama je to úžasná, žvejkačky ujdou, jen ta melounová příchuť by mohla vydržet dýl než dvě minuty. Vrr.

Radši budu končit, stejně tenhle post postrádá kousek logičnosti. Ne-li všechnu :D

Co Si Ty Lidi Nevymyslí...

2006-10-27T19:21:00.000+02:00

Druhý prázdninový den je za mnou, zítra svátek - babička mě už tahala k pomníku T.G. Masaryka. Promiňte, pane prezidente, ale naservírovat babičce možnost, jak mi vtloukat klíny do hlavy, dobrovolně neposkytnu ani kvůli vám.

Dnešní den byl poměrně hektický až chaotický a hlavně po stránce procházkové naprosto náročný. Ale hezky popořádku: zaprvé místo válení se v posteli do min. desíti, jsem byla vytažena z vyhřátého pelíšku už o půl osmé, kafe jsem vypít nestihla, ale absolvovala jsem první procházku směr Fakultní nemocnice HK. Zde obvyklá procedura v podobě injekce - příští týden mám přijít zas vrr - čekání na maminu až se vrátí z kontroly (jela v neděli na kole a dala si neskonalým způsobem na držku, tedy oprava, nejen na držku a je na neschopence - já jí to říkám pořád, když něco neumím, tak na to nelezu :P ), potlachá s kolegyní a dozví se potřebné množství drbů a jiných velice důležitých informací ze svého pracoviště. Tohle celý zabralo jednu celou hodinu a to jsem nevěděla, že tam mi bylo ještě hej. Další kroky, tentokrát moje nucené, mamčiny dobrovolné, vedly do České spořitelny. Jeden by neřek, že vyzvednutí nové karty a vytvoření účtu zabere celou hodinu a čtvrt. Uff. Pak už jen nábytek, vinotéka a kavárna, kde sem se konečně po čtyřech hodinách najedla a pohodička domůů. Odpoledne si moje drahá matinka ještě vymyslela nákup - v té době, co jsem byla v naprosto ospalém rozpoložení, vlasy jak nasteroidovaná ovečka a prostě, jak by řek správný Američan, patřičně "pissed off". Taky sem to svému rodičovi dala patřičně najevo 0:D

Perlička dne: v Praktické ženě je jako příloha "airbag na banán" od Chiquita Nekecám, fakt!

Tohle Je Můj Život!

2006-10-26T12:49:00.000+02:00

Juchej! První den dvoudenních prázdnin je tu. Pohodička, klídeček, muzika z repráčků, láska na drátě, ještě si skočím udělat kafčo a budu maximálně spokojená.

Dneska jsem se patřičně válela v posteli asi do devíti, abych šla na maminu následně udělat smutný očička, aby mi udělala raní probouzecí kafíčko. Po pár trapných chvílích odmítání se moje psychologická hra na city proměnila v pořádný hrnek kafe...hih...které sem vypila za společnosti otravného Columba. Fakt tohohle poručíka nemám ráda, ale koukám na to docela s chutí. Dilema osobnosti či naprostý šumárum, kdo tam je? Asi oboje.

Poslouchám novej singl My Chemical Romance s názvem Welcome To the Black Parade. Mám celý CD, ale včera, když jsem ho poslouchala, jsem mu nevěnovala moc pozornost. Dneska to napravím, i když si musím poslechnout CD českých Final Fiction a napsat na něj recenzi. Jinak sem koukala, jak Gerard z MCR silně zhubnul a i ty bílý vlasy mu seknou. Frankie je stále stejnej, Michael - tuším, že se tak ten klučina jmenuje - sundal brejle a dost prokouk. A jinak zbytek kapely stále stejní fajn hoši se supr hudbou. Až na ty prazvláštní cirkusový kombinézky..eeeh. Jinak jakékoliv poznámky o komerčnosti neposlouchám, komerční byli už u druhýho alba :P

Mamina teďka lítá po baráku a třídí si starý věci. Teda spíš bych měla říct bordel, páč v tom nevidím vůbec žádnej systém uspořádání. Ale naprosto žádnej. Jen vím, že obývák je pro mne zakázanou nebezpečnou zónou - hrozí případné chycení něčeho do ruky a třídění s ní. A hrabat se v jejích věcech opravdu není můj sen a cíl pro dnešek. Ostatně pro žádný ze dnů mého života :P Jinak moje babička se mi snaží organizovat život - s kým se mám stýkat, s kým ne, kam chodit a kam ne atd. atd. Na můj argument, že to je můj život se mi dostalo odpovědi, že se pletu, že jsem jí řekla úplný nesmysl. Tak teď přemýšlím, kdo tu má to jiný chápání, jak mi asi před dvěma lety řekla, že mám...eh.

Konečně Schopná Psát...

2006-10-21T20:50:00.000+02:00

I když moje nálada tomu teďka neodpovídá. Zase mi přijde, že se všechno nějakým způsobem sesírá a nějak se s tím dá hrozně těžko něco dělat. Ale stejně toho člověka mám pořád hrozně moc ráda...

No, omlouvám se za citový výlev, ale muselo to aspoň takhle na okraj ven. Taky sem vám všem omlouvám, že sem hnedka nenapsala, jak sem se měla ve Francii, ale nějak nebyla nálada a ani moc čas. Teda ne, že by ten čas snad byl teďka. To jako fakt ne-e. Nevím moc, kde mi hlava stojí - mám mrtě učení na dohánění za ten měsíc, přijde mi, že nic nestíhám, k tomu bych měla psát do netových časáků, chtěla sem si najít brigádu, ale s denním rozvrhem minimálně 7 hodin to není dost možný. Ve zkratce Francie byla nádherná, na jaře tam jedu zas v rámci nějakýho projektu naší a jejich školy. Kdyby byly nějaký otázky, co a jak a třeba by vás zajímalo, co se ve Francii dělo, tak klidně napište :P

Jinak se vcelku nic moc neděje. Naběhlo se zas do starých školních kolejí, profesoři prudí jako vždycky, třídní šprtky by jste zabili minimálně každou druhou hodinu a školní mrchy by jste s chutí poslali tam, kde slunko nesvítí...prostě nromální pohodový školní rok, který se zatím krásně rozjíždí.

Aurevoir Mes Amis

2006-09-10T20:03:00.000+02:00

Zítra touhle dobou už budu dávno ve Francii, v Le Chambon sur Lignon a budu se snažit konzervovat ve francouzštině. Mám z toho hodně smíšený pocity. Na jednu stranu se tam těším, protože Francie je prostě země všech zemí, nasbírám noví zkušenosti, propracuju frájinu a tak, ale na druhou stranu tady nechám svýho "kluka z Brna", svoje nejlepší kamarády, rodinu, která ač mě občas vytáčí, mi bude chybět, a i po tý škole se mi bude stýskat.

Dneska jsem zažívala peklo při balení. Vyprázdnila sem snad celou skříň a začala to cpát do svých dvou krásných kufírků. Ale ouha! Limit 20 kg byl dalece překročen. Tak jsem začala obvolávat všechny lidi, jestli nevěděj, jak to s tím limitem je. Na stránkách Air France, se kterýma letíme, uváděli, že limit je 32 kilo. Tak si vyberte čemu budete věřit. Ale protože se mi nechce doplácet 300,- Kč za jedno kilo navíc, páč opravdu nekradu, tak jsem prostě jen 3kg kufr vyměnila za nic vážící tašku :D Takže moje bagáže teďka váží 20,5 kila všechno dohromady a ať si frajeři letištní trhnou třeba letenkou :P

Už jsem slíbila asi půlce republiky (ano, kamarády mám rozházený poměrně všude), že jim pošlu pohled a určitě nezapomenu updatovat blog. Týká se to i anglického blogu, k tom mám ještě psát mejly a dopisy v odobě deseti stránkových slohovek :* . Sem zvědavá, jak to budu stíhat...heh. Ale spolehněte se, že se ozvu :P

Zatím ahojda :)

Zpět Do Školy

2006-09-04T20:19:00.000+02:00

První den letošního školního roku proběhl neočekávaně v pohodě. Raní vstávání bylo až neuvěřitelně lehký - kafe jsem jako obvykle zase nevypila -, v autobuse bylo opět tolik lidu jako normálně. Při vlezu do školy to na mě dýchlo jakousi euforii, že jsem tam zas a už na předposlední rok, ale zas s tou skvělou partou lidí kolem sebe. Třídu máme novou kvůli čtyřem novým spolužačkám. Sedím tam, kde jsem chtěla - za mnou super lidi, přede mnou super lidi a ti, co nemusím, sedí dost daleko ode mě. Což je dobře jak pro mě, tak i pro ně. hehe :) Jinak se toho moc nezměnilo. Lidi jsou pořád stejní a já je furt vidím moc ráda. Neříkám, že všechny, ale většinu určitě jo.

Během týdne začínám balit. Dneska jsem stačila vykoupit snad půlku lékárny, kdyby se snad můj hypochondrismus nějak projevil. Mamina se dneska zmínila o další spoustě věcí, co si určitě nemám zapomenout. Vždyť jedu jen na měsíc! Konečně jsem se taky dneska dozvěděla čas, kdy letím - pondělí, 12:50. Docela optimální čásek si myslím, ale stejně se mi tam moc nechce.

Nazývejme Věci Pravými Jmény

2006-09-02T11:49:00.000+02:00

Ještě za čerstva vám musím něco ukázat. Opravdu jsem se hooodně nasmála a ani nevím proč, ale nějak se mi potvrdila slova baTERKY, že je Imodium jen banda nafoukanejch balíků. Já bych to poslední slovo spíš obměnila za "slečinek". No, ostatně podívejte se sami:

S radostí vám mohu též oznámit, že moje první recenze už je připíchnutá na netu. Koho by zajímalo jakej bič jsem si na sebe uvrhla, tak mrkněte sem . Další zrecenzovanou bandou budou nejspíš 36Crazyfists a jejich nové album Rest Inside The Flames, o kterých jeden můj kamarád prohlásil s notnou dávkou ironie, že zněj jak drsnější Papa Roach. To, že v té době byli PR mojí oblíbenou kapelou a já si myslela, jak drsní nejsou, byla čistá náhoda. Ááá když nad tím tak přemýšlím týhle partičce má vyjít v září nový album. Juchej!

Zapomněla jsem se zmínit, že jsem někdy v půlce týdne konečně koukla na britský pět let starý film Billy Elliot. Zápletku, kdy se mladičký kluk z britského zapadákova rozhodne tancovat balet a poslat box a tím pádem i svého otce k ledu, asi většina lidí zná. Nevím, proč ale ten film mě nijak moc nenadchl. Samotný film je poměrně dlouhý - tuším, že dvouhodinový - a spousta scén by se dala vystřihnout, zkrátit či udělat jinak. Příběh taky takový zvláštní, na pozadí se stávkami horníků, a je zcela předpovídatelné, jak to všechno dopadne. Na druhou stranu, ale obdivuji Jamieho Bella, kterého považuji za jednoho z nejlepších dětských talentů, za taneční vyjádření. Ten kluk se s tím fakt popral na výbornou!

Mám To!

2006-09-01T21:34:00.000+02:00

1. září. Člověk by čekal, že se stane něco velkýho takhle na začátku měsíce. Opak jest pravdou - krom zajímavé zprávy na novinky.cz, že Bush bojoval o místo v rozhlase se záchodem. Ano, nějaké drobnosti tu jsou, ale nic pompézního ve stylu zkolabování počítačové sítě, vymření celé planety či vynalezení nové blbosti (čti: vynálezu), bez kterého bychom se neobešli. Fuj, tolik cynismu v jedné větě. Sem asi otrávená jak šváb, že jsou prázdniny v háji...

Otočíme na světlejší stránku dne, i když je venku teďka tma jak v ranci. Problém z předchozího příspěvku vyřešen. Někdo zde měl dotaz: "Proč mít kluka z Brna?" . Dávám jednoduchou odpověď: "Protože se bagr nevejde na strom." ;)

A jedem dál. Včera jsem za velké podpory Kati a "kluka z Brna" (sorry, Míšo) začla kolem půlnoci sepisovat recenzi na Avenged Sevenfold a jejich placku City of Evil. Povedlo se (když mlčky přejdu nespokojenost admina s každou druhou blbostí ať to bylo skloňování nebo špatná předložka), takže ode dneška mne hledejte na volumemax.net za každou recenzí o posthardcore a podobných stylech. Pro představu, hleďte sem...hi hiiii :)

Dnes jsem též absolvovala další injekční dávku antihystaminik. A sem díky tomu piclá celej den. Asi tak před hoďkou a půl jsem začínala mít důvodné podezření, že na mě něco leze. Simulace hadr ostatně jako obvykle :)

P.S: nutně potřebuju trénink ve Slide-a-lama via ICQ!! Jinak nejspíš přijdu o všechno oblečení.

Výlet Se Nekoná

2006-08-31T16:56:00.000+02:00

Naprostá letargie, ospalost, zklamání, beznaděj a smutek. Momentálních pět stavů, co se ve mně míchá. Nepravidelně, zato účinně. Celý důvod je pro nezasvěcené nepodstatný, děje se jen to, že sraz s jednou osobou mému srdci velice blízkou se nekoná. Proč by se taky konala, když mi hodinu před plánovaným odjezdem přišla podivná smska. Podivná, ale naprosto vystihující svůj účel. Takže zase nic. A já už přemýšlím, jestli to má celé vůbec cenu. Srdce říká di, rozum stůj. Tak už se sakra dohodněte!

Takže místo dvou dní strávených v poslední obydlené zatáčce před Vídni (čti: Brno), mám opět relax ve své sluji, kam ani sluneční paprsky nesvítí. A to už asi 14 dní v kuse. Je hnusně, mě se chce akorát spát a nic nedělat. Přitom mám práce jak na kostele. Napsat recenzi na jakési hc album, poslat to na volumemax.net a čekat, jestli mě vezmou coby hudebního recenzenta. Ten job bych brala, neplatí se za něj, ale zas bych zkusila něco novýho. Plus musím napsat i články do zásoby na mezinami.cz. Nemám nápady, chuť a ani písmenka mi nejdou dobře skládat za sebe.

Jinak bílých shitů sem se zbavila. A věřte mi, že slavný "hedenšoudrs" v tom fakt prsty nemá. :P Taky jsem se dozvěděla poněkud vtipnou zprávu. Učebnice do školy si máme s 15% slevou kupovat přes net. Povinně všechny. Naivita. Ani nápad, stejně je nepoužívám ^_^

Nějak mě přijde, že se mě dneska snažej všichni nas*at. Že vás to lidi baví :)

Znepokující Zprávy

2006-08-30T19:35:00.000+02:00

Dneska jsem se dozvěděla či jinak přišla na několik velice znepokujících zpráv:

1. Panic! At The Disco prý vedou hitparádu Óčka!! Tohle oznámení nepřežiju. Američtí retro hošani v čele s Brendonem Urie, po jejichž vystoupení prahnu již nejméně půl roku a dnes se mi snaží někdo tvrdit, že jsou konzumováni dylinkami, jejichž hudební vkus se dá srovnat se vkusem opilé ondatry?! (nevím, proč mě napadlo zrovna tohle) To je na mě trochu moc..

2. Moje hlava byla zasažena malými bílými shity, kterých přibývá kdykoliv se svých pěstovaných pačesů jen dotknu. Ano, mluvím zde o lupech. Celýho půl roku je úspěšně nemám, zato se mi ale mastěj vlasy. Nasadím tedy zbraň proti omastku kapajících z mých kadeří a ty bílí svině se vrátěj. :( fňuk

3. Můj bratr mi chodí na kafe. Na moje zásoby pytlíčkových Nescafé 3v1. Bratrozrada. Bude válka a nepřestanu bojovat dokud i poslední sáček kofeinově vonícího prášku nebude můj!

4. Jsem znechucena záplavou proužkatých a puntičkatých sukní, triček, balerínek atd. Asi se budu muset smířit s tím, že emo vlna už k nám dorazila v plné parádě. brr

5. Můj hudební výběr se zjemňuje. Dnes jsem si pustila Atreyu a místo toho, abych kolečko otočila o 90° doprava jsem tuhle hc hudbu ještě ztišila. Vydržela jsem půlku alba, na řadu přišly bandy jako Nouvelle Vague, Juli, Arctic Monkeys, Razorlight, Dredg, Nierika a další, podobného tichého typu. Teďka třeba poslouchám Abbu...wtf?!

6. Jsem zcela out, co se týče dění v televizi a v rádiích. Víte někdo, kdo je Kapucino? Mě se to dnes snažil někdo vysvětlit na líbku a zeptal se: "Mi neříkej, že nekoukáš na televizi!" Sorry, ale jako fakt nekoukám...nebo jo, ale jen na vybraný filmy.

7. Taky sem dnes postřehla, že čas utíká strašně rychle, když nechci, aby utíkal a zas strašně pomalu, když chci. Vrr

8. Už jen pár dní a začíná škola. Paradoxně to je nejlepší zjištění za tyhle prázdniny :))

P.S: A asi sem si jednou smskou zku*vila vztah, kterej ani nezačal. Blbej pokrok techniky...

Divočina V Praze

2006-08-28T18:06:00.000+02:00

Sem uťapaná jako už dlouho ne. Z rodinného výletu do Prahy nakonec zůstal výlet já vs. mamka, což se mi v některých chvílích stalo naprosto osudným. Příště jedu kamkoliv sama nebo s někým, kdo svoje rodinné problémy neřeší s celou hospodou, kavárnou či Václavákem. *stydím, stydím* Všechno, co jsem potřebovala, jsem sehnala - knížku s přebalem, který v rukou prodavače přived nejednoho zákazníka do mírných rozpaků, v Coffee Heaven jsem taky byla, na výstavě naprosto nádherných fotek z Afriky jsem nestačila zírat, na obědě U Trilobita jsem se naprosto zlikvidovala špenátem a sýrem, nechala se nedobrovolně vyfotit před Karolinem, aby měla maminka za pár let s čím porovnávat a nad čím ronit krokodýlí slzy (jako bych tam snad měla promovat, heh) a zase spokojeně trajdala autobusem dom. Dneska se mi bude spát jak miminku...

"Toilet Tree" dnešní pojetí moderního umění asi nikdy nepochopím :) Třeba tohle dílko má upozorňovat na málo prostoru pro městskou zeleň. Já bych to spíš zařadila jako reklamu na nedostatek toalet ve městech :D

kavárna Café no.1 Ano, ta paní na stěně opravdu pije Mattoni..."Matonni...už není!" Pouštěli na plazmovce VH1 Classic, tak si u mě šplhli. Příště se na ně půjdu mrknout zas :)

Moje malinové XXL capuccino. Škopek to byl solidní, malinový fígl spočíval v normálním capuccinu s malinovým toppingem. No jo, nikdo nejsme dokonalý, ale tohle, tohle bylo naprosto výborný.

Místo: Karolinum - doporučuju tam zajít, krásný fotky a podzemí Karolina má skvělou expozici mapující historii ČR ještě někdy od dob Karla IV. To, že mne tam po telefonu vyhmátla moje profesorka francouzštiny se slovy "Lenka, přinést 4. ty peníze na letenka.", už je nějak vedlejší. A to jsem si naivně myslela, že tam nemám signál :D

Woot Woot!

2006-08-27T23:52:00.000+02:00

Tak si tak říkám, jestli se mi blbá, napruzená až hysterická nálada někdy nehodí víc než ta nádherná spokojenost, kterou jsem prošpikovaná skrz na skrz. Nikdo mi nevyčítá můj výraz naprostého debila, nikdo se neptá, co se stalo, že mám tak výbornou náladu a nikdo na mě nekouká, jak na vola, když se na neznámého komlejdoucího či kolemjdoucí na ulici usměju a jdu dál. Paradoxně se o mě všichni staraj víc než kdybych měla náladu pod psa. Tenhle svět je občas vážně divný místo k žití.

Zítra jedu do stověžaté matičky Prahy na výstavu fotografií National Geographic a taky pro anglickou knížku. Co budem s mým jemným rodičovským a bratrským doprovodem dělat dál netuším. Hlavně že zabiju další den nudy v Hradci.

Dneska jsem ho třeba zabíjela sledováním 10-ti dílného seriálu Band of Brothers (natočený dle knižní předlohy, kteoru zítra bezpodmínečně seženu!). Téma obou světových válek mě hodně zajímá, tak si nenechám ujít ani filmy o té době. A to nejen ty novější, i starší tak od roku 1970 a výš jsou moje záliba. Upřímně řečeno je jich většina lepších než ty současné typu "Ano, pane, jsem kapitán Amerika, pane!", co většinou stojí za zlámanou grešly. Tenhle seriál mapující postup paraglánů Easy Company ode Dne D až po konec války, poměrně nedávno běžel v televizi. Nebyla bych to já, kdybych ho nezaspala nebo jinak neprošvihla. Takže dneska byl můj Den D plný štěkání kulometů, udělování rozkazů, i krve a smrti. Všech 10 dílů je poměrně solidně vtahujících do děje, s každým tím vojákem cítíte a když "to dostane", tak se přistihnete, že i chvíli tak nějak truchlíte. O ztvárnění koncentračního tábora taktně mlčím, protože je to téma a pocity samy o sobě.

Už Se To Krátí

2006-08-24T10:19:00.000+02:00

Konec prázdnin dokáže být neskonale nudná záležitost. Hlavně, když jsou všichni vaši kamarádi a známí někde v čudu, v Chorvatsku nebo na úplně druhý straně republiky. Dneska jsem to počítala - 10 dní a jde se opět do školy, pak týden a jedu si užívat krásné Francie. Těším se tam čím dál tím míň. Teda těším se, že budu měsíc z domu, že se budu poflakovat v zemi, kterou naprosto miluju, ale na měsíc tu nechám všechny, co mám ráda a to bude asi nejtěžší. Navíc jsem zjistila, že zapomínám francouzštinu...

Trávím strašnýho času stahováním nový a nový hudby a filmů. Teď to je například komedie pro teenage věk She's The Man . Oddechovka na entou, ale vypadá to dobře. Channing Tatum (mimochodem ten samý kluk, co tak fantasticky tancuje!) vypadá dobře 0:)) hehe. Jen tak na ochutnávku - zkuste pochopit motto tohohle filmu:

"Everybody has a secret... Duke wants Olivia who likes Sebastian who is really Viola whose brother is dating Monique so she hates Olivia who's with Duke to make Sebastian jealous who is really Viola who's crushing on Duke who thinks she's a guy.."

Z muziky jsem teď propadla českým Nierika, coververzantům Nouvelle Vague (ano, T-Mobile spot a písnička "Dance With Me" mě naprosto okouzlila) a taky už asi po 20. před spaním poslouchám nejnovější desku Lifehouse. Navzdory tomu, že přímo ze srdce nesnáším němčinu a Němce, jsem přišla na chuť i albu Est Ist Juli od německé bandy Juli. Joo, mám prostě ráda ženský vokály..

Taky krásně zanedbávám čtení. Snažím se přečíst Utajené dějiny Čech, ale když vám myšlenky lítaj v jiným městě, u někoho s kým by jste chtěli být, je těžký soustředit se na sv. Václava a jeho stejně pošahanou babičku Ludmilu.

Let's Dance mne inspiroval k tomu, abych se zase vrátila k tancování milovaného street dance. A maminka se mou každoměsíční hysterickou náladou zase inspirovala k břišním tancům. Tenhle rok bude asi nejvtipnější za celej můj život :D

Let's Dance, Baby!

2006-08-21T18:24:00.000+02:00

Tak jsem včera byla po "dlouhé" době opět v kině. Byly jsme s Garnim domluvené, že bychom se zašly podívat na nějakou romantiku. Místo "Dům u jezera" to vyhrála taneční romantische filmek "Let's Dance" neboli v anglickém originálu "Step Up". Tuhle změnu názvů jsem nějak nepochopila, ale nebudu nikomu kecat do práce.

Stručný obsah filmu, který není opravdu pro přemýšlivé filozofy, ale spíš pro lidičky, co si chtějí na chvilku odpočinou a zasnít se, vám hnedka nastíním. Tyler (Channing Tatum) je prvotřídní flákač, co nikdy nic nedotáhne do konce a i když by chtěl vypadnout z černošské čtvrti Baltimoreu někam jinam, předem to vzdává. Přitom dokáže v basketu porazit mnohýho nigga kámoše (sám je běloch) a úplně fantasticky tancuje! Jednou si se svými kumpány udělají malou demolition akci v sále místní umělecké školy a je chycen. Trest - 200 hodin prací na zmíněné škole. Do toho se objeví Nora, primabalerína, jejíž partner na závěrečné vystoupení si jen tak čistě NÁHODOU něco udělá s kotníkem a hádejte 3x, kdo ho zastoupí? Áno, je to Tyler.

Dál už se odvíjí jen typicky klišovitý příběh o napravení flákače, všichni svorně přijdou na to, že život se má žít teď a naplno a zakončí to famózní společnou choreografií v r'n'b/hip hop/balet stylu. Nevěřili by jste, ale tohle spojení fakt funguje a já jen čuměla, co dokonalýho z toho může vzniknout. Jinak soundtrack je supr, hlavně vypalovačka Show Me Tha Money - hipec smíchaný s houslema. Tohle, kdyby se hrálo na Hip Hop Kempu, tak mě tam maj už tejden dopředu :P

Jinaak, dneska jsem se konečně dokopala ke srazu s Kati. Prošli jsme celý Pardubky, probraly všechno možný i nemožný. Prostě super odpoledne strávené se super člověkem. Ještě v HraKra jsem zažila konfrontaci s hopery, mezi nimiž někteří smrděli bůhví čím, ale fialky to nebyly! O cestě vlakem radši nemluvím. Pobavilo mě, ale když jsem vylezla z vlaku (se mnou zhruba půlka HHK) a všichni zařvali "Heeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!" (a že to v tý hale znělo sakra hustě!) a nakonec všichni začali pohazovat ručičkama do rytmu sloganu "Hip Hop Kemp". Blázni...

p.s: Let's Dance/Step Up doporučuju všem, co:

mají rádi hipec či r'n'b hudbu
mají rádi našlápnutý choreografie a skvělej street dance
si ulítavají na nesmyslě romantickejch a dokonalejch filmech
maj rádi kluky s rozkrokem gatí u kolen, XXXXL trikama a sakra pěkně namakaným hrudníkem ;) (tohle je doporučení pro holky :P)
se chtějí pobavit nad tím, jak hoper tělem i duší zkouší dělat přesné!! baletní pohyby (kdo balet, někdy dělal dokáže si to asi představit... :D )

Hip Hopové Městečko

2006-08-19T22:30:00.000+02:00

Sem strašnej lenoch cokoliv psát. Ujíždím si teďka opět po dlouhé době na nějakým ska a na The Streets - Turn The Page a to pochmourno, co bylo před nedávnem nějak přechází. Jo, život de dál.

Už druhej den je u nás ten slavný hoperský svátek všech svátků aka Hip Hop Kemp. Ve čtvrtek za mnou byla v HraKra Pája. Pár hodin jsme strávily ve městě, kecaly jsme a tak. Už kolem třetí odpoledne bylo nádro plný těch týpků, co jak já říkám - nevěděj svoji velikost, tak nosej hadry XXXXXL. Ne, dělám si legraci. Mě hopeři nevaděj -moc, ale co je moc to je moc. Fakt by se jeden bál jít jen pro rohlíky. Ale většina jich je docela v klidu, respektujou, že jsou jen na návštěvě. Dneska se mě třeba nějaký holčiny ptaly, kde je centrum. Bylo by asi zbytečný a trochu drzý jim říkat, že jsou v něm, tak jsem je navedla na nejbližší skateshopy. Spokojeně odkráčely a já zjistila, že můj orientační smysl zas není na tak špatný úrovni.

Co mě ale na těhlech lidech dostává nejvíc je asi styl jakým skupujou naše malinké Tesco. Regály s krabicovým vínem - komplet vybraný. Regály s minerálkama - ve skoro stejném stavu jako krabicáky. O chipsech radši nemluvím. Dneska tomuhle všemu nasadili korunu tři týpci, co si kupovali šestipacky Měšťana (poz. aut. nejhnusnjěší pivo, co se dá pít). Můj žaludek udělal pár obrátek a v duchu sem ty kluky litovala. Brr..

Je sranda bydlet ve městě, kde se odehrává Hip Hop Kemp :)

Jen Vzpomínky Zůstavají

2006-08-16T22:27:00.000+02:00

Dva dny po sobě strávené v posilce - asi nejvíc sportu, co jsem kdy v životě udělala (vyjímaje 14-ti denní soustředění s baletem, ze kterého jsme se vrátila o 10kilo lehčí). Sice pociťuji i svaly, o kterých jsem neměla ani tušení, že je mám, ale je to fajn. V pátek jdu zas, pak zas a zas. Nakonec ze mě ještě bude kulturista. Nemůžu si pomoct, prostě mě to baví! :)

Zítra si budu večer hrát na "žabožrouta". Známým přijela Francouzka na stáž a jejich dcera s ní odmítá mluvit. Tak nasaděj mě. Nevím, jestli si pomůžou. Uvidíme, uslyšíme.

Jinak se mám teďka přímo superně - kromě strachu z výhrůžek, že jeden nejmenovaný, si v noci při příležitosti návštěvy Hip Hop Kempu zahraje "zvonkohru" na náš zvonek. Víc se rozepisovat nebudu, protože onen dotyčný se domákl mého blogu a bohužel ho čte.

Další věc, co mě trochu trápí je ještě nezahojená *rána* z těch prvních necelých 14-ti dnů v červenci. Dneska jsem na MySpace koukala na profil anglických The Streets a všechno, na co se snažím celé prázdniny zapomenout, se vrátilo. Taková ta čistá rána z nebe, jak sedíte, něco si prohlížíte a najednou vám je hrozně smutno, prázdno, melancholie vámi cloumá ze strany na stranu, tupě sledujete jedno místo, chce se vám tak akorát brečet a začnete vzpomínat. Nebrečela jsem, ale zbytek diagnózy jsem splnila. Vzpomínala jsem na to, jak The Streets a jejich song "Turn The Page" hráli nejmíň milionkrát dokola a pořád jsme se o nich dokázali bavit, o tom stoprocentně čistokrevným anglickým přízvuku Skinnera. Jak jsme koukali na Finding Nemo a kromě scén s racky, kdy říkali "Mine, mine" jsme prokecali celý film a ještě se tomu divili. Přemítala jsem, kolikrát jsme si potom tuhle hlášku navzájem řekli. Kolikrát mi řekl, že kdykoliv budu něco potřebovat, je tu jen a jen pro mě. Kolikrát jsme jen tak leželi na obrovský válendě, drželi se za ruku a kecali o úplných blbostech. Vzpomněla jsem si i na to, jak jsme se v trochu podnapilém stavu začali bavit o tom, že se bojíme, aby nevznikla 3.světová a jakej je Bush strašnej debil. Teď si dokonce i vybavím, jak mi nalil do vanilkovýho pudinku jahodovou Amundsenku a jak strašně dobrý to bylo. Necelých 14 dnů a já se dokázala zamilovat jako malá holka. Bylo to tak krásný, že to muselo skončit ještě dřív než to začalo. Proč, to se asi nejspíš nedozvím...poslední vzpomínka než jsem odjela, abych se potom jen kvůli němu vrátila, byl smutný pohled jeho modrých očí vykukujících pod tou neučesanou kupou vlasů. Vzpomínek je mnohem víc, drobnosti, hlouposti, ale mám dojem, že bych se už sesypala kompletně.

Takže pro toho nejmenovaného, co bohužel čte můj blog: Nejsem egoista ani pokrytec, dokážu mít ráda i někoho jiného a myslím si, že já a moje srdce máme výhradní právo na to si vybírat koho. I když se stejně vždycky spálím, moje privilegium to je...

Lenost Vs. Já

2006-08-14T23:11:00.000+02:00

I když by se to ode mne možná dalo čekat, tenhle post nebude o Love Planet. Mezi svými blogger-známými sem pro jednou out. Jo, ještě v červnu jsem si slibovala, jak vyrazím na tenhle fesťáček už jen kvůli Franz Ferdinand, I AM X a dalším, ale skutek utek a já jen skřípu zubama při čtení recenzí a zažitků ostatních. To bylo keců, že budu tohle léto objíždět fesťáky! Bože, jaká já sem kecka! Nejradši bych si nafackovala, ale mám dojem, že by to nemělo žádnou cenu. Tak to snad vyjde příští rok. Snad.
lenost vs. já - 1:0

Když to tak vezmu, času mám sice kupu, že bych ho mohla rozdávat, ale vpodstatě sem furt v Hradci. Už nevím jak dlouho Kati slibuju, že se stavím v Pardubicích. Pardubice! To je 20 kilometrů od HraKra neboli půl hodina vlakem. V porovnání s mým životem je to jako vteřina! Tak proč sakra nejsem schopná zvednout svůj zadek, koupit si lístek a jít navštívit člobrdu, kterýho jsem v životě neviděla, ale na ICQ se mi s ní povídá báječně, skvěle, úžasně?!
lenost vs. já - 2:0

Aspoň, že moje druhé Liberecké já se dostaví do našeho zapadákova. Ano, svojí nejlepší net-live kamarádku, kterou jsem naposledy viděla minulý červen na koncertu Green Day, uvidím už tento čtvrtek! A věřte mi, že se jí nemůžu dočkat! Máme si toho tolik, co říct, koho zdrbnout a vůbec. Rok je sakra dlouhá doba. I když spolu komunikujem via Internet prostě to není ončo. No, chápete mě, doufám.
lenost vs. já - 3:0

Předevčírem jsem byla akční. Nevím co mě to napadlo, ale vlezla jsem na stránky český kapely Imodium. V životě sem od nich nic neslyšela a ani netuším, jak sem ty stránky objevila. Každopádně, frontman Thom (tuším, že nejspíš Tomáš) zde má jakousi rubriku "Tančírna", kde se zmiňuje o tom, co poslouchá. Našla sem tam Panic! At The Disco - ano mojí srdcovku n.1 - a já si prostě neodpustila to neokeomentovat. Nějak, už ani nevím jak. Setřel mě, čekala sem to. Teď si přijdu jak dvanáctiletá fanynka toužící psát si s tím vysokým klukem s proklatě modrýma očima. Ach jo..
lenost vs. já - 3:1 (ale jak to dopadlo!)

Dnešek se nesl v témže akčním duchu. Ráno jsem si zahrála na pravou "camera whore" a blejskla pár svých fotek - viz. nové foto v profilu. Mapuju se takhle každý dva měsíce - neplánovaně, ale vychází to tak. Fotky jsem hnedka zužitkovala na zrenovování profilu na MySpace. Tak teďka maj lidi aspoň co komentovat. Taky sem si obnovila profil na líbímseti. Ne, že bych se chtěla seznamovat, to ne, ale občas si s někým pokecat není na škodu. Nebo je ze mě takovej narcis, že miluju zakládání profilů své osoby? Nevím.
lenost vs. já - 3:2

Další server, co mi dnes konečně po dlouhé době podlehl, je deviantART. Kromě čtení, psaní a poslouchání hudby zvládám i sem tam něco nakreslit a svoje "práce" vám právě na tomhle art serveru zdrbnou ti největší odborníci z řad naprostých amatérů (v porovnání s profesionály). Takže ode dneška kreslím speciálně pro deviantART. Navíc tam sou skvělý tutoriály na všechno ;)
lenost vs. já -3:3

Konec tohohle příspěvku obohatím o zprávu z dnešní rozlučky mé kamarádky a bývalé spolužačky. Pája jede za týden na rok ( 9 měsíců a týden, jak dneska upřesnila) do USA. Věřte mi nebo ne, bude mi chybět. Skvělá holka to je a mám jí moc ráda. Sešlo se nás asi 15, tak nějak ten zdravý mix našeho ročníku - teď už vlastně septimánů - a bylo to moc fajn. Jen jsem asi udělala největší chybu tohoto týdne - s Niky sme se uvrtaly Garnimu, že s ní půjdem zítra na spinning. Kdo zažil tuhle mučící proceduru ví, jak se asi cítím. Ale já to vydržím a budu silná! Když umřu, pohřbíte mě někde na klidném místě s věčným výhledem na moře?
lenost vs. já - 3:4

Tak mám dojem, že jsem to nakonec vyhrála, co říkáte?

P.S: nevíte, jak se zablokuje něčí IP, aby se sem nemohl dostat?! Je to nutné! Catchi, nevíš?

Změna Je Život

2006-08-12T17:35:00.000+02:00

Dneska jenom rychlej post. Ostříhaly jsme s maminou psa. Vypadá teď, jak kdyby utek z Dachau. No, co ony mu ty chlupy zase dorostou. Druhá událost - obarvila sem si svoji sešlou škebli. Teda spíš sešlou barvu škeble. Takže z mišmaše hnědý, blonďatý a zbytků černý mám na vlasech okouzlující hnědou. Je to něco ve stylu hnědý s červenou, ale vypadá to dost dobře. A uznala to i moje bbaička a to je co říct. Pro představu, fotka zde:

Ksichtu si nevšímejte, to je jen defekt Matky přírody! A inteligentnější výraz jsem za tu chvilku navodit nedokázala :P

Baby Nebude Sedět V Koutě...

2006-08-11T22:04:00.000+02:00

Z repráku se do sluchátek a tím pádem do mých uší linou tóny "The Time Of My Life" a se mnou to šije jako vždycky. Ano, před chvilkou skončil Hříšný tanec aka Dirty Dancing. Kultovní film, co se tance týče a který si myslím, že nikdo nedokázal truimfnout. Je to sice lovestory postavená na spoustech klišé, ale je to krásný. Ten film v sobě má nějaký kouzlo, který vsá přitáhne a už nepustí. Prostě magie! Já mám tenhle film ze srdce ráda a vždycky se na něj hrozně ráda koukám.

Nevinně vyhlížející holka, co chce změnit svět jede na dovolenou s rodiči a sestrou, kde potká toho nejsprávnějšího drsňáka, co si každá holka může přát. A ještě ke všemu je tohle všechno podtrhnutý rytmama mamby, samby, cha-chi a dalších tanců, co vás nenechají sedět v klidu. Ještě si pamatuji doby, kdy jsme s holkama někdy ve 4.třídě na škole v přírodě rozjely, tehdy ještě kazetu, soundtrack a vypalovačku "Hey Baby". Swayze byl proti nám těžkej amatér! I když rozfofrovat to v Podvobraze s holkama (tentokrát jinýma a lepšíma samosebou!!!) na tyhle hitovky dokážeme stejně skvěle!

Dneska sem sehnala na DVD Amélie z Montmartru. Věřili by jste, že moje jemnější (jak kdy) půka rodičovstva o tomhle filmu ani neslyšela?! K neuvěření!!

Schovejte Rum!

2006-08-10T22:33:00.000+02:00

Tak jsem se dneska pochlapila a napravila nedostatek a zašla jsem - ještě se svým bráchou, Míšou a jejím bráchou a taťkou - do našeho mulťáku na Pirates of the Carribean : Dead Man's Chest.

Původní plán byl jít do kina v 15:30, ale Míšin brácha si něco udělal s pihou a radši s ním jeli k doktorovi. Kino přesunuto na 16:30. To už se povedlo, ALE... Pustili se první upoutávky na film a najednou nic. Ticho, tma. Přišla slečna se zprávou, že s filmem jsou potíže, tak ať vydržíme. Po chvilce přišla jiná paní tentokrát se sdělením, že promítač zkolaboval a odvezla ho záchranka a že to potrvá tak půl hoďky než dorazí jiný. Trochu moc adrenalinu na jedno představení, ale nakonec bylo všechno ok a já si vychutnávala Johnnyho úžasné grimasy, nechutně zarostlou posádku Bludného Holanďana, šermířské scény všude, jenom ne na pevné zemi a prostě všechno, co mi svět pirátů v těch 151 minutách nabídl.

V každé recenzi, co jsem, kde četla psali o tomhle dílku něco jiného. Diametrálně odlišného. Jednou, že nikdo větší blbost neviděl, že to ani neměli točit a druhá kritika zas byla tak nabitá jen samým pozitivním slovem. Pak si vyberte čemu máte věřit! Já dala na svůj dlouholetý instinkt, že Johnny prostě nemůže nic zkazit a zbytek už se nějak poddá. Johnny mě nezklamal, ostatně jako kdyby se mu to někdy povedlo a ten zmíněný zbytek? Ten film byl naprosto skvělej! Dlouho jsem se v kině tolik nebavila jako právě na tomhle filmu. Uvidíme se na třetím pokračování...

Jo, dneska mnou docela otřásly zprávy o zmařených teroristických útocích v Británii. Začínám se do toho letadla do Francie bát nastoupit, co když...aspoň kdybych neletěla 11.září!!! :( Dorazila mě pak v kině ukázka na nový film World Trade Center. Uff!

btw: Johnnyho prostě musíte milovat ;)

Komplikace Hýbou Světem

2006-08-09T23:20:00.000+02:00

Dnešek je/byl tak krásnej den. Ráno obvyklý budíček přesunut o hodinu dřív. To víte, pes, když chce ven, tak se všichni stavěj na hlavu a najednou vyjde najevo, že miláček celé rodiny je vlastně jen a jen MŮJ pes! Takže, kdo s ním ráno neučesanej, rozespalej a rozzívalej šel ven do tý nehorázný zimy? Já, já a zase jenom já. Ale přesto toho prcka chlupatýho přímo miluju!! Když se mě nesnaží rozcupovat jako ten polštář, co rozkousal na kouska minule. Jo, zapomněla bych dodat, že můj "velký, zlý" pes je vlastne jen malej bílej chlupatej a straaašně roztomilej bišonek. Naprosto neškodný zvíře, ale dupnout si umí. Zlatíčko <3>

Dneska jsem opět akčně strávila odpoledne - u žehlícího prkna, zapnuté televize a ve společnosti amerických seriálů. Nejdřív to byl JAG. Jeden z těch vtipných dílů - Bud se ženil -, kdy sem se fakt musela smát. Další na řadě byl opět Dawson's Creek. Vánoční díl, s pěnovým umělým sněhem a spoooustou filozofickejch keců. Ostatně to by pak nebyl Dawsonův svět. Od minulých dílů - prošvihla sem jich pět - se změnilo na můj vkus až moc věcí a všechno se zas moc komplikuje. Ale stejně to byl zábavnej díl, hlavně Audreyin projev u vánočního stolu. Krásný shrnutí, jak si všichni navzájem i sami sobě komplikujou život. Korunu tomu nasadil nový přítel Joey, barman Eddie (mooc pěknej kluk, pozn. aut.) Toho hledali až ho našli, další do party, co víc přemejšlí než dělá. Bože, bože...

Jo, dneska jsem si konečně stáhla staré CD od Vanilla Club. Klasika punkrock slovenské bandy. Ty kluky mám ráda, fakt moc. "Nočná Bratislava", "Čo o mně vieš?", "Ty mi to raz vrátíš" a další jsou perfektní na udržení skvělý nálady po celý den.

Taky sem před chvilkou dokoukala Špína Londýna. Pěknej film, drsnej život nelegálního imigranta v něm představenej tak jednoduše až se mi to nechce věřit, že to je tak lehký před imigrační policií prostě utýct. A ten obchod z ledvinama. Brrr. Následně taková touha jet do Ameriky, že kvůli tomu člověk obětuje panenství s takovým slizounem. Brrr na druhou! Některý lidi maj dost silnej žaludek. Přesto se mi ten film mooc líbil. Audrey byla skvělá i Chiwetel Ejiofor jako Okwe. Na delší rozepisování nemám teďka náladu. Sorráčo.

Zítra razím s Míšou na Piráty z Karibiku 2. Těším se na Johnnyho výkon jako malá, tak snad mě nezklame...

Svět Kresleňáků

2006-08-07T23:08:00.000+02:00

Dnešek mi přišel, jak návštěva mírnějšího pracovního tábora. Ráno pohodička, spaní do devíti, pak kafíčko, Sedmé nebe, oběd a pak to začlo. Nevím, co mě chytlo za rapla, ale začla jsem uklízet. Podotýkám, že sama od sebe! A ještě dodám, že jsem to vzala z gruntu a vzala si do parády celý byt - krom bráchova pokoje, protože do toho smetiště nevkročím. Takže utřít prach, setřít podlahy, vyluxovat, nádobí nechat na bráchovi. Za hoďku a půl bylo všechno jak ze škatulky a já jsem si s pocitem nad dobře odvedenou prací konečně sedla a vypila už studený kafe. Řeknu vám, to byla makačka!

Moje pracovní morálka, ale nepolevila, ba naopak. Čím víc se blížil večír, tím víc jsem sháněla informace o čtyřech největších vydavatelstvích komiksů pro první díl již zmiňovaného seriálu. Jakýsi pokus o článek jsem sepsala, takže to mám z krku. Teďka napíšu ještě jeden nejspíš o Supermanovi, abych nemusela zkřečkovat, že to ve Francii nestíhám. Není nadto si všechno rozplánovat dopředu. Ještě kdyby mi to šlo takhle hezky i s plánováním věcí do školy.

Tatík mi dneska půjčil nějakou knížku, která prý "kdyby byla pravda, tak je to snad ještě víc v prdeli než kdyby byla pravda ta Šifra." To dílko se jmenuje Utajené dějiny Čech. Uvidíme, co z toho bude. Jinak, coby ten posedlík komiksama, jsem dnes mimoděk našla jeden hezkej a i zajímavej na přelouskání komiks (v angličtině!) z říše elfů, kouzel a tak. Došla jsem na stránku 610 s tím, že jsem se dozvěděla, že další pokračování je 10. sprna. Can't wait to read it!. Adresa je zde.

Budu Psát Jak Mourovatá

2006-08-06T23:01:00.000+02:00

Ale nejenom sem. Krátké echo, protože toho mám poměrně hodně na práci.

Posedlost písničkama ze Supermana stále nepolevuje. Myslíte, že je na to nějaký lék? Batman a Robin je nic moc filmek, takže se omlouvám všem lidem, které jeden z mých předchozích příspěvků urazil. Ale přesto se na něj kouká sakra dobře po těch letech. Arnie jako Mr. Freez prostě nezklame, komičtější roli snad dostat nemohl. Víte, že jsem taky úplně zapomněla na Batgirl? Konečně jim do řemesla fušuje i ženská. Jen na těch podpatcích se musí pěkně blbě běhat...

Dneska jsem obnovila svoji práci v redakci Mezinámi. A že jsem si toho docela naložila. Dostala jsem dneska povolení zřídit v časopisu filmovou rubriku - přehled nových filmů, nějaký ohlídnutí za starším filmem, žebříčky pro zajímavost a další věci. Prostě, co bude zrovna aktuální. Jen bych potřebovala trošku promyslet systém, ale to se časem poddá. Další věc, na který si hodlám dát hooodně zálěžet bude seriál o komiksových hrdinech (já vím, že už to je trapný!!!) Takže stručnej úvod do světa komiksu - představení největších výrobců superhrdinů (Marvel, DC Comics) atd. - a potom už jednotlivě nějvětší a nejznámější nezničitelní komiksáči - Superman, Spider-Man, Batman, X-Men, Fantastic 4 atd. atd. Koho všeho by jste navrhli do tohohle seriálu největších es? Svoje tipy mám, ale nebráním se jakékoliv pomoci. Teda skoro bych ji i uvítala ;)

Je to hezký mít takhle naplánovanou práci, ale jsem zvědavá, jak se mi to podaří skloubit se školou. A pak hlavně jak to skloubím s Francií. Měsíc je dlouhá doba a já netuším, jestli tam na psaní článků budu mít vůbec čas. Fíha, no uvidí se.

Jdu si vybít svoji hyperaktivitu někam jinam...

Něco Nepopsatelného

2006-08-06T00:53:00.000+02:00

Mám dojem, že jsem zas na nějakou dobu propadla do Superman mánie. Ono mne to časem přejde. Jen, co jsi přestanu pořád dokola pouštět úvodní Superman Theme a vzpomínat na to, jak jsem jako malý děcko hltala všechny jeho dobrodružství. Přála si umět lítat nebo aspoň mít svýho vlastního chlápka v s červenou pláštěnkou, co by mě zachraňoval.

S Vildou jsme dneska pátrali po jedné písničce, co připomíná P.O.D a je v jednom z osmi TV SPOTS k Superman Returns. Nenašli jsme. Zato jsme objevili Sound of Superman, což je kompilace písniček od různých kapel včetně coverů např. od Foo Fighters, The Kinks a dalších, které se nějak vážou k tématu Supermana. Ať už názvem nebo tématikou textů. Já si okamžitě zamilovala "The Rescue" (vím, že se to nedělá!) od American Hi-Fi, ale vpodstatě celý album stojí za poslech. (poznámka: jednu z písniček nazpívala Sara Routh, sestra hádejte koho? :P ) Při poslechu toho CD a speciálně The Rescue si nějak přijdu, že ten Superman fakt existuje a drží nade mnou ochranou ruku. Naivní, vím, ale pomáhá to.

Dost už o Supermanovi a zpět do reality. Dneska jsem absolvovala večer povídání o Vladimíru Mišíkovi. Jeden nadšenec v hospodě na Chlumu každý týden mluví o jedné hudební osobnosti z těch let, kdy i naši rodiče byli mladí. Za 14 dnů je posezení věnované Karlu Krylovi, a tam prostě já nemůžu chybět.

Jedna hodina ráno. Honí se mi toho v hlavě tolik, že nevím co bych sem psala dřív. Mám hroznej pocit bezmoci z těch písniček i z toho filmu, ale nevím proč?! Takovej ten pocit, že někdo mění svět a vy nemůžete být na tom míste u toho, ale moc, moc by jste chtěli. Nevím, co říct a jak to říct. Nevím, jak to pojmenovat. Snad jen pár slov mám na jazyku nebo spíš má na jazyku můj WMP : "I wish I could fly..."

U dalšího příspěvku...

Legendy Nestárnou

2006-08-04T19:48:00.000+02:00

Superman Returns. Filmek, který předčil moje očekávání. Po zklamání z Batman Begins jsem čekala, že i pokračování dalšího superhrdiny půjde do kytek. Chyba lávky. Pořád sice nedosahuje toho, co se započalo r. 1978 natočením prvního Supermana, ale úroveň je pořád nadprůměrná. I když jsem celý film čekala na nějakou větší, zásadnější scénu, nějaký zvrat a nedočkala jsem se, rozhodně to stojí za zhlédnutí. Už jen kvůli těm hereckým výkonům, trikům, kultovní hlavní melodii (mimochodem už mi tu hraje asi po 20. dokola - miluju to mrazení v zádech vždycky, když slyším ty "fanfáry"), ale hlavně ze zvědavosti, jestli je Brandon Routh plnohodnotným nástupcem Christophera Reevea. A věřte mi, že je.

Jo, nějaká podobnost tam je. Ty pláštěnky maj vpodstatě stejný! :D

Přesto ale neříkám, že tenhle Superman je lepší než jeho předchůdce, protože to tvrdit prostě nejde. Christopher Reeve byl, je a napořád bude prostě Christopher Reeve a na jeho Supermana NIKDO nemá ani v nejmenším. Větší charizma, glanc a ani Supermana s tak nehorázně modrýma očima prostě asi nenajdete. Teda - nemohli jste najít. Tohle mě při sledování Superman Returns zamrzelo - že tenhle film Christopher nemohl vidět. Bohužel. Myslím si, že by měl radost. Já jako člověk, co na Supermanovi, dá se říct, vyrostl, radost rozhodně mám.

Radost mám i z toho, že se natáčí a v březnu 2007 by měl světlo světa spatřit film T.M.N.T. Ok, pro méně chápavé - Teenage Mutant Ninja Turtles. Prostě Želví ninjové v novém animovaném kabátě. Trailer vypadá hezky. Dokonce moooc hezky.

Želvy jsou další kultovní věc a jeden z animovaných seriálů, na kterých jsem vyrostla. Ještě k nim patří Gumídci, ale ty se asi filmového zpracování nedočkají. Nejvíc mě mrzí, že dnešní děcka o Želvách zhruba "něco" tuší, ale barevní méďové ujíždějící si na hopsinkové šťávě jim neříkají vůbec nic. A co potom Letohrátky? Rychlá rota? Hlavně, že je televize plná těch debilních Pokémonů a podobných japonských zvěrstev. Grrr!

Dneska se ode mě nic moc o mě novýho nedozvíte. Filmy jsou prostě moje vášeň a cpu je všude.

Tak opět a zase příště...