~°scars_xXx°~

It's Time To Move, My Friends

2007-08-23T14:32:00.000+02:00

moc sem nikdy nepočítala s tím, že se z blogspotu budu stěhovat, ale možná je to ten symbolickej krok, co musí každej udělat, aby se z něčeho dostal...já sice hodně pochybuju, že mi změna designu blogu a adresy pomůže z toho všeho, co se ve mně teď míchá (spíš naopak), ale změna je život (bože jak já teď tohle přísloví nesnáším...)

nebudu říkat, že na mě nejde trochu sentimentu, hlavně když si vzpomenu, co vlastně před rokem předcházelo tomu, že sem se uhnízdila na blogspotu...vlastně to bylo dýl než před rokem...ale za to smazání blogu a všeho kolem jsem vlastně hrozně moc vděčná, i když to trvalo dlouho než sme to překonali...kdo? to víme jen my dva...padlo ode mě tehdy dost hnusnejch slov, který trvaly dlouho než přebolely, ale mrzet mě nepřestanou nikdy...eh už moc povídám a nikomu to stejně moc neřekne, takže abych se dostala k tomu hlavnímu:

scarsxxx se ode dneška přesunuje na http://scarsxxx.info/

Working On My Mind

2007-08-18T11:43:00.000+02:00

Víte jak sem říkala, že se snažím co nejvíc zaměstnat? Kolážuju. Moje sbírka obrázků vystříhaných z časáků se konečně dostane na moji stěnu...a řeknu vám, je to horší než skládání puzzle

to co je kolem toho velkýho papíru (6 dvojlistů ze sešitu A4), to se bude ještě umísťovat :)

update v 14:12: koláž je hotová, všechno snad zajištěný a visí mi nad compem...čekám, kdy mi spadne na hlavu :D

Enthusiasm Is Gone

2007-08-16T00:52:00.000+02:00

moje nadšení, radost z věcí se dá přirovnat k Eskymákovi čekajícímu na léto. takže nula, bod mrazu, co bod mrazu, sem těžce pod bodem mrazu, ale není mi zima. sem uvnitř chladně klidná jen někdy se na povrch prodere pár slz. přišla sem na to jak je regulovat - práce. dělat cokoliv, co mě zaměstná, co mi nedovolí myslet na to, proč sem tak selhala ve vztahu. proč člověk, co mi je nejblíž, chce být radši sám. 24. to měl být rok spolu. zvláštní jak se mi při čtení těch pár řádků v smsce promítnul celej ten rok...chjo

aby mě někdo nenařknul, že zas fňukám, tak z trochu "veselejšího" soudku. certifikáty z angličtiny mám, radost už ale ne. nevadí. zase píšu na další kulturní server (http://www.i-kultura.cz/) a snažím se přesvědčit "šéfa", že mi tu akreditaci na Funeral For a Friend na říjen sehnat musí. uvidíme, report bude potom někdy určitě. kdyby se někde naskyt čistě koncert NightWork, tak mi řekněte ju? přijdu si jak pubertální děcko, když se zaposlouchávám do hlasu Vojty Dyka a moje dušička si plesá blahem nad hlasem tohohle vysokýho kluka...mám ještě v živý paměti, jak sem tu plodila článek o tom, že frontmani vlastně nejsou tak důležitý....*plesk* tyy voe, z tohohle sem měla už dávno vyrůst, ne? :/

přemýšlím, co víc bych vám mohla říct...na povrch se opět vydrápaly mé touhy po novinařině. naivní představa, že budu dělat rozhovory s každým známým člověkem nebo psát do periodik známých po celé ČR, se vážně ještě do reality nepřetransformovala. psychologie je pořád v kurzu, ale když mě to psaní tak moc baví...stejně jako mě baví řízení auta :) dneska mi táta půjčil naše autíčko. zatím jen na cvičák, abych vyzkoušela, jak velkou pravděpodobnost nabourání ve městě mám. řeknu vám, že docela velkou, takže zítra jedu do města...lol. ale musím říct, že paradoxně se mi s s Felicií Combi dlouhou jak kráva jezdí líp než s tou malou připosraženou Fábií...

Back In Old Trails

2007-08-09T14:38:00.000+02:00

netuším, jestli to někteří "čtenáři" tohohle blogu zaregistrovali, ale včera sem se vrátila z dovolený ze Španělska. (což teda moc neomlouvá, že tu už tak 14 dnů není nic napsanýho he). to slovo "dovolená" je tu dost nadnesený, protože jak si můžete odpočinout, když jste 24/7 se svojí matkou, která má jakejsi záhadnej komplex mateřství (čti: přechod!) a leze všude za váma jako by vám bylo pět? nebudu tu řešit, jak se moje matka chová, protože by to bylo na dlouho a nebylo by to zrovna moc fér asi...

dílko nerudného Němce

takže zpátky ke Španělsku...jen kdybych tak věděla, kde pořádně začít. cesty autobusem trvající cca 22 hodin jsou neuvěřitelný utrpení, ale na jednu stranu to mám docela ráda. sice vždycky držkuju jak špaček, že sem za celou noc nenašla na tom jednom sedadle dobrou polohu na spaní, bolí mě za krkem a tak, ale to k tomu prostě patří. neříkám, že letadlo není lepší, to je, ale ten autobus je takovej trochu dobrodružnej. a dost ponorkoidní. a v případě, že někdo vážně rád chodí na toalety v buse, tak občas i dost omračující zážitek. stavění v noci u motorestů, kdy na sebe všichni rozespale mžouraj, vrhaj nenávistný pohledy na rodiče dětí, které nemůžou spát a svojí dlouho chvíli si krátí kopáním do sedadel všech okolo, jsou nepřekonatelný a víc než vtipný. a kafe z autobusů odporný. brr. tuším, že někde mezi španělskou a francouzskou hranicí letělo bez milosti do příkopu 0:) a ač sem Účastníky zájezdu neviděla (teď je stahuju :D), tak si myslím, že sme mnohé výpravy překonali. ať už beru v potaz zadní část autobusů velice veselých mládenců, kteří měli opičku už kolem poledne při cestě tam a vyprávěli velice košilaté vtipy pro pobavení celého autobusu nebo několik typických kverulantů, co si jednou stěžovali na vedro, podruhý na zimu atd. atd. na druhou stranu, ale i tahle různorodá kupa lidí dokáže držet pospolu. o tom sme se všichni přesvědčili, když nás na zpáteční cestě mírně nabouralo auto s velice nerudným Němce, který měl co dělat, aby nedostal od řidičů jaksepatří po tlamce a teda nejen od řidičů za to jak se snažil ujet ;)

no dost k cestování autobusem :D řeknu vám, že bych si na španělský styl siesta - fiesta - maňana zvykla dost rychle. a hlavně na jejich styl života. přes den práce tak od devíti, sice pozdě do večera, ale v noci se zase žije. všude teče proudem sangrie, zpívá se nebo se jen klidně sedí v místním baru či hospůdce a povídá se s přáteli. jen na tu sangrii pozor! v hotelu kde sme byli, sme si dávali litrovej džbáneček každej večer a až poslední den jsme přišli na to, proč po dvou skleničkách je nám tak veselo. gin, brandy, cosi červenýho a cosi průhlednýho, to vše zalitý vínem, trochu citron a pomerančů, led a voilá. pijete a jen cítíte, jak to ve vás hřeje jak v kamínkách. jeden by se pak nedivil, proč sou Španělé tak temperamentní. ale sem dost ráda, že sme byli v takovým zapadlým městečku Tossa de Mar, kde to sice žilo, ale tak nějak klidně. večerní šum v restauracích s výhledem na moře, uličky starýho města protkaný všemožnýma krámkama se suvenýrama, zmrzlinou a tak. ne žádný diskotéky, obrovský hotely s casinama, kde jen čekáte, kdo vás jak ušlape či pozorujete jak se banda wannafuck turistů ze všech zemí světa otáčí za každou sukní, která kolem nich projde. :D nevím, tenhle styl nějak není pro mě.

nejpohodlnější sedátko, co sem poznala :D botanická zahrada kousek od Blanes

ale co pro mě vážně bylo, by výlet do Barcelony. nevím, jestli se o ní říká stejně jako o Paříží, že jí buď milujete nebo nenávidíte, ale já sem jí naprosto propadla. barcelonská zástavba je jak z jinýho světa, stojíte uprostřed ulice a jen koukáte napravo a nelvo od nevidím do nevidím. jednosměrky všude, kruháky všemožných typů a přechody naprosto našikmo přes celou křižovatku. chrám Sagrada Familia a další Gaudího domy jsou nádherný, na to vážně nemáte v ten moment, co u nich jste, slov. a když stojíte pod Sagrada Familia, pořádně zakloníte hlavu a díváte se, co za ohromnou stavbu se zrodilo v hlavě jednoho člověka, tak si přijdete jako v jiným světě. jinak chlouba katalásnkého patriotismu stadion FC Barcelona sem viděla sice jen zvenku, ale bordel je kolem něj neuvěřitelnej ;) jen když sme po dost chaotickém křižování Barcelonou odjížděli, nemohla sem z hlavy dostat pocit, že odjíždím odněkud, kam nějak zvláštně "patřím". jo zní to blbě, já to vím he :P jinak, co ještě stálo za to? Monserrat a půlhodinová fronta na ošmatání sféry Černé Madonny...stejně se mi to přaní nesplnilo, co sem si přála :D ale obdivuju ty mnichy tam, vážně. teda hlavně ty, co ve 12. století chodili do toho vršku pěšmo :D

Tak Kolumbe kam?

kousek Sagrada Famila (celý to nevyfotíte :D)

Gaudí byl krapet blázen do mosaiek ;)

vrchol dne, zpívající fontány v Barceloně

další poznatky...nejhlučnějším národem jsou Britové, nejpodivnějším Češi, kteří mají ve velké oblibě všechny sledovat a očumovat. a taky sem jednou u bazénu dost vážně přemýšlela, co některý hezký holky dělají špatně. k těmhle úvahám jsem došla po tom, co jedna slečna z našeho zájezdu (skutečně typický studijní typ v brejličkách čtoucí zvláštní učebnicí čehosi) ulovila na ten týden jakéhosi Španěla a slečna, vážně moc hezká a od pohledu sympatická, (tuším, že to byla Francouzka) zůstala naprosto opomenuta. divný no :D

no mám dojem, že budu asi radši končit...ještě vám sem nasekám pár foteček a mám zas na 14 dní dopředu napsáno :D

o klimatizovaných meziměstských autobusech se nám tu může jen zdát ;)

i Španělé vědí, co je dobrý :P

a typická španělská paella...dotaz: jí se kreveta celá nebo se to maso vyloupává? :/

1 Year Baby Blog

2007-07-22T18:13:00.000+02:00

jeden by tomu docela nevěřil, ale dneska to je přesně rok, co tenhle blog existuje 0:) a že už sem toho tady stihla napsat spoustu...přes zkouklý filmy, přečtený knížky, oblíbený kapely, který se měnily snad každej druhej tejden, švihla jsem sem i svoje úžasný filozofování na nepřeberný množství témat, škola, lidi kolem, rodina a řeknu vám, že je docela síla si číst věci, co mě za ten rok potkaly. některý moc příjemný nebyly, některý naopak, ale tak to prostě funguje. každopádně bych tenhle rok neměnila s nikým, dal mi toho vážně hodně moc <3

nevím moc, co psát, takže budu radši končit, aby to nezklouzlo k nějakýmu přílišnýmu sentimentu :D doufejme, že takhle budu psát i za další rok, 22. července 2008 a třeba i za další roky ;)

Hanging Tough

2007-07-18T22:40:00.000+02:00

uáá ta lenivost je hrozná věc, ale co v tomhle parnu dělat jinýho. už sem si stačila od věčnýho polehávání u bazénu mírně připíct dekolt, takže by ste na první pohled fakt neuhádli jakej typ plavek mám :D momentálně sem velká kámoška s panthenolem a nějakou dobu nám to kamarádství asi přece jen zůstane...

konečně sem dočetla Bratrstvo neohrožených od Stephena E. Ambrose. spolu s se seriálem od HBO sem si udělala celkovej obrázek toho, jak boje Easy Company probíhaly a všeobecně jejich vztahy, morálka, odhodlání jít pořád dál, i když ti chlapi mnohdy nevěděli, jetli budou další minutu vlastně žít. neznám působivější příběhy než ty z války, nevymyšlený, prostě tak jak se staly ač byly místy sebekurióznější...jinak sem se konečně vrhla na "čtení" jedné z mnoha francouzských knížek, co mi vězí v knihovničce. slovník je mi v tomto případě velkým rádcem, už sem stačila nasbírat neuvěřitelný množství slovíček, o kterých nemám ani páru :D

napsala bych sem něco filozofickýho ale nic mě nenapadá, snad jen to, že jsem momentálně šťastná jak blecha <3, a to i přesto, že se táta bude během 14ti dnů stěhovat...mami dosáhla si svýho, gratuluju...

p.s.: ulítávám si na New Kids On The Block a Hanging Tough 8)

Just For Fun

2007-07-12T11:06:00.000+02:00

nemohu se s váma nepodělit o vánoční diskuzi, která se strhla u nás na spolužácích, aneb jak čtvrťákům bez školy hrabe:

Přeju Vám bohatého Ježíška, žádnou kůstku v kaprovi kdo to jíte, a krásné prožití Vánoc Vilda
Mně se líbí Vildovo kouzelné přání krásných Vánoc, budu se tedy řídit jeho radou a kapra pro jistotu při Štědrovečerní tabuli vynechám elis
no pockejte, ja uz mam stromecek... Honza
ale já nemám ještě dárečky a to sem si dala předsevzetí, že je nebudu kupovat na poslední chvíli...nee Manky
Jestlipak někdo myslel na zvířecí tvory a přinesl jim do lesa třeba nějaké ovoce, aby v zimě netrpěli hlady? Když jsou ty Vánoce, lidi, buďme štědří Vilda
ty jo děcka...dneska sem dělala řidičák a ty závěje , no já si přišla jak na Sibiři Manky
Leni, doufám že máte přezutý auto na zimní pneumatiky - jinak to je hrozně nebezpečný (na tom náledí to děsně klouže)! elis
Ali, víšjak toje drahý to přezouvání? navíc zvládání smyků se někdy naučit musíš Manky
Lenko, ale na učení smyků je Škola smyku, ne Závěrečné zkoušky z autoškoly Vilda
Nemáte náhodou někdo mrkev na půjčení? Chci zítra stavět sněhuláka a právě nám došly. Budu muset jinak postavit něco jiného Fefka

nepochybuji o tom, že si o nás teď bude spousta lidí myslet prapodivné věci, ale do HavlBrodu nás nedostanete!!! :D

Got It!!!

2007-07-10T16:19:00.000+02:00

samotný mi to vážně vůbec nedochází, ale já ten řidičák vážně dneska udělala :D testy na plnej počet bodů, jízdy katastrofální...nechci se s tím komisařem hádat, ale já bych si to sama sobě neuznala. málem sem vjela do zákazu, přeparkovávat sem musela asi na podesátý. mám dojem, že takhle hrozně sem nejela ani když sem autoškolu začínala, což je docela síla. no a technika - spojka a huštění a dezén pneumatiky - místama to ze mě páčil docela polopaticky, ale mám to a sem ráda, že tenhle proces nebudu muset už opakovat. 0:)

They See Me Rollin'

2007-07-09T22:28:00.000+02:00

supr děcka, tak zítra mě čekají závěrečné zkoušky z autoškoly. jestli se mi všechno povede, tak budu patřit mezi řidiče :D dušičku mám sice upe malinkatou, ale snad...díkybohu, že je tu pro mě někdo, kdo mně dokáže pomoct se odreagovat a dostat se do nevšedního světa jen nás dvou lidí, kteří se vznášej v úplně jiným světě, který nemůže pochopit nikdo jiný než my dva.

takže komu by se třeba chtělo, tak mi můžete držet pěsti, budu jen ráda ;)

Time Is Coming

2007-07-08T20:18:00.000+02:00

vsadím botky, že nikdo neprožil Rock for People tak jako já. nebudu se o tom rozepisovat, stejně by to asi nikdo nepochopil, proč z toho mám vnitřně takovou radost. jsem ráda, že mi to upevnilo vztah s nejdůležitějším člověkem mýho života a v konečný fázi mi bylo vážně putna, že Flipsyde nepřijeli a že sem tam nezůstala ani na The Killers. ať žije Brno a půjčování bot. tohle až budu jednou vyprávět vnoučatům (pokud nějaký budou samozřejmě), tak mi neuvěřej.

posledních pár dnů funguje jako odreagování od myšlenek na závěrečky z autoškoly. dělám testy od nevidím do nevidím, s všelijakým výsledkem, ale většinou se blížím 50ti bodům. Technika je pro mě jako španělská vesnice, rozvodka, převodovka, spojka atd. atd. pochybuju, že mi komisař uzná můj názor "nechat auto stát na krajnici a volat autoservis" 0:) takže si tu knížečku pročítám, sem chytrá jak rádio Jerevan a rozdávám moudra o tom jak se má nebo nemá jezdit. největší vítr mám ale z jízd. Instruktorku poslouchám na slovo, jezdím radši tak, jak mi ona radí, přece jen za těch 16 let, co tu autoškolu maj, to asi v oku mít bude, ale...já bych vážně někdy nejradši jela naschvál pomalejc nebo rychlejc, ale vzorné dodržování předpisů je holt nutnost :) takže budu doufat, že v úterý dopoledne v Hradci nebude moc velkej provoz a hlavně, že to nějak udělám...pak budete mít šanci mě najít ochutnávajíc rodinný bar...v obou případech ať už to vyjde nebo ne ;)

jinaak bych zapomněla říct, že sem dneska byla poprvý v životě na střelnici :D není nad to, když si strejda jen tak přijede, s odstřelovačkou v autě. místama sem měla velký podezření, že mi zpětnej ráz to rameno utrhne, ale nakonec se to docela poddalo. střed sem netrefila ani jednou, ale výstřely zůstaly v terči a to se počítá :P že bych si po řidičáku udělala ještě zbrojní pas? 0:)

Pain

2007-07-02T14:59:00.000+02:00

nevím, co psát. v hlavě mám pusto, v srdci to samý. netěším se na RFP, protože tu bude někdo, koho miluju a on mě nechce vidět. kdo by se mu divil za to všechno, co sem dělala....bolí to a kdyby byl nějakej hodně jednoduchej způsob jak tý bolesti zabránit už bych to udělala, ale o ničem takovým nevím...proč ztráta někoho, koho máte tak moc rádi tolik bolí? nechtěla sem, aby to dopadlo takhle a přitom sem to zpackala, jak nejvíc sem mohla...teď se můžu po Hradci procházet klidně celej den a vím, že na něj nikde nenarazím, neuvidím ho, protože on to nechce...

It Ends Today

2007-06-29T13:06:00.000+02:00

konec školního roku. neboli další ze dnů, který dostaly punc důležitosti. pro mě to znamená maximálně to, že mám spoustu volnýho času a nevím co s ním. první tejden v červenci si odjedu poslední jízdy a s velkým podílem štěstí a náhody třeba i udělám 10. ty závěrečky. jak mi bylo dneska sděleno, moc šancí nemám, no. nevím, jestli sem jela tak špatně kvůli tomu, že sem jela s člověkem, ze kterýho mám možná až přehnanej respekt (čti:strach) místama, kudy sem v životě nejela nebo to bylo úplně jiným stylem jízdy než na jakou sem zvyklá. neboli po 45 minutách jízdy ve mně byla uplně malinkatá dušička...asi bych se měla vrhnout na študování autoškoly. nechce se mi, ale čas mě podezřele tlačí a aspoň ten test a techniku nechci opakovat.předpokládám, že jízdy si zopáknu na takovejch 98%. tak víte co, žádnej učenej z nebe nespad, ale snad třeba to vyjde. už bych měla ráda celej tenhle proces jízd za sebou a vážně se těším až si budu moct jet po svým, svým tempem atd.

jinak dnešním dnem jsme na škole služebně nejstarší ročník, maturito už ti dem vstříc! přemýšlím, jestli se bude i příští rok pro známky brečet a jestli ten člověk, pak bude mít opět žaludek na to si hrdě jít pro to vysvědčení jako dneska. nechápu... nebyl by to správnej konec roku, kdybych na výzu nenašla něco, co tam původně vůůbec nemělo být. fajn, dvojku z fyziky zkousnu, i když mi tam vpodstatě vycházelo za jedna, ale co mi vážně trvalo rozdejchat, byla dvojka z tzv. "business english". jsou to hodiny naprosto o ničem, nějaký telefonování, managering a takový blbosti. já si vždycky vyplním papír, odevzdám a čau. jen mi někdo vysvětlete, kde sem tu dvojku nabrala vrr. no, nebudu se rozčilovat, aspoň to výzo není tak monotónní. :D

....a zamilovala sem se do krásnýho hlasu Amy Winehouse a do hravosti kytar Babyshambles <3>

Resting In Silence

2007-06-26T19:15:00.000+02:00

zas bude další bouřka, za dnešek, když počítám i noc, už třetí. a mně to jen vyhovuje. žádný vedra, fouká, prší, jsou blesky, hromy...a konečně čistej vzduch. a potom už jen klid. stejnej jako je teď ve mně. zvláštní jak vás někdo, pro vás nesmírně důležitej, dokáže tak změnit. zítra mám zkoušky z frájiny a je mi to naprosto jedno. ještě před rokem bych tu šílela, že nic neumím a tak. a teď jen klid a relativní pohoda. tak jasný, že to na mě trochu přijde zejtra těsně před ústní zkouškou, ale co...něco řeknu, buď se jim to líbit bude nebo ne. svět se nezboří v žádným případě.

i dneska sem zachovala relativní klid, když jsem strávila 4 hodiny (návštěva mamky mi to trochu zkrátila) čekáním až se s číslem 535 dostanu na řadu a podám žádost o pas. chytla sem docela šibeniční termín. Pas budu mít do měsíce a do Španělska jedu 30. července. opět sem na magistrátě zažila jak dokážou být lidi bojovný. paní s číslem těsně za mnou očividně nemohla rozjechat, že jdu dřív než ona a házela na mě vražedný pohledy. do další paní sem omylem drkla a ona si hnedka začala prohledávat tašku. vypadám snad jako zloděj? :P jinak v rámci bloudění v obou křídlech magistrátu jsem se mrkla i na pár projektů, co se mají v dohledné době v Hradci stavět. křižovatka u Koruny a Terminál busů už se staví, luxusní křižovatka Mileta (která mi mimochodem ulehčí pozdější projíždění městem autem :D) se má začít stavět docela brzo. no a prostě většina těch plánů by měla být tuším do roku 2009 hotová, tak uvidíme ;) a mimochodem Hradec má mít letiště :D

Apathetic...You Mean Nothing

2007-06-23T19:09:00.000+02:00

nikdy bych nevěřila, že dokážu číst tři knížky najednou. pardon vlastně do nedávna to byly čtyři. Irving, Čapek, West a Nakonečný. různorodá směska, která mě baví. na kratší vzdálenosti je nejlepší číst Přítelkyni osamělých srdcí od Westa. mám dojem, že sem tuhle knížku vyhrabala v nějaké z prodejen Levných knih asi tak před rokem a doteď se k tomu nedostala. na knížkách mě baví, že na nich poznáte, že jste se změnili, dospěli. číst POS před rokem, tak jí na první stránce odložím a nebudu naprosto chápat. na první pohled je to hrozně chaotický čtení až po chvíli se zorientujete a nestačíte se divit, když autor přirovnává vymáhání příběhu ze staříka k odhodlanému rozšlapání žáby. fascinující.

anglický zkoušky mám dneska za sebou, jestli úspěšně to se dozvím nejspíš za dlouho. z psanýho projevu a poslechu dobrej pocit nemám, zato mluvení bylo poněkud uspokojivější.témata mi docela sedly - talent a kdy jsem na sebe nebo na své okolí byla nejvíc pyšná - chvílemi zmatky, vypadnuté jedno slovíčko, ale nakonec sem to snad nějak zvládla. když ne, sbohem 4 tisíce korun českých...

dnešní večerní program bude obsahovat koukání na Líbánky, možná čtení a spaní...jsem apatická naprosto ke všemu, už to trvá víc jak tejden a ta bolest, co ve mně je pořád ne a ne ustoupit.přemítání těch několika měsíců každou noc před spaním mi bere energii i k zavření očí. nechci spát, jíst, mluvit, bavit se..už ne

You Trust Me...Do You?

2007-06-22T02:23:00.000+02:00

z docela fajnově stráveného večera, pardon noci je zase jen vzpomínka a to ještě zakončená docela nemile..ale všechno popořadě ;)

škola dneska nic moc, vážně se nic neděje a už jen tak nějak doklepáváme těch posledních pár dnů, co zbývá. asi se přesunu hnedka k večeru. z panákovacího večeru nakonec byl večer povídací, smutnící a tak trošku zachraňovací na poslední chvíli a chvilkama docela i neuvěřitelnej. původní sraz měl být v sedm, Téra už byla tu, když mi najednou volá Vilda, že pro něj jede Tom do Týniště kvůli výluce vlaků. v okolí Hradce jednou pořádně zaprší a už to všude padá, bourá se atd. takže se původní plán změnil na plán B a šlo se odchytit nějaký místa do Potrefený husy. kluci dorazili, Netu taky, popíjelo se, kecalo, řešily se vztahy a nevztahy, chvílema se smutnilo a tak všechno, co se dá dělat při sezení v baru. před půlnocí sme vzali útokem Araba a dali si nechutnou porci hamburgera s hranolkama (upřímně to byly spíš hranolky s hamburgerem) a o půlnoci se šlo provokativně na zastávku, že teda třeba chytnem tu nulku. do téhle chvíle všechno probíhalo jako docela normální běžnej večer, ale to jen do tý doby než na zastávce přistála Festivalová linka s nejmilejším řidičem, co sem kdy zažila. pán s knírkem (či co to na tom obličeji vlastně měl) se nás mile otázal, kam to potřebujem jet. když sme mu skoro sborem odpověděli, že na Novej Hradec, naložil nás všechny čtyři do bus a jelo se. zastávky nezastávky, značky neznačky, autobus si to šinul ke kostelu přes celý město takovýma 100km/h. nevím, proč sem si v tu chvíli vzpomněla na fialový autobus z Harry Pottera. poslední události už měly rychlejší spád. na chvilu ke kámošovi, pak krocení Téry na zastávce, že blinkat dneska nebude, že to má ode mě zatrhlý a korunu tomu nasadilo zjištění, že nám nulka jede za hodinu. ještě, že byla Ali ve městě. už chápu, proč se říká "v nouzi poznáš přítele". lepšího taxikáře jsme si přát nemohli...mimochodem sem zjistila, že pojem pravo levo nedělá problem jen mně 0:)

takže teď je 2:42, já postupně dopisuju tenhle post a přemejšlím, proč všichni všechno tak moc řeší...já nemám náladu na nějaký osočování, že sem pokrytecká a pomlouvám. jestli se to tu někomu nelíbí, prosím, áť to tu nečte, nikomu to nenařizuju. co sem píšu je moje věc, moje názory, moje formulace a hlavně tady můžu napsat všechno, co mě tíží, protože to jinde buď ventilovat nemůžu nebo se nedostanu ke slovu ;) a to jak vystupuju ve škole a tady nebo kdekoliv jinde, je čistě moje věc...

moje jediná starost je, jak si získat zpět důvěru a lásku člověka, kterej mě naučil tolik věcí, naučil mě si věřit, spolehat se sama na sebe, nebýt takovej sobec a morous, ale sluníčko (i když mi tohle teď trochu pokulhává), neubližovat ostatním a vážit si jich...a já si nikdy nebudu nikoho vážit tak moc jako jeho...dneska sem mu ublížila a nevrátím to zpátky, jen doufám, že si k sobě brzo najdem tu samou cestu, kterou sme spolu začínali a procházeli už tolikrát a vždycky nám ta procházka spolu tak hezky šla...musím věřit, že to bude zase hezký, tenhle človíček mi za to všechno, co se stalo a co se má stát, stojí...promiň prosím a odpusť mi to

100

2007-06-20T21:48:00.000+02:00

tak konečně. už píšu skoro rok a mám konečně svůj 100. příspěvek. nečekejte žádný závratný ani přelomový věci, protože upřímně každej den je něčím zvláštní a přelomovej. takže budu povídat zase ty nudný příhody, co se mi dějou. mimochodem dnešek je třeba přelomovej tím, že blogger je v češtině, což se mi vůbec nelíbí :/

taky na konci školního roku vždycky přemýšlíte, proč škola nemůže skončit o týden dřív, když stejně nic neděláte? beze srandy jsem dneska strávila 6 hodin ze 7 posloucháním muziky, smskováním nebo čtením své první (půjčené) knížky od Irvinga "Imaginární přítelkyně". není to špatný, uvidíme, jak to za takových dvacet stránek bude vypadat. jinak, kdo jste dneska nebyl v Hradci, o hodně jste přišel. mohli jste být exkluzivně přejeti či nabouráni modrou Fábií se mnou za volantem. vážně jízdy tragédie hadr, s centrem města prostě kamarádi ještě dlouho nebudem. předběžný termín závěreček - 11. července. řidčáky a pojištění neumím a zjistila sem, že se mi NEJSPÍŠ díky tomu vedru z hlavy vypařily i všechny věci, co jsem uměla předtím :D neboli opět vytuhávám při každé možné příležitosti...

poslední dobou přemejšlím nad tím, co se děje u nás ve škole. to, že si naše největší šprtka vybrečela už tak asi druhou jedničku..co vám na to říct? je to zaprvý ubohý, dětinský a to, že si pak stěžuje, že se s ní nikdo nebaví už je jen výsměch celý tý situaci. hlava mi nebere ani to, když kámoška musí tvrdit, že chodí s kámošem, jen proto, aby se zbavila nějakýho šílenýho týpka...legrace :D já hlavně pak nechci vidět ten konec až se to dozví he, ale buďme optimisti, snad nic takovýho nenastane...o tom, že nám vyrazili třídního jen proto, že měl moc svojí hlavu radši no comment...jinak mám drb, konečně mám někdy nějakej drb! (:D) naši "úžasnou" Miss World od nás vyrazili, protože byla prý hloupá (viz. mé důvěryhodné zdroje) a žádný takový, že jen tak sama od sebe přestoupila ;) ale pšššt 0:)

Seems Like It's Been Forever

2007-06-19T17:28:00.000+02:00

známka z bižule zachráněna na jedna, chlapi dík ;) mám dojem, že ani profesor nevěděl, co má v kalhotech do tý doby než sem mu to povykládala pěkně z gruntu. matika se mi vážně zachránit nepovedla, takže se tý trojky asi až do čtvrťáku nezbavím. dneškem konečně skončil pro všechny takovej ten deprimující, stresovej školní rok a hon na známky. profesoři jsou vcelku v klidu, my už taky a naše výuka poznamenaná neustálýma jízdama v autoškole u každýho druhýho z nás, vypadá, jak kdyby jí bombardovali za války Němci. upřímne mi řekněte, kdo těch posledních pár dnů bere vážně? já třeba dneska minimálně na dvě hodiny opět vytuhla díky vstávání na sedmou. já si to sledování House prostě odpustit nemůžu 0:)

kámoška mi včera povídala, jak se "setkala" s Linkin Park. coby skalní fanynka se nezmohla na rozumnou celou větu a jen fotila a fotila :D dneska sem zas vzpomínala, jak ten den byl skvělej, když jsem poslouchala záznam In The End, kdy celá hala zpívala refrén a mně jen běhal mráz po zádech, jak úžasnou atmosféru to mělo. tak se mi snad někdy podaří dostat na podobně vydařenej koncert s podojbnejma lidma. když už nic jinýho ve čtvrtek mě čeká nonstop kalení někde v hospodě. Tomíkovi sem slíbila za pomoc s Flashem dva panáky, takže se přibere více lidí a jde se panákovat. když nad tím tak uvažuju, nikdy sem snad čistě jen nepanákovala. vždycky to bylo vínko nebo pivko, protože můj žaludek nesnese delší kontakt s vodkou, tequilou, rumem, slivovicí ani s ničím jiným, z čeho čuchám víc jak 20% lihu. že by se tenhle čtvrtek prolomily ledy? důvod pít mám a kdyby nebyl, vždycky se nějakej najde...

abych toho všeho neměla ve škole málo, v sobotu dělám zkoušky z angliny a pak zas ve středu z frájiny. s mojí nulovou přípravou počítám s tím, že je neudělám a řidičák vidím podobně. všechny ty předpisy, mě to vážně nebaví číst a učit se to nazpaměť. brr...trošku sebezapření Lenis, chce to jen najít jednu věc, na který ti bude záležet...jenom jendu věc nebo člověka...proč je tu všude tak prázdno? :(

Sex in Da School

2007-06-17T21:21:00.000+02:00

tak zítra poslední šance zlepšit si známky nebo si ej taky zhoršit, takže zítra nastupuju před třídu hnedka dvakrát. nejdřív si odbydu referát na Giuseppe Mazziniho a poté nastoupím na výklad o mužské pohlavní soustavě, na což se po minulém Nikčině výstupu těším dooost hodně. začít popis ženského pohlavního ústrjí popisem řitního otvoru ukazujíce na poslední kličku tlustého střeva může opravdu jen blondýnka. korunu svému výkladu nasadila, když řekla, že vajíčko se usazuje v pochvě.pojem mimoděložní těhotenství její blonďatou hlavinku nechalo být zcela v poklidu :D tak sem zvědavá, co za perlu ze mě vypadne zítra...bude to sice těžká improvizace, ale snad to tu známku aspoň trochu zachrání...

jinak jsem dneska byla po dlouhé době v kině na Shrekovi. jednička je prostě nejlepší, ale soundtrack se díl od dílu lepší. oslík s kocourem nezklamali a Artie s malejma shrečátkama byli příjemný oživení celýho dílu.docela mě mrzí, že vznikají filmy jen na tahání peněz z lidí. ani ne polovina filmků dávaných u nás v CineStaru nestojí za zkouknutí v kině, stačí vám na to jen obývák a DVD případně CD.ani ti Piráti mě nelákaj tak moc jako dřív, radši je někde stáhnu :)

vážně se už moc těším až skončí škola. bude spousta volnýho času, se kterým opět nebudu vědět, co dělat a nakonec se poslední den v sprnu ohlídnu zpátky a zjistím, že sem ten čas zase nijak nevyužila. tohle je jedinej aspekt prázdnin, kterýho vždycky lituju. nedokážu využít ten volenj čas. nevím proč, ale snad bude tenhle rok revoluční a změní se to. ale na co se vážně těším je moje první dovolená ve Španělsku. uplně neuvěřitelně moc se těším na slunění na pláži a na Barcelonu. foťák beru s sebou, fotit budu cokoliv, co mi vleze do cesty. mohla bych se taky vypravit za ségrou a malou neteříinkou, už jí bude slečně rok a ještě sem jí ani neviděla, tak se to napraví :)

Tired From All That Talking...

2007-06-16T20:07:00.000+02:00

opět vyždímaná jak hadr. ale vezmu to všechno popřadě:

nikdy bych nevěřila, že si s třídním šaškem dokážu sednout na skoro 7 hodin do hospody a využít je v pokec, kterej bychom asi ve škole nedokázali navodit. ať už sme zdrbli naše lásky i nelásky, co kdy jaký byli, vzali sme to doslova od půdy - škola, rodiče, lidi co známe, co bychom chtěli znát, naše budoucnost, vejška, práce. zazněla i hláška "ty mrchy tu musej mít někde hnízdo." a to, když pod námi projíždělo už 15 auto městských, státních nebo dopravních policajtů. příjemně ovíněna s prvním zážitkem hospodské rvačky viděné na vlastní oči (roztrhali si i trika WOW!) jsem volila ústup do postele. Raní vstávání na brigádu byl mor, brigáda ještě horší, neboli u opticleanu končím a třeba si najdu nějakou jinou brigádu na léto :) no a jako poslední bod dnešního programu bylo představená Čert a Káča v hradeckým Klicperáku a jako dámy a pánové, klobouk dolů, hradečáci tohle vážně uměj ;)

někdy je fajn, že vám někdo, kdo vůbec nijak nezasahuje do vašeho života, řekne, jak věci vidí on. naskytne se vám naprosto jinej úhel pohledu, kterej ač nechcete, vezmete na vědomí a hlodá to ve vás a hlodá...ale pak si zrekapitulujete v hlavě těch uplynulých několik měsíců, kdy vám bylo fakt moc krásně a víte, že tomuhle můžete rozumět jen vy, ten se kterým vám bylo tak dobře a nikdo jinej. problém pak je, když vás ten druhej nechce. sice vám říká, že mu na vás záleží a je to pravda, sami to moc dobře víte, ale najednou vám přijde, že vy jste ti poslední, za kerým by šel s nějakým problémem, s čímkoliv prostě...uff moc filozofuju a to není dobrý...prostě mě mrzí teď, že to všechno pěkný skončilo a nikdy se to už nezopákne, protože teď jsem na něčem ve stylu černý listiny...ale upřímně si to možná i zasloužím no :(

no konec depkaření...třeba se to nějak ještě zlepší, naděje umírá poslední a u nás naivních snílků už tuplem...

Sbohem...

2007-06-14T18:16:00.001+02:00

...všechno někdy, nějak začíná a taky nějak, někdy končí...a člověk tomu může dost pomoct

From Yesterday...Happy?

2007-06-13T16:52:00.001+02:00

je možný, že až teď může člověk začít být docela spokojený se svým životem. v rámci možností samozřejmě. že si uvědomíme, že každej den může být poslední. jo, zní to jako klišé, ale mrkněte na to do hloubky a uvidíte, že to je poměrně ošklivě realistická pravda. kdo v Titanicu věděl, že plavbu nepřežije dopředu? nikdo. tyhle Vieweghovy knížky jsou nebezpečný a nebezpečně čtivý. realita, příběhy každýho z nás, všední i nevšední dny lidí všude kolem, u nás, za mořem, kdekoliv. "andělé všedních dnů" od Viewegha mi naprosto vzal vítr z plachet a poprvé sem u knížky přemýšlela tolik, že mi po tvářích teklo pár slz. nikdy mě knížka o sto stránkách nedonutila přemýšlet nad tím, co je potom, co vám někdo zemře. když zemře někdo, koho milujete, příbuzný, blízký známý, někdo z rodiny. záměrně se vyhýbám přímému pojmenování osob v rodině. hrůza, bolí to, jen na to pomyslíte. brr

včerejšek se mimořádně vyved. čtvrtletka z matiky pojata jako spolupráce celé třídy za významné pomoci profesora by nakonec mohla dopadnout i docela pěkně. to, že sem poprvé ve škole naprosto přesně řečeno vytuhla u fyziky, mě přesvědčilo o tom, že mi tělo říká o jakémsi spánkovém deficitu. doháním ho po odpolednech, víc času poskytnout nemůžu. nikdy bych taky nevěřila, že mě bude tak moc bavit jízda se Tomem a Terkou po dálnici. sami, všichni vpodstatě skoro čerstvý 18 si to na vlastní pěst jedou do Prahy na koncert. vnitřní svoboda, ten pocit, že vás nikdo nekomanduje, že jste závislí jen sami na sobě, máte vlastní hlavu a konečně jí můžete plně používat. to, že sme si to spolehnutí se sama na sebe vyzkoušeli docela záhy při hledání Sazka Areny nás jen utvrdilo v tom, že to vážně dokážeme zvládnout bez vodění za ručičku...

místa nic moc za slušnou cenu, zvuk hroznej a nic nebylo pořádně vidět - tohle všechno jsme v přestávce mezi mými milovanými 30 Seconds To Mars a Linkin Park vyměnili za naprosto luxusní místa v sektoru nalevo od pódia a prostě nádhera. nikdy bych nevěřila, že mě LP dokážou natolik překvapit a nevěřila bych, že Jared je takovej blázen, že vleze do tý masy lidí, bude s mikrofonem pobíhat dokola Areny a zpívat The Kill... show to byla úžasná, hudba vás celou dobu chytla a nepustila a jájen obdivovala hlasový rozpětí jak Chestera tak i Jareda. taky mi nějak nedošlo, že mi ty koncerty, ta doba, kdy sem jezdila na KOKR atd. tak nějak vnitřně chybí. ne ty lidi, co sem v Praze a tak znala, ale ten pocit stát s tím pivem v plastovým kelímku před pódiem, zpívat si s kapelou a nějak se hýbat do rytmu známých i méně známých songů. ještě, že je ten Rock For People a Hip Hop Kemp (tam teda se asi moc chytat nebudu, ale to pivo tam bude určitě :D ) a snad i během prázdnin bude něco dalšího. :)

Pouze půlka Areny, přesto nebylo vyprodáno :)

Světýlka all around..

Linkin Park, baby!

Hypocrisy? Criticism? I Said That's Enough

2007-06-11T20:45:00.000+02:00

kašlu na všechny konvence. nějaký kecy o tom, že 18ti letá slečna by měla tohle a ne tamto, že by měla nosit tohle a ne tohle, že by se neměla tolik stýkat s tímhle člověkem, aby si lidi nemysleli, že patří do toho jejich gangu, že by se měla česat takhle, aby jí účes nedělal tak vysoký čelo bo že by neměla dělat tohle, oooh co si o nás pomyslí lidi přeci? jak kdyby snad celej svět neměl na práci nic jinýho než sledovat každej můj krok. vážně lidi, že vás to baví pořád druhejm říkat, co mají nebo nemají dělat. štve mě to věčný odsuzování na první pohled. potkáte někoho, neznáte ho, ale dotyčný už o vás ví jací jste a jací nejste...a všichni dobře víme, že to většinou nejsou lichotivý věci, např:

jednou si zastesknete a už fňukáte
je vám zima a kdekdo do vás začne hustit, že máte být pořádně oblečení (fakt, že na sobě máte tři vrstvy oblečení je nepodstatný)
jste okamžitě divní, když nesouhlasíte s celou třídou nebo aspoň s člověkem, který si myslí, že ví všechno nejlíp
rádi čtete a hnedka jste šprti
jste jednou vážně zamilovaní a ostatní snad ze závisti do vás cpou, že to stejně nevydrží, randit s někým v 18ti? nesmysl prej...tse
přijdete náhodou ve stejným oblečení jako tenhle nebo tahle a hnedka se opičíte
jste hloupí, když nerozumíte obyčejnejm logaritmům, ale povyšujete se, když pro zbytek třídy fungujete jako chodící slovník angličtiny
jste prej nespolečenský, když jedete ve stejným autobuse se zbytkem školy, ale protože si s nimi nemáte co říct, radši si pustíte do uší muziku a stojíte stranou
jste sobecký, když odmítnete poslouchat láteření vlastního rodiče, jak je nešťastný a jak si ho nikdo nevšímá

mohla bych vážně pokračovat dlouho a vypisovat všechny ty předsudky, odsuzování, rady a přetvářku, co ejbo tímhle světem.. (o korupci v politice nemluvím, to je zas jiná kapitola :D ) prostě mě to už vadí, štve mě jak všichni všechno vždycky věděj nejlíp a vy děláte pořád všechno jen blbě...byla sem pitomá, když sem tohle dělala druhejm, teď už to tak vážně nebude...

NB: miluju tě Míšo...

It Doesn't Make Any Sense To Me...

2007-06-09T20:49:00.000+02:00

Pálí mě oči, nos mám jak bambuli a slzy nějak nepřestávaj týct. Je zvlášní, jak můžete být jeden den nejšťastnější na světě a do druhého dne jste největší troska, co chodí po zemi. Nejhorší na tom je, že si za to můžete sami a to, že druhýmu člověku ublížíte. Nechtěně, ale jo. A už na tom nemůžete nic změnit, jen si nadávat, jací idioti jste. Asi si vyorbím nějakou cedulku s nápisem "IDIOT" a budu jí nosit na čele. Classic.

Dnešní večer zachvátila tím pádem uplně nehorázná depka, k mé smůle se tu ochomýtá příbuzenstvo na zahradě, takže takticky medituju u sebe v pokoji a tvrdím, jak hrozně silnou alergii mám. (= kecy) Jinak jim ty uslzený oči vysvětlit neumím. A vysvětlovat vlastní matce, že máte nějakej problém je jako mluvení na hluchýho. Stejně se naše "konverzace" (= čtěte monology) stočí na téma jaká je máma chudinka a jak jí tu všichni ubližujem. Sháním podnájem klidně s někým dalším napůl, tohle se prostě vydržet se zdravým rozumem nedá...

An tous cas, cour vite!

2007-06-08T22:41:00.000+02:00

Pátek, vpodstatě za čvrt hodiny jedenáct večer. V životě sem nezažila natolik fyzicky a psychicky vytíženej týden. Pět dní pouze francouzské výuky jsem kupodivu přežila docela lehce - mimochodem Jean Reno a jeho Wasabi na vlití trocha energie do žil má nemalý podíl - a můžu říct, že to vůbec nebylo k ničemu. Když už nic jinýho, mám v sešitě pár stránek slovíček, u kterých mě děsí, že si je vůbec nepamatuju. Kam se podělo moje "přečtu slovíčko a vím ho celej život"? Nebo na frájinu neplatí? I to je možný. Začala jsem zase číst francouzský knížky s nadějí, že mi to třeba obohatí slovní zásobu. Mít možná víc času, tak by tenhle proces fungoval. Číst jednu stránku celej tejden, bez slovníku tak, že odhaduju, co může co znamenat, moc dobrý není. Ale o to to je větší zábava :D

Dneska jsem potřetí absolvovala šestihodinovou směnu na brigádě. Větu "Dobrý den, mohla bych vám zdarma vyčisti brýle." umím snad i pozpátku, výklad o Opticleanu nápodobně. Jen lidi jsou čím dál tím míň příjemný. A můžu vám říct, že mnohdy mi to dá dost sebeovládání na místě ty lidi neposlat do patřičných mezí. No jo, ale každá koruna dobrá, jen ta bolest nohou je enormně nepříjemná :D

Těším se na zítra, hrozně moc se těším <3

P.S: Kdo umí francouzsky, pochopí snad smysl nadpisu, když si ho přečte nahlas 0;)

Happy Ever After

2007-05-29T22:51:00.000+02:00

Naprosto otevřenej rozhovor se svým otcem o tom, co se doma děje bez invazivních a mimomísních poznámek mé matky, by se měl dát do "to do" seznamu pro každý den. Štěstí, že si na začátek rozhovoru táta nahrál sám a byl vážně sdílnej si vyměnit názory na to, že jeho odstěhování stejně nic nevyřeší. Babička si myslí to samý. Výjimečná shoda poměrně různorodého obsazení rodiny. Otázka jest, proč má moje matka pocit, že tím, že vykope tátu z domu, se všechno najednou změní k lepšímu. Teda pro ní bude všechno lepší, já budu mít tátu někde na druhým konci Hradce.

I tak se dá tenhle den považovat za docela dost úspěšný. Zatímco většina lidí ve škole měla náladu psího výkalu, já se jimi nenechala nakazit a dobrá nálada mi vydržela vážně dost dlouho. No vlastně až doteď. Dopoledne, první hodina literatura. "Lenka k tabuli s tím, že nám zopákne prolétářskou poezii a poetismus." Vytřela sem zrak hlavně sama sobě. Nic moc připravená, čerpající informace z hodin jsem vysypala tvorbu Wolkera a Nezvalova Edisona za jedna. Prý to mám protáhnout do 15ti minut a můžu na maturu. 0:) ZSV klasicky vypouštím, přešla sem radši na samostudium. Nepochopím, jak někdo ve 45ti minutách dokáže kecat o úplným ničem. Přitom zrovna Aristoteles, Platón, Sokrates a vpodstatě každý z filozofů by si zasloužil nějaký důstojný představení. Bohužel tohle u nás nehrozí. Paradoxně mě ale ke konci roku začínají bavit předměty, u kterých sem byla líná si psát sešit. Teda tendence byly, ale moc dlouho to nevydrželo, viz. dějepis. Takže příští rok snad bude lepší.

Je docela zábavný pozorovat, jak se z naší třídy víceméně telat stávají postupně řidiči. Kámoš mě, Terku a ještě jednoho kámoše vez autem a byl to takovej zvláštně zvláštní pocit a docela jsem si začla uvědomovat, že už tak malý vážně nejsme a že jsme na tý škole všichni dost dospěli. Příští rok nás čeká matura a pak se naše cesty rozejdou. Jen doufám, že ne nadobro. Vážně mi tam dost lidí bude chybět.

Jinak znáte ten pocit, jak si myslíte, že se vám nic ve vztahu nedaří, že vás láska opouští, klouže vám mezi prsty, nedokážete ji chytit a vrátit zpátky a nevíte proč? A pak najednou se něco stane, nějaká akce, někdo koho neznáte vám volá a povídá si s váma, jako by vás znal dávno a věděl o vás vážně hodně a ví to, ale jen z vyprávění a řekne vám věci, za které se pak zpětně dost stydíte a přemítáte si, jak jste mohli o někom, koho máte rádi někdy pochybovat. Uvědomíte si, že tam někde je vážně někdo, komu na vás opravdu moc záleží, kdo o vás má starost a nevyměnil by vás za nic na světě. A vy si uvědomíte, že jste v tom až po uši a že kdyby se s tím druhým něco stalo nebo kdyby se stalo něco s vaším vztahem, že by to pro vás byl konec toho krásnýho světa, jak ho teďka znáte. Můžu říct, že po tomhle víkendu mi došlo hodně věcí a jsem opravdu moc šťastná a nenechám si to nikým a ničím zkazit...